Hledání

[Kavi]

.

Takovej fous bych taky chtěl.
Pěstovat fous je umění.

[miroslav]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

[Kavi]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

Přesně kámo.

A štěstí má ten, když to nedokáže skončit, že protějšek má sílu, to udělat.

[Tara]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

Duchovně pokročilí jedinci, kteří jsou již do značné míry osvobozeni od svých obsahů mysli, vnímají dění v myslích a srdcích druhých, na které se zaměří. Proto jim také mohou ukázat, kde dělají chybu, na co se zaměřit a podobně.
Ty jsi se s tím nejspíš ještě nesetkala - ani jako příjemce takové pomoci, že bys někoho takového potkala a vnímala, ani že bys měla sama takovou zkušenost.
Je to v podstatě záležitost sou-citu. Čím méně je v tobě tebe, tím více jsou v tobě druzí.
Ne tak, že na ně myslíš, ale oni myslí a cítí i v tobě v tom vyprázdněném prostoru v tobě.
A tak přirozeně přímo poznáváš druhé. Ne tak, že si o nich něco myslíš, říkáš. To přichází až druhotně.

Tak nevím, jestli jenom já vnímám protiřečení si Miroslava?
Nebo jak to teda Miroslave myslíš - jeden a druhý příspěvek. Každý je o něčem jiném?
O čem?

[Tara]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

Přesně kámo.

A štěstí má ten, když to nedokáže skončit, že protějšek má sílu, to udělat.

Hele, ty kámo.
Miroslav pro mne žádný kámoš není, pro upřesnění, to jen tak naokraj.

To, co on napsal a jak ty na to reaguješ je o tom, že sis jeho slova napasoval na tebou zrovna prožívaný stav, třeba týkající se vztahu (odhaduji, bo vztahy jsou nejsilnější pákou, která by (v) (nás) mohla něco změnit).
A když narazíme na něco, co nám pasuje do naší mozaiky vysvětlení, omluvy pro tu situaci, rádi po ní šáhneme a hotovo.

Ale to podhoubí, PROČ, se tím nezmění.

[Kavi]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

Přesně kámo.

A štěstí má ten, když to nedokáže skončit, že protějšek má sílu, to udělat.

Hele, ty kámo.
Miroslav pro mne žádný kámoš není, pro upřesnění, to jen tak naokraj.

To, co on napsal a jak ty na to reaguješ je o tom, že sis jeho slova napasoval na tebou zrovna prožívaný stav, třeba týkající se vztahu (odhaduji, bo vztahy jsou nejsilnější pákou, která by (v) (nás) mohla něco změnit).
A když narazíme na něco, co nám pasuje do naší mozaiky vysvětlení, omluvy pro tu situaci, rádi po ní šáhneme a hotovo.

Ale to podhoubí, PROČ, se tím nezmění.

Řek bych, že si to teď pasuješ ty. Řek jsem jednoduchou věc. Nerozumíš ji?

[miroslav]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

Duchovně pokročilí jedinci, kteří jsou již do značné míry osvobozeni od svých obsahů mysli, vnímají dění v myslích a srdcích druhých, na které se zaměří. Proto jim také mohou ukázat, kde dělají chybu, na co se zaměřit a podobně.
Ty jsi se s tím nejspíš ještě nesetkala - ani jako příjemce takové pomoci, že bys někoho takového potkala a vnímala, ani že bys měla sama takovou zkušenost.
Je to v podstatě záležitost sou-citu. Čím méně je v tobě tebe, tím více jsou v tobě druzí.
Ne tak, že na ně myslíš, ale oni myslí a cítí i v tobě v tom vyprázdněném prostoru v tobě.
A tak přirozeně přímo poznáváš druhé. Ne tak, že si o nich něco myslíš, říkáš. To přichází až druhotně.

Tak nevím, jestli jenom já vnímám protiřečení si Miroslava?
Nebo jak to teda Miroslave myslíš - jeden a druhý příspěvek. Každý je o něčem jiném?
O čem?

No přece "poznávat sebe ve druhém" je projekce. Promítám si do druhého svoji představu o sobě - "poznávám" ji i v druhém. To je rozšíření ega.
Druhý případ je, že nejsem žádný, je ve mně ticho a v tom tichu je slyšet, vidět, cítit ten druhý, jaksi se ve mně rozezní takový, jaký skutečně je - všechny zádrhele, impulzy, omezení, toužení - jsi obrazně řečeno v jeho botách vidíš jeho svět starostí a radostí.
Ne nějak podrobně detailně, prostě cítíš ty hlavní charakteristiky jeho ducha, trochu jako by ses trochu stala jím. Takový závan jeho reality.
Čili jedno je pravým opakem druhého.
V prvním se rozšiřuješ, vstupuješ do dalšího prostoru, v tom druhém případě se zmenšuješ až chvíli úplně ztichneš a do tvého prostoru rezonuje ten druhý.

A to není nějaký stav, který někdo umí a jiný ne. Je to přirozená povaha vlastního "ticha" postupný prohlubující se proces
Více či méně to zná každý. Záleží jak on sám v sobě sobě "hlučí" nebo je tišší nebo úplně tichý a podle toho je "slyšet" bytost toho druhého na kterého se zrovna díváš nebo se jinak zaměříš. Prostě se prostupujeme, nejsme odděleni, oddělujeme se sebestředností, svými představami, vírami přesvědčeními, emocemi, i tou "lááskou" atd. Zkrátka slyšíme jen to, co se kolem naší sebestřednosti točí a co s ní souvisí. A když ztichneme, přirozeně "slyšíme, cítíme" ty ostatní.
......
A když se setká ticho s tichem .... Není o tom pochyb.

[Kavi]

A hlavně, nelze rozporovat, co řekl Miroslav a na co mi vyskočila reakce.
Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí, ale jsem oproti němu, a dalším, ještě mladej.. a nezkušenej.
Rozumíš?

[miroslav]

Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí

s tím naopak souhlasím.
Dnešní doba nám umožňuje nepovedené vztahy ukončit - jak ženám, tak mužům. Horší, když se to dotýká společných dětí, ale i tím lze ku prospěchu (poučení) všech zúčastněných dobře projít.
Děti to s odstupem času v dospělosti hodnotí zpětně většinou kladně jako lepší i pro ně než kdyby žili s rozhádanými rodiči v napětí a rodinné disharmonii.

Taková je moje zkušenost

[Tara.]

Ono poznat sebe ve druhém, je tak trochu právě ta projekce. Tak funguje zamilovanost, která pak mnohdy končí poznáním, že ten druhý je jiný, než jsme ho v té zamilovanosti viděli ("poznávali").

Duchovně pokročilí jedinci, kteří jsou již do značné míry osvobozeni od svých obsahů mysli, vnímají dění v myslích a srdcích druhých, na které se zaměří. Proto jim také mohou ukázat, kde dělají chybu, na co se zaměřit a podobně.
Ty jsi se s tím nejspíš ještě nesetkala - ani jako příjemce takové pomoci, že bys někoho takového potkala a vnímala, ani že bys měla sama takovou zkušenost.
Je to v podstatě záležitost sou-citu. Čím méně je v tobě tebe, tím více jsou v tobě druzí.
Ne tak, že na ně myslíš, ale oni myslí a cítí i v tobě v tom vyprázdněném prostoru v tobě.
A tak přirozeně přímo poznáváš druhé. Ne tak, že si o nich něco myslíš, říkáš. To přichází až druhotně.

Tak nevím, jestli jenom já vnímám protiřečení si Miroslava?
Nebo jak to teda Miroslave myslíš - jeden a druhý příspěvek. Každý je o něčem jiném?
O čem?

No přece "poznávat sebe ve druhém" je projekce. Promítám si do druhého svoji představu o sobě - "poznávám" ji i v druhém. To je rozšíření ega.
Druhý případ je, že nejsem žádný, je ve mně ticho a v tom tichu je slyšet, vidět, cítit ten druhý, jaksi se ve mně rozezní takový, jaký skutečně je - všechny zádrhele, impulzy, omezení, toužení - jsi obrazně řečeno v jeho botách vidíš jeho svět starostí a radostí.
Ne nějak podrobně detailně, prostě cítíš ty hlavní charakteristiky jeho ducha, trochu jako by ses trochu stala jím. Takový závan jeho reality.
Čili jedno je pravým opakem druhého.
V prvním se rozšiřuješ, vstupuješ do dalšího prostoru, v tom druhém případě se zmenšuješ až chvíli úplně ztichneš a do tvého prostoru rezonuje ten druhý.

A to není nějaký stav, který někdo umí a jiný ne. Je to přirozená povaha vlastního "ticha" postupný prohlubující se proces
Více či méně to zná každý. Záleží jak on sám v sobě sobě "hlučí" nebo je tišší nebo úplně tichý a podle toho je "slyšet" bytost toho druhého na kterého se zrovna díváš nebo se jinak zaměříš. Prostě se prostupujeme, nejsme odděleni, oddělujeme se sebestředností, svými představami, vírami přesvědčeními, emocemi, i tou "lááskou" atd. Zkrátka slyšíme jen to, co se kolem naší sebestřednosti točí a co s ní souvisí. A když ztichneme, přirozeně "slyšíme, cítíme" ty ostatní.
......
A když se setká ticho s tichem .... Není o tom pochyb.

No vidíš, to jsem chtěla slyšet.
Abys dovysvětlil ♥

[Tara.]

A hlavně, nelze rozporovat, co řekl Miroslav a na co mi vyskočila reakce.
Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí, ale jsem oproti němu, a dalším, ještě mladej.. a nezkušenej.
Rozumíš?

Kaviku, dyk je úplně jedno, co si takový Miroslav myslí nebo ne.
No ne??????
Mám čím dál tím větší dojem, že sis z něho udělal nějakou autoritu, či co.!!!!!

Vzpamatuj se!

:-)

[Tara.]

A hlavně, nelze rozporovat, co řekl Miroslav a na co mi vyskočila reakce.
Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí, ale jsem oproti němu, a dalším, ještě mladej.. a nezkušenej.
Rozumíš?

Ještě se k tomu vrátím jinými slovy.
Nerozporuji to stop.

Ale opět a je to podobné, jak to má nastavené Miroslav, že řeší až následek, ne příčinu.

Stop je lehké (no nejlehčejší to není, jak kdy a jak pro koho) říct, stejně jako vyhodit do sběru nefungující přijímač.
Než se zamyslet nad příčinou.

[Kavi]

A hlavně, nelze rozporovat, co řekl Miroslav a na co mi vyskočila reakce.
Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí, ale jsem oproti němu, a dalším, ještě mladej.. a nezkušenej.
Rozumíš?

Kaviku, dyk je úplně jedno, co si takový Miroslav myslí nebo ne.
No ne??????
Mám čím dál tím větší dojem, že sis z něho udělal nějakou autoritu, či co.!!!!!

Vzpamatuj se!

:-)

Mýlíš se.

[Kavi]

A hlavně, nelze rozporovat, co řekl Miroslav a na co mi vyskočila reakce.
Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí, ale jsem oproti němu, a dalším, ještě mladej.. a nezkušenej.
Rozumíš?

Ještě se k tomu vrátím jinými slovy.
Nerozporuji to stop.

Ale opět a je to podobné, jak to má nastavené Miroslav, že řeší až následek, ne příčinu.

Stop je lehké (no nejlehčejší to není, jak kdy a jak pro koho) říct, stejně jako vyhodit do sběru nefungující přijímač.
Než se zamyslet nad příčinou.

Tak se ptej Miroslava a ne mě.
Že se mi líbí, co říká je dle tebe má vada?
Poznám ten cit. Nepřijď oň.

[Kavi]

Je krásný, když to začalo a nezkončí. Ale když to vrže, bez naděje souhry, tak jeden musí říct stop.
A nikdy to není snadné. S tím možná ani Miroslav nesouhlasí

s tím naopak souhlasím.
Dnešní doba nám umožňuje nepovedené vztahy ukončit - jak ženám, tak mužům. Horší, když se to dotýká společných dětí, ale i tím lze ku prospěchu (poučení) všech zúčastněných dobře projít.
Děti to s odstupem času v dospělosti hodnotí zpětně většinou kladně jako lepší i pro ně než kdyby žili s rozhádanými rodiči v napětí a rodinné disharmonii.

Taková je moje zkušenost

I moje. Dětí se to dotýká vždy. Teď už jsou velké. Ale nikdy nezapomenu, když jsem se loučil z dlouholetého domova, a ony si spíš myslely, že jdu do práce...

[Kavi]

Často jsem pozoroval chování dětí na velkém pískovišti břed barákem...
A občas mi vyběhly vzpomínky na sebe, coby děcko. Nikomu bych se nepřál, čerti mě asi nechtěli,
Tak mě dali jediným dvoum lidem, co to mohli vydržet.
Já i to pískoviště, zatím co se naši bavili pod slunečníkem s tetkou,
Po kyblících přenosil do obýváku...

[Kavi]

Ona Ex je Havlíčko Broďačka, zvláštní město, kde jsem vojačil. A jednou jsem se vytahoval, jak znám krajinu kolem jihlavy, i když jsem Kněžičák, a tak jsem vzal děti ráno na houby. A hned jsme se ztratili. My obešli snad celou jihlavu dvakrát dokola. A našli prd. Nakonec jsme přiši úplně z opačnýho směru. A děti sotva lezly, kluka jsem musel už nést. Ale nakonec na to rády vzpomínají. I když jsem dostal doma strašnou sodu. To už byl večer. :-)

[Kavi]

Ale jak jinak by potkaly srnky, prasátka, zajíce, slepejše, žáby, ještěrky....a zatoulání se..
Jen ne ty hříbky. Jen pár prašivek.
:-)

[Kavi]

Ještě zajímavost tohoto výletu, ocitli jsme se někdy popoledni ve vesničce, kde se zrovna konaly volby starosty. Tak jsme se i dobře najedli... Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak po nás mnozí pokukují na té veselici Čí jen oni jsou??? Sedí se starostou u stolu a tváří se důležitě. I starosta měl tázavej pohled. No, tak jsme pojedli a říkám, ahoj vespolek, musíme jít..