Za myslí:
Radost, která nemá hranic
Ježíš řekl: „Hledejte napřed jeho království a ostatní dostanete přidáno.“ Nastínil jsem v tomto článku hlavní přínosy meditace pro dnešního člověka – jak však bylo již jednou řečeno, naší motivací by nemělo být „něco získat“, ale stát se lepší lidskou bytostí. V určitém bodě se pak může meditace stát i ne-úsilím. V Oranžové knize – meditační techniky cituje Osho jednoho zenového mistra: „Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe.“
Jinými slovy: Ten, kdo od meditace příliš očekává a je svázán svou určitou představou o ní, nebude z ní mít nikdy takový přínos jako praktikující, jež touží celým svým srdcem po Pravdě a Poznání.
Co nás na této cestě – když utišíme naši neustále živou mysl – může čekat, nastiňuje Aurobindo Ghoš: Když se vědomí osvobozuje od tisíce mentálních, vitálních nebo fyzických vibrací, v kterých bylo zahrabané, objevuje radost. Celá bytost jakoby se naplnila množstvím vibrující síly – průzračné, nehybné, nikam nepospíchající. Je to čisté vědomí, čistá síla, čistá radost, protože všechno je to stejné. Je to konkrétní radost, široká a pokojná substance radosti, která jak se zdá, nemá začátek ani konec, ani příčinu a nachází se všude, v předmětech i bytostech a představuje skrytou příčinu jejich růstu a skrytou potřebu růst. (…) Tato radost nic nepotřebuje pro svou existenci, ona existuje, podobná skále, pevné v čase a prostoru, podobná úsměvu, schovanému před vším. V ní je celá záhada vesmíru.“
(z knihy Satprem: Sri Aurobindo, alebo putovanie vedomia).
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků