Znát a vědět

[Návštěvník]

ještě neznamená žít to, co pochopil a za čím si stojí.

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

[Návštěvník]

pokud by bylo mým zvykem citovat něco, co mi nic neříká....

proč by tohle někdo dělal?
Lidi přece citují to, co jim něco říká, něčím je to oslovilo, a chtějí to nabídnout druhým

No, ale fakt je, že když někomu jde jen o to, aby vyvrátil něčí argumenty, tak asi použije cokoliv, co se mu zrovna hodí do krámu.

[Návštěvník]

Myslíš že se nedá rozpoznat pokus něco druhému přiblížit od tvrdého přesvědčování stylem "ber kde ber"?

[Návštěvník]

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

Myslím že záleží na tom, proč se mu to líbí a vyhovuje.

Těch důvodů může být víc. Někomu to co řekne nebo ocituje připadá jako ideál, třeba se chce o tom dozvědět víc, nebo něco připomene, protože mu to pomáhá. A někdo jiný použije to samé jako argument, aby tím dokázal svou znalost a převahu. Napohled stejné jednání, ale vlastně jde o dvě úplně rozdílné věci.

[lklknml]

ještě neznamená žít to, co pochopil a za čím si stojí.

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

Tak ano, pochopení a realizace jsou dvě různé věci.

Pochopení lze snad přirovnat k mapě, z které plyne, do které krajiny se chceme dostat.
Být v té krajině je ale docela něco jiného než tam být prstem na mapě. Mysl je velice svůdná, je velice lehké podlehnout jejím snům, zvláště, když na nich mysl (třeba i v internetových diskuzích atpod.) usilovně pracovala.

Podle ovoce poznáte je. Špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Pravil kdysi Ježíš z Nazaretu.
To dobré ovoce nevytváří strom apriori skrze svou vůli, prostě se taknějak rodí.

[Návštěvník]

Podle ovoce poznáte je

Ano. Je užitečné to vnímat. Něčí zkušenost nás může obohatit, opakování oblíbených řečí se dá chápat jako projev potřeby odreagovat se. A tak všechno má nakonec nějaký smysl.

[malpan]

ještě neznamená žít to, co pochopil a za čím si stojí.

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

podle toho, jestli ti to dokáže vysvětlit i jinýma slovama (praktik na rozdíl od teoretika nemele jako kolovrátek) a podle toho, že to všechno do sebe zapadá a nemá to trhliny (ladí ti to)

[Návštěvník]

To místo, kde jsme zranitelní a vypuditelní, nám ukazuje na připoutanosti, které je ještě možné pustit, od čeho je možné se osvobodit.

Je to užitečná pomůcka

Takzvaný nepřítel dokáže naučit víc, než přítel

Ano. Pak přestane být nepřítelem, jeho chování se vnímá bez problémů jako přirozené reakce, která odpovídají jeho povaze. Jako u každého z nás.

když se osvobodíme od všech připoutaností, tak nenajdeme nikoho, kdo by nám nebyl blízký.

Blízký x vzdálený, příjemný x nepříjemný, dobrý x špatný... ???

Kdykoliv skutečně zmizí připoutanost, blízkost i vzdálenost, které znamenají osobní vztahy k jedincům, dění pak probíhá v naprosté pohodě, bez osobních reakcí - až do chvíle, kdy něco vyvolá další neuvědomovanou připoutanost. Pak se dá zas použít pomůcka z prvního řádku, ovšem jen když si té změny všimnem

[Návštěvník]

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

podle toho, jestli ti to dokáže vysvětlit i jinýma slovama (praktik na rozdíl od teoretika nemele jako kolovrátek) a podle toho, že to všechno do sebe zapadá a nemá to trhliny (ladí ti to)

Trochu to připomíná rozdíl mezi někým, kdo zná určitý kus přírody z vlastní zkušenosti. Ten občas poznamená něco o jejích zákoutích, o kterých nemá tušení nikdo, kdo ji jen popisuje z několika krásných fotek.

[Návštěvník]

když se osvobodíme od všech připoutaností, tak nenajdeme nikoho, kdo by nám nebyl blízký.

Blízký x vzdálený, příjemný x nepříjemný, dobrý x špatný... ???

Kdykoliv skutečně zmizí připoutanost, blízkost i vzdálenost, které znamenají osobní vztahy k jedincům, dění pak probíhá v naprosté pohodě, bez osobních reakcí - až do chvíle, kdy něco vyvolá další neuvědomovanou připoutanost. Pak se dá zas použít pomůcka z prvního řádku, ovšem jen když si té změny všimnem

Mnozí tady jistě mohou potvrdit, že při setkání se skutečným guruem, Mistrem, duchovním učitelem, tím, kdo zakouší vědomě Jednotu, je tahle blízkost až hmatatelná

Ano, je to tak, dokud se Mistr vnímá odděleně, jako někdo druhý. Jenže pak to pokračuje dál - vnitřní sjednocení překračuje blízkost.

[Návštěvník]

Možná by se dalo říct, že vnitřní překračuje vnější.

Ono to jde ještě dál, překračuje to vnitřní i vnější ... možná je to začátek zkušenosti, ve které mizí dvojnost = svět protikladů (jen v něm existuje venku x uvnitř, blízkost x vzdálenost... )

[Jarda Malej]

Mnozí tady jistě mohou potvrdit, že při setkání se skutečným guruem, Mistrem, duchovním učitelem, tím, kdo zakouší vědomě Jednotu, je tahle blízkost až hmatatelná, jako by byl bytostí, kterou známe od vždycky a on jakoby nás znal stejně jako sám sebe.

Něco z doslechu k tomu trochu fantazie, a atmosféra je až hmatatelná.

[Návštěvník]

Uctivě se skláním ke Tvým nohám...

Dobrý začátek

[Alaja.]

Lidí je spousta a na každého zapůsobí něco jiného či někdo jiný a ještě k tomu různým způsobem.
Někdo či něco působí na fyzické tělo a překalibrovává ho ke vnímání jemnějších frekvencí a někdo či něco jiného později zase otevírá mysl k vnímání transcendentna.
Takže vlastně potřebujeme dva učitele, nebo je někdy výhodou, když jeden učitel zvládne oboje, jak připravit tělo, tak i otevřít mysl...

[Návštěvník]

Kdysi jsem na JZ napsala mimo jiného i toto:

sob 05. črc 2008 9:16:34

Přidávám další střípky z mé minulosti, snad to někoho bude zajímat:

V době, kdy mi bylo něco málo po třicítce, tak mne začaly bez příčiny bolet dlaně obou rukou. Středy dlaní mě bolely, někdy dost nepříjemně, jako bych měla skrz ně cosi proraženo. Dnes už tak nějak vím, že se mi asi aktivovaly energetická centra v rukách, ale tenkrát jsem o tom nevěděla vůbec nic. Jen jsem měla slabé podezření, že to vypadá málem jako stigmatizace, až na to, že nemám dosud v kůži ty díry, nekrvácím z dlaní a že nejsem žádný křesťan (ani člen jiné církve). Tohle trvalo několik let, průběžně jsem vnímala slabou bolest, jenž mi moc nevadila, ale při té silnější jsem nemohla skoro nic rukama dělat.

A někdy v té době se mi také přihodilo, že asi tak měsíc či dva jsem měla pocit, že mi cosi pomalu projíždí tělem. Malý bolestivý bod, co pomalu měnil své místo. Někdy jsem ho mohla i skoro lokalizovat, když projížděl rukou do dlaně a pak se vracel do těla, po boku sjel do jedné nohy, pak do druhé, do další ruky, pak krk, hlava a zase celé znovu, několikrát kolem dokola.
Pak to odeznělo a už se to neobjevilo.

sob 05. črc 2008 11:34:40

Souvislosti...
Když si tak trochu rovnám různé příhody podle roků, tak si uvědomuji, že to začalo - ty bolesti v rukou - až po mé dovolené v Bulharsku, na Slunečním pobřeží. Dovolená byla - taková obyčejná - týden svítilo sluníčko, druhý týden zataženo, déšť, zima.
Ale byli jsme všichni jednou večer na společném zájezdu do nedalekých kopců, do nějaké vesničky, ani už nevím, jak se to tam jmenovalo. Měli tam nějaký areál, kam se vešlo několik stovek lidí - a čekala nás večeře, hudba, tanec. A uprostřed dvora bylo větší ohrazené prostranství kládama, do něhož turisti neměli přístup. Tam se rozdělal velký oheň, a nechal dohořet až na uhlíky. Ty se pak rozhrabaly na ploše o průměru asi tak 5 - 6 metrů, uvnitř toho ohrazeného prostoru.
Potom nastoupila místní folklórní hudba. A nakonec skupina lidí vtancovala na tu vrstvu rozžhavených uhlíků. A tančili a tančili, nějaký místní lidový tanec - snad chorovod. Chodili po těch uhlících docela dlouho. Viděla jsem to prvně v životě na vlastní oči - když nepočítám záběry ve filmech.
Stála jsem u toho oplocení a cítila na kůži ten žár, který tam byl. Chvílemi jsem musela odstoupit dál, bylo tam na mne příliš horko. A nemohla jsem pochopit, že to s těmi lidmi nic podobného nedělá. Jedna tančící žena měla dokonce v náručí velmi malé dítě. A všichni byli bosí.

Ten večer, ještě před tím chozením po ohni, byl i ten tanec. Též jsem si zatančila, tři tanečky, s nějakým mladým mužem, kterého jsem tehdy viděla poprvé. a na velmi dlouhou dobu i naposledy.
Takže si mohu vybrat, zda ten první můj učitel, co ve mne spustil tu transformaci těla, byly rozžhavené uhlíky z posvátného ohně, nebo báječný jive s tím cizím mladým mužem na malém parketu na venkovském dvoře....

[Návštěvník]

A druhý učitel, co ve mne spustil i to otevření mysli transcendentnu, byl nejspíš malíř Z.Hajný, respektive jeho obrazy. Prvně jsem je viděla na výstavě v Chodovské tvrzi v únoru 1989 a byla jsem jimi přímo uchvácená. Před jedním obrazem jsem stála dost dlouho...Oblaka ticha....
A v říjnu toho roku se mi prvně mysl přepnula, sama od sebe, na vnímání transcendentna....

[lklknml]

Mnozí tady jistě mohou potvrdit, že při setkání se skutečným guruem, Mistrem, duchovním učitelem, tím, kdo zakouší vědomě Jednotu, je tahle blízkost až hmatatelná, jako by byl bytostí, kterou známe od vždycky a on jakoby nás znal stejně jako sám sebe.

Něco z doslechu k tomu trochu fantazie, a atmosféra je až hmatatelná.

Byla by pro Tebe moc velká fantasmagorie, že může existovat i takový stav, ve kterém je možné poznávat každého jako blízkého, jako sebe sama ?

A jestli je něco takového pro Tebe jen fantazií, dokázal bys připustit, že by to mohlo být pro někoho realitou?

Ram Dass tuhle věc vysvětluje jednoduše, přestal lidi vnímat skrz mysl a začal si je uvědomovat duší.

Jinými slovy - nevnímat lidi hlavou, ale uvědomovat si je srdcem.

Neulpět na představě, co o těch lidech vím, znám, neulpět na představě, kým jsou, jak na tom jsou, co mohou vědět, znát, nedívat se na nikoho skrz filtr své osobní posuzující mysli, neulpět na připoutanosti k mysli, ale otevřít se vědomí pravdy.

Dohaduješ se nahlas sama se sebou na veřejnosti.
Více bdělosti by to chtělo.

[Návštěvník]

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

podle toho, jestli ti to dokáže vysvětlit i jinýma slovama (praktik na rozdíl od teoretika nemele jako kolovrátek) a podle toho, že to všechno do sebe zapadá a nemá to trhliny (ladí ti to)

Trochu to připomíná rozdíl mezi někým, kdo zná určitý kus přírody z vlastní zkušenosti. Ten občas poznamená něco o jejích zákoutích, o kterých nemá tušení nikdo, kdo ji jen popisuje z několika krásných fotek.

odjinud:

Samotná teorie nemusí být špatná, ví-li se, že je to teorie, tj. fiktivní presentace reality. Slova nemohou novou zkušenost vytvořit. Mohou ji pojmenovat a sdílet, mají-li ji jejich nositelé. Maminky "hajs, pálí" není možné bez určité zkušenosti porozumět .

[Jarda Malej]

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

On vlastně úplně každý říká to, co se mu líbí a co mu vyhovuje.
Rozdíl je jen v tom, že ne všem vyhovuje to samé.

Náruživý kuřák může kroutit hlavou nad tím
že někomu stačí k uspokojení akorát čistý vzduch,
pijanovi přijde divné pít "samotnou" vodu,
mluvka nepochopí jak někomu může šmakovat, být potichu.

A jelikož odedávna platí "svůj k svému,"
tak se ti co jsou si podobní hledají, dokud se nenajdou.
Takhle pracuje ten princip hledání až do konce.

[Návštěvník]

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

On vlastně úplně každý říká to, co se mu líbí a co mu vyhovuje.

Hm, ta otázka asi nebyla dost jasně formulovaná, sorry. Upřesním:

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu z teorií líbí a co mu vyhovuje?

Kdyby úplně každý říkal jen to, co se mu líbí a co mu vyhovuje, znamenalo by to, že i když lidé odpovídají na otázku a mluví přitom ze zkušenosti (což jsou i ti, kterým říkáme Probuzení), jsou ztotožnění s osobním "já", s pocitem "líbí se mi to, vyhovuje mi to", nebo "nelíbí se mi to, nevyhovuje mi to".