Miroslav o cestě k nejvyšší pravdě

[Mudrc]

To uvědomění toho, že jsi, jsem, jsme je setkáním.

No je to jako vždy nesmysl, co není opřeno o ty probuzené, z nihž neurčitá část o probuzení slyšela leda z krystalky plné krásného šumu.
Uvědomění, že jsi, je uvědomění že jsi. Což je samota, a tak hurá do setkání. Pokud to ale obrátíš, tak se nikdy s nikým nepotkáš, jen se svou pitomostí.

Setkání se v uvědomění samotné existence je ve své podstatě oním spojením, které učí jóga.

Je to poznání, že Tvým pravým Já je pravé Já všech bytostí, že pravé Já je veškerou existencí.

Ono spojení, které učí Jóga je ve své podstatě setkání sama se Sebou.

Pamatuj Jano: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Nicméně Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.

Co to?

Ona sobota, to je ta tvoje pravá existence.

Prostě se jí pusť. Chudák Jana, zabila se.

[Pedriito]

To uvědomění toho, že jsi, jsem, jsme je setkáním.

No je to jako vždy nesmysl, co není opřeno o ty probuzené, z nihž neurčitá část o probuzení slyšela leda z krystalky plné krásného šumu.
Uvědomění, že jsi, je uvědomění že jsi. Což je samota, a tak hurá do setkání. Pokud to ale obrátíš, tak se nikdy s nikým nepotkáš, jen se svou pitomostí.

Setkání se v uvědomění samotné existence je ve své podstatě oním spojením, které učí jóga.

Je to poznání, že Tvým pravým Já je pravé Já všech bytostí, že pravé Já je veškerou existencí.

Ono spojení, které učí Jóga je ve své podstatě setkání sama se Sebou.

Haha, tak jo, kdy pořádáš seminář jógy, že bych přijel na zkušenou.

[Jana]

Jako bhakta žádný seminář nepotřebuješ, a ten kdo není bhakta, tomu tady nic z toho, co tady je, není nic platné.

[Jana]

Pamatuj Jano: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Nicméně Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.

Co to?

Ona sobota, to je ta tvoje pravá existence.

Ano, všechny mé dny jsou sváteční.

Pro koho je tohle dílem Boží lásky,

je každý den dnem odpočinku.

[Pedriito]

Semináře jsou fajn, můžeš se tam se spoluduchovňáky podělit o svou moudrost, zářit láskou jak světluška...

S programy pro lidi, co o duchovnu, józe, nikdy neslyšeli a zlákal je letáček, je to jiná káva. Musíš jim to podat, tak aby to pobrali, vnímat je, vcítit se do atmošky. Každý je jinde pocitově i myšlenkově. Plni pochybností, svých bolů, problémů... Proto přišli, pro naději.

[Jana]

Semináře jsou fajn, můžeš se tam se spoluduchovňáky podělit o svou moudrost, zářit láskou jak světluška...

S programy pro lidi, co o duchovnu, józe, nikdy neslyšeli a zlákal je letáček, je to jiná káva. Musíš jim to podat, tak aby to pobrali, vnímat je, vcítit se do atmošky. Každý je jinde pocitově i myšlenkově. Plni pochybností, svých bolů, problémů... Proto přišli, pro naději.

Když to je byznys a jde o peníze, tak se láká na letáček a dává se naděje.

Tady je to beznadějně zdarma.

[Pedriito]

Semináře jsou fajn, můžeš se tam se spoluduchovňáky podělit o svou moudrost, zářit láskou jak světluška...

S programy pro lidi, co o duchovnu, józe, nikdy neslyšeli a zlákal je letáček, je to jiná káva. Musíš jim to podat, tak aby to pobrali, vnímat je, vcítit se do atmošky. Každý je jinde pocitově i myšlenkově. Plni pochybností, svých bolů, problémů... Proto přišli, pro naději.

Když to je byznys a jde o peníze, tak se láká na letáček a dává se naděje.

Tady je to beznadějně zdarma.

Nene, my dělali programy zdarma, pronájmy prostor jsme platili ze svého.
Nemůžeš chtít za to po nikom peníze.
Ach ty tvé představy.
Jak v tom je byznys, pryč od toho.

[Mudrc]

Pamatuj Jano: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Nicméně Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.

Co to?

Ona sobota, to je ta tvoje pravá existence.

Ano, všechny mé dny jsou sváteční.

Pro koho je tohle dílem Boží lásky,

je každý den dnem odpočinku.

Maharadž praví: poté, kdy je brahma překonáno, je tu pouze Parabrahma, kde není jediná stopa po poznání 'já jsem'.

Parabrahma není 'já jsem', není to TO, není to tvá existence, není to Bůh, kterého bys mohla zachytit. Není tam jediná stopa.

Boha nikdy nikdo neviděl. Smlouva byla uzavřena, po kom už není ani stopa.

Maharadž nepopírá 'já jsem' a Ježíš Kristus nepřišel změnit Zákon. On je Cesta, smlouva je Cesta.

Po té Cestě jdeš a sleduješ stopy. Ale ony se prostě v určitém úseku ztratí.

[Pedriito]

Tady je to beznadějně zdarma.

To jo, jen by mě zajímalo, jestli ta videa krom tebe někdo sleduje, alespoň způli. D

Mám podezření, že zdejší osazenstvo má vlastní zdroje.

Ale mohu se mýlit a každý netrpělivě čeká na další kousek do mozajky svého osvícení,
kterým pravíš už každý od nepaměti sálá.

Mudrc by moh bezpochyby vyprávět o buddhistické praxi, základech a jejich rozvoje, to by jistě bylo zajímavé, vzhledem ke zkušenostem, a tzv z první ruky.

Ono přednášení je hezká věc, vyprávění o známých pravdách v oduševnělém stylu jakož, všechna sláva polní tráva, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, a když se kácí, tak lítaj třísky, lpění falše znění, ani zrno nazdar, tělo pělo, duch se smál, ego dřelo, bude bál...

Každý má zkušenost svý cesty, ne. Tak já se teda podělím. My se s vedením těch "programů" jak jsme říkali, střídali. Nejen tady v Jihlavě, ale i v okolních městech. Takže to bylo nabité časově, skoro každý den, leta. A já nemám moc dorou řečnickou schopnost. Takže, když to na mě padlo, tak už jsem si předem pár dnů připravoval řeč. Protože s každým dalším programem se probíralo něco dalšího. Osnovu, body, jenže to dycky dopadlo tak, že "Dobrý den vážení přátelé, pěkně vás tu vítám..." A všechno mi vypadlo z hlavy...
A to bylo dobře, pač jsem vždy udivil sám sebe, jak mi to mluvilo.
A MP mi tenkrát povidá, ty vole, já myslel že seš němej!

[Pedriito]

Pamatuj Jano: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Nicméně Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.

Co to?

Ona sobota, to je ta tvoje pravá existence.

Ano, všechny mé dny jsou sváteční.

Pro koho je tohle dílem Boží lásky,

je každý den dnem odpočinku.

Maharadž praví: poté, kdy je brahma překonáno, je tu pouze Parabrahma, kde není jediná stopa po poznání 'já jsem'.

Parabrahma není 'já jsem', není to TO, není to tvá existence, není to Bůh, kterého bys mohla zachytit. Není tam jediná stopa.

Boha nikdy nikdo neviděl. Smlouva byla uzavřena, po kom už není ani stopa.

Maharadž nepopírá 'já jsem' a Ježíš Kristus nepřišel změnit Zákon. On je Cesta, smlouva je Cesta.

Po té Cestě jdeš a sleduješ stopy. Ale ony se prostě v určitém úseku ztratí.

To "Para" je "prapůvodní", pro Taru ;-)

No... Taky se říká Paramátmá, je to o školách a jejich "hantecu"... tedy pojmologiích.

Já bych to moc nekonceptoval, taky se říká Sadášiva. No my začínali s Átmanem, jenž vnímán jako to "Já jsem". Což se ozývá v těch meditacích. Kde jsme tomu prvotnímu prohloubení, tedy "obratu" pozornosti od myšlenek říkali "Nirvičara". Jsou viděny z pozice svědka. On jde na to člověk zprvu osobně, potřebuje určité pomůcky. Jako třeba "vložte pozornost do levého srdce".. To dívání se tam (se zavřenýma očima), už je oddělením tý pozornosti, s její navyklé pozice, od toho přemýšlení. Je to změna, co je zaznamenána, něco se děje, co tu nebylo patrné. Jaksi se přitom něco probouzí - Já jsem - Átman. Cesta se otevírá. Nekončí hned v srdci. Páč ty vasány, žejo... Ony hned neodpadnou, teprve se uvolňuje prostor pro jejich zavnímání. A tím mohou být "odklozeny".
Metaforicky, v pokoji je tma. A člověk v něm popochází, šmátrá, naráží do věcí, co padaj, zakkopává o ně, našlapuje... až zavadí o vypínač a rozsvítí se... A může poklidit.
:-)

[Mudrc]

Jsou viděny z pozice svědka.

Kdo poznává, že jde o svědka?
Svědek?

[Jana]

Jsou viděny z pozice svědka.

Kdo poznává, že jde o svědka?
Svědek?

Je tu samo poznání.

[Jana]

Tady je to beznadějně zdarma.

To jo, jen by mě zajímalo, jestli ta videa krom tebe někdo sleduje, alespoň způli. Mám podezření, že zdejší osazenstvo má vlastní zdroje.

Samotnou mě kolikrát překvapuje návštěvnost i četnost zobrazení některých vláken.

Pro mě je velkou radostí, že Probuzení probouzejí.

[miroslav]

Samotnou mě kolikrát překvapuje návštěvnost i četnost zobrazení některých vláken.

Pro mě je velkou radostí, že Probuzení probouzejí.

Probouzení měřené návštěvností. To jsou ty vymoženosti nové doby a cesty do páté dimenze.

Já to tady sleduji jako takovou "duchovní" zábavnu, něco jako takového duchovňáckého Mistra Beana.
Suprovní je teď třeba to povídání Mudrce Zdendy s Janou.

Nechci tam do toho nic psát abych to nějak nenarušil a jsem zvědav, jak se to vyvine.

[Pedriito]

Kdo poznává, že jde o svědka?
Svědek?

Vem člověka jako jednotnou bytost. A že to, co definuje její "složky" jsou myšlenky.
A co jsou myšlenky?
Svědek, čili nezaujatý pozorovatel, je jejím jádrem, jen vidí, děje, pohyb. Jeho "povahou" je čisté vědomí. Jenže tím pohybem jeho těla ve světě, probýhá učení se tradic společenského prostředí, ve kterém
se zrodilo. Ta jeho vědomá pozornost je dána k dispozici vnímání. A jejím zaměřováním na jednotlivé děje života, vznikají myšlenky, jež jsou vlastně fragmenty onoho původního vědomí.
Ono nejde rozdělit, ten "vnitřní svědek", nestranný pozorovatel, tím není rozpolcen, je "potažen" závojem částečně a nějak vědomých myšlenek. A tomu se říká mysl. Takové rozfragmentované, jako by osobytým způsobem, popraskané zrcadlo. Ale je to jen pavučinka myšlenek. Osobní vědomí.
A záleží prostě na citu, který je tím způsobem myšlení taky formován, kdy to nějak začne tušit, a ptát se, "kdo v podstatě, v jádru, jsem., co je to TO, když říkám JÁ.?" "Tam v hlubině sebe?"
Tak se to začne řešit, po pavučince se pohybující pozornost mění směr z venku dovnitř. A ten proces je defakto to poznávání. To zrcadlo mysli se čistí a tak zrcadlí, i co bylo skryto pod závojem...Takže kdo si to uvědomuje? Prostě nastávající uvědomění.
Ani tisíc moudrých knih to nezažehne, pokud to v nitru nevzplanulo "samo", pro inspiraci však ten duchovní matroš jistě bodne. Nic podstatného ale na nepřetržitém potulování se v textech není.
Tak hlavně ať se z toho nestává ještě pevnější pavučinka, než už je, že.

[Mudrc]

Kdo poznává, že jde o svědka?
Svědek?

Vem člověka jako jednotnou bytost. A že to, co definuje její "složky" jsou myšlenky.
A co jsou myšlenky?
Svědek, čili nezaujatý pozorovatel, je jejím jádrem, jen vidí, děje, pohyb. Jeho "povahou" je čisté vědomí. Jenže tím pohybem jeho těla ve světě, probýhá učení se tradic společenského prostředí, ve kterém
se zrodilo. Ta jeho vědomá pozornost je dána k dispozici vnímání. A jejím zaměřováním na jednotlivé děje života, vznikají myšlenky, jež jsou vlastně fragmenty onoho původního vědomí.
Ono nejde rozdělit, ten "vnitřní svědek", nestranný pozorovatel, tím není rozpolcen, je "potažen" závojem částečně a nějak vědomých myšlenek. A tomu se říká mysl. Takové rozfragmentované, jako by osobytým způsobem, popraskané zrcadlo. Ale je to jen pavučinka myšlenek. Osobní vědomí.
A záleží prostě na citu, který je tím způsobem myšlení taky formován, kdy to nějak začne tušit, a ptát se, "kdo v podstatě, v jádru, jsem., co je to TO, když říkám JÁ.?" "Tam v hlubině sebe?"
Tak se to začne řešit, po pavučince se pohybující pozornost mění směr z venku dovnitř. A ten proces je defakto to poznávání. To zrcadlo mysli se čistí a tak zrcadlí, i co bylo skryto pod závojem...Takže kdo si to uvědomuje? Prostě nastávající uvědomění.
Ani tisíc moudrých knih to nezažehne, pokud to v nitru nevzplanulo "samo", pro inspiraci však ten duchovní matroš jistě bodne. Nic podstatného ale na nepřetržitém potulování se v textech není.
Tak hlavně ať se z toho nestává ještě pevnější pavučinka, než už je, že.

Je subjekt objekt?

To asi ne, že jo.

Tak jak o něm můžeš psát?

[miroslav]

Je subjekt objekt?

To asi ne, že jo.

Tak jak o něm můžeš psát?

Je Bůh objekt?
Je Absolutno objekt?

[Pedriito]

Je subjekt objekt?

To asi ne, že jo.

Tak jak o něm můžeš psát?

Protože ses zeptal?

Je to o vnitřní evoluci. Jež vede k uvědomění, to je její směr.

Bez toho vzniku myšlení, jež jediné lze nazvat "subjektivní" by to bylo nemožné. Ač není zdrojové. Přesto jej všichni v činném životě používáme. V uvědomění prostě přestane tlačit. Zjemní se a může zrcadlit podstatné. A jeho odložením, jako když odložíš svršky před koupelí, spočineš v "tichu pod tichem". Tehdy o tom nic říct nemůžeš.

Protože bez subjektu objekt ztrácí formu, tedy činný smysl tvorby. Byl by nevnímán, nežit, nepoznán...

[Mudrc]

Je subjekt objekt?

To asi ne, že jo.

Tak jak o něm můžeš psát?

Je Bůh objekt?
Je Absolutno objekt?

Ne.

[Mudrc]

Protože bez subjektu objekt ztrácí formu, tedy činný smysl tvorby. Byl by nevnímán, nežit, nepoznán...

Byl by nevnímán, nežit, nepoznán, objekt onoho subjektu.