Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

[Mudrc]

Tak předně je dobré si uvědomit, že Malý princ je literární dílo, nikoli dogmaticky neomylné slovo boží.

No a když někoho svážu, tak jsem zodpovědný i za jeho zmrzačení tím svázáním vzniklé, a tudíž nestačí ho jen rozvázat a ahoj.

Avšak hřích není neodpustitelný a peklo není věčné, jak se nám nesvětelné bytosti snaží nakecat.

[miroslav]

Mám taky tři dospělé děti, jsem šťastná, že jsou a důvěřuji jim, že svůj život žijí, jak nejlépe umí. Snažím se jim do ničeho nezasahovat, jsem šťastná, když vnímají, že je jejich existence štěstím (i mým), nikoliv trápením (i mým).

Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

A máte tam taky blechy? Pro ně je existence také štěstí, protože je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

[Tara]

Mám taky tři dospělé děti, jsem šťastná, že jsou a důvěřuji jim, že svůj život žijí, jak nejlépe umí. Snažím se jim do ničeho nezasahovat, jsem šťastná, když vnímají, že je jejich existence štěstím (i mým), nikoliv trápením (i mým).

Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

A máte tam taky blechy? Pro ně je existence také štěstí, protože je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.

:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
uf, díky, už jsem se potřebovala zasmát :-))))))))))))))

Až mi tečou slzy (ze smíchu) :-)

[Jana]

A máte tam taky blechy?

Pytel blech, osm vnoučátek, teď zrovna tady pár z nich řádí.

[Tara]

Tak předně je dobré si uvědomit, že Malý princ je literární dílo, nikoli dogmaticky neomylné slovo boží.

No a když někoho svážu, tak jsem zodpovědný i za jeho zmrzačení tím svázáním vzniklé, a tudíž nestačí ho jen rozvázat a ahoj.

Avšak hřích není neodpustitelný a peklo není věčné, jak se nám nesvětelné bytosti snaží nakecat.

Ano, tak nějak...., připomnělo mi to (jsem na ty příběhy) vztah mne a mojí mamky.
Byla jsem jedináček, našim jsem se narodila až v jejich pozdějším věku, vymodlené děcko. Mno.
Mamka se ve mě viděla (otec samozřejmě taky), ale tak nějak "rozumně"... :-)
Už jsem byla dávno vdaná, měla tři děti a mezi mnou a mámou jak to říct, pořád nebyla odstřižena pupeční šňůra.... "Musela" jsem se hlásit, že jsme na dovolenou dojeli v pořádku, že jsme se v pořádku vrátili, prostě pořád z její strany byla potřeba se ujišťovat, že jsem v pořádku atd. Těžko se to dá přiblížit, kdo nezažil.
Možná to mám nyní já podobně s mou dcerou, která je již vdaná, v květnu očekává mimčo a taky prostě ten vztah máma - dcera je pořád velice spjatý, ona navíc je račice, "potřebuje" se se vším svěřovat, jak dopadla kontrola, jak se cítí, co mimčo, jak už je veliké, že umyla okna atd. a když se pár dnů neozve, tak už jsem trochu neklidná, jak se jim daří :-) Takže historie se opakuje.

Zpátky ke mému vztahu já a moje máma. Po jisté době, kdy už mi bylo asi 40 let, mi ten náš vztah začal vadit a vadit čím dál tím silněji, protože jsem v tom cítila tu nezdravou závislost našeho vztahu. Jáčko mi tehdy říkal, když jsme se o tom bavili, že ona musí tu svou roli roli matky upnuté na dceru hrát, prože já ji hraji stále roli dítěte!!!! A já se tvrdě ohradila, že ji žádnou roli dítěte přeci nehraju, nechci hrát!!!!!! Ale vlastně hrála....

No a pak nějak řízením osudu jsem se účastnila jednoho víkendového kurzu sebepoznání a tam jsme měli namalovat alegoricky, tzn. pomí obrázků, jak vnímáme sebe, jak svého otce, jak svou mámu. Protože obvykle všechna traumata pramení z dětství...

No a já se namalovala jako sluníčko. Otce jako tajícího se sněhuláka, už měl taky dost let, nemoci, byla znát ztráta chuti k životu.... a mámu jako těžký, černý balvan.
Když se lektor podíval na můj obrázek, tak se mě ptal, proč jsem zrovna namalovala to, co jsem namalovala.
No a tak jsem to ze sebe spontánně vyhrkla, všechno a jak mě poslední roky tíží ten náš nezdravý vztah s mámou....

A on se mě zeptal, proč jsem to nechala tak dlouho a tak dalece zajít.
Já.

Bylo to, jako by mě někdo praštil po hlavě.

Prostě pohled, otázka z venčí, nezávislého člověka... a měl pravdu....

No ale co s tím..., že.

V brzké době ke mně přišla nabídka zúčastnit se regresní terapie, u holčiny, kterou jsem znala, které jsem důvěřovala a ona mě v rámci regrese provedla stavem od duše, která ještě není embryem, drží se zuby nehty někde nad tím vším pozemským strádáním, nechce zpátky na zem, už nikdy!!!! Ale Síla (karmy) byla silnější a byla jsem najednou embryem v děloze atd. Prožila jsem si v regresi jako svědek vztah mým rodičů, kteří si nikdy nerozumněli.... celý život... i to, že otec si přál syna, narodila se dcera atd. Ale regrese končila úlevným a skutečně úlevným zvoláním, voláním: NEJSEM DÍTĚ, NEJSEM DÍTĚ, NEJSEM DÍTĚ!!!!! bylo to tak osvobozující, úlevné, občerstvující, jako když poutníkovi po dlouhé době bez vody podáte sklenici pramenité, čisté vody....

Zajímavé bylo, že jsem mámě nic neřekla. Vůbec nic.

A náš vztah se uvolnil....

Nevím vlastně, proč to píšu.... možná je to trošku i odpověď pro Pedrita, který je také rak a docela lpí na vztazích, osobnostech (pro raky je to příznačné, není to nic proti ničemu)....

Ale ov podstatě ten citát, nadčasový, jako je celá kniha Malý princ se svými moudry :-), je nadčasová, není ani tak o osobní rovině, i když, pravda, ano, je, aby byla pro nás, kteří většinou tou osobní rovinou žijeme, protože to neumíme zatím jinak, aby byla srozumitelná, ale tady jde o něco trošku jiného.

O uvědomění si PROPOJENÍ nás všech.
O jednotě bytí.
Že i beze slov (aha, proto jsem ten příběh tak podrobně popsala), lze ovlivnit ten Celek. Tu Jednotu bytí....., která voní, prostě voní SVOBODOU.... protože ona je vším a nad ní už není nic, a kdyby bylo, tak by to bylo čertovo (ahoj Miroslave).

Jak nahoře, tak dole a naopak.

A omlouvám se za chyby, ale tenhle elaborát se mi nechce číst znovu a opravovat chyby.

[Návštěvník]

Tak předně je dobré si uvědomit, že Malý princ je literární dílo, nikoli dogmaticky neomylné slovo boží.

No a když někoho svážu, tak jsem zodpovědný i za jeho zmrzačení tím svázáním vzniklé, a tudíž nestačí ho jen rozvázat a ahoj.

Avšak hřích není neodpustitelný a peklo není věčné, jak se nám nesvětelné bytosti snaží nakecat.

Ano, tak nějak...., připomnělo mi to (jsem na ty příběhy) vztah mne a mojí mamky.
Byla jsem jedináček, našim jsem se narodila až v jejich pozdějším věku, vymodlené děcko. Mno.
Mamka se ve mě viděla (otec samozřejmě taky), ale tak nějak "rozumně"... :-)
Už jsem byla dávno vdaná, měla tři děti a mezi mnou a mámou jak to říct, pořád nebyla odstřižena pupeční šňůra.... "Musela" jsem se hlásit, že jsme na dovolenou dojeli v pořádku, že jsme se v pořádku vrátili, prostě pořád z její strany byla potřeba se ujišťovat, že jsem v pořádku atd. Těžko se to dá přiblížit, kdo nezažil.
Možná to mám nyní já podobně s mou dcerou, která je již vdaná, v květnu očekává mimčo a taky prostě ten vztah máma - dcera je pořád velice spjatý, ona navíc je račice, "potřebuje" se se vším svěřovat, jak dopadla kontrola, jak se cítí, co mimčo, jak už je veliké, že umyla okna atd. a když se pár dnů neozve, tak už jsem trochu neklidná, jak se jim daří :-) Takže historie se opakuje.

Zpátky ke mému vztahu já a moje máma. Po jisté době, kdy už mi bylo asi 40 let, mi ten náš vztah začal vadit a vadit čím dál tím silněji, protože jsem v tom cítila tu nezdravou závislost našeho vztahu. Jáčko mi tehdy říkal, když jsme se o tom bavili, že ona musí tu svou roli roli matky upnuté na dceru hrát, prože já ji hraji stále roli dítěte!!!! A já se tvrdě ohradila, že ji žádnou roli dítěte přeci nehraju, nechci hrát!!!!!! Ale vlastně hrála....

No a pak nějak řízením osudu jsem se účastnila jednoho víkendového kurzu sebepoznání a tam jsme měli namalovat alegoricky, tzn. pomí obrázků, jak vnímáme sebe, jak svého otce, jak svou mámu. Protože obvykle všechna traumata pramení z dětství...

No a já se namalovala jako sluníčko. Otce jako tajícího se sněhuláka, už měl taky dost let, nemoci, byla znát ztráta chuti k životu.... a mámu jako těžký, černý balvan.
Když se lektor podíval na můj obrázek, tak se mě ptal, proč jsem zrovna namalovala to, co jsem namalovala.
No a tak jsem to ze sebe spontánně vyhrkla, všechno a jak mě poslední roky tíží ten náš nezdravý vztah s mámou....

A on se mě zeptal, proč jsem to nechala tak dlouho a tak dalece zajít.
Já.

Bylo to, jako by mě někdo praštil po hlavě.

Prostě pohled, otázka z venčí, nezávislého člověka... a měl pravdu....

No ale co s tím..., že.

V brzké době ke mně přišla nabídka zúčastnit se regresní terapie, u holčiny, kterou jsem znala, které jsem důvěřovala a ona mě v rámci regrese provedla stavem od duše, která ještě není embryem, drží se zuby nehty někde nad tím vším pozemským strádáním, nechce zpátky na zem, už nikdy!!!! Ale Síla (karmy) byla silnější a byla jsem najednou embryem v děloze atd. Prožila jsem si v regresi jako svědek vztah mým rodičů, kteří si nikdy nerozumněli.... celý život... i to, že otec si přál syna, narodila se dcera atd. Ale regrese končila úlevným a skutečně úlevným zvoláním, voláním: NEJSEM DÍTĚ, NEJSEM DÍTĚ, NEJSEM DÍTĚ!!!!! bylo to tak osvobozující, úlevné, občerstvující, jako když poutníkovi po dlouhé době bez vody podáte sklenici pramenité, čisté vody....

Zajímavé bylo, že jsem mámě nic neřekla. Vůbec nic.

A náš vztah se uvolnil....

Nevím vlastně, proč to píšu.... možná je to trošku i odpověď pro Pedrita, který je také rak a docela lpí na vztazích, osobnostech (pro raky je to příznačné, není to nic proti ničemu)....

Ale ov podstatě ten citát, nadčasový, jako je celá kniha Malý princ se svými moudry :-), je nadčasová, není ani tak o osobní rovině, i když, pravda, ano, je, aby byla pro nás, kteří většinou tou osobní rovinou žijeme, protože to neumíme zatím jinak, aby byla srozumitelná, ale tady jde o něco trošku jiného.

O uvědomění si PROPOJENÍ nás všech.
O jednotě bytí.
Že i beze slov (aha, proto jsem ten příběh tak podrobně popsala), lze ovlivnit ten Celek. Tu Jednotu bytí....., která voní, prostě voní SVOBODOU.... protože ona je vším a nad ní už není nic, a kdyby bylo, tak by to bylo čertovo (ahoj Miroslave).

Jak nahoře, tak dole a naopak.

A omlouvám se za chyby, ale tenhle elaborát se mi nechce číst znovu a opravovat chyby.

[Tara]

V únoru se dcera vdávala.

A na hostině měli dvě sklenice, označené jedna sklenice etiketou 1 a druhá sklenice etiketou 5.

U toho popisek, že první sklenici si s mužem otevřou přesně za jeden rok od svatebního dne a druhou sklenici si otevřou za 5 let od svatebního dne....

A kdo chtěl ze svatebčanů, tak jim do těch sklenic mohl vhodit papírek se vzkazem, citátem a tak...

Úplně mě to tehdy dostalo, tenhle nápad....

Do jedné z těch sklenic, myslím že do s "5", jsme vhodili vzkaz:


O VZÁJEMNOSTI

CHCI TĚ MILOVAT
A PŘITOM TĚ NESVÍRAT.
OCENIT TĚ
A PŘITOM TĚ NESOUDIT.
PŘIPOJIT SE K TOBĚ
A NEBÝT VETŘELCEM.
POZVAT TĚ
A PŘITOM NIC NEPOŽADOVAT.
OPUSTIT TĚ BEZ VINY.
KRITIZOVAT TĚ BEZ OBVINĚNÍ.
POMOCI TI BEZ POHÁNĚNÍ.

JESTLIŽE MOHU MÍT OD TEBE TO SAMÉ,
PAK SE MUŽEME DOOPRAVDY SETKAT
A OBOHATIT SE NAVZÁJEM.

Virgínie Satir

[Pedriito]

Hele, co se týče mě, už po rozvodu jsem věděl, že to je osvobození. Z toho co bylo. Jenže ten náhlý nápor svobody mě nějak oživil. A já tušil, že to není ok, hned si začít z brňačkou... Holt. Vztah na stopadesát kilometrů, neb ona bydlela za Slavkovem, byl zpočátku super. Jenže já vždy o víkendech vyjet nemoh, mám děti a práci.. A začly výčitky, že za ní nehci. A to mi stačí k naťuknutí... A tak to pokračovalo, až k tozbití.
A řek jsem si, tohle už nikdy. A mrzí mě že následný vztah tomu musel být hřebíkem... Páč jde o mimořádnou bytost..,

[Návštěvník]

Hele, co se týče mě, už po rozvodu jsem věděl, že to je osvobození. Z toho co bylo. Jenže ten náhlý nápor svobody mě nějak oživil. A já tušil, že to není ok, hned si začít z brňačkou... Holt. Vztah na stopadesát kilometrů, neb ona bydlela za Slavkovem, byl zpočátku super. Jenže já vždy o víkendech vyjet nemoh, mám děti a práci.. A začly výčitky, že za ní nehci. A to mi stačí k naťuknutí... A tak to pokračovalo, až k tozbití.
A řek jsem si, tohle už nikdy. A mrzí mě že následný vztah tomu musel být hřebíkem... Páč jde o mimořádnou bytost..,

Takže vzdálenost byla hřebíkem.

[Pedriito]

Hele, co se týče mě, už po rozvodu jsem věděl, že to je osvobození. Z toho co bylo. Jenže ten náhlý nápor svobody mě nějak oživil. A já tušil, že to není ok, hned si začít z brňačkou... Holt. Vztah na stopadesát kilometrů, neb ona bydlela za Slavkovem, byl zpočátku super. Jenže já vždy o víkendech vyjet nemoh, mám děti a práci.. A začly výčitky, že za ní nehci. A to mi stačí k naťuknutí... A tak to pokračovalo, až k tozbití.
A řek jsem si, tohle už nikdy. A mrzí mě že následný vztah tomu musel být hřebíkem... Páč jde o mimořádnou bytost..,

Takže vzdálenost byla hřebíkem.

Nevím proč odpovídat nezvěstnému.

[Pedriito]

Máte nějaký důvod, psát skrytě? Co je to za důvod. Největší dranda v tomhle skrývání je sama královna.
Máš to tam nějak blbě nastavené, páč kdykoliv seš skrytá, což i Doďas, jste normálně k vidění
Sranda. Proč se vůbec chcete skrývat, než z vás něco vypadne?

[Pedriito]

Tak předně je dobré si uvědomit, že Malý princ je literární dílo, nikoli dogmaticky neomylné slovo boží.

Ba. Probudit z letargie. Děti, co se ztratili v dospělosti. Krásná kniha.

[Pedriito]

Hele, co se týče mě, už po rozvodu jsem věděl, že to je osvobození. Z toho co bylo. Jenže ten náhlý nápor svobody mě nějak oživil. A já tušil, že to není ok, hned si začít z brňačkou... Holt. Vztah na stopadesát kilometrů, neb ona bydlela za Slavkovem, byl zpočátku super. Jenže já vždy o víkendech vyjet nemoh, mám děti a práci.. A začly výčitky, že za ní nehci. A to mi stačí k naťuknutí... A tak to pokračovalo, až k tozbití.
A řek jsem si, tohle už nikdy. A mrzí mě že následný vztah tomu musel být hřebíkem... Páč jde o mimořádnou bytost..,

Takže vzdálenost byla hřebíkem.

Nevím proč odpovídat nezvěstnému.

Co si jen hraje jakože na udérné kladívko na hlavičku.
A chudák Mudrc se pak plete, že jsem to já
Myslíš si, že nevím, kdo má tyhle způsoby?

[Tara.]

Petrásku, tím návštěvník jsem byla já. Nechtělo se mi zrovna přihlašovat v rámci pracovního maratonu.

Jdu si dát, tentokrát, čokoládový termix, pokud ještě v lednici zbyl.

[Tara.]

Jo, zbyl.
Lahoda, pane Jahoda.

[Pedriito]

Nojo furt, neměla by sis vychutnávat už tu penzi? Já se na to těším jak drak mnrak.

[Pedriito]

Nojo furt, neměla by sis vychutnávat už tu penzi? Já se na to těším jak drak mnrak.

Raci jdou v pohodě. Když maj ten krb. Panny, to msj těžší...

[Pedriito]

Nojo furt, neměla by sis vychutnávat už tu penzi? Já se na to těším jak drak mnrak.

Raci jdou v pohodě. Když maj ten krb. Panny, to msj těžší...

Pač jsou moc smyslné, a koukaj, koho ulovit. Domov je pro ně jen přístav, povyrazej si a hurá do neznáma. Avšak raci to maj tajně taky. Kdyby je někdo pozval na loď, i vesmírnou, tak frrrr. Aspoň ti z kraje července.

[Tara]

Nojo furt, neměla by sis vychutnávat už tu penzi? Já se na to těším jak drak mnrak.

Normálně jsi mě teď "přinutil" se přihlásit :-)

Když se Drtikola ptali, proč kouří, řekl, že jediné, proč tady ještě je, je kouření.

U mne je to asi ten pocit, že nikdo jiný by ty výplaty lidem, včetně personalistiky atd. neudělal.

Já vím, že udělal, ale měli by s tím problém.....

[Tara]

Nojo furt, neměla by sis vychutnávat už tu penzi? Já se na to těším jak drak mnrak.

Raci jdou v pohodě. Když maj ten krb. Panny, to msj těžší...

Pač jsou moc smyslné, a koukaj, koho ulovit. Domov je pro ně jen přístav, povyrazej si a hurá do neznáma. Avšak raci to maj tajně taky. Kdyby je někdo pozval na loď, i vesmírnou, tak frrrr. Aspoň ti z kraje července.

Mno, možná jak u koho a v jakém věku...