Poradna zdarma

Pelášit můžeš i s nohama ve vzduchu...

Tak si to někdy zkus

Reakce mysli jsou pohyb.

Návštěvník píše:Jak může mysl reagovat = hejbat se, když nemyslí, protože je v naprostém klidu, tj. nehejbe se?

Reakce mysli jsou pohyb. Kdyby mysl v klidu reagovala, bylo by to jako když pes leží tiše na zádech vzhůru nohama a současně někam peláší.
Krásná představa

Absolutno píše:Na tom nic není,

je to naprosto stejné jako způsob kterým jsou přijímány do vědomí třeba pocity

pokud přestanete vytvářet napětí mezi sebou a pozorovaným pocitem

at už jeho chtěním či nechtěním

dojde přijmutí pocitu do vědomí a pozorovaný pocit se rozpustí...

Placebo efekt je postaven tedy na tom, že vás přijmutí (ne) léku uvolní z napětí,

nejedná se tedy o nějaký zázrak víry,

ale o zázrak uvolnění napětí...

Absolutno píše:Ono totiž všechno (od špendlíku po lokomotivu) lze snadno vysvětlit pochopením dzogčhenu,

všechny zázraky víry, uzdravení, placebo efekty a siddhis mají vždy něco společného s dzogčhenem,

ale někdo prostě raději tu psychosomatiku léčí pitím zásad a kyselin...

Absolutno píše:Ono totiž všechno (od špendlíku po lokomotivu) lze snadno vysvětlit pochopením dzogčhenu,

všechny zázraky víry, uzdravení, placebo efekty a siddhis mají vždy něco společného s dzogčhenem,...

Návštěvník píše:

Absolutno píše:Ono totiž všechno (od špendlíku po lokomotivu) lze snadno vysvětlit pochopením dzogčhenu,

všechny zázraky víry, uzdravení, placebo efekty a siddhis mají vždy něco společného s dzogčhenem,...

ono i to osvobození od ztotožnění, není nic jiného, než uvolnění

Návštěvník píše:

Absolutno píše:Na tom nic není,

je to naprosto stejné jako způsob kterým jsou přijímány do vědomí třeba pocity

pokud přestanete vytvářet napětí mezi sebou a pozorovaným pocitem

at už jeho chtěním či nechtěním

dojde přijmutí pocitu do vědomí a pozorovaný pocit se rozpustí...

Placebo efekt je postaven tedy na tom, že vás přijmutí (ne) léku uvolní z napětí,

nejedná se tedy o nějaký zázrak víry,

ale o zázrak uvolnění napětí...

Absolutno píše:

a plácat tudíž nesmysly

A jenom bučet, mečet nebo kokrhat. Ta tvoje cesta je totiž cestou zpět do zvířecí říše.

Nesmysly plácáš leda ty,

když je mysl klidná a nemyslí tak těžko může plácat nesmysly a ani nemůže plácat smysly...

Prostě mysl nemyslí...

(zřejmě to ještě neznáš, když mysl nemyslí a je v naprostém klidu, mysl pak prostě reaguje bez nějaké potřeby myšlení)

Absolutno píše:

Tak si to někdy zkus

Zkusím,
páč když mohl Ježíš chodit po vodě, proč bych nemohl chodit po vzduchu ?

Zkusím tu víru, pro tu by to měla být hračka, když klidně přenáší i hory, proč by nemohla přenést i mě do vobchodu ???

Vobchod máme hnedka za rohem...



PS

Víra zřejmě ruší gravitaci asi nejspíše tak že srovná pokřivený časoprostor či případně jej vohne naopak...

Rozeznávám, co říkáš. To, co tady říkáš, je tak trochu podobné tomu, co vyprávěl jeden klučina, který se vypravil za Matkou Meerou. Cítil se tak mizerně, že když k ní přicházel a viděl blažený výraz ve tvářích lidí, kteří od ní odcházeli, tak měl sto chutí jim dát pěstí do zubů.



A když od ní odcházel, tak prý ten výraz měl taky.


Nicméně napíšu Ti něco nesmírně osvobozujícího. Vím, že to osvobozující je, protože s tím mám vlastní zkušenost. Jedna bytost mi před časem řekla, že se rozhodla, že i když udělám něco, co se jeví z jejího pohledu jako nemoudré, i když udělám cokoliv, že mě nebude soudit, že si nic o mně nebude špatného myslet.

Je to zajímavé, jak podobné rozhodnutí má obrovskou sílu milosti.

Ptal ses mě, jestli se můžeme rozhodnout. Ano. Vůbec nevadí, že tohle rozhodnutí pochází z toho, čemu říkáš ego. Důležité je, že v tu chvíli to, k čemu se připoutáváme, ztrácí nad námi moc. Přestane nám to brát svobodu.

Takže mé rozhodnutí je, že ať uděláš cokoliv, ať napíšeš cokoliv, nebudu si o Tobě nic špatného myslet.

Absolutno píše:

Takže mé rozhodnutí je, že ať uděláš cokoliv, ať napíšeš cokoliv, nebudu si o Tobě nic špatného myslet.

A co takhle kdyby jsi si ještě navíc přestala o mě něco dobrého myslet ???

S tím asi budeš secsakra velkej problém při té své dobrosernosti...

Takže:

Co si o Petrovi Vostálovi myslím? O něm si nemyslím vůbec nic dobrého.

Takhle je to dobře?

Absolutno píše:Samozřejmě,

nic dobré ani nic špatného...

Nejlépe nemyslet vůbec nic...

Absolutní uvolnění je možné jen, když je tady absolutní důvěra, a ta tady je, jen když je tady bezpodmínečná láska. Skrz nevědomou mysl se absolutní láska může jevit jako nesmysl, nicneříkající blbost.

Jak to, že Drtikol, který měl v té době za sebou jistě spoustu meditací, ve kterých se dostával do stavu ne-myšlení, nemusel začínat tím, že si o ničem nebude myslet vůbec nic, nejen nic zlého, ale ani nic dobrého?

Jinak bys vůbec nereagoval, pokud by celá mysl byla opravdu v klidu.