Nevědomá touha

[vostal petr]

s přirozenou vášní přirozeně šukáš, bez ní jen o tom kecáš a nešukáš

K oné přirozenosti pak patří i vícero partnerek,

monogamie není zas až tak přirozená jak by se mohlo zdát...

Jo, dá se vošukat kde co a ještě u toho můžeš mít pocit, že je to (pro tebe) přirozené (nebo taky ne). Platí samozřejmě i pro ženy.

Já na to upozornuju proto, že je tady jakási umělá morálka,

takže je snadno získat pocit, že je to nepřirozené,

což platí i pro jiné činnosti, když ti někdo bude říkat že takto jo a takto ne,

prostě je dobré to dělat dle sebe,

jako když malíř maluje (tvoří vobraz) a ne jako když kopíruje vobraz...

[Jana]

Je dobré být sami k sobě pravdiví.

Je dobré si nepředstavovat, že druzí nejsou k sobě pravdiví.

Pro to, aby nevznikal mylný pocit, že je někdo druhý příčinou našeho vlastního utrpení, stačí být pravdivý především sám k sobě. To, jestli jsou nebo nejsou pravdiví ostatní, na to nemá vliv.

[Návštěvník]

Je dobré být sami k sobě pravdiví.

Je dobré si nepředstavovat, že druzí nejsou k sobě pravdiví.

Když se úplně rozpustilo ego, je tu i plná spontánní pravdivost k sobě i k druhým.

Do té doby je potíž hlavně v tom, že ta nepravdivost je přirozený obranný systém, který rozhoduje o našich reakcích na sebe i na druhé. Vybudoval se v nás postupně jako důsledek různých nepříjemných zkušeností a jeho cílem je chránit nás před zraňováním čímkoliv, co vnímáme jako nemilé a nežádoucí.

Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci
https://obchod.portal.cz/Foto/sample/ek ... nikaci.pdf

[Jana]

Tu nejhlubší otázku, kterou je možné sobě položit, když pátráme po zdroji vlastního utrpení, je: "Kdo je ten, kdo trpí?"

[Návštěvník]

K oné přirozenosti pak patří i vícero partnerek,

monogamie není zas až tak přirozená jak by se mohlo zdát...

Jo, dá se vošukat kde co a ještě u toho můžeš mít pocit, že je to (pro tebe) přirozené (nebo taky ne). Platí samozřejmě i pro ženy.

Já na to upozornuju proto, že je tady jakási umělá morálka,

takže je snadno získat pocit, že je to nepřirozené,

No, to ne, spíš pocit, že se to nesmí.
Ale když někomu slíbíš věrnost, tak opravdu není přirozené to nedodržet. Proto jsem nikdy věrnost neslíbila. Lepší je být věrný sám sobě.

[Tara]

A tak jsem se od vášně dostali k přirozenosti :-)

Je dobře od sebe rozlišit vášeň bez příčiny, jak ji nazývá Krishnamurti, žár, vycházející přímo z duše a vášeň s příčinou, kde je motivem nějaký zisk.
Pak můžeme říct, že vášeň bez příčiny je přirozená, PRAVDIVÁ, kdežto ta druhá si jen na ni hraje.
Ten rozdíl je vnímatelný, akorát že každý má to vnímání trošku jinak zabarvené (osobním filtrem) a pak posouzení jednoho "díla" je rozdílné :-)

Viz. např. nedávné výsledky voleb. :-)

Je znát, když je "děláno" (zpíváno, malováno, psáno, hráno, mluveno.....) přímo z duše, z vlastního prožitku, vlastní zkušenosti, kdy duše zpívá, maluje, píše, hraje, mluví....., a kdy je jenom hráno - pro efekt, pro zisk. Ta nepřirozenost bolí. Ani ne tak toho, kdo to zatím jinak neumí, a hraje falešně, ten o tom neví, ale bolí to toho, kdo tu nepřirozenost vnímá...

Uvidět ten motiv, všimnout si ho (i u sebe) je předpokladem, že si uvědomím, že se hraje falešně.

Proto ten výraz vášeň bez příčiny. Vášeň bez motivu. Zpívej, jako by tě nikdo neslyšel, tanči, jako by tě nikdo neviděl...

Nu a taková Vášeň pro Pravdu, zdá se, že je zde přítomen motiv, že áno...., ano, správně, je. :-)

Ale ten jediný je povolen :-)

[Návštěvník]

Je dobré být sami k sobě pravdiví.

Je dobré si nepředstavovat, že druzí nejsou k sobě pravdiví.

Pro to, aby nevznikal mylný pocit, že je někdo druhý příčinou našeho vlastního utrpení,

To je mylná představa, které věříš.
Pokud někdo někomu ubližuje, tak je důležité si uvědomit, že je příčinou utrpení, a něco s tím udělat.

[Návštěvník]

Do té doby je potíž hlavně v tom, že ta nepravdivost je přirozený obranný systém, který rozhoduje o našich reakcích na sebe i na druhé. Vybudoval se v nás postupně jako důsledek různých nepříjemných zkušeností a jeho cílem je chránit nás před zraňováním čímkoliv, co vnímáme jako nemilé a nežádoucí.

Proto je důležité si uvědomit, že/když nám někdo ubližuje, a něco s tím udělat.

[Jana]

Pro to, aby nevznikal mylný pocit, že je někdo druhý příčinou našeho vlastního utrpení,

To je mylná představa, které věříš.
Pokud někdo někomu ubližuje, tak je důležité si uvědomit, že je příčinou utrpení, a něco s tím udělat.

Možná by bylo skvělé nevycházet z nějakých představ o něčích představách, ale prozkoumat skutečnost.
Je tady právě teď někdo, kdo někomu ubližuje a kdo by s tím měl něco udělat?

[Návštěvník]

Tu nejhlubší otázku, kterou je možné sobě položit, když pátráme po zdroji vlastního utrpení, je: "Kdo je ten, kdo trpí?"

V situacích, kdy naše utrpení vzniká jako důsledek naší nedostatečné všímavosti - například že jsme nevědomky sáhli do horkého popela - je asi užitečné zkusit především rozpoznat, čím že si to utrpení způsobujeme.
A platí to nejen o rozžhavených uhlících, skrytých v horkém popelu

[Tara]

No, to ne, spíš pocit, že se to nesmí.
Ale když někomu slíbíš věrnost, tak opravdu není přirozené to nedodržet. Proto jsem nikdy věrnost neslíbila. Lepší je být věrný sám sobě.

Tady taky platí to s tou přirozeností nebo nepřirozeností, pravdivostí nebo nepravdivostí jak k sobě tak k druhým, je přítomen motiv se ziskem nebo není?

Tuto větu může říct žena, která nikoho dalšího ve svém životě nepotřebuje, ba ani nechce, protože je "ostrovem sama pro sebe" (z různých důvodů, nejčastěji z důvodu prožitých zklamání, ublížení). A hrdě hlásá, že je věrná jen sama sobě - a taky sama žije. (po ovoci poznáte je). Nepustí si nikoho k tělu (duši), nebo třeba ani do bytu...

Nebo to může říct žena, která slovo věrnost vnímá trošku jinak, především jako věrnost své duši, protože jsou jedno, a tato věrnost (své duši) se skutečně nedoporučuje nedodržet (kolik z nás to ctí?). Ale nežije stav "ostrova sama pro sebe" s motivem už nikdy nebýt zraněná.


Jooo, je to alchymie :-)

[Tara]

Tu nejhlubší otázku, kterou je možné sobě položit, když pátráme po zdroji vlastního utrpení, je: "Kdo je ten, kdo trpí?"

V situacích, kdy naše utrpení vzniká jako důsledek naší nedostatečné všímavosti - například že jsme nevědomky sáhli do horkého popela - je asi užitečné zkusit především rozpoznat, čím že si to utrpení způsobujeme.
A platí to nejen o rozžhavených uhlících, skrytých v horkém popelu

Ano.

Ta otázka kdo je ten, co trpí, eliminuje samotné utrpení, maže osobu, ale příčinu ne.

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

[Tara]

Možná by bylo skvělé nevycházet z nějakých představ o něčích představách, ale prozkoumat skutečnost.

Vždyt se nemusíš zabývat představami (že druzí nejsou k sobě pravdiví) a klidně prozkoumej skutečnost. Nebo ti v tom někdo či něci brání?

Tak s čím tedy radíš přestat?

S rozumováním, to je tvůj největší nešvar :-)

[Návštěvník]

.

Nebo to může říct žena, která slovo věrnost vnímá trošku jinak, především jako věrnost své duši, protože jsou jedno, a tato věrnost (své duši) se skutečně nedoporučuje nedodržet (kolik z nás to ctí?). Ale nežije stav "ostrova sama pro sebe" s motivem už nikdy nebýt zraněná.

Jo, nechce lhát a podvádět - ani druhé, ani sebe. To je její přirozenost.

[vostal petr]

Je tady právě teď někdo, kdo někomu ubližuje a kdo by s tím měl něco udělat?

Si klidně následuj i tuto svou představu,

lidé obvykle následují své představy....

Když ti to přijde lepší než jiné představy...

Problém je ovšem v tom,

že podle tebe maj všichni náký představy,

zatímco ty asi žádný nemáš, i když je samozřejmě máš, avšak když se s nějakou představou ztotožníš,

tak pak se stává tebou a neodlišíš ji vod sebe...

To je také nevědomá touha, nikoliv ovšem vytvořená potlačením ale ztotožněním...

Chtění a nechtění...

[Jana]

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

Moc hezky - jasně a výstižně to vysvětluje například Tolle:

Problémy jsou iluze vaší mysli.... žádné problémy neexistují. Existují jen životní situace s nimiž se musíte smířit jako se součástí existence přítomného okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Jaký problém máte právě v tuto chvíli?

Problémy jsou výtvorem lidské mysli a ke své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.

Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte teď.

Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomnost.

Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout. Ale proč z nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i bez toho? K čemu potřebujete problémy?

[Jana]

Problém je ovšem v tom,

že podle tebe maj všichni náký představy,

zatímco ty asi žádný nemáš,

Tohle je nedorozumění. Představy se mohou objevovat, proč ne? Ale z mého pohledu je dobré si uvědomovat, že to jsou opravdu jen představy, že nejsou ničím skutečným.

Všechno, co si budu myslet o Tvé, mé nebo jakékoliv jiné osobě, bude jen pouhá představa. Co se Tebe, mě a kohokoliv jiného týče, tak je možné si uvědomit kým skutečně JSME, je možné uvědomění existence, která je stejným neměnným Bytím, i když je stále čerstvá a nová, celistvá, nic jí nechybí, ať se děje cokoliv, ať se objeví jakákoliv představa.

i když je samozřejmě máš, avšak když se s nějakou představou ztotožníš,

tak pak se stává tebou a neodlišíš ji vod sebe...

To je také nevědomá touha, nikoliv ovšem vytvořená potlačením ale ztotožněním...

Chtění a nechtění...

I to ztotožnění s tou představou může být krásné, případně napínavé, pokud je hnusné.

[Tara]

A teď Jani něco z tvého života, třeba.

:-)

[Návštěvník]

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

Moc hezky - jasně a výstižně to vysvětluje například Tolle:

Problémy jsou iluze vaší mysli.... žádné problémy neexistují. Existují jen životní situace s nimiž se musíte smířit jako se součástí existence přítomného okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Jaký problém máte právě v tuto chvíli?

Problémy jsou výtvorem lidské mysli a ke své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.

Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte teď.

Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomnost.

Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout. Ale proč z nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i bez toho? K čemu potřebujete problémy?

To vypadá na alergii na slovo "problém". Když se tomu řekne "situace, které je třeba vyřesit" , tak to najednou jde.

A co by byl problém jiného než situace, kterou je třeba vyřešit.

[Jana]

Venku je nádhernej den, škoda nejít ven.