Poradna zdarma

Básník se umí kochat slovním projevem. Miluju výstižný popis TOHO, protože za ním je ten, kdo je Já.

Zpívej tak, jako by tě nikdo neslyšel, tanči tak, jako by tě nikdo neviděl....

Jani, ty neznáš srdce básnikovo ani omylem, neznáš bohužel a možná právě proto ani Já...

Popis TOHO je možná líbivý pro intelekt, nic víc, nic méně. Jako když někomu popíšeš chuť, vzhled, vůni, tvar .... cukru...

Pro mě je to nádherné poznávat to ze všech možných úhlů pohledu a pokaždé nalézat to samé.

Jistě. Co hledáš, to najdeš. Když všude lásku, tak je všude láska.

Já na to nemám nervy.

Tak se třeba Pedro bude dál angažovat.

Tara píše:

Básník se umí kochat slovním projevem. Miluju výstižný popis TOHO, protože za ním je ten, kdo je Já.

Zpívej tak, jako by tě nikdo neslyšel, tanči tak, jako by tě nikdo neviděl....

Jani, ty neznáš srdce básnikovo ani omylem, neznáš bohužel a možná právě proto ani Já...

Evi, jak jsi přišla na to, že můžeš tvrdit, že znáš, co neznám?

Tas se vytaste, ho má na tohle nervy.

Návštěvník píše:Tas se vytaste, ho má na tohle nervy.

Já neeeeee, já to vzdávám už dopředu :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Úvahy, zda je lepší koncept prázdné mysli nebo žádné mysli, pouze rozvíjí mysl.
Ve ztišené mysli není myšlenka mysli, ai myšlemka ne-mysli.

Já mám ráda tato vyjádření o pravdě, neboť za nimi je pravda.
Pro mě je vše láskou.
Já neexistuji.
Kdo jsem?

Jsem za těmi vyjádřeními a nebo jsem ten, kdo je má rád?
???

Návštěvník píše:Úvahy, zda je lepší koncept prázdné mysli nebo žádné mysli, pouze rozvíjí mysl.
Ve ztišené mysli není myšlenka mysli, ai myšlemka ne-mysli.

Ale dity. To Ticho je tady pořád, je ničím nenarušitelné. S prohlédnutím, že myšlenka je prázdná, je mysl prázdná. Nemá šanci ji nic rozvíjet.

Prakticky: Když jsme tím, kdo přemýšlí, kdo si něco myslí, jsme imaginární individualitou, která přemýšlí ve své hlavě a kde co ví.

V tichu srdce je i ticho mysli, není tady žádná myšlenka, není tady potřeba a ani důvod si cokoliv osobně myslet.

Mahariši, Maharaj i ostatní mluví o tom, že mysl neexistuje, není ničím skutečným, a přeci jsou tyhle jejich myšlenky zaznamenány. Je to dobrý fór. Jedna kapitola Nisargadatty se jmenuje Smrt mysli je zrozením moudrosti . A ani dlouhé povídání o tom nemá šanci narušit jeho moudrost a vzkřísit mysl k životu.

Je to tím, že si nepotřebuje nic myslet. Je to prostě jen živé.

Návštěvník píše:Já mám ráda tato vyjádření o pravdě, neboť za nimi je pravda.
Pro mě je vše láskou.
Já neexistuji.
Kdo jsem?

Jsem za těmi vyjádřeními a nebo jsem ten, kdo je má rád?
???

Jsi láskou, která tím vším je. Jsi tichem za všemi projevy.
A vnímat v tichu srdce, že jsi, je nesmírně krásné.

Jana píše:
V tichu srdce je i ticho mysli, není tady žádná myšlenka, není tady potřeba a ani důvod si cokoliv osobně myslet.

Ty nemáš ráda myšlenky? Vždyť jsou láskou, pokud vše je láska.

miroslav píše:

Jana píše:
V tichu srdce je i ticho mysli, není tady žádná myšlenka, není tady potřeba a ani důvod si cokoliv osobně myslet.

Ty nemáš ráda myšlenky? Vždyť jsou láskou, pokud vše je láska.

Celý Vesmír je nádherná myšlenka.



Celý Vesmír je láska.

Nicméně ta forma toho všeho je prázdná.

Bezpodmínečná láska nepotřebuje ke své existenci nějakou specifikaci, určitý tvar, formu, vlastnost, jméno, projev. Je pořád tou nejvyšší kvalitou existence.

I když my tenhle projev milujeme, jinak bychom tady takhle nebyli.

Bezpodmínečná láska nepotřebuje ke své existenci nějakou specifikaci, určitý tvar, formu, vlastnost, jméno, projev. Je pořád tou nejvyšší kvalitou existence.

Ano. Jak říkala Míla, láska je první emanací bytí.

Jani, a co ne-existence? Neprojev?

Tara píše:

Bezpodmínečná láska nepotřebuje ke své existenci nějakou specifikaci, určitý tvar, formu, vlastnost, jméno, projev. Je pořád tou nejvyšší kvalitou existence.

Ano. Jak říkala Míla, láska je první emanací bytí.

Jani, a co ne-existence? Neprojev?

Je to tak nádherné mizet, nebýt ničím a dovolit, aby Láska byla vším.

Tady chybí slova.

Jana píše:

Tara píše:

Bezpodmínečná láska nepotřebuje ke své existenci nějakou specifikaci, určitý tvar, formu, vlastnost, jméno, projev. Je pořád tou nejvyšší kvalitou existence.

Ano. Jak říkala Míla, láska je první emanací bytí.

Jani, a co ne-existence? Neprojev?

Je to tak nádherné mizet, nebýt ničím a dovolit, aby Láska byla vším.

Tady chybí slova.

Ano. Ano. Ano. Je to tak nádherné mizet a tak nádherné se zase objevit. A všem o tom podat zprávu. Je to láska, láska, láska z lásky.
Vlna se přelévá do vlny, opojena kvalitou oceánu.
Ach.

Jana píše:

Návštěvník píše:Já mám ráda tato vyjádření o pravdě, neboť za nimi je pravda.
Pro mě je vše láskou.
Já neexistuji.
Kdo jsem?

Jsem za těmi vyjádřeními a nebo jsem ten, kdo je má rád?
???

Jsi láskou, která tím vším je. Jsi tichem za všemi projevy.
A vnímat v tichu srdce, že jsi, je nesmírně krásné.

Proč nenapíšeš "Jsem láskou", jsem jí já? A pro tebe je nesmírně krásné v tichu srdci vnímat, že jsem?
Díky ta úpřímnost toto je celkem přesné vyjádření toho, jak to máš.

Z mého pohledu je principem mysli blažený klid, což mi možná dáš za pravdu, když medituješ. A tomuhle se rozumět nedá.

Z mého pohledu je principem mysli Ómkara. Konkrétně protínání se tří zárodečných energií v Ádžňa čakře.
Protože to tak vnímám, cítím - tak to ve mne funguje. A tenhle princip dává meditaci, je meditací. A "já" to buď zacláním,
nebo to nezacláním, dávám tomu přednost. A věru není myšlenky o blaženém klidu tehdy.. Avšak zpětně tomu rozumět lze, jinak by o tom těžko moh kdo rozumě vyprávět, psát... A dá se tomu samozřejmě i nerozumět.

Principem mysli také může být vnitřní aktivita, když se cítíme být stvořiteli našich osudů. A tady může být rozumování nekonečně.

Vnitřní aktivita se odehrává z větší části na parasympatické úrovni, čili autonomně. Srdce bije, plíce dýchají, krev proudí,
nervová soustava provádí miliardy operací v každém zlomku vteřiny....
To "málo", co bytosti zbývá ku svobodnému projevu, je ten cit a rozum, vůle a pozornost..
Co z nich na tom poli možností (mysli-vědomí) postaví - či zboří..? Třeba táhlé rozumování o pravdě, lásce a blahu...

Z mého pohledu je principem mysli blažený klid, což mi možná dáš za pravdu, když medituješ. A tomuhle se rozumět nedá.

Z mého pohledu je principem mysli Ómkara. Konkrétně protínání se tří zárodečných energií v Ádžňa čakře.
Protože to tak vnímám, cítím - tak to ve mne funguje. A tenhle princip dává meditaci, je meditací. A "já" to buď zacláním,
nebo to nezacláním, dávám tomu přednost. A věru není myšlenky o blaženém klidu tehdy.. Avšak zpětně tomu rozumět lze, jinak by o tom těžko moh kdo rozumě vyprávět, psát... A dá se tomu samozřejmě i nerozumět.

Tady se myslím, s Janou shodnete: já to buď zazláním a nebo nezacláním. To je stejné vyjádření jako: já mizím.
A když se já objevím, tak o tom můžu mluvit a psát, jako bych to zažil já a nebo mlčet, protože vím, že jsem to nezažil já. Protože já u toho nikdy není. Zanoří se/ rozplyne/ zmizí / nestíní a vynoří se /znovu se zformuje / obnoví se / zaclání TO. A zase znovu zanoří se /vynoří se. Zanoří se vynoří se. Zanoří se vynoří se.
A je bezesporu ( a bez ironie) nádherné to zažívat. A to umění znořit se / rozplynout / nestínit to zvládne je opravdu málokdo, a chce to uznání.

Je to však konečná?

Mistři (možná jen někteří) pak mluví ještě o něčem jiném a to je správná identifikace.

Návštěvník píše:

Z mého pohledu je principem mysli blažený klid, což mi možná dáš za pravdu, když medituješ. A tomuhle se rozumět nedá.

Z mého pohledu je principem mysli Ómkara. Konkrétně protínání se tří zárodečných energií v Ádžňa čakře.
Protože to tak vnímám, cítím - tak to ve mne funguje. A tenhle princip dává meditaci, je meditací. A "já" to buď zacláním,
nebo to nezacláním, dávám tomu přednost. A věru není myšlenky o blaženém klidu tehdy.. Avšak zpětně tomu rozumět lze, jinak by o tom těžko moh kdo rozumě vyprávět, psát... A dá se tomu samozřejmě i nerozumět.

Tady se myslím, s Janou shodnete: já to buď zazláním a nebo nezacláním. To je stejné vyjádření jako: já mizím.
A když se já objevím, tak o tom můžu mluvit a psát, jako bych to zažil já a nebo mlčet, protože vím, že jsem to nezažil já. Protože já u toho nikdy není. Zanoří se/ rozplyne/ zmizí / nestíní a vynoří se /znovu se zformuje / obnoví se / zaclání TO. A zase znovu zanoří se /vynoří se. Zanoří se vynoří se. Zanoří se vynoří se.
A je bezesporu ( a bez ironie) nádherné to zažívat. A to umění znořit se / rozplynout / nestínit to zvládne je opravdu málokdo, a chce to uznání.

Je to však konečná?

Mistři (možná jen někteří) pak mluví ještě o něčem jiném a to je správná identifikace.

A tenhle tvůj názor vychází z té správné identifikace, o které "Mistři (možná jen někteří) pak mluví" ?
:-)