Tantra

Tantra

Nový příspěvekod Klára » čtv 27. říj 2011 8:31:20

Tantra-jóga pro muže: Muž a žena
25.01.2011
Muž a žena, věčné téma, černá a bílá, jin a jang, světlo a tma, oheň a voda. Co je to vlastně mužský a ženský svět? Dokáží muž či žena navzájem do těchto světů vhlédnout? Dají se tyto dva světy propojit anebo jsou natolik rozdílné, že to není možné. Dokáže pochopit jeden druhého, porozumět si? Jsou obvyklá, užívaná schémata soužití a vztahů, často také založená na vzájemném soupeření, pouze jedinou možnou formou kontaktu mezi mužem a ženou?

Tyto otázky se také často objevují mezi účastníky seminářů mužské a ženské tantra jógy. Pomocí cvičení asán a prožívání jednotlivých aspektů dochází k postupnému otvírání a rozkrývání těchto světů. Nejdříve uvnitř sebe sama - muže či ženy a později se objevuje hlubší a zároveň jemnější vnímaní opačné polarity. Zažíváme určitý druh vhledu do opačného pohlaví.

Tohoto tématu si všímá i úryvek z knihy Cesta bílého oblaku (Osho).

Muž a žena. Meditace a láska.

Jsou jen dvě cesty, dvě základní cesty, které vedou k osvícení. Jednou je meditace, druhou je láska. K lásce potřebujeme druhého. Meditaci může provádět jedinec.

Muži mohou být osvíceni prostřednictvím meditace, protože dovedou být snadněji sami a tak mohou dosáhnout osvobození přímo. Být sám je přirozenou vlastností muže – hluboce uvnitř je sám. Pro ženu není samota lehká, dokonce velmi těžká, téměř nemožná. Celé její bytí je mocnou touhou po lásce. A k lásce potřebujeme druhého. Muž může meditovat, když zde druhý není – to není problém, ale jak má člověk milovat, když zde není druhý?

Žena, ženská energie dosahuje meditativního stavu láskou – a mužská energie dosahuje lásky meditací. Ženská energie se liší od mužské energie.

Je to stejné, jako kdyby někdo řekl, že jenom žena může přivést na svět dítě. Muž nemůže porodit, může přivést dítě na svět jen prostřednictvím ženy. Fyzické bytí ženy je takové, že ji předurčuje k mateřství. Nikoli muže. Muž může mít dítě jen prostřednictvím ženy.

Při duchovním zrození je tomu opačně. Žena může být osvícena jen prostřednictvím muže. Obě duchovní a právě tak fyzické energie jsou rozdílné. V tom netkví zhodnocení, ani problém rovnocennosti nebo nerovnocennosti. Proč je tomu tak? Je to otázka rozdílnosti. Jsou prostě oba rozdílní. Žena není žádným nižším bytím proto, že nemůže být přímo osvícena, a muž není nižším bytím proto, že nemůže přímo rodit.

Proč je pro ženu těžké, aby dosáhla osvícení přímo? Proč je pro muže možné bezprostřední přímé osvícení?

Když se Buddha vrátil do svého paláce, byla jeho žena rozlícena – dvanáct roků se neobjevil. Jedné noci, aniž by co řekl, zmizel. Utekl jako zbabělec, zatímco ona spala. Buddhova žena, Jašódhara, by mu dovolila odejít, byla statečnou ženou, dovolila by mu, aby ji opustil, kdyby se jí byl zeptal, nedělala by žádné scény, ale Buddha nic neřekl. Měl strach, že by se něco nezdařilo, že by začala plakat nebo něco jiného. Ale strach ve skutečnosti neměl kvůli ní, strach byl hluboko v jeho vlastním nitru. Bál se, že by pro něho bylo příliš obtížné Jašódharu opustit, kdyby zde ležela a plakala. Měl jako každý muž strach jen o sebe. Bylo by to kruté a on nechtěl být krutý. Utekl raději, když spala. Utekl odtud a vrátil se za dvanáct let.

Ve vztazích bez lásky nejsou skutečně žádné problémy. Druhý se pohybuje jenom na okraji území a člověk není svázán. Druhý neexistuje, druhý je vlastně jen tělem, které se pohybuje na vnější úrovni.

Pro muže je těžké meditovat, když miluje. To je problém. Je to neuvěřitelně těžké, poněvadž žena nebo někdo druhý vstupuje do popředí vědomí milujícího muže. A když chce meditovat, točí se celá jeho bytost a myšlení kolem milovaného. A když člověk někoho miluje, může na něho možná zapomenout, když je zaměstnán, ale není-li zaměstnán, okamžitě si na milovaného vzpomíná. Pak není přestávek mezi myšlenkami, v nichž by mohlo božské vstoupit.

Muži nemohou dosáhnout božského prostřednictvím lásky, neboť jejich energie se zcela odlišuje od ženské energie. Muž musí nejprve dosáhnout meditace, pak k němu přichází také láska. Pak není nenávisti. Muž musí nejprve dosáhnout božského, pak se stane také milovaný božským.

Přesně opačně to probíhá u ženy. Nemůže meditovat, poněvadž je celým bytím tažena k druhému, nemůže být sama. Je-li sama, je nešťastná. A když se řekne, že samota je čistá svátost, totální vytržení, nemůže tomu porozumět. Všude na světě byla samota zdůrazňována jen proto, že mezi hledajícími bylo více mužů. Buddha, Muhammad, Mahávíra, Ježíš – všichni se uchylovali do samoty a byli v samotě osvícení. Vytvořili obecný názor. Když je žena sama, cítí se nešťastnou. Je-li přítomen milovaný, a může to být i jen v její představě, je šťastná. Živí se láskou, kterou jí někdo dává, nebo kterou dává ona. Potřebuje kolem sebe lásku, je jí výživou, subtilní potravou; žena umírá hladem, vadne, není-li přítomna láska. A proto nemůže žena nikdy pochopit, že může být samota krásná.

Pro ženskou energii nastává meditace jen v nejhlubším seberozpouštění láskou. Pak teprve může být sama, pak to není problém, neboť teď již není sama. Milovaný je s ní sjednocen, je stále s ní. Láska je pro ženu Bohem. A právě jen takovou láskou k milovanému přichází k bodu, kdy se milující i milovaný sjednocují. Pak nastává meditace. Tento rozdíl je třeba mít na zřeteli a je nutné mu hluboce porozumět, neboť vše na něm závisí.

Ženská energie je milující a meditace je květem této lásky. U mužské energie je meditace kořenem, z něhož rozkvétá láska.




Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/tantra-j ... z1bxeXi6eM
Klára
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Klára » sob 29. říj 2011 19:26:08

OSHO, JSI VŠÍM, CO BYCH CHTĚLA, NEBO CO BYCH SI MOHLA PŘÁT. PROČ TEDY VNITŘNĚ CÍTÍM PROTI TOBĚ ODPOR?

TAK TO JE - pokud mě miluješ hlouběji, vzniká současně i silnější odpor. Láska a odpor vzájemně udržují rovnováhu. Tam, kde se rozvíjí láska, objevuje se i odpor (nenávist). Kdekoli tě něco ohromně přitahuje, ráda bys z tohoto místa nebo prostoru také zmizela - protože být nesmírně přitahován, znamená padnout do hlubiny. Zamiluješ-li se, nejsi sama sebou.

Láska je nebezpečná. Láska je smrtí. Láska je mrtvější, než samotná smrt - po smrti žiješ další život, ale v lásce nemáš šanci přežít. Ano, Zrodí se jiná osobnost, ty však zemřeš. Proto ten strach.

Ti, kdo mě nemilují, přicházejí ke mně velice blízko. Nepociťují žádný strach. Kdo mě však opravdu miluje, obává se každého svého kroku. Opatrně našlapuje a je pro něj velmi složité vydat se ke mně. Čím víc se přibližuje, tím menší je jeho ego. Měl jsem na mysli takovou smrt. V okamžiku, kdy ke mně DOOPRAVDY přistoupí, neexistuje - ani já neexistuji.

Přistoupit ke mně znamená prožít si intenzivněji stav nebytí. I když se v obyčejné lásce projevuje odpor, je tato láska neobyčejná, je jedinečná. Otázka je aktuální pro ANAND ANUPAM. Pozoroval jsem ji. Cítím mezi námi překážku. Není to otázka intelektu, ale samotného bytí. Velmi těžce bojuje…nemůže však zvítězit. Je požehnaná, proto nemůže zvítězit. Její porážka je jistá, je naprosto jistá. Viděl jsem lásku v jejích očích. Její láska je tak silná, že zničí všechen ten odpor, že zvítězí nad úsilím ega o přežití.

Zasáhne-li člověka láska, může ego zkoušet různé hry, prohrává je však. Proto žije tolik lidí bez lásky. Hovoří o lásce, ale žijí bez ní. Sní o lásce, ale nikdy ji neuskuteční, protože prožít lásku znamená, že musíš naprosto zničit své ego.

Když navštívíš Mistra, dojde buď k dokonalému zničení tvé osobnosti nebo nedojde k ničemu. Buď se ve mně rozpustíš a dovolíš mi, abych já splynul s tebou, nebo budeš tady a nic se nestane. Pokud ego zůstane, bude stát mezi mnou a tebou Čínská zeď. Čínskou zeď lze snadno zbourat, ego je však mnohem jemnější energie.

Zrodí-li se jednou láska, ego slábne. Viděl jsem lásku v očích Anupamy. Je to pro ni velký boj, ale je skvělý! Ti, kdo přicházejí ke mně velice snadno, vlastně nepřicházejí. Komu to však trvá dlouho a bojuje o každý centimetr, právě ten přichází.

Nedělej si s tím žádné starosti. Cesta je velice dlouhá. Anupam to bude trvat možná mnoho dalších let, to však nic neznamená! Je na správné cestě. Překročila již bod, kdy by se mohla vrátit. Dostala se za bod zvratu. Je to jen otázka času.

Cítím, že mě respektuje. Nikdy na nikoho nepůsobím silou, protože to není nutné. Je dobré nechat lidem čas a dostatek podpory, aby objevili svou přirozenost. Je to krásné, když vzdávání se, není ještě zcela osvobozeno.

Věř tomu, že se najdeš, protože jsi na cestě. V nejniternějším jádru tvé osobnosti se to již stalo. Nyní je to jen otázka času, aby podalo informaci povrchnější mysli. Ve svém srdci jsi již ke mně přistoupila. Jen mysl stále bojuje. Ve svém středu jsi se mnou ve spojení, jen na povrchu ještě zápasíš. Střed tvé osobnosti se již vzdal.

Budu ti vyprávět příběh o japonském vojákovi, který stále válčil.
Druhá světová válka skončila již před mnoha lety. Dvacet let po jejím ukončení tento voják však stále bojoval. Nedoslechl se, že se Japonci vzdali. Pobýval někde v indonéském pralese a pořád si myslel, že bojuje za dobyvatelské ideály Japonska a že boj pokračuje. Byl strašlivý! Skrýval se, prchal a zabíjel lidi - sám!

Před pár lety se vrátil do Japonska a byl pozván na recepci válečných hrdinů. Byl přece svým způsobem také hrdina. Nebyl si jen vědom skutečnosti - byl to však člověk nezměrné vůle. Poslouchal jiné lidi - neznamenalo to však, že by neslyšel. Nedokázal se vyrovnat s těmito dvaceti lety. Byl odzbrojen a válka pro něj skončila. Trval však na svém: "Pokud nedostanu od svého velitele příkaz, nevzdám se." Velitel byl však již mrtev. Tento voják tedy bojoval celý svůj život. Bylo velmi těžké ho nějak pochopit. Byl velice nebezpečný - byl však pod kontrolou.

To je přesně případ Anupam: jádro tvé osobnosti se již vzdalo, velitel je mrtev! Na povrchu však, někde v pralesích Indonézie, stále ještě bojuješ, Anupam. Dříve nebo později, ať budeš jakkoli se sebou nespokojená, přijmeš nové zprávy…
Klára
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 30. říj 2011 23:18:02

"Abych nezapomněl - Dostal jsem zprávu od ducha Afriky! Pořád mi vrtalo hlavou, jak je ta země plodná, hojná, žírná, a přitom lidé jsou jaksi melancholičtí, neteční a nepůsobí moc vesele. Nejsrdečnější a nejvřelejší byli staří lidé a děti. Střední generace působila lehce zasmušile, až ustaraně. Divil jsem se, proč. V Ugandě je příjemné počasí a je tam dobře. Všemu se daří. Zvěři, rostlinám, zelenině, ovoci. Pěstuje se i rýže, čaj, káva či bavlna. Sklizeň klidně dvakrát do roka. Tak proč jsou ti lidé tak zachmuření a jako bez života? Najednou jsem začal komunikovat s něčím, co se představilo jako Duch Afriky. Zeptal jsem se: "Kam zmizela všechna radost? Vždyť ta země je stvořená pro tanec, pro rytmus, pro bubny a pro zpěv! Kam se to podělo? Kde to je? Proč s tím něco neděláš?" A on mi povídá: "Když se muž dotkne ženy, ale žena se nedotkne zpátky muže, nic nevznikne!" Byl tak zvláštně rezignovaný, ten Duch Afriky, jakoby odevzdaný nějakému vyššímu Osudu. Podobně jako ty gorily. "

Když se muž dotkne ženy, ale žena se nedotkne zpátky muže, nic nevznikne...

Jaroslav Dušek
Návštěvník
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod nop » pon 31. říj 2011 13:54:37

Podobně naopak : když se chce žena dotknout muže a ten ne, vznikne něco?
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2447
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tantra

Nový příspěvekod Návštevník » pon 31. říj 2011 13:57:04

impotent
Návštevník
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 05. dub 2012 13:12:22

Dokud hoří
jsou naživu —
žena a rudá paprika

Micuhaši Takadžo (1899–1972)
Návštěvník
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Klára » čtv 05. dub 2012 14:10:27

Lepší je shořet, než vyhasnout...
Klára
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. čer 2012 7:46:40

Existuje filozofie v Indii, jež se nazývá tantra. Část této filozofie vyznává sex a odkazuje na sexuální oblast, protože tvrdí, že prostřednictvím sexu může člověk dosáhnout nirvány. Sex je podtrhován a vyzdvihován, abyste jej tak překročili - což se nikdy nestane.

Proč je sex v našem životě tak důležitý? Bylo tomu tak vždy, nejenom v současnosti. Proč je sex v člověku tak hluboce zakořeněn? (Nemluvím teď o plození dětí.) Proč tomu tak je? Je to pravděpodobně největší rozkoš, jakou lidská bytost zná. Dožadujeme-li se této rozkoše, vznikají všechny možné komplikace. O psychických problémech bylo napsáno velké množství knih.
Autoři si však nikdy nepoložili otázku, proč lidské bytosti přikládají sexu takovou důležitost.

Náš život je hektický a chaotický, je to nepřetržitý boj bez čehokoliv nápaditého a originálního i čehokoliv činorodého a tvořivého - slovo tvořivý používám velmi opatrně. Malíř, architekt nebo řezbář můžou věřit v to, že jsou tvořiví. To lze říci i o ženě, jež upekla chleba. A nakonec i o sexu lze mluvit ve významu tvořivý. Co to tedy být tvořivý znamená? Zanícení malíři, hudebníci a indičtí zpěváci trvají na tom, že jejich výkony jsou tvořivé. A skutečně jsou?
Picassa, který maloval jeden nos na tři obličeje nebo co to vlastně dělal, jste přijali jako velkého malíře a úžasného tvůrce. Neodmítám to ani ho neponižuji, jen na to poukazuji. Toto je nazýváno tvořením. Je to však tvořivost? Nebo je tvořivost něco jiného? Nahlížíte vyjádření tvořivosti v obrazu, básni, próze, soše či hudbě. Tato tvořivost je vyjádřena v souladu s talentem člověka a jeho schopnostmi - ať už malými, nebo velkými. Můžeme "spatřit" tvořivost v moderní rockové hudbě nebo v klasice, například u Bacha - omlouvám se, že to srovnávám!
My, lidské bytosti, jsme přijali vše, co je tvořivé, poněvadž to přináší slávu, popularitu, peníze a status. Já se však ptám: je to tvořivost? Může tvořivost, v pravém slova smyslu, existovat, dokud vládne egoizmus a dokud je v stále větší míře přítomna poptávka po úspěchu, penězích a uznání, která tak zásobuje trh?
Nezastávejte stejný názor, prosím. Já jen upozorňuji. Netvrdím, že tvořivost znám jen já, a vy ne. Takový názor nezastávám. Říkám, že o těchto věcech nikdy nepochybujeme. Říkám, že existuje stav tvořivosti, v němž není ani náznak jáství. To je skutečné tvoření.
Nepotřebuje vyjádření, nepotřebuje sebeuspokojení. Je to tvoření. Sex je možná považován za tvořivý a stal se důležitým proto, že vše okolo nás je omezené a monotónní - naše zaměstnání, chození do kostela, návštěva úřadů nebo následování nějakého filozofa či
gurua.
Toto všechno nás zbavilo svobody, a přece nejsme osvobozeni od vlastních poznatků. Naše poznatky i naše minulost jsou s námi nepřetržitě.

Jsme tedy zbaveni svobody zevně i vnitřně. Po mnoho generací nám bylo vštěpováno, co máme dělat. A reakcí na to je: budu si dělat, co chci - což je také omezené a založené na rozkoši, touze a možnostech. Takže tam, kde neexistuje zevní, a především vnitřní svoboda, nám zbývá jediná věc, které se říká sex. Proč mu přikládáme důležitost?

Přikládáte stejnou důležitost osvobození se od strachu? Nikoliv. Věnujete stejnou energii, vitalitu a péči ukončení smutku? Nikoliv. Proč? Proč si tedy sex tolik předcházíte?
Protože sex lze získat nejsnadněji. To ostatní vyžaduje veškerou vaši energii, která
může přijít jen tehdy, jste-li svobodní. Proto lidské bytosti na celém světě přikládají této záležitosti ve svém životě obrovskou důležitost. A přikládáte-li obrovskou důležitost něčemu, co je pouze jednou ze součástí života, ničíte sami sebe. Život je celistvý, nikoliv jen jednou částí. Jestliže přikládáte důležitost celku, sex přestává být více či méně důležitý. Mniši a všichni lidé, kteří se sexu zřekli, obrátili svou energii k Bohu, avšak kvůli tomu u nich vnitřně dochází k neustálému boji. Přírodu nelze potlačit. Avšak jste-li ten
druhý extrém a přikládáte-li této záležitosti veškerou důležitost, jste zkažení.

Krishnamurti
Návštěvník
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 11. srp 2012 22:21:09

Návštěvník
 

Re: Tantra

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 11. srp 2012 22:44:48

Návštěvník
 

Další

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník