Duchovní povídání

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 14:10:04

Pavla píše:... tvoje láska není všeobjímající ani bezpodmínečná...


Láska, která je všeobjímající a bezpodmínečná nemůže něčí být, je prostě samotnou existencí, je tím, co skutečně existuje, není osobní, nepatří žádné osobě, je Boží. Nelze si ji přivlastnit, lze se jí jen otevřít. Pak je ta samotná existence Boží přítomností, sat-čit-ánandou, věčným samadhi.

Život v Boží lásce nemůže být ani jiný.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 14:18:03

Návštěvník píše:
Jana píše:když se bojíme, nelze milovat Boha, který je vším

Proto když se bojíme negativních jevů a kvůli tomu popíráme jejich existenci, nelze milovat Boha, který je vším - i tím, co osobní já vnímá jako nežádoucí a snaží se to proto negovat.


Skrz projekci individuality samozřejmě můžeme vnímat negativitu, můžeme vnímat negativní projev, můžeme zcela reálně vnímat i jeho účinky.

Je možné něco takového poznávat třeba i v emocionální paměti vody

Děkuji:
Obrázek

Ty pitomče:
Obrázek

Při pohledu na mořské vlny můžeme vnímat její vzestup jako pozitivní a její zánik jako negativní záležitost, ale z nadhledu je v tomhle jen pohyb, krása, život, nic negativního v tom není. Z pohledu samotného moře se vůbec nic neděje.

Stejně tak z pohledu Vesmíru co najdeš na planetě Zemi negativního?

Ani když na Zem spadl meteorit a vyhynuli velcí ještěři, nebylo to bez ztotožnění s individualitou nic negativního, jeden druh zanikl, jiný zase vznikl, podobně jako vlny na moři.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 14:33:51

Při pohledu na mořské vlny můžeme vnímat její vzestup jako pozitivní a její zánik jako negativní záležitost, ale z nadhledu je v tomhle jen pohyb, krása, život, nic negativního v tom není.

Ani nic pozitivního.

JE to.

Jako pozitivní nebo negativní to ohodnotí jen iluzorní osobní já,
které potřebuje preferovat to, co je podle něj pozitivní.

Ostatně proč ne? Dokud tahle potřeba vzniká,
je to část jeho cesty ke konečnému upuštění od veškerého posuzování a hodnocení,

které preferováním pozitivního v dotyčném tvaru Absolutna
teď pořád znovu aktivuje vnímání duality jako něčeho skutečného

The Play must go on
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 16:01:57

Návštěvník píše:
Při pohledu na mořské vlny můžeme vnímat její vzestup jako pozitivní a její zánik jako negativní záležitost, ale z nadhledu je v tomhle jen pohyb, krása, život, nic negativního v tom není.

Ani nic pozitivního.

JE to.

Jako pozitivní nebo negativní to ohodnotí jen iluzorní osobní já,
které potřebuje preferovat to, co je podle něj pozitivní.

Ostatně proč ne? Dokud tahle potřeba vzniká,
je to část jeho cesty ke konečnému upuštění od veškerého posuzování a hodnocení,

které preferováním pozitivního v dotyčném tvaru Absolutna
teď pořád znovu aktivuje vnímání duality jako něčeho skutečného

The Play must go on


Dalo by se říct, že to statické neměnné v nás nemá ani + a ani -.

Vostálpetr tady razí neutralitu.

Ticho a klid se jeví jako neutrální.

Eduard Tomáš ve svých Pamětech mystika říká cosi o vyrovnání + a -

a pak je tady Dobro.

Láska sama je nejvyšší dobro, Bůh je dobro, samadhi je dobro, Boží království je dobro, osvobození je dobro.

Tu neutralitu nabízí klid mysli, to je dobré, když se mysl zklidní a nerajbuje emoce, ale cíl je o 35 cm dál, srdcem otevřeným boží lásce se dostáváme do našeho společného vědomí Srdce.

Co se dá o tom říct jiného, než že tohle je krása, štěstí, radost?

Co se dá říct o tom jiného, než že tohle je ráj?

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 16:38:35

Co se dá říct o tom jiného, než že tohle je ráj?

Dokud existuje potřeba vidět všechno jako ráj, dochází ke spontánnímu rozdělování vnímaného na pozitivní, rajské, tj. žádoucí, a na negativní, tj. nežádoucí. A k pochopitelné potřebě popírat, že peklo existuje.
Jedinou prioritou je preferování pozitivnosti.

Jenže dualita obsahuje oba póly.

Když se jednou, nakonec nasytí bytostná potřeba vidět všechno jako žádoucí ráj a popírat existenci pekla,
vnímá se prostě to, co se právě uvědomuje... takové, jaké to je, bez hodnocení a preferování,
přijímá se to jako to, co právě JE ...

protože dochází k přímému rozpoznávání, že je to Absolutno v pohybu... tak jako se vlny oceánu mohou vnímat jako oceán v pohybu... Pak je naprosto nepodstatné, jestli má vlna tvar líbezný, krásný, nebo ohavný... vnímá se to jako pohyb všetvořícího Oceánu

Kdo tuhle zkušenost někdy zažil, aspoň na chvíli, ví, že v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 17:34:14

Návštěvník píše:
Co se dá říct o tom jiného, než že tohle je ráj?

Dokud existuje potřeba vidět všechno jako ráj, dochází ke spontánnímu rozdělování vnímaného na pozitivní, rajské, tj. žádoucí, a na negativní, tj. nežádoucí. A k pochopitelné potřebě popírat, že peklo existuje.
Jedinou prioritou je preferování pozitivnosti.


Takhle se to jeví z pohledu dvojnosti, z pohledu mysli, kdy je možné existenci dělit na dobrou a špatnou.

Ve vědomí srdce něco takového neexistuje, není tady žádná dvojnost, je tady jen Vědomí.

Nicméně při popisu skutečnosti poznávané ve světle pravdy asi není možné používat něco jiného, než superlativy, například:

Vědomí je krásou.

Řekni si kteréhokoliv mudrce, který Tě napadne a vždycky bude vyjádření o tom pokladu v nás laděno v kladných tóninách, i když ta celistvost obsahuje úplně všechno, všechny odstíny života.

Maharadž se o tom nejzazším vyjadřuje jako o sladkosti.

Ale nemá smysl líčit, jaké to je, pokud se něco takového jeví pro hledajícího nedostupné, nereálné, nemožné.

Všechny ty promluvy všech těch probuzených, co na těchhle stránkách jsou, nemají jiný cíl, než pomoci otevřít se poznání.

Netoužit po něčem lepším, než právě je, protože to není někde v budoucnosti. Je to právě Teď Tady. Jestli se jeví jako realita, že to tady není, je to jen dočasná záležitost. Vědomí nezůstane na věky polapeno v iluzích mysli. Zůstane jen do té doby, dokud je tady zájem o tu časoprostorovou iluzi, jakmile zmizí zájem, produkce mysli zmizí a je po představení.

Proto třeba Minařík mluví o indiferentním postoji ke světu dění.

Jenže dualita obsahuje oba póly.


No právě, ale je třeba nechat dualitu dualitou a povznést se v srdci nad ni.


Když se jednou, nakonec nasytí bytostná potřeba vidět všechno jako žádoucí ráj a popírat existenci pekla,
vnímá se prostě to, co se právě uvědomuje... takové, jaké to je, bez hodnocení a preferování,
přijímá se to jako to, co právě JE ...

protože dochází k přímému rozpoznávání, že je to Absolutno v pohybu... tak jako se vlny oceánu mohou vnímat jako oceán v pohybu... Pak je naprosto nepodstatné, jestli má vlna tvar líbezný, krásný, nebo ohavný... vnímá se to jako pohyb všetvořícího Oceánu

Kdo tuhle zkušenost někdy zažil, aspoň na chvíli, ví, že v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...


Aha, rozumím, Ty to popisuješ z pohledu osoby, z pohledu mysli, kde jsou formy, tvary, projev,

ale to, o čem tady mluvím, je z vědomí čistého Bytí, z vědomí srdce, kde je jen jednota celé existence - bez formy.

Vše je zde jedním věčným neměnným TO.

Jedním nejkrásnějším popisem toho rozdílného poznání, které zmiňuješ Ty a o kterém mluvím já je:

Mysl je hmotou – Srdce je podstatou.
Mysl je formou – Srdce je bez formy.
Mysl je časem – Srdce je věčností.
(Mooji)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 17:43:57

Pavla píše:
Jana píše:
Pavla píše:...ta potřeba považovat vše co se mi nelíbí za iluzi, je nejspíš způsobená velkým strachem, ale koho by to zajímalo.... :D


Naopak, strach vede k iluzi oddělenosti a živí víru v reálnost dvojnosti.

Jednotu existence je možné poznat teprve, když strach zmizí.


ano, jsi přesvědčená, že jsi poznala, co je to jednota a asi tě nikdo nepřesvědčí, že jsi na omylu... Bůh si to zkrátka nepřeje...


Nepreje si to, nebot ostatni se rozpoznavanim jejiho omylu dostavaji blize k Pravde.
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. srp 2016 17:52:23

v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...


Sebedelší sebeujišťování - prostřednictvím dokazování druhým -
nepomůže překročit dualitu,
z níž se přijímá jen jeden pól,

protože tichost, která ze Sebe oba póly promítá,

tu neustále JE

a neustálé opakování, že blaženost je to pravé,
ji jen přehlušuje


Obrázek
Návštěvník
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod lklknml » pát 05. srp 2016 18:28:57

Návštěvník píše:protože tichost, která ze Sebe oba póly promítá,

tu neustále JE

a neustálé opakování, že blaženost je to pravé,
ji jen přehlušuje

Obrázek
lklknml
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 18:43:07

Návštěvník píše:
v celistvosti tohoto vnímání je naprostá tichost...
tak naplňující, že i ráj je proti tomu utrpením.

Proč? Protože o existenci ráje je nutné se neustále znovu a znovu ujišťovat...


Sebedelší sebeujišťování - prostřednictvím dokazování druhým -
nepomůže překročit dualitu,
z níž se přijímá jen jeden pól,

protože tichost, která ze Sebe oba póly promítá,

tu neustále JE

a neustálé opakování, že blaženost je to pravé,
ji jen přehlušuje


Obrázek


Nepředstavuj si, jak do má někdo druhý špatně.

Jak říká Tvůj Milovaný učitel, věčné a trvalé štěstí,které trvá i po smrti, nenajdeš nikde jinde, než ve svém pravém Já.

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod lklknml » pát 05. srp 2016 19:19:47

Jano, proč pořád argumentuješ nějakými učiteli či guruy? Ti nejsou Jana.

Jana to má blbě. Možná ano. Možná ne. Je to jedno.

Z pohledu nejednoho je ale naopak správné, že to Janě není jedno. Bylo by špatné, kdyby žáku bylo jedno, co má na vysvědčení. Třeba z důvodu, že by si mylně myslel, že není žákem. Pak by zřejmě vyvíjel přesvědčovací aktivitu vůči okolí, že už skutečně žákem není.
Hmm, jak vybruslit z tohohle rohu. Aha, co třeba že je to "Hra"? To by šlo, ne? Tak si budeme hrát...
lklknml
 

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » pát 05. srp 2016 19:31:55

Zdeněk píše:Jano, proč pořád argumentuješ nějakými učiteli či guruy? Ti nejsou Jana.


Bereš vysvětlení citací jako argument?

Jana to má blbě. Možná ano. Možná ne. Je to jedno.

Z pohledu nejednoho je ale naopak správné, že to Janě není jedno. Bylo by špatné, kdyby žáku bylo jedno, co má na vysvědčení. Třeba z důvodu, že by si mylně myslel, že není žákem. Pak by zřejmě vyvíjel přesvědčovací aktivitu vůči okolí, že už skutečně žákem není.
Hmm, jak vybruslit z tohohle rohu. Aha, co třeba že je to "Hra"? To by šlo, ne? Tak si budeme hrát...


Když někdo neochutná cukr, tak mu sladkost cukru nevysvětlíš ani citací tisíce Mistrů.

Ale zakopaný pes může být ještě jinde, co když onen Návštěvník onu sladkost cukru poznává, ale nazývá ji jinými jmény?

Je tady tendence nalézt společnou řeč, pojmenovat stejné stejně.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod arikiran » sob 06. srp 2016 7:08:50

představa..jak to má druhý špatně mi může ušetřit cestu...když si na to dám pozor a udělám to lépe...možná druhý moje lépe uvidí a sám se nad svým špatně zamyslí...
to je výměna zkušeností
dle mého gusta
..... . .....
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 716
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod arikiran » sob 06. srp 2016 9:18:52

ahoj Jani
jo, to sem si myslel...neb když sem si zadal otazníček..sice se neukázalo, kdo to je..ale byl tam stále stejný údaj o ip adresách...2971
tzn, že vše...to s podpisem Petra..i to kopírování..psala jedna osoba , co dosáhla toho čísla 2971..akorát se mi už nepodařilo odhalit, je-li to Petra či kdo vlastně...neb i za Petru se mohl někdo vydávat
tolik má pátrací akce
...
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 716
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod arikiran » sob 06. srp 2016 9:39:07

ahoj Petro
právě jsem si na staré debatě Konopí ověřil že hodnota ip...2971...patří Petře
tedy všechny ty příspěvky si sem dávala ty

není to pro mě nic až tak trestuhodného, neb vím co to je když rupnou nervy a při debatě s Janou to není nikdy vyloučeno

zrovna já jsem také včera a dneska dopisoval do příspěvků druhých...z důvodů ušetření času a místa...
to, že tě Jana práskla, byla-li to ona...svědčí zase o jejím postoji k tobě

stěžejní bod:
nestarej se o druhé a hledej pravdu...to není špatná myšlenka..pravdě by člověk měl dát přednost...i když přiměřená péče o druhé je taky na místě, myslím, což právě ted dělám

dlouhodobá nevraživost se mi zdá..nechce ustoupit

Jana celkem v klidu snáší hrubé nadávky od Peti..a jakousi poznámku o pravdě hned maž...fakt zajímavé jsou ty naše povahy

přeji štěstí a sílu na usmíření
..... . .....
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 716
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod arikiran » sob 06. srp 2016 10:03:35

díval jsem se na Petru..a zabanovaná natož trvale nejsi...a doufám, že sem to neudělal já, když jsem tam šmejdil..ale žádné zabanování jsem tam neviděl , klidně to vyzkoušej a uvidíme

.......

jojo, takřka všechno je u nás o zralosti a nezralosti
přeju nám všem strmý posun z nezralosti do zralejšího..aspon trochu..stavu..a zítra zas....

.......
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 716
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: 12 symptomů duchovního probuzení

Nový příspěvekod Jana » úte 09. srp 2016 5:40:43

Tři směry duchovního rozvoje

Jan Bím

Následující text čtěte s velkým nadhledem. Hledejte hlubší významy slov, jak je popsáno v Světlo a tma slov.

Tři směry Jistě jste se již potkali s různými duchovními naukami. Setkali jste se s termíny „hledej Boha všude a ve všem“, „Kristus v nás“, „šamanská nemoc“, „ego musí zemřít“, „spodní svět a horní svět“ a spoustu dalších. Díky tomu, že obvykle nerozumíme tomu hlubokému za slovy, lehce se nám stane, že se jedné nauky chytneme, začneme její slova považovat za ta správná a jiné nauky za chybné, protože jejich slova mluví o něčem jiném. Prošel jsem si ve svém životě několika duchovními směry a postupně začal zjišťovat, že za tím chaosem prosvítají tři různé směry jedné duchovní cesty. Před několika dny se mi do rukou dostala kniha Soulcraft od Billa Plotkina. Pan Plotkin již 20 let dělá to, co já poslední 2 roky. Pomáhá lidem v jejich osobním růstu doprovázením do „přírodní divočiny“ a objevováním „divočiny vnitřní“. V jeho knize jsem našel dobré pojmenování pro tři směry, které jsem intuitivně nahlédl.
Pro popis tří duchovních směrů používá tyto tři termíny: Ego, Duše (Soul), Duch (Spirit). Důležitější než tyto termíny je ale jejich obsah. Dále v textu pracuji s těmito třemi slovy jinak, než jak tomu bývá obvykle. Zkuste prosím na chvíli zapomenout význam, který těmto slovům přidáváte obvykle. Přečtěte si řádky níže, konfrontujte je se svým významem těchto slov a nakonec se pokuste nalézt svoji pravdu, která leží někde za slovy a je někde v průsečíku vašeho obvyklého významu a slov zde.
Egem je myšlen stav bdělého vědomí, když jsme vzhůru a nezažíváme stavy rozšířeného vědomí. Jinými slovy náš běžný stav. V tomto stavu vědomí prožijeme většinu svého života. V něm navazujeme vztahy, pracujeme, bavíme se, radujeme se nebo trpíme. Běžně se tomuto stavu vědomí říká psyché. Má svoji uvědomělou část (někdy nazývanou přední nebo běžné vědomí) a neuvědomělou část (podvědomí a kolektivní vědomí). Vylepšováním (někdy uzdravováním) tohoto stavu se zabývají obvyklá psychoterapie, psychiatrie, koučink, rozvoj soft skills, morálka, sociologie a běžná výchovná činnost. Patří sem i péče o tělo a jeho fyzický rozvoj.
Tento směr člověk kultivuje především svojí prací, službou druhým, pozorností k potřebám druhých i pozorností k potřebám svým, učením, čtením, výcvikem ve zvládání emocí ale třeba i rozvojem finanční gramotnosti, počítačové gramotnosti, společenskou angažovaností. Dále sportem, tělesným cvičením, realaxací, péčí o tělo.
Nekultivované a nerozvinuté Ego "přebují", přerůstá v egoismus, pocit nadřazenosti a sebestřednost. Takovéto přebujelé Ego nedovolí člověku hledat své dvě hlubší stránky.
Druhým směrem - Duší je myšlen stav změněného vědomí, kdy poznáváme hloubku svojí jedinečnosti. Duše je formou Božství v nás, které nás oživuje. Duše je to, co vdechuje jinak mrtvé hromádce masa a kostí život. V naší Duši se skrývá náš jedinečný a nenahraditelný poklad, díky kterému si Stvořitel dal práci s naším stvořením. Ze západních směrů osobního rozvoje se objevováním Duše zabývají některé druhy hlubinné psychoterapie. V křesťanství je tento směr reprezentován některými Letničními hnutími, které hledají Krista v nás. Hledání Duše je obvykle základem šamanských a animistických duchovních směrů, které pracují s Duší člověka a Dušemi všech bytostí kolem. V upravené formě se některé šamanské techniky a rituály používají i u nás.
Cesta za objevením Duše není jednoduchá. Vede do hloubky našich vnitřních zákoutí a tůní. Musíme se na ní potkat se svými strachy včetně existencionálního strachu ze smrti. V našem prostředí se tento směr často nazývá Cestou dovnitř. V indiánské tradici je nazýván Cestou do podsvětí. Během této cesty je hledající řízen archetypy Poutníka a Hrdiny. Poutník (např. Odyseus, sv.Jakub, Poutník z Labyrint a ráj srdce od Jana Amose Komenského, Goldmud z knihy Narcis a Goldmud od Eduarda Hesseho, Santiago z Alchymisty od Coelha, Jonathan Livingston Racek) prochází světem, všeho se dotýká, ale na ničem neulpívá. Ze všeho se učí, hledá a nakonec někdy nalézá svůj poklad. Hrdina se v mládí ve jménu ideálu vydává na cestu boje (např. Orfeus, Beowulf, Bajaja, rytíři Kulatého stolu, Hloupý Honza, Bezejmenný a Zlomený Meč z filmu Hrdina, Limonádový Joe, Rambo IV). Během své cesty je poslán do "podzemí", kde svede svůj velký souboj s příšerou (démonem, drakem), během souboje je často zraněn. Tento boj a zranění jsou formou oběti, díky níž nakonec obvykle za pomoci "dobrých sil" (princezna, víla, anděl, jednorožec, ...) zvítězí a vrací se zpět do "lidského světa" a přináší svobodu nebo světlo nebo poznání. Často hrdina musí obětovat svůj život, aby byla přinesena svoboda do lidského světa.
Těsně před setkáním s vlastní Duší se obvykle dostavuje „temné“ období nazývané "mystickou smrtí" nebo "temnou nocí duše", někdy termínem „smrt ega“. Často je hledající přímo konfrontován se zážitkem blízko smrti. Po tomto zážitku přichází „znovuzrození“ a objevení vnitřního pokladu Duše (objevení Krista v nás). V současné době vývoje planetárního vědomí se již často stává, že „znovuzrození“ přichází bez nutnosti projít silným až drsným zážitkem mystické smrti, stačí třeba rituál projití vlastním pohřbem. Často se cesta dovnitř odehrává po spirále.
Hledání vlastní Duše a jejího vnitřního pokladu se podle mé zkušenosti velmi dobře provádí v přírodě, která pomáhá v nahlížení do sebe, ukazuje zrcadlením vnějších temných míst na temná místa vnitřní. Vnější formou jsou delší pochody v přírodě (poutě) a rituál hledání vize (vision quest) upravený z různých indiánských tradic. Duši ale lze hledat i jinak, než pobytem v přírodě. Dobrými technikami jsou bubnování, spontánní tanec, spontánní muzicírování, práce se sny, automatická kresba, některé formy konstelací, práce se symboly a znameními, imaginativní psaní příběhů, imaginativní meditace třeba na objevení krajiny duše, totemového zvířete, upravený rituál potní chýše a pod. V meditační praxi odpovídá tomuto směru Átmavičára - meditování na Já. V křesťanských tradicích se jedná o poutě, procesí, letniční cvičení v hledání Krista v srdci.
Svoji Duši nemůže člověk objevit sám, ze svého rozhodnutí ve stavu Ega (normálního vědomí). Musí se vědomě vydat na cestu a současně ale musí dojít i k pohybu z druhé strany, neboli Duše se musí vypravit naproti. Duše (Kristus v nás) volá na Ego různými způsoby. Někdy je volání formou, která se Egu příliš nelíbí. V některých případech musí přijít utrpení, sražení na dno, aby Ego povolilo své otěže a nechalo Duši převzít vládu nad naším jednáním. Během hledání Duše často dochází k velkým zvratům v životě hledajícícho. Někdy dochází ke ztrátě blízkých, komunity nebo příslušnosti ke konkrétní církvi. Tato oběť ale stojí za to, neboť jejím plodem je nalezení hlubokého pokladu, naší Duše (spojení s Kristem uvnitř srdce).
Na této cestě k objevení Duše a jejího pokladu člověka obvykle doprovází průvodce, nejčastěji terapeut, hlavní bubeník, šaman nebo poutní průvodce. Jeho úkolem není poučování o Duši, neboť tu máme každý svoji individuální. Jeho úlohou je podporovat hledajícícho na jeho vlastní individální cestě a v dodávání odvahy pro vykročení z "běžných společenských rámců".
Třetím směrem - Duchem je myšlen stav, kdy hledající poznává, že vše je Jednota. Není žádné oddělenosti a není nikdo „druhý“. Vše je Jedno (Bůh). Tímto směrem duchovního rozvoje se zabývají skoro všechna světová náboženství. Spočívá v hledání Jednoty (Boha) ve vnějším světě. Obvyklou formou je klasická duchovní výuka opřená o svaté knihy, některé formy meditace. V šamanské tradici je tento směr nazýván Cestou do nadzemských sfér. Hledající postupně objevuje rozumem a souběžně zažívá, že vše je navzájem propojeno, vše je navzájem závislé, vše je živé a nakonec zažívá, že vše je Jedno (Bůh), včetně něj samotného.
Tento směr člověk rozvíjí rozumovým studiem posvátných textů (Bible, Korán, Tao i Ting, Bhagavádgítá, spisy církevních otců, ...), vlastním uvažováním a meditacemi. Dále hledáním energií v krajině, pozorováním krásy a "pěkného" umění. Během této cesty často člověk získává vnějšího silného pomocníka (Ježíše, Alláha, Krišnu, Pannu Marii, Matku Zemi ....). Dále řadu dalších pomocníků jako jsou svatí, andělé, vesmírné bytosti a pod.
Obvykle je na této cestě potřeba zprostředkovatel vůle vnějšího Boha (kněz, kazatel, guru, duchovní učitel...) Zlomem bývá zážitek "mystického vhledu" neboli "samádhi", kdy člověk přímo nahlíží a zažívá živost a Jednotu všeho. Nejprve se jedná jen o "záblesk", ze kterého se člověk vrací zpět do stavu oddělenosti. Často bývá tento záblesk "zabarven" náboženským přesvědčením hledajícícho. Může mít podobu setkání a splynutí s Ježíšem, vidění Panny Marie, vidění Bodhisatvy, spojení se Šivou, ... Později jsou tyto zážitky prohlubovány až dojde k trvalému stavu nepřetržitého vnímání Jednoty. Od okamžiku mystického vhledu již obvykle není vnější zprostředkovatel potřeba.
Tak jako při hledání Duše i při hledání Ducha platí, že část cesty musí urazit člověk a druhou část cesty udělá Duch, až bude ta správná doba. Mystické zážitky Jednoty si nelze "vydupat" ani "zasloužit". Lze jen s pokorou vyjít na cestu poznání a doufat, že volání bude vyslyšeno.
Při praktikování hledání Duše nebo hledání Ducha se většinou jde i po druhé cestě souběžně. Jeden směr je hlavní a druhý bývá vědomým nebo nevědomým bočním efektem druhého.
Na konci hledání Duše i hledání Ducha je poznání, že Bůh vnější je totožný ve své podstatě s Duší (Kristem) v našem srdci. Hinduisté říkají Átman = Bráhman.
Jednotlivé formy osobního rozvoje obvykle zdůrazňují pouze jeden nebo dva z těchto tří směrů. Já jsem stejně jako Bill Plotkin přesvědčen, že rozvíjet je potřeba všechny tři najednou.
HousenkaVnímám, že když se dítě narodí, má rozevřeny obě postraní „křídla“ – ví o své Duši, je s ní ve spojení a zažívá Jednotu všeho, ale nemá rozvinutu vlastní osobnost. Je jakoby motýlím křídlem bez pevného těla. Během výchovy zapomíná na svá křídla a buduje své ego, tedy rozvíjí běžný stav lidského vědomí. Postupně se od svých rodičů, blízkých, učitelů a dalších dozvídá o světě a vytváří si svůj obraz „reality“ běžného života. Někdy kolem 3-5 let se poprvé „zakuklí“ a změní se jakoby v housenku, která se velmi intenzivně krmí a vyvíjí své tělo a běžné vědomí. Žije především hmotným životem. Pohybuje se pomalu po zemi.
MotýlNěkolikrát během života nastane období, kdy je člověk volán svojí Duší k zahájení práce sám na sobě a k objevování obou duchovních křídel – hledání vlastní Duše (poznání sám sebe) a hledání Jednoty. Toto volání může přijít v kterékoliv části života. Z pozorování lidí kolem mne soudím, že nejčastěji člověk zažívá toto volání 3x v životě. První je v období puberty. V období hledání vlastního místa ve světě. Druhé je v období krize středního věku a třetí je ve stáří, kdy se člověk začne chystat na „cestu domů“. Pokud člověk volání využije a začne pracovat na svém osobním duchovním rozvoji, postupně se zakuklí podruhé a po období temné noci duše v kukle přichází znovuzrození v podobě motýla, který má pevné tělo (je pevně zapřen ve hmotě, zvládá energie a emoce běžného života), má rozvinuté křídlo vnitřního duchovního života a zná svoji Duši, svůj jedinečný poklad a svoji formu Služby ostatním, současně má rozvinuté druhé křídlo vědomí Jednoty, ví, že je vším a všechno jím. Postupně přináší obě svá křídla do běžného života ve hmotné realitě a pomáhá druhým bytostem, aby také ony dosáhly podobného stavu.
Na doprovázených poutích se věnujeme souběžně všem třem směrům osobního rozvoje, největší důraz je ale kladen na aktivní přenášení postupně objevovaných „křídel“ do běžného života.

Děkuji mé mamince Aleně Bímové a Liborovi Domasi za připomínky a návrhy úprav k tomuto textu. Jsem si vědom, že mnozí mohou vnímat slova, se kterými zde pracuji, úplně jinak a mohou mít pravdu.

http://www.janbim.cz/poute/obchodni-model
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 7107
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Duchovní povídání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 03. říj 2017 7:11:55

Návštěvník
 

Re: Duchovní povídání

Nový příspěvekod ... » ned 24. pro 2017 15:56:11

Návštěvník píše:Pouhá upřímná ochota rozpoznávat posedlost vlastní mysli má za následek (tedy podle mé zkušenosti), že samo od sebe začne spontánně docházet - bez přemýšlení a bez jakékoliv snahy - k všimnutí si, tady a teď - nejen té konkrétní mentální/emocionální reakce, která právě vyvstala, ale najednou je jasně vidět i příčina, proč se tahle reakce v mysli objevila, t.j její doteď neuvědomovaná motivace, která ji vyvolala.

I ta doteď skrytá motivace se pak dá tady a teď neosobně pozorovat...a postupně se tak začne dařit rozpoznávat různé podoby vlastní sebeobranné motivace... Když se pokaždé jen pozorují, začnou samy od sebe slábnout. Postupně s nimi mizí i důsledky, sebeobranné rekce mysli.

K té upřímné ochotě rozpoznávat posedlost vlastní mysli mi napadá: když se tohle udělá například s výraznou, nesouhlasnou emocí, která se objeví při čtení něčího příspěvku v diskusi, má to velmi zajímavé a dalo by se říct i docela příjemné důsledky: neobjeví se slepá potřeba nandat to tomu druhému a začít mu dokazovat, jaký je blbec, tudíž zareagovat stejně primitivně jako kterékoliv zvíře, které se cítí ohrožené. Jakmile se tahle reakce živočišné části našeho mozku (která se stará o naši sebeobranu a použije k tomu cokoliv, co je právě po ruce) nechá proběhnout a jen se klidně pozoruje, poměrně rychle se hlava vzpamatuje a přestane být jen poslušným otrokem, který vždycky bezmyšlenkovitě udělá přesně to, co mu primitivní část v ní uloženého mozku přikázala.

Dá se pak začít vnímat spousta zajímavých souvislostí, které - když se vezmou v úvahu - můžou občas vést i k pochopení, které bylo doteď úplně mimo naše možnosti. Je to fakt dobrodružství a když se k tomu jednou přičuchne, začne se to neosobní pozorování vidět ne jako něco, co by se "mělo" dělat, ale jako náramně šikovný způsob, kterým je možné zbavit se nadvlády té primitivní, sebeobranné části našeho mozku, která doteď za nás rozhodovala o našich reakcích i o tom, co pod jejich vlivem děláme.
...
 

Re: Duchovní povídání

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 30. pro 2017 17:17:19

K té upřímné ochotě rozpoznávat posedlost vlastní mysli

se dá dojít, když si začnu uvědomovat svůj docela samozřejmý pocit, že tohle nebo tamto s naprostou jistotou vím. A dojde mi, že to, co teď o tom vím, tak ve skutečnosti vůbec být nemusí, protože další dění může přinést o dotyčné věci poznatky, které zatím netuším a které celý můj pohled na ni změní.

Jenže tohle rozpoznávání navyklé posedlosti pocitem "vím, určitě je to tak, protože ..., ..., ... " je teprve začátek.

V knize Pád do milosti https://www.kosmas.cz/knihy/196461/pad-do-milosti/ , ve které se Adyshanti dělí o své zkušenosti na cestě k Probuzení, k téhle naší potřebě vědět říká:

Abychom prohlédli svou mysl a hluboce zakořeněný pocit oddělenosti, kvůli kterým v životě tak často trpíme a zažíváme nedorozumění, musíme udělat velký krok – vzdát se toho, co víme, a vstoupit do tajemné skutečnosti neznáma.

Neznámo je velmi citlivé místo. Otevřeme-li se tomuto vnitřnímu prostoru nevědění, můžeme si připadat hodně zranitelní.

Ve skutečnosti je ale toto nevědění naší jedinou vstupní branou.

Teprve tím, že si dovolíme nevědět, se staneme dostatečně citlivými, vnímavými, otevřenými a přístupnými.

Abychom přiznali, že nevíme, abychom připustili skutečnost, že pomocí mysli nejsme schopni poznat pravou povahu toho, co se děje, k tomu potřebujeme ze všeho nejvíc pokoru. Tahle pokora a tohle uvědomění nám otevírají cestu:

k největšímu poznání přicházíme branou nevědění.

Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků