Pedriito píše:Ale starý mnich nemá rozumet tobě, ale ty jemu, a co vím, ty ses s ním popral...
To není, co mnišské, je to proti protokolu.
Ale prdlajs, zlobil jsem se, ale ne na něj, to prostě nešlo. Měl jsem vztek na představeného kláštera (asi tam byl dosazenej vojenskou chuntou), protože jsme k němu museli chodit na interview, a já jsem nechtěl aby se mě ptal jak medituju (na ty jeho kraviny jsem nebyl zvědavej), tak jsem si vždycky vymyslel nějakej dotaz, třeba jak řešit ospalost, on se toho chytnul, vysvětlil, byl spokojenej (že tam k něčemu je), interview splněno a ahoj.
Jenomže co si máš furt kurwa vymejšlet?
Tak ta moje zášť vůči němu narůstala, a když jsem se ještě ke všemu rozhodl odjet, tak jsem se celej den před tím schválně koncentroval, jak mu to dám sežrat (protože podvědomě jsem v sobě měl vůči němu výtku – "kam se sereš ty vole když na to nemáš, kdybych narazil na tebe tak se odkrágruju").
Ach, pak ten slastný pocit z vítězství.
Ale po létech vyvstává pochybnost, jestli jsem mu nekřivdil.