Tara píše:Mno, já na tohle moc nejsem, resp. připadá mi to jako sebe autohypnóza.
Nejpřirozenější, podle mě, samozřejmě, je si odžít to, co je třeba, aby právě tím odžitím, přirozeným, došlo po kratší, ale i delší době k pochopení, puštění, odpuštění = přijmutí toho, co je, jak je...
Stejně tak vnímám nějaké umělé provozování meditace, soustředění, navozování bdělosti a já nevím čeho všeho, třeba i toho chanelingu. Připadala jsem si jak blbec, který dělá něco umělého, nepřirozeného. Ale pro každého platí něco jiného, já to mám nastaveno takto.
Vše si odžít..., odradovat, odtrápit až na dřeň :-) Nejdelší mé trápení trvalo 20 let a až poté bylo vše pryč, najednou.... jakoby někdo mávnul kouzelnou hůlkou a bylo to všechno pryč... :-)
Uvedu příklad k těm afirmacím. Naštěstí netrval dlouho.
Máme v rodině prostě geneticky, že jak z mé strany, tak z manželovy strany, nám příroda nenadělila mnoho vlasů (blbost, že, ale...) I naše tři děti to mají stejně :-) Naštěstí každý z dětí si vzaly partnery, kde je to geneticky jinak. A i jejich děti, zatím to tak vypadá, jsou ovláskováni, že by mi pár jejich stačilo na mojí hlavu :-)
No a v jednom období, kdy jsem začínala duchovní rozum brát, jsem dojížděla na okresního města na setkání, kde se skupinka věnovala různým tématům, meditacím, sdílení atd. Bylo to fajn. měla jsem takové období... setkání vedla Zdenka, trošku starší, než já a byla z ní cítit celoživotní moudrost, rozvaha, vedla meditace, i osobní konzultace... No atam jsem se jí svěřila, že mě trápí (bylo mi po třicítce a v té době to bylo pro mě důležité téma) málo vlasů... a ona mi tehdy poradila, že si mám každý den ráno a večer, při hygieně, při pohledu do zrcadla představovat si, že mám vlasy husté, krásné, nebo i před spaním - vizualizovat si, že mé vlasy jsou husté.... :-)
No tak jsem to nějaký čas praktikovala.... a pak, po nějaké době jsme se zase potkaly a říkala jsem jí, že jaxi nic.... hlouběji se do mne zadívala a řekla: "Nechej toho." A bylo :-)
Přestala jsem tohle dělat a no vlasů mám pořád stejně (málo), navíc věkem kila přibyla, vlasy zešedivěly a život jde svou cestou :-))))))
Mě tyhle cesty přijdou něco jako magie, a to černá magie...
Vše je o přijmutí toho, co je....
Díky, Taro.
Mně připadá moudré, jak to praktikoval E. Tomáš: Stan se vůle Tvá, Bud vůle tvá. Přenechat to Bohu, Univerzu. To ví nejlépe. co opravdu právě potřebujeme. Samozřejmě k tomu patří i pustit negativní myšlení - např. Nikdy nebudu mít dost peněz, nikdy nebudu úspěšný, nikdo mne nebude opravdu milovat, nikdy nebudu mít krásné vlasy apod.
Do každého přání by bylo potřeba pozitivně zahrnout všechny ostatní bytosti. Nikdy totiž nevíme, jaký dopad bude mít naše zdánlivě nevinné přání na ostatní a kdy se nám nepříjemně vrátí. Z mého pohledu je proto rovnou lepší to přenechat Bohu, Absolutnu.
