Bžou píše:Tara píše:No tož prostě krása.
Tož :-)
Buude někdo od tý lásky a přeloži mi Kabírovi básně?
Upřímně, já neumim dobře anglicky. Ale moc jsem to chtěl slyšet.
Budu fakt štěstím bez sebe, za každý překlad.
Návštěvník píše:
Kde jaro, ten pán ročních období,
kraluje, tam zní sama od sebe Nezastavitelná hudba,
tam proudy světla proudí všemi směry;
Málo je těch, kdo se k tomu břehu dostanou!
Tam, kde miliony Krišnů
stojí se sepjatýma rukama.
Tam, kde miliony Višnů sklánějí hlavy,
kde miliony bráhmanů čtou Védy,
kde miliony Šivů rozjímají,
kde na nebi přebývají miliony Indrů.
Kde je nespočet polobohů a světců.
Kde miliony Sarasvatů, bohyní hudby, hrají na loukotě -
tam se můj Pán sám zjevuje : a vůně santalu a květů
v těch hlubinách přebývá.
miroslav píše:Návštěvník píše:
Kde jaro, ten pán ročních období,
kraluje, tam zní sama od sebe Nezastavitelná hudba,
tam proudy světla proudí všemi směry;
Málo je těch, kdo se k tomu břehu dostanou!
Tam, kde miliony Krišnů
stojí se sepjatýma rukama.
Tam, kde miliony Višnů sklánějí hlavy,
kde miliony bráhmanů čtou Védy,
kde miliony Šivů rozjímají,
kde na nebi přebývají miliony Indrů.
Kde je nespočet polobohů a světců.
Kde miliony Sarasvatů, bohyní hudby, hrají na loukotě -
tam se můj Pán sám zjevuje : a vůně santalu a květů
v těch hlubinách přebývá.
Nebyl by takový svět trochu - slušně řečeno - nezáživný?
Setrvávat v něm 100 let, 1000 let, celou věčnost - kde miliony Višnu sklánějí hlavy,
kde miliony bráhmanů čtou Védy,
kde miliony Šivů rozjímají,
kde na nebi přebývají miliony Indrů.
Kde je nespočet polobohů a světců.
Kde miliony Sarasvatů, bohyní hudby, hrají na loukotě ...
No nepřál bych to ani nejhoršímu nepříteli.
Pedriito píše:Neboť je to za obzorem intelektualismu-advaitismu.
Tu. kde hory jsou opět horami, ne "tam" kde si pro samou prázdnotu není ani kam sednout,
páč prdel popírá prdel....
Hora je skutečná. Hluboko uvnitř ní je báseň beze slov...
A díky ní je skutečná. Vyznění.
Pokud jde o první otázku, neduální přístup naznačuje, že štěstí je naší podstatnou přirozeností, nebo jednoduše, že jsme štěstím samotným. Můžeme se tedy ptát, jestli je štěstí naší základní přirozeností, proč ho nezažíváme neustále? A důvodem je jednoduše to, že zatímco všichni lidé mají pocit bytí nebo poznání svého já, ne všichni lidé znají své já jasně. Právě tato absence jasného sebepoznání je zodpovědná za pocit nedostatku, který provází životy většiny lidí a žene je k hledání naplnění v předmětech, látkách, činnostech, stavech mysli a vztazích.
„Jaká je povaha reality?“.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 98 návštevníků