Duchovní povídání

[Návštěvník]

Myšlenka je změna zastiňující podstatu života.

proč tak pesimisticky ?

je kořením života ... ozdobou samotného bytí ... za zastiňující může být považována pouze v případě, že je zde ztotožnění s ní

[Honzam]

Myšlenka je změna zastiňující podstatu života.

proč tak pesimisticky ?

je kořením života ... ozdobou samotného bytí ... za zastiňující může být považována pouze v případě, že je zde ztotožnění s ní

Trochu pálivým kořením života, ale někdo má pálivé rád.
Každý podle své chuti. Já jsem spíš na sladké. Zdobím šlehačkou.

[Honzam]

Je to, Honzame, jako když voda Oceánu vnímá Sebe Samu stejně v nehybnosti hlubin, jako v pohybující se vlně.

Ustalo utrpení pocházející ze střetů s okolními vlnami, protože ustalo vnímání Sebe Sama ve ztotožnění s tvarem vlny jajo něčeho samostatně existujícího.

Absoulutno v pohybu a Absolutno v nepohybu jsou Jedno.

Já už jsem to psal předtím. Otázka ztotožnění nebo neztotožnění je otázkou pro mysl. Vědomí si žádné otázky neklade. Tvar vlny je ve své podstatě samostatně existující, jinak by se nevytvaroval.
K tomu "absolutnu" v pohybu je potřeba ještě něco dalšího, aby se mohlo pohybovat. Moje zkušenost je taková, že se jedno rozdělí na dvě s nimi pak mysl čaruje, a tak vznikají vlny.

[Linda]

Tvar vlny je ve své podstatě samostatně existující, jinak by se nevytvaroval.

Tvar vlny je vytvářený pohybem vody, je to voda v pohybu; sám o sobě coby něco samostatného neexistuje.
Asi existují různé stupně ubývání vnímání iluzorní dvojnosti, než se dojde ke zkušenosti neexistence čehokoliv samostatného coby vln.

Dobrou

[Petra]

Kdo má pozorovat ego? Kdo nemá s egem bojovat? Ego?
Zřejmě si automaticky předpokládá, že je zde někdo/něco, kdo vidí ego - třeba jako nepřítele a radi se mu, aby s tím přestal. Ale o koho jde, kdo to má udělat, zde vysvětleno není.

kdo má pozorovat ego?

ten kdo si ho uvědomuje ... a to uvědomění nemá s nějaký posuzováním nic společného

Ale práve o to jde, o to, kdo si ego uvědomuje? Jsem to já (je to já)? Nebo ego? Je vědomí u každé lidské bytosti rozdělené na identifikované (ego) a na neidentifikované anebo si hraje ego na to, že samo sebe vnímá a že se chce samo sebe zbavit?

síla uvědomění je to co se stará, ne nějaká usilovnost lidské bytosti, která se chce ega zbavit nebo tak ... chce to ovšem jemnou bdělost ve smyslu všimnutí sí, aby bylo zachyceno co je v přítomné záběru ...

Když se o to stará nějaká síla uvědomění, znamená to, že já se tím vůbec nemusím zabývat?

[Petra]

Já už jsem to psal předtím. Otázka ztotožnění nebo neztotožnění je otázkou pro mysl. Vědomí si žádné otázky neklade. Tvar vlny je ve své podstatě samostatně existující, jinak by se nevytvaroval.

Vlna je individuální vědomí, které umožnuje dualitu - svět. Vědomí jako takové vnímá jen sebe, teprve tvarem vlny vzniká individuální vědomí a tím dualita. Dualita sama o sobě není nic chybného, pokud je vnímána jako iluziorní. Teprve když dochází k identifikaci a polarizování vznikají problémy.

K tomu "absolutnu" v pohybu je potřeba ještě něco dalšího, aby se mohlo pohybovat. Moje zkušenost je taková, že se jedno rozdělí na dvě s nimi pak mysl čaruje, a tak vznikají vlny.

Z mého pohledu se v oceánu udělá vlna = individuální vědomí s myslí, která ze světla začne vyrábět obrazy = svět. Tak to také má být - k problémům dochází až později.

[Návštěvník]

Ale práve o to jde, o to, kdo si ego uvědomuje? Jsem to já (je to já)? Nebo ego? Je vědomí u každé lidské bytosti rozdělené na identifikované (ego) a na neidentifikované anebo si hraje ego na to, že samo sebe vnímá a že se chce samo sebe zbavit?

není nad to si s tím pohrát a podívat se přímo … v klidu si sednout, uvědomit si tělo, jak se zadek dotýkám židle, nohy podlahy, ruce spočívaj v klíně a pod, že probíhá dýchání, možná je v těle někde nějaký napětí … a pak zaměřit pozornost na to co to všechno vnímá, co si to všechno uvědomuje … protože něco takovýho tady bezpochyby je … a pak se dá stopovat - kde se to nachází? Kde to začíná? Kde to končí? Má to nějaký tvar? Dát si k tomu zkoumání čas, pohodu … a všímat si, že když je pozornost zaměřená k tomu vnímajícímu činiteli jestli se něco změnilo – v těle, tok energie, jestli se objevilo napětí, nebo jestli se naopak zmírnilo, jak je to s pocity, s procesem dýchání … prostě si s tím hrát … je potřeba u toho všímavosti … jen se to pozoruje, vnímá, nic se nehodnotí, nic se nemanipuluje … pro všechno místa dost, tak jak to přichází, pobývá, mění se, odchází … a pokud je zrovna v záběru něco co se chce uvědomovat nebo samo sebe zbavit, tak je tu pořád přítomno něco nebo někdo kdo je si toho vědom ...

a tak se dá postihnout, že to nebo co si to všechno uvědomuje, je to nedefinovatelné cosi plné klidu, míru … něco co nikam neochází, nikdy nepřichází, je to tady furt ...

a tohle zjištění může mít mimořádný dopad na život člověka … třeba u mne došlo k zamilovanosti k tomu a to tak, že pozornost se k tomu nestále obrací stále znovu a znovu, teď, teď, teď ... nejvěrnější milenka, nekonečný orgasmus

a stejně tak to jde se stopováním ega – popisuje to Goro na svých vláknech …

Když se o to stará nějaká síla uvědomění, znamená to, že já se tím vůbec nemusím zabývat?

je tu pouhá pozvánka k pozornému vnímání … k jemné bdělosti … nikdo nemusí, když nechce …

[Návštěvník]

A kerejpa vy jste ? Že tu nemáš svoje vlastní fórum?

jenom takovej tulák ... kam mne vítr zavane, tam jsem ...

co píšeš a pokud se do něčeho zamotáme, že to rozmotáš a osvětlíš.

tak to není můj záměr někomu cokoliv rozmotávat a osvětlovat, to dokáže pouze přímý poznání ...

alorát mi někdy příjde pěkný si to tom povídat, to je všechno

[Petra]

A to, že exitence jako taková ve skutečnosti není rozdělená na žádné části

O jakých částech mluvíš? A co myslíš slovem existence?

[Návštěvník]

Pozv

a pro koho? Kdo je pozván?

pozvánka pro toho kdo hledá

Ke komu to říkáš/píšeš?

k tomu kdo pokládá otázku

[Petra]

k tomu kdo pokládá otázku

A kdo ji pokládá?

[Linda]

není nad to si s tím pohrát a podívat se přímo … v klidu si sednout, uvědomit si tělo...a tak se dá postihnout, že to nebo co si to všechno uvědomuje, je to nedefinovatelné cosi plné klidu, míru … něco co nikam neochází, nikdy nepřichází, je to tady furt ...

Když se o to stará nějaká síla uvědomění, znamená to, že já se tím vůbec nemusím zabývat?

je tu pouhá pozvánka k pozornému vnímání … k jemné bdělosti … nikdo nemusí, když nechce …

Řekla bych, že vzniklá situace je tou pozvánkou. Nic lidský iluzorní tvar nenutí prohlubovat všímavost a rozlišovat to, co v mysli vyvstává, od Vědomí, které to v Sobě tiše pozoruje

Snad akorát utrpení, které vzniká nerozlišováním + sebeztotožňováním, ho k tomu postrkuje
a když dozrají vnitřní podmínky, to začne zkoušet

Což většinou závisí na karmě, kterou si do současného života přinesl

[Návštěvník]

k tomu kdo pokládá otázku

A kdo ji pokládá?

ten komu to není jasné, ten kdo hledá odpověď

[Petra]

lidský iluzorní tvar

K tomu tedy mluvíte - k lidskému iluzornímu tvaru. Jo, to je moc prima, když lidský iluzorní tvar poučuje jiný lidský iluzorní tvar.

[Petra]

ten komu to není jasné, ten kdo hledá odpověď

Ale kdo je to? Lidský iluzorní tvar?

[Návštěvník]

ten komu to není jasné, ten kdo hledá odpověď

Ale kdo je to? Lidský iluzorní tvar?

je to vědomí, které se schovalo a tak se zase hledá

[Linda]

Vnášení advaity do vysvětlování, jak rozpouštět ego, a vnášení dualistických pojmů coby něčeho skutečného do pokusů vyjádřit nedualitu, se asi v diskusích nejde vyhnout. I učitelé nedvojnosti v jedné chvíli mluví tak a podruhé onak.

Na čem závisí možnost se dorozumět, těžko říct. Přesné vyjadřování tomu může trochu napomoci, ale asi jen trochu. Mně většinou pomáhá pokusit se číst, co kdo píše, s přístupem "Neposlouchej, co říká, poslouchej, co chce říct!"

Někdy to pomůže, jindy vůbec ne. Každopádně je ale sledování diskuse a reakcí v ní docela zajímavá škola.

[Petra]

je to vědomí, které se schovalo a tak se zase hledá

Vědomí tedy.

Guru řekl k Nisargadattovi: "Nejsi tím, za co se pokládáš".

A Nisargadatta řekl jako učitel ke svým žákům:" Budte pevně přesvědčeni, že jste čisté VĚDOMÍ."

[Petra]

Na čem závisí možnost se dorozumět, těžko říct.

Ideální je když učitel dokáže poznat, na jaké úrovni je žák a na té mu odpoví tak, aby mu to mohlo pomoci.

[Návštěvník]

Snad každý dospělý ví, jak na svět přichází děti.
Ale přesto malému dítěti velmi často říkají, že ho přinesl čáp, vrána, našli ho v nějakém květu, v melounu atd. Později, když poporoste, tak mu sdělí, že si ho přinesli z porodnice, ještě později, že rostl mamince v bříšku a nakonec se dozví od kamarádů, jak to vlastně je s tím početím.
A když se pak rodiče rozpovídají, tak se v dnešní době může dozvědět, že u toho byla jen maminka,kádinka, pipeta a personál z lékařského sálu...umělé oplození...