od miroslav » sob 03. úno 2024 14:00:15
Čím neschopnější, tím agresivnější. Rakušanovy výjezdy odhalily víc, než měly
Frustrovaní, sprostí, agresivní, bezohlední. Nevychovaná chátra, která se není schopná o sebe postarat sama, ale přitom ví všechno nejlíp. I tak mohou být vnímána setkání ministra Rakušana s voliči. A není se čemu divit.
Ministr Vít Rakušan možná tušil, co může očekávat, ale těžko říct, jestli si to představoval až takhle divoké.
V rámci předvolební kampaně se rozhodl vyjíždět do regionů a míst, které většinově favorizují spíše hnutí ANO nebo SPD a které bývají často opomíjeny. Jedná se převážně o chudší regiony, s nižší mírou vzdělanosti, kde je nouze o práci, lidé nemají peněz nazbyt, a to se odráží v celkové atmosféře.
Bez ohledu na to, co tím ministr všechno sleduje, jak se snaží nahnat politické body apod., tak prvně musím ocenit jeho odvahu vyjet do takových míst a debatovat (pokud se to vůbec dá debatou nazvat). Musel dobře předpokládat, že lidé, kteří tam přijdou, si přijdou především vylít zlost a frustraci. Že to nebude úplně reprezentativní vzorek tamního obyvatelstva, protože každý rozumný člověk musel očekávat bouřlivou atmosféru, do které se normálnímu člověku moc nechce a radši si to pak pustí na netu v bezpečí vlastního domova. Popravdě si ani nemyslím, že by Rakušan chtěl přesvědčit tamní lid, že on je ten, koho by měli volit. Spíše očekává, že mu jeho akce přinesou politické body v místech, kde už nějakou podporu má a může ji ještě více upevnit, protože si váhající volič řekne - hergot, ten má ale „koule“.
Na okraji společnosti
Akce, které mají ukázat snahu Rakušana o komunikaci s voliči a přinést mu politické body, však ukazují i něco jiného. Stoupající agresivitu některých skupin obyvatel, jejich frustraci a ztrátu sebeovládání. Tedy pokud někdy nějakým disponovali.
Tito lidé jsou oblíbeným terčem populistických stran, hnutí a spolků, které vědí, že stačí zaútočit na nejnižší pudy, zároveň naslibovat hory doly a lidé jim budou zobat z ruky.
Stačí si pustit videozáznam z takového setkání a máte pocit, že jistý kus historie se opakuje… dav obviňující jiné z vlastní neschopnosti, chudoby, nespokojenosti… stoupající útočnost, zlost, obhajoba Putina, který je prokazatelným agresorem neštítícím se ničeho. Opakování výmyslů a lží, které kolují po internetu, obviňování ministra z fašismu, označování Ukrajinců za nacisty a fašisty.
Těžko říct, co tyto lidi vede k jejich chování. Je to těžkost žití v těchto oblastech? Tak proč se nezvednou a nehledají štěstí jinde? Je snadné nic nedělat a jen nadávat. Fňukat, že nic nemám a čekat s nataženou rukou, že mi to dá někdo jiný. V dnešní době je možné vydělávat odkudkoliv, stačí i pouhé připojení k internetu. To by ale musela být snaha. A tu postrádám.
Nejvíc mě děsí zfanatizovaný dav… protože ten je schopný čehokoliv
Asi bych byl schopný se smířit s tím, že k volbám chodí i lidé, kteří volí ne podle toho, co považují za nejlepší pro celou společnost, ale podle toho, co je nejlepší především pro ně samotné a kteří dají hlas těm, kteří jim naslibují, jak se o ně postarají, místo aby vzali svůj osud do vlastních rukou a postarali se o sebe především sami. Každý chceme zkrátka něco jiného. Někdo by dal přednost silně sociálnímu státu, jiný by radši více svobody a samostatnosti. Až potud je to v pořádku. Problém ale přichází ve chvíli, kdy se tito lidé rozhodují na základě lží a polopravd, které považují za svaté. Vzniká tím malé společenství, které se vzájemně posiluje a postupně narůstá… a narůstá… až tu máme dav frustrovaných lidí plných zlosti, která se dere na povrch.
Co takový dav dokáže, jsme viděli poměrně nedávno - když probíhal soud s dezinformátorkou Peterkovou. Dav jejích příznivců bezostyšně vtrhl do soudní síně, vysadil přitom dveře a napadl justiční stráž. Těmto lidem není nic svaté, neuznávají společenské konvence, neumějí se chovat a jejich slovník je plný vulgarit. Znalosti mají minimální, a proto je snadné je ovlivnit dobře mířenou propagandou a líbivými slovy.
Těchto lidí využívají kromě některých politických stran i jednotlivci, kteří pak pořádají různé demonstrace a od svých příznivců vybírají peníze na podporu „společné věci“. Po nějaké době se ale obvykle dozvíme, že tento „vůdce“ je hluboce zadlužený a získané peníze využívá pouze ke svému prospěchu. Pokud přijde o své „ovečky“, objeví se nový „spasitel“, který je převezme a pokračuje se dál.
Nebezpečí davů tkví v jejich malé schopnosti myšlení, ale velké schopnosti realizace činů, jak napsal ve své knize Psychologie davu sociolog Gustave Le Bon.
… davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Zacházejí hned do krajnosti… Jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou, počínající antipatie nebo odpor, … mění se u jedince v davu ihned v divokou nenávist.“
Přestože může být dav tvořen lidmi různého vyznání, vzdělání, povahy… ve chvíli, kdy se tito jedinci spojí v dav, ztrácí svoji individualitu a dav sestávající z mnoha jedinců se stává jednotnou entitou, která získává jiné vlastnosti než každý samostatný jedinec, který jej utváří. Zjednodušeně řečeno, lidé tvořící dav se v okamžiku utvoření davu chovají jinak, než by se chovali, kdyby jednali samostatně.
Ztrácí zábrany, přestávají pociťovat zodpovědnost za svoje vlastní chování - zodpovědnost přechází na dav jako takový, který je ale anonymní. Pocit anonymity ještě zvyšuje riziko výskytu nežádoucího chování, neboť s sebou současně nese i pocit beztrestnosti.
Anglický psycholog William McDougall definoval dav ještě takto:
„Dav je nadmíru vzrušivý, impulzivní, vášnivý, vrtkavý, nedůsledný, nerozhodný, schopen jít do krajností, přístupný nejhrubším vášním, je lehkomyslný ve svých úvahách, prudký v úsudcích, vnímá jen jednoduché závěry a argumenty. Nemá sebevědomí, sebeúctu a pocit odpovědnosti, ale dá se strhnout k ohavnosti. Chová se tedy jako nevychované dítě, jako divoch bez dozoru, připomíná svorku divokých zvířat.“
Varovný prst
Rakušanovy výjezdy tak mohou být pro společnost i vztyčeným varovným prstem - část společnosti se silně radikalizuje. I přesto, že si za svoji situaci mohou do značné míry sami, nemůžeme jejich postoje a aktivitu brát na lehkou váhu. Všichni totiž víme, jak dopadlo podcenění stupňující se frustrace části obyvatelstva ve 20. století u našich sousedů…
„Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“ (Santayana)
