Poradna zdarma

Návštěvník píše:

Nevědomá stránka - Stín - je tvořen našimi neuvědomovanými pudy a touhami, touhami osobního já.

Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíce. Není si toho však vědom.

Pochopit to a vyvodit z toho pro sebe důsledky je začátek, pak člověk postupně začne chápat, proč reaguje, jak reaguje, co ho k tomu nutí.

Rozpoznávání vlastních nevědomých motivací a z nich vyplývajících tužeb vede k rozpouštění toho, co není v dosahu vědomí. Že to opravdu pomáhá, ví každý, kdo s tím má vlastní zkušenost.

crazy píše:Soudobá moderní společnost oněch osm žádostí propaguje každý den.
.................................................................................

https://cs.wikipedia.org/wiki/Napoleon_Hill




Začátkem všech úspěchů je touha. Pamatujte si to! Slabá touha přinese slabé výsledky, tak jako malý ohýnek vydá málo tepla.“

Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“

„Žít bez cílů je jako jít na výlet a nevědět kam.“

„Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.“

Touha i s možností jejího naplnění je krásná záležitost. Ale je možné ji prožívat jako realitu jen díky iluzi oddělenosti, jen když vědomí se zadaří přilepit se k části projekce časoprostoru a z Já se tak může stávat já+to ostatní, já+Ty.

Touha je krásná věc, pokud ji prozáří světlo pravdy. Je tím, co vede ke spojení s tím, co je pro Tebe láskou. Se zdrojem lásky.

A ten zdroj lásky není v objektech, které by byly mimo Tebe. Je přímo v Tobě. Můžeš si to uvědomovat.

To, co je ve Tvém srdci láskou, není Tvému srdci nijak vzdáleno.

Mezi Tebou a láskou není žádná vzdálenost.

Když objevíte Světlo ve svém nitru, pochopíte, že jste vždy byli v samotném středu moudrosti. Při svém hlubším zkoumání toho, kým skutečně jste, se vší svou nehybností a zmatením, se svými strachy, touhami a deformacemi, naleznete pravého živoucího Boha.

Tehdy řeknete:

"Znal jsem Tě celý svůj život a nazýval Tě mnoha jmény.
Nazýval Tě matkou, otcem, dětmi. Nazýval Tě láskou.
Dával jsem Ti jména Slunce a květin. Nazýval Tě svým srdcem.
Ale nikdy, až dosud, jsem Tě nenazýval Sebou."

Emanuel

Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

Také existuje nadšení, kde je touha splňovaná a předmět je dosahovaný.

Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

Od potřeby se liší i v tom, že potřeba je důsledkem pouhého rozpoznání, co je právě teď třeba, a přirozené ochoty to udělat: například otevřít okno, protože je venku pěkně a dá se bez problémů vyvětrat.

Na rozdíl od touhy, která má v sobě chtění, aby nastalo to, co tu teď není a co se vnímá jako žádoucí.

Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

KDYŽ NĚCO OPRAVDU,
HLUBOCE A INTENZIVNĚ
CHCEŠ, AUTOMATICKY
TO K SOBĚ PŘITAHUJEŠ

A KDYŽ TO KONEČNĚ ZÍSKÁŠ, CHVILKU JSI SPOKOJENÝ.

CHVILKU.

PAK NEZBÝVÁ NEŽ ZAČÍT TOUŽIT PO NĚČEM DALŠÍM.

Tak to jedině tedy neustále toužit, toužit, toužit, nenaplněně a jednoho dne umřít...

:-)

no jo, no ale není to hodně smutné umřít nenaplněná touhou? Dyť to je sado maso :-)

Miroslav nebo jak se jmenuje to dělá dobře, áááááách joooooo :-)

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

KDYŽ NĚCO OPRAVDU,
HLUBOCE A INTENZIVNĚ
CHCEŠ, AUTOMATICKY
TO K SOBĚ PŘITAHUJEŠ

A KDYŽ TO KONEČNĚ ZÍSKÁŠ, CHVILKU JSI SPOKOJENÝ.

CHVILKU.

PAK NEZBÝVÁ NEŽ ZAČÍT TOUŽIT PO NĚČEM DALŠÍM.

Nebo zkusit zjistit, co nastane, když se ta vlastní touha pokaždé uvidí jako pláč svého vnitřního Dítěte a přijme se s plným, láskyplným pochopením do náručí



Moje zkušenost je, že tohle jediné pomáhá tu touhu postupně zmenšovat, nějak (bůhvíjak) se tím sama mění v naplnění - bez nutnosti dosahovat a získat to vytoužené

To já neumím a když už teda jakože si tu touhu zakážu ( a zase jsem naletěla), tak přijde prázdnota a smutek...
A potom nevím, jestli je dobře (pro proces transformace) tu touhu umenšovat...

Jak píšeš, že když ji přijmeš do náruče jako své vlastní vnitřní dítě, že se umenší, ukonejší a dojde k naplnění.... (to neznám).
Není ale to naplnění pak výsledek - ukonejšená OSOBA, INDIVIDUALITA?

Naplnění nastane přijetím. Objeví se uklidnění, utišení. Spokojenost s tím, co právě je.

Balsekar říká, že klíčem k neosobnímu vnímání je přijetí.

Návštěvník píše:To já neumím a když už teda jakože si tu touhu zakážu ( a zase jsem naletěla), tak přijde prázdnota a smutek...
A potom nevím, jestli je dobře (pro proces transformace) tu touhu umenšovat...

Zakázání = odmítnutí. Bolest se tím zesílí.

Opakem toho je přijetí. Obejmutí vnitřního Dítěte v sobě je jeden ze způsobů, jak se dá plně, celým srdcem přijmout i to zdánlivě nepřijatelné. Nejen myšlenkově, ale celobytostně. Prožitkem.

Protože jen celobytostné přijetí zafunguje, samo zruší nespokojenost a smutek. To je proces transformace.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:To já neumím a když už teda jakože si tu touhu zakážu ( a zase jsem naletěla), tak přijde prázdnota a smutek...
A potom nevím, jestli je dobře (pro proces transformace) tu touhu umenšovat...

Zakázání = odmítnutí. Bolest se tím zesílí.

Opakem je přijetí.

To obejmutí vnitřního Dítěte v sobě je jeden ze způsobů, jak se dá přijmout.

Nejen myšlenkově, ale celobytostně. Prožitkem.

Protože jen celobytostné přijetí zafunguje, samo zruší emoce, které vyvolávaly nespokojenost a smutek.

Kód: Vybrat vše

Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

Touha je především silná a řekla bych dokonce nejsilnější energie, schopna kámen přeměnit ve zlato :-) Na rozdíl od potřeby nebo přání, viz. pěkně popsáno.
Podle intenzity touhy můžeme hovořit o malém plamínku, plameni, ohni,.... jehož účinky mohou být transformativní, jako u ptáka Fénixe.... Proto nepovažuji snahu o utišení touhy jako to pravé ořechové, pokud není pro nás "cílem" ukonejšena osoba (pták Fénix neshořel v plamenech a tudíž se nenarodil coby nesmrtelný, jen v rámci sebe coby osoby přijal svou touhu, tím ji umenši a výsledkem je ukonejšený stále stejný původní Fénix)...

Alespoň tak to cítím....

Je třeba využít tu nejsilnější sílu v nás k transformaci starého v nové.

Touha, aby něco nastalo... aby docházelo k transformaci... vede ke snažení osoby využít tu nejsilnější sílu v nás, aby...

Návštěvník píše:Touha, aby něco nastalo... aby docházelo k transformaci... vede ke snažení osoby využít tu nejsilnější sílu v nás, aby...

Ano, vnímám tam to aby... :-)

V souvislosti s tím je ale dobré si ujasnit, CO by mělo být tím "výsledkem". Po čem nejvíce toužíme.
Podle toho pak bude uplatňován patřičný prostředek, který k tomu cíli bude směřovat.

Pokud je mým cílem ukonejšená (a stále tatáž) osoba (třeba bez stop emocí), pak bude upřednostňovat techniku všimnutí si, přijetí.

Pokud je cílem transformace osoby v nesmrtelné bytí, řekněme, v Lásku (díky Janě se mi to slovo ani nechtělo psát, ale v tomto případě udělám výjimku), pak chci shořet v plameni.
Musím. ♥

Každý to máme právě teď jinak a alespoň u mne není jiné cesty, cítím ji jako nevyhnutelnou...

Stejně tak to máš, ale zase trošku jinak, teď ty.... všechno je v pořádku...

Jsou tady videa, Jana je tu přidávala, a dokonce Petra Vostála svého času dost zaujaly, kde se hovoří o třech možných způsobech cesty.

První - na případný "jed" použijeme protijed a tím zneutralizujeme "barvu", třeba emoci.

Druhá - "jed" využijeme k transformaci, přeměně... vlastně jako lék...

Třetí - neuděláme nic, ke všemu přistupujeme jen jako tišší pozorovatelé, vše je takové, jaké právě je...


Tvá cesta obejmutí vnitřního dítěte atd. atd. mi přijde jako cesta popisovaná jako první.

Návštěvník píše:Jsou tady videa, Jana je tu přidávala, a dokonce Petra Vostála svého času dost zaujaly, kde se hovoří o třech možných způsobech cesty.

První - na případný "jed" použijeme protijed a tím zneutralizujeme "barvu", třeba emoci.

Druhá - "jed" využijeme k transformaci, přeměně... vlastně jako lék...

Třetí - neuděláme nic, ke všemu přistupujeme jen jako tišší pozorovatelé, vše je takové, jaké právě je...


Tvá cesta obejmutí vnitřního dítěte atd. atd. mi přijde jako cesta popisovaná jako první.

Během let je to snadnější, protože se to už nevidí jako "jed"; je to asi důsledek zkušenosti, že i to, co se zpočátku chápalo jako "jed", je pohyb Vesmírné Energie, která v té Své Hře na sebe přijímá nejrůznější formy.

Je taky snadnější i ta třetí cesta, kdy se nechávají všechny reakce osoby probíhat, když se objeví, a jen se tiše přátelsky pozorují. Tahle cesta dobře funguje v každodenním běžném dění, kdy nedochází k velkým turbulencím osobního já. Objetí vnitřní Dítěte se hodí, hlavně když se objeví nějaká mimořádně prudká emocionální reakce a její síla v tu chvíli znemožňuje upustit od ztotožnění s ní a s úlevou ji jen tiše pozorovat neosobním prostorovým vědomím.

Jj, to slovo jed jsem použila, aby to bylo transparentnější a použil ho i ten člověk ve videu, hledala jsem ta videa, bohužel nenašla, je to nauka dzogchen, Petr byl z těch videí tehdy nadšený :-)

Tady viewtopic.php?f=323&t=2059#p30067 jsou informace o dzogčhenu (taky je mi díky té zkušenosti blízký )

a videa s Učením Dawy Gjaltsena jsou tady viewforum.php?f=323