Goro píše:. Přestaň zbaběle uhýbat
Goro píše:KDE? Kde v těle je já??? CO konkrétně to je?? Přestaň se vyhýbat odpovědi.
Goro píše:
Točíš se v kruhu a nevnímáš, co říkám.
Goro píše: Tvoje chování tak je už jen hloupé a zbytečné.
Goro píše: a řekni mi, co je to já?
Několikrát jsem opakoval, že to, že stále mluvím normálně, tedy že používám slovo já v běžné řeči neznamená, že já existuje. Jen jsem byl naučen nějak mluvit a nebaví mě všechno opisovat. Ty přesto pokaždé, když napíšu ty, já, přemýšlej, vysvětli, odpověz atd. atd. se chytíš toho slova a křičíš - Jak bych se mohla zamyslet, když neexistuju ahahahaaaa, jak bych mohla přemýšlet, když neexistuju haahahahahaa - to všechno už jsem ti vysvětlil. Tvoje chování tak je už jen hloupé a zbytečné. Soustřeď se na to, co říkám a ne na to jak to říkám. Přestaň uhýbat před tou základní otázkou, a řekni mi, co je to já?
(Já) jsem žijící tělo s vědomím atd.
Já jsem to. Žádné já nemám, ale (já) jsem já. Stejně jako stůl je stůl a ne že stůl má stůl.
Goro píše:Leah píše:Kdo js, ke komu hovoříš a proč?
Nejsem nic. Není žádné já. Všechno ostatní ale existuje. Myšlenky, tělo, reakce, návyky, pocity, atd. atd. Soubor těch věcí je systém, který zvládá vše bez nutnosti jakéhokoliv já. Všechno to spolu dokonale komunikuje, spolupracuje, reaguje na nové podněty atd. atd. atd. Já ale není. Není nic takového. Já nejsem vědomí, nejsem část vědomí, nejsem část boha, nejsem nic. Vědomí je. To je vše. Ke komu hovořím? Ke stejnému souboru těch věcí. Pokud soubor těch věcí pojmenujeme lidská bytost, tak k další lidské bytosti. Proč? Protože lidská bytost si pomocí mozku, myšlenek, řeči, pocitů atd. vytvořila klamné zdání, že je něco víc - že je nějaké "já", které jí definuje, rozhoduje za ní, ovládá její život a díky kterému se musí nějakým způsobem chovat. Všechno to je iluze - lež - nesmysl. To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat.
Goro píše: Popiš mi stejně přesně to, čemu říkáš já.
Petra píše:Goro píše: Popiš mi stejně přesně to, čemu říkáš já.
Sobě. Takže chceš, abych popsala sebe. O tom by se dalo napsat mnoho. Základní popis je, že jsem člověk - živá bytost s vědomím.
Petra píše::)
Právě jsem přemýšlela, jak musí být velká nenávist k sobě samému, že člověk raději popře sám sebe, než aby začal žít sám se sebou v míru. Ale když se potom dotyčný cítí lépe, tak je to jistě ok.
Probuzený ví, že obojí - já jsem nebo já není - jsou koncepty a doporučí každému, at si zvolí ten koncept, při kterém se cítí lépe.
Prohlašovat jeden z konceptů za jedinou pravdu je příznak neprobuzení.
Goro píše:
Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.
Petra píše:Goro píše:
Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.
Ano, to všechno patří ke mně a protože je to proměnlivé, tak bych si spíš kladla otázku, jestli jsem také něco neproměnlivého, trvalého.
Goro píše:
Skvěle. A teď už odpovíš, nebo zase odejdeš? Srabe.
Goro píše:Co ty o tom proboha víš?
Goro píše: Máš hlavu plnou hloupostí a nedokážeš odpovědět na jednoduchou otázku. Jen uhýbáš.
Teď zrovna kydama o probuzených.
Přitom vůbec netušíš jaké to je.
Proč prostě nepřiznáš, že nedokážeš říct, co to přesně je, to čemu říkáš já?
Goro píše:Nejsem nic. Není žádné já. Všechno ostatní ale existuje. Myšlenky, tělo, reakce, návyky, pocity, atd. atd. Soubor těch věcí je systém, který zvládá vše bez nutnosti jakéhokoliv já. Všechno to spolu dokonale komunikuje, spolupracuje, reaguje na nové podněty atd. atd. atd. Já ale není. Není nic takového. Já nejsem vědomí, nejsem část vědomí, nejsem část boha, nejsem nic. Vědomí je. To je vše. Ke komu hovořím? Ke stejnému souboru těch věcí. Pokud soubor těch věcí pojmenujeme lidská bytost, tak k další lidské bytosti. Proč? Protože lidská bytost si pomocí mozku, myšlenek, řeči, pocitů atd. vytvořila klamné zdání, že je něco víc - že je nějaké "já", které jí definuje, rozhoduje za ní, ovládá její život a díky kterému se musí nějakým způsobem chovat. Všechno to je iluze - lež - nesmysl. To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat.
Goro píše:
To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?
Goro píše:Petra píše:Goro píše:
Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.
Ano, to všechno patří ke mně a protože je to proměnlivé, tak bych si spíš kladla otázku, jestli jsem také něco neproměnlivého, trvalého.
To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?
Leah píše:Tedy „nejsi nic“, nebo jsi to, čemu se říká lidská bytost, která zde hovoří k "další lidské bytosti"?
Tohle „nejsem nic“ (tj. fakt, že nejsem ono fiktivní omezené „já“), je Goro pouze část pravdy.
Petra píše:Goro píše:
To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?
Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.
Goro píše:Petra píše:Goro píše:
To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?
Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.
Takže myšlenky, pocity, tělo, to všechno jsi ty?
Představa „já“ se mění zkušenostmi, prožitky, přáními, touhami, zkrátka rozšířenými obzory. Já v dětství bylo jiné než v pubertě, v dospělosti a ve stáří. Podle toho, jak se vyvíjí naše osobnost, vzdělání, myšlení atd.
Petra píše:Goro píše:Petra píše:Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.
Takže myšlenky, pocity, tělo, to všechno jsi ty?
Ano, to je to proměnlivé, pomíjivé.
Našla jsem na tvém bloku toto:Představa „já“ se mění zkušenostmi, prožitky, přáními, touhami, zkrátka rozšířenými obzory. Já v dětství bylo jiné než v pubertě, v dospělosti a ve stáří. Podle toho, jak se vyvíjí naše osobnost, vzdělání, myšlení atd.
Tak to u mě není. Uvědomění "já" nebo-li "já jsem" se objevilo, když mi bylo ca. 13 let a od té doby se na tom nic nezměnilo.
Je to pořád stejné. Zřejmě se neidentifikuji s tím proměnlivým, ale jen to pozoruji.
quarnum píše:Nemluvíte každý o něčem jiném?
Petra : Uvědomění "já" nebo-li "já jsem" ...se na tom nic nezměnilo.
Goro : Představa „já“ se mění....v pubertě, v dospělosti a ve stáří.
Takže oba používáte slovo "já" ?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 16 návštevníků