Poradna zdarma

Jak věříš ?

Připoutanost není záležitost nějaký víry či myšlení,

to jen ty todle nechápeš a píšeš hovadiny,

a proto taky nejsi schopna ty připoutanosti u sebe ani zahlídnout, natož je vod sebe samý vodlišit...

Seš jak trdlo co si myslí že když vod něčeho vodvrátí pozornost tak to pak přestane existovat,

jak dítě co si zakreje voči a proto ho pak nikdo nevidí, protože von taky nikoho nevidí...

Můžeš připoutanost prožívat jako skutečnost, podobně jako ve snu.

Může to vypadat, že není možné nebýt dotčen tím, co se ve snu jeví tak reálně, ale když se probudí sat-čit-ananda ve Tvém srdci, ve Zdroji projeveného, tak je jasné, co je realita a co sen.

Nedělej si s tím hlavu.

Nemá smysl se snažit TO nějak zpracovat tím, co si myslíš, že je v Tobě chytré.

Je TO prázdné, bez myšlenek, bez chytrosti.

Ale nesmírně krásné.

Nic tomu nechybí.

Je TO prázdné, bez myšlenek, bez chytrosti.

Samo, ale i bez pitomosti a obzvláště bez pitomejch myšlenek kterejma se zde roky voblbuješ,

páč ti to dělá dobře...

Může to vypadat, že není možné nebýt dotčen tím, co se ve snu jeví tak reálně, ale když se probudí sat-čit-ananda ve Tvém srdci, ve Zdroji projeveného, tak je jasné, co je realita a co sen.

A komu je to jasný ???

No leda zpitomnělému ego co má pocit že se probudilo, ovšem ve skutečnosti je neustále vovládaný vasánama,

jenž to už pod vlivem zblblosti z probuzení zákonitě nevidí....

Tobě je jasný leda hovno, jen představy na voblbování se duchovnem...

A zas mně napiš nákej svej akoholicko probuzenej blábol vo probuzeným egu...

vostal petr píše:Vo tom já nemluvím, já mluvím o připoutanostech všeobecně,

tak se někdo připoutá k nějaké té růži a tak se vo ni musí furt starat,

jinej se připoutá k představě že by všichni měli bejt štastní a tak se vo to furt musí starat,

každá připoutanost je omezení,

nikoliv ctnost či projev lásky...

Láska není vo tom, že se k něčemu připoutáme a pak se vo to furt staráme,

to je leda závislost...

Život je závislost - se vším všudy - už jsem o tom někde psal.. S nadsázkou bych řek že je to pro "JÁ" docela silná tráva. Ale když to je jasný, nemusíš ani hulit, a jseš vysmátej - prostě v poho.

Život je závislost - se vším všudy - už jsem o tom někde psal.

Tak to já nevím co je život, já jsem jen ego který vidí to, jak se vytvářej závislosti...

A mohu nabídnout uklidňující sdělení, že o nic vážného nejde.

Co vzniklo, pomine. To, co je věčné, zůstává.

Akorát je škoda, když místo užívání si toho, co je, je tady trápení se nad tím, co vypadá, že tady není.

vostal petr píše:

Život je závislost - se vším všudy - už jsem o tom někde psal.

Tak to já nevím co je život, já jsem jen ego který vidí to, jak se vytvářej závislosti...

Tak to jsme kolegové, já vidím že závislosti vznikaj ve vztahu já versus život. A jak je život složitej už řekl Švejk. "Já" složitý moc není, možná kdyby samo sebe hledalo, že by se ani nenašlo. Ale naštěstí tu má pilné pomocníky - život a jeho synka ego.

Co vzniklo, pomine. To, co je věčné, zůstává.

Jen aby to nebylo navopak,

že to věčné se neustále mění a pomíjí,

a novým aspektem Skutečnosti se stala debilita...

SČAD

nebo taky možná

ČSAD...

Jana píše:A mohu nabídnout uklidňující sdělení, že o nic vážného nejde.

Co vzniklo, pomine. To, co je věčné, zůstává.

Akorát je škoda, když místo užívání si toho, co je, je tady trápení se nad tím, co vypadá, že tady není.

Škoda je, že nejde rozumět tomu co píšeš. Jakýkoliv téma vyprdelíš někam onam, a jak už je to po tisícikrátprvní - na jedno brdo - tak už to prostě mozek odmítá pustit dovnitř.. Víc už se k tomu vyjadřovat nebudu, dělej jak musíš.

vostal petr píše:

Co vzniklo, pomine. To, co je věčné, zůstává.

Jen aby to nebylo navopak,

že to věčné se neustále mění a pomíjí,

Jo, pomíjivost je stejně věčná jako nepomíjivost, vždyt je to to samé. Neb jak řekl Ramana: Mája je Nadjá.

Čau nirváno,

už se těším na ráno,

víra, láska, naděje,

zejtra bude neděle

to i bůh si dává pauzu

na gauči i na hajzlu

workholici mají smutek

v neděli i skutek utek

neděle je boží den

vodpočívat je můj sen....

Den byl dlouhý
a jsem rád
že ani po půlnoci
nejsou z nás úplní cvoci.

vostal petr píše:Já hovadiny nepíšu,

já mám vod toho nablblýho duchovna vodstup,

takže v tom nejsem zapletenej,

takže vím proč třeba Ramana mluví o srdci, prostě jen popisuje svou připoutanost,

podobně jako v případě sebedotazování...

Lidi povětšinou zaujmou tydle hovadiny, ale na to že to pak maj celý vodevzdat, to už si nepřečtou nebo to lépe řečeno už nechtěj slyšet,

páč jim ta berlička skvěle funguje...

Invalidní duchovno...

Fakt byl připoutenej ke srdci, ten Ramana? Já znám jen jméno, učení ne. Proč byl tak ctěnej? Protože byl připoután k srdci? I když na druhou stranu, taková připoutanost k srdci - tedy propojení adžňy s anahatou - v osobnosti, která to umí poddat, to je asi zajímavý.

Sebedotazování? Jako kdo jsem? To je taky od Ramany? Taky šestá a čtvrtá čakra.
To už jsem zvědav, kdo ze slavných prezentuje meditaci, v níž postřehneš myšlenku, představu, pocit, pochybnost, výčitku., a necháš ji zmizet s vědomím - to nejsem já..

Proč byl tak ctěnej?

Protože měl prý dobrou karmu a proto realizoval již ve dvanácti letech...

Jenže celá jeho dobrá karma spočívala v tom, že uměl relaxovat (což ovšem ne každej ví)

nebot Ramana mohl popsat jen své připoutanosti, tedy situaci kdy bylo jeho ego vědomé,

ale nemohl popsat relaxaci, kde ego nic neví...

Takže popsal jen své připoutanosti, a to jak pocity tak i myšlenky,

na jeho omluvu lze ovšem dodat, že o srdci a sebedotazování se zminoval jako o praxi pro ty blbější a méně chápavý,

pro ty rozumnější pak stanovil odevzdání,

bohužel si ovšem neuvědomil, že když někomu dodá nákou tu techniku, tak mu tím dodá i berličku,

kterou pak dotyčný asi těžko vodloží a tudíž se již nedostane k tomu odevzdání...

Takže způsobil, že :

Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

Nejspíš předpokládal, že berličky skončej v propadlišti dějin, hned co se kulhaví rozchoděj.-:))

hned co se kulhaví rozchoděj.-:))

To byla jeho představa,

že vezmeš trn a pomocí toho trnu si vytáhneš jinej zabodnutej trn do nohy (vono kolem Arunačály je to dost trnitý)

a pak voba zahodíš,

akoráte mu nedošlo, že když ten trn používáš hodně dlouho, tak si na něm vytvoříš prima připoutanost a jen tak ho nezahodíš

Aha. Já naštěstí pracuji ve strojírenství a zařízlé železné piliny vytahuju magnetem.