Poradna zdarma

Z čeho máš strach?

Mám zkusit starý soubor Skypu "main.db" dostat z disku? Může být už přepsaný, ale také nemusí.

Omluva by byla jednodušší.

Najjednoduchšie by bolo, keby si sa prestal správať ako manipulátor.

dodo píše:Najjednoduchšie by bolo, keby si sa prestal správať ako manipulátor.

Nastavuji manipulátorce zrcadlo.

zlobilka píše:

dodo píše:Najjednoduchšie by bolo, keby si sa prestal správať ako manipulátor.

Nastavuji manipulátorce zrcadlo.

A co když jsme si sami sobě zrcadlem a v tom zrcadle vidíme všechny své vlastní stíny, které vrháme?

V Bibli se píše:

"Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům."

Když neodpouštíme, není nám odpuštěno a jsme mimo Boží milost,

náš život je pak peklo.

Jedna z nejlepších rad, jaké jsem pro cestu k Boží milosti obdržela,

byla: "Věnuj pozornost světlu a nevšímej si stínů".

Žalobce v nás, který se snaží získat nad námi moc, tím, že hledá na nás temné stránky, probouzí v nás pocit viny a nemožnosti odpustit, shoří v ohnivém jezeře.

Nemáme s ním nic společného, protože nezná pravdu. Žije v temnotách, protože v něm není láska. Bez lásky jsme kritičtí, bez poznání pravdy zranitelní.

Pravdu nemůžeme hledat v temnotách. Proto je nesmysl se v temnotách kritizovat, když jsme v nich slepí.

Naše mysl nemusí žalobce přijímat, může se od jeho pokusů o nadvládu jednoduše zbavit tím, že mu nebude věnovat pozornost.

Jak říká Mooji, vykázat za dveře a nevpustit dovnitř. Protože jakmile k té žalobnické mysli pocítíme soucit a vpustíme ji dovnitř, tak za chvíli chce, jak říká Mooji, sušenku, čaj a sedí v našem křesle jako doma.

Proto ani ty tendence žalobničení nemají na stránkách Poradny žádné místo.

To, co ,zlobilko, tvrdíš, že jsem řekla, si vůbec nemyslím.

Pokoušíš se mě přimět k tomu, abych si myslela, že si myslím, co si myslíš, že si myslím

a pak bych se mohla cítit jakožto matka ublížená, že je možné si něco takového o matce myslet,

že narozením mých dětí nesu vinu za to, že zemřely na onom světě, aby se mohly tady narodit a protože se narodili tady, tak zase tady musí zemřít, až budou odcházet na onen svět a tak jsem jejich dvojnásobná vražedkyně.

Mé děti jsou pro mě láskou, která je nesmrtelná.

Nemám na jejich narození žádnou zásluhu a ani vinu.

Jak říká Kundera:

"Vyplivlo mě nebe"



Mé děti patří nebi.

Každý, kdo vstoupí do milujícího srdce, patří nebi.

Každý, kdo vstoupí do srdce bez lásky, nalézá peklo.

A pokud je tohle jasné, tak, jak říká Osho:

" Jen blázen by volil to druhé."

A jak říká Maharadž:

"Bez lásky je všechno špatně."

Jana píše:....

Bez lásky jsme kritičtí, bez poznání pravdy zranitelní. .....

Alespoň tady se nechválí nekriticky zranitelnost jako žádoucí vlastnost (správně by bylo citlivost)

To, že ztratíme osobní zranitelnost, neznamená, že ztratíme citlivost a soucit.