Duchovní povídání

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 14:10:04

Pavla píše:... tvoje láska není všeobjímající ani bezpodmínečná...


Láska, která je všeobjímající a bezpodmínečná nemůže něčí být, je prostě samotnou existencí, je tím, co skutečně existuje, není osobní, nepatří žádné osobě, je Boží. Nelze si ji přivlastnit, lze se jí jen otevřít. Pak je ta samotná existence Boží přítomností, sat-čit-ánandou, věčným samadhi.

Život v Boží lásce nemůže být ani jiný.
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9013
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 14:18:03

Návštěvník píše:
Jana píše:když se bojíme, nelze milovat Boha, který je vším

Proto když se bojíme negativních jevů a kvůli tomu popíráme jejich existenci, nelze milovat Boha, který je vším - i tím, co osobní já vnímá jako nežádoucí a snaží se to proto negovat.


Skrz projekci individuality samozřejmě můžeme vnímat negativitu, můžeme vnímat negativní projev, můžeme zcela reálně vnímat i jeho účinky.

Je možné něco takového poznávat třeba i v emocionální paměti vody

Děkuji:
Obrázek

Ty pitomče:
Obrázek

Při pohledu na mořské vlny můžeme vnímat její vzestup jako pozitivní a její zánik jako negativní záležitost, ale z nadhledu je v tomhle jen pohyb, krása, život, nic negativního v tom není. Z pohledu samotného moře se vůbec nic neděje.

Stejně tak z pohledu Vesmíru co najdeš na planetě Zemi negativního?

Ani když na Zem spadl meteorit a vyhynuli velcí ještěři, nebylo to bez ztotožnění s individualitou nic negativního, jeden druh zanikl, jiný zase vznikl, podobně jako vlny na moři.
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9013
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 14:33:51

Při pohledu na mořské vlny můžeme vnímat její vzestup jako pozitivní a její zánik jako negativní záležitost, ale z nadhledu je v tomhle jen pohyb, krása, život, nic negativního v tom není.

Ani nic pozitivního.

JE to.

Jako pozitivní nebo negativní to ohodnotí jen iluzorní osobní já,
které potřebuje preferovat to, co je podle něj pozitivní.

Ostatně proč ne? Dokud tahle potřeba vzniká,
je to část jeho cesty ke konečnému upuštění od veškerého posuzování a hodnocení,

které preferováním pozitivního v dotyčném tvaru Absolutna
teď pořád znovu aktivuje vnímání duality jako něčeho skutečného

The Play must go on
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 16:01:57

Návštěvník píše:
Při pohledu na mořské vlny můžeme vnímat její vzestup jako pozitivní a její zánik jako negativní záležitost, ale z nadhledu je v tomhle jen pohyb, krása, život, nic negativního v tom není.

Ani nic pozitivního.

JE to.

Jako pozitivní nebo negativní to ohodnotí jen iluzorní osobní já,
které potřebuje preferovat to, co je podle něj pozitivní.

Ostatně proč ne? Dokud tahle potřeba vzniká,
je to část jeho cesty ke konečnému upuštění od veškerého posuzování a hodnocení,

které preferováním pozitivního v dotyčném tvaru Absolutna
teď pořád znovu aktivuje vnímání duality jako něčeho skutečného

The Play must go on


Dalo by se říct, že to statické neměnné v nás nemá ani + a ani -.

Vostálpetr tady razí neutralitu.

Ticho a klid se jeví jako neutrální.

Eduard Tomáš ve svých Pamětech mystika říká cosi o vyrovnání + a -

a pak je tady Dobro.

Láska sama je nejvyšší dobro, Bůh je dobro, samadhi je dobro, Boží království je dobro, osvobození je dobro.

Tu neutralitu nabízí klid mysli, to je dobré, když se mysl zklidní a nerajbuje emoce, ale cíl je o 35 cm dál, srdcem otevřeným boží lásce se dostáváme do našeho společného vědomí Srdce.

Co se dá o tom říct jiného, než že tohle je krása, štěstí, radost?

Co se dá říct o tom jiného, než že tohle je ráj?

Obrázek
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9013
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 16:38:35

Co se dá říct o tom jiného, než že tohle je ráj?

Dokud existuje potřeba vidět všechno jako ráj, dochází ke spontánnímu rozdělování vnímaného na pozitivní, rajské, tj. žádoucí, a na negativní, tj. nežádoucí. A k pochopitelné potřebě popírat, že peklo existuje.
Jedinou prioritou je preferování pozitivnosti.

Jenže dualita obsahuje oba póly.

Když se jednou, nakonec nasytí bytostná potřeba vidět všechno jako žádoucí ráj a popírat existenci pekla,
vnímá se prostě to, co se právě uvědomuje... takové, jaké to je, bez hodnocení a preferování,
přijímá se to jako to, co právě JE ...

protože dochází k přímému rozpoznávání, že je to Absolutno v pohybu... tak jako se vlny oceánu mohou vnímat jako oceán v pohybu... Pak je naprosto nepodstatné, jestli má vlna tvar líbezný, krásný, nebo ohavný... vnímá se to jako pohyb všetvořícího Oceánu

Kdo tuhle zkušenost někdy zažil, aspoň na chvíli, ví, že v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 17:34:14

Návštěvník píše:
Co se dá říct o tom jiného, než že tohle je ráj?

Dokud existuje potřeba vidět všechno jako ráj, dochází ke spontánnímu rozdělování vnímaného na pozitivní, rajské, tj. žádoucí, a na negativní, tj. nežádoucí. A k pochopitelné potřebě popírat, že peklo existuje.
Jedinou prioritou je preferování pozitivnosti.


Takhle se to jeví z pohledu dvojnosti, z pohledu mysli, kdy je možné existenci dělit na dobrou a špatnou.

Ve vědomí srdce něco takového neexistuje, není tady žádná dvojnost, je tady jen Vědomí.

Nicméně při popisu skutečnosti poznávané ve světle pravdy asi není možné používat něco jiného, než superlativy, například:

Vědomí je krásou.

Řekni si kteréhokoliv mudrce, který Tě napadne a vždycky bude vyjádření o tom pokladu v nás laděno v kladných tóninách, i když ta celistvost obsahuje úplně všechno, všechny odstíny života.

Maharadž se o tom nejzazším vyjadřuje jako o sladkosti.

Ale nemá smysl líčit, jaké to je, pokud se něco takového jeví pro hledajícího nedostupné, nereálné, nemožné.

Všechny ty promluvy všech těch probuzených, co na těchhle stránkách jsou, nemají jiný cíl, než pomoci otevřít se poznání.

Netoužit po něčem lepším, než právě je, protože to není někde v budoucnosti. Je to právě Teď Tady. Jestli se jeví jako realita, že to tady není, je to jen dočasná záležitost. Vědomí nezůstane na věky polapeno v iluzích mysli. Zůstane jen do té doby, dokud je tady zájem o tu časoprostorovou iluzi, jakmile zmizí zájem, produkce mysli zmizí a je po představení.

Proto třeba Minařík mluví o indiferentním postoji ke světu dění.

Jenže dualita obsahuje oba póly.


No právě, ale je třeba nechat dualitu dualitou a povznést se v srdci nad ni.


Když se jednou, nakonec nasytí bytostná potřeba vidět všechno jako žádoucí ráj a popírat existenci pekla,
vnímá se prostě to, co se právě uvědomuje... takové, jaké to je, bez hodnocení a preferování,
přijímá se to jako to, co právě JE ...

protože dochází k přímému rozpoznávání, že je to Absolutno v pohybu... tak jako se vlny oceánu mohou vnímat jako oceán v pohybu... Pak je naprosto nepodstatné, jestli má vlna tvar líbezný, krásný, nebo ohavný... vnímá se to jako pohyb všetvořícího Oceánu

Kdo tuhle zkušenost někdy zažil, aspoň na chvíli, ví, že v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...


Aha, rozumím, Ty to popisuješ z pohledu osoby, z pohledu mysli, kde jsou formy, tvary, projev,

ale to, o čem tady mluvím, je z vědomí čistého Bytí, z vědomí srdce, kde je jen jednota celé existence - bez formy.

Vše je zde jedním věčným neměnným TO.

Jedním nejkrásnějším popisem toho rozdílného poznání, které zmiňuješ Ty a o kterém mluvím já je:

Mysl je hmotou – Srdce je podstatou.
Mysl je formou – Srdce je bez formy.
Mysl je časem – Srdce je věčností.
(Mooji)
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9013
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 17:43:57

Pavla píše:
Jana píše:
Pavla píše:...ta potřeba považovat vše co se mi nelíbí za iluzi, je nejspíš způsobená velkým strachem, ale koho by to zajímalo.... :D


Naopak, strach vede k iluzi oddělenosti a živí víru v reálnost dvojnosti.

Jednotu existence je možné poznat teprve, když strach zmizí.


ano, jsi přesvědčená, že jsi poznala, co je to jednota a asi tě nikdo nepřesvědčí, že jsi na omylu... Bůh si to zkrátka nepřeje...


Nepreje si to, nebot ostatni se rozpoznavanim jejiho omylu dostavaji blize k Pravde.
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 17:52:23

v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...


Sebedelší sebeujišťování - prostřednictvím dokazování druhým -
nepomůže překročit dualitu,
z níž se přijímá jen jeden pól,

protože tichost, která ze Sebe oba póly promítá,

tu neustále JE

a neustálé opakování, že blaženost je to pravé,
ji jen přehlušuje


Obrázek
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Zdeněk » pát 05. srp 2016 18:28:57

Návštěvník píše:protože tichost, která ze Sebe oba póly promítá,

tu neustále JE

a neustálé opakování, že blaženost je to pravé,
ji jen přehlušuje

Obrázek
Zdeněk
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 18:43:07

Návštěvník píše:
v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...


Sebedelší sebeujišťování - prostřednictvím dokazování druhým -
nepomůže překročit dualitu,
z níž se přijímá jen jeden pól,

protože tichost, která ze Sebe oba póly promítá,

tu neustále JE

a neustálé opakování, že blaženost je to pravé,
ji jen přehlušuje


Obrázek


Nepředstavuj si, jak do má někdo druhý špatně.

Jak říká Tvůj Milovaný učitel, věčné a trvalé štěstí,které trvá i po smrti, nenajdeš nikde jinde, než ve svém pravém Já.

Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9013
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron