Linda píše:Jj, každého z nás přitahuje to, k čemu jsme právě dozráli - abychom mohli procházet "časem útrpným" a do vědomí se tak pomalu dostávalo to, co překrývá pochopení Podstaty, která tím vším JE. Ono je sice pořád k dispozici, ale leží nepovšimnuté pod hromadou našich nejrůznějších preferencí.
Pořád znovu mě udivuje, jak si Božství v každém Svém tvaru umožňuje vznikání originální, zcela neopakovatelné kombinace zaslepeností, které způsobují, že si pak postupně přitahujeme nejrůznější situace, směřující k jejich rozpuštění. A nijak na to nespěchá...
Bať bať, a ty svoje okliky bych neměnila za ničí jiné, protože byly ušity přímo „na tělo“ (takyže tím krejčím nejpovolanějším), a každá oklika je podstatě pěknou klikou…moudrost nedokonalosti, čímž ale netvrdím, že při nějaké další zajížďce v tom hned tu dokonalost okamžitě uvidím ale tenhle princip, tj. kam nás vedou naše tendence, na ten tedy spoleh je, kdyby už vůbec na nikoho a na nic jiného, tak na tohle tedy jo.
A ledasjaká přísloví po předcích tady taky máme „Kdo s čím zachází, tím také schází“ (a vzchází), mezitím to tedy dost hází…a nakonec taky ono „Všeho do času....“