Poradna zdarma

A kde je v tom soucit, láska?

A jakou lásku máš na mysli ???

Pokud máš na mysli Lásku, no tak ta je v tom neutrálním náhledu bez mysli a pocitů,

nebot

Láska je neutrální...

Soucítění je pocitová náhražka pro ego za tu vyšší úroven tý Lásky, jenž je neutrální...

Jinak Láska je taky ten princip voko za voko,

tedy co kdo vyšle to se mu vrací...

Láska je prostě zrcadlo...

Já mám Lásku, soucítění nějak v jedné rovině. Je to soubytí. Ne na úrovni hlavy, myli, ale srdce. Prožití. Žití.
A tento náš způsob žití, povětšinou, je způsobem žití nešťastným, stejně jako to rozmarné léto... :-)
Každý zde hovoří jiným jazykem a povětšinou je to o míjení se...
A já už jsem z toho příliš unavená...
A to je všechno...

Možná právě proto ti tam Miroslav dal ten citát,

vy ženský ten svět furt berete přes ty pocity,

ale vono to není přes pocity nebo myšlení,

je to prostě přes ten neutrální stav klidu a uvolnění...

Pocity a myšlenky jsou prostě nižšší úroven,

a jsou s tím pak problémy,

Mahariši měl třeba tři úrovně :

srdce pro pocitáře

sebedotazování pro rozumáře

a klid pro intuitáře...

Prožití. Žití.

No vo tom je ten taoismus,

o prožívání činnosti která mě baví,

to je prostě duchovní cesta bez náký technologie,

prostě děláš to co tě baví a to tě samo vede,

jak bylo popsáno v mých předchozích reakcí,

a můžeš klidně dělat řezničinu či kolařinu,

páč nezáleží na činnosti,

i když tedy,

čím jednodušší tím lepší,

viz. např. budhistická meditace v chůzi,

což je ta nejprimitivnější činnost - chůze...

Mám to možná podobně i díky znamení, ve kterém jsem se nyní narodila. Ve znamení panny, která znamená službu.
Vždy jsem až ta "poslední". Nejdříve je třeba udělat vše pro ty, kteří jsou kolem tebe, lidi, zvířata a ty jsi ten poslední, který něco málo taky potřebuje, trochu toho jídla atd.

No ja,

ale asi tohle není zrovna ta služba co bys měla dělat, když je to na hovno a nebaví to,

služba přece může být cokoliv,

já když meju vokna, tak je to taky služba a baví mě to a mám za to peníze...

vostal petr píše:vy ženský ten svět furt berete přes ty pocity,

Ženská je pro muže výzva.
Muž, to je zase výzva pro ženu.
(pokud to nemají v sobě genderově trochu pomíchaný, jak je to dnes v módě)

A spojení obou, na všech úrovních, to je duchovní výzva. Jedna duše, jedno tělo.
Ne kecání a definování, ale konkrétní realita. Realita sebe a realita toho druhého, realita obou, láska ne jako pojem nebo iluze, ale jako realita. Krásná, protože skutečná, realita spojení, jednoty.

S pocitama a duchovníma výzvama na mě nechod...

A už vůbec ne s nějakou tou jednotou a spojováním něčeho s něčím v jeden guláš...

Metafyzika pohlavní lásky není moje parketa, to je poměrně voblíbená kapitolka ze Shopenhauera,

ale není to rozhodně moje nejoblíbenější, co by mě až zas tak voslovovalo...

Ne kecání a definování, ale konkrétní realita

No ale já píšu o konkrétní realitě, nebot jakákoliv činnost je konkrétní realita,

ale rozhodně nebudu psát vo činnostech,

kterým se podsouvá náký duchovní záměr, tak jako ty,

to sorry,

pro mě je více řezník a kolář,

než nějaká archetypální představa vo spojování muže a ženy v jedno tělo...