Zkoumání podstaty vidícího a viděného
(1) Tvar je pozorován a oko je jeho pozorovatel. Oko je pozorováno a mysl je jeho pozorovatelem. Mysl se svými změnami je pozorována a Svědek „Já“ je skutečným pozorovatelem. Avšak Svědek není pozorován nikým jiným.
(2) Tvary se jeví jako rozličné, přičemž rozdíly jsou spatřovány v odlišných vlastnostech - modrý, žlutý, tvrdý, jemný, krátký, dlouhý, atd. Oko naproti tomu je vidí a zůstává přitom samo jedno a totéž.
(3) Vlastnosti oka, jako jsou slepota či schopnost ostrého nebo slabého vidění, mohou být pozorovány myslí, protože ta je jednotou. To se týká také všeho, co je vnímáno uchem, kůží atd.
(4) Vědomí osvětluje ostatní mentální stavy, jako jsou žádosti, určování a pochyby, víra a její nepřítomnost, skromnost, pochopení, vytrvalost a její opak, strach a jiné, protože vědomí je jednotou.
(5) Toto vědomí ani nevzniká ani nezaniká, nepřirůstá ani netrpí úbytkem; je samo svítícím, vše ostatní osvětluje bez jakékoli jiné pomoci.
(6) Buddhi, zdá se, má svítivost, což je způsobeno odrazem vědomí v ní. Inteligence - buddhi - je dvojího druhu. Jeden je označován jako jáství, druhý jako mysl.
(7) Podle mínění moudrých je totožnost odrazu vědomí a ega podobná totožnosti ohně a žhavé železné koule. Tělo je ztotožněno s egem (jež se již ztotožnilo s odrazem vědomí), a tudíž je považováno za vědomou jsoucnost.
(8) Ztotožnění ega s odrazem vědom, s tělem a Svědkem je trojího druhu, a to přirozené, následkem minulé karmy a následkem nevědomosti.
(9) Vzájemné ztotožňování ega a odrazu vědomí, jež je přirozené, nepřestává tak dlouho, dokud je pokládáno za skutečné. Ostatní dvě identifikace zmizí po vyčerpání výsledků karmy a dosažením poznání nejvyšší Skutečnosti.
(10) Ve stavu hlubokého spánku, když myšlenka ega zmizí, stane se i tělo bezvědomým. Stav v němž se ego projevuje napolo, se nazývá stavem snů; plné projevení ega je stavem bdělým.
(11) Vnitřní orgán, mysl, jež sám je pouze změnou, se ztotožňuje s odrazem vědomí a vytváří si rozličné představy ve snu. A týž vnitřní orgán tím, že se ztotožňuje s tělem, představuje si z hlediska smyslových orgánů předměty vůči sobě vnější.
(12) Jemné tělo, které je hmotnou příčinou mysli a egoismu, je jedno a povahy neživotné. Pohybuje se ve třech stavech, rodí se a zmírá.
(13) Máje jsou nepochybně přisouzeny dvě síly: síla projektující a síla zakrývající. Projektující síla tvoří vše od jemného těla až po ohromný vesmír.
(14) Projevení všech jmen a tvarů v jsoucnosti, jež jest existencí (sat), vědomím (čit) a blahem (ánanda) a jež jest totožné s brahma, podobně jako pěna a vlny na oceáně, je známo jako stvoření.
(15) Druhá síla máji skrývá rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovanými předměty, jež jsou poznávány uvnitř těla, právě tak jako rozdíl mezi brahma a zjevným vesmírem, který je pozorován vně našeho těla. Tato síla je příčinou zjeveného vesmíru.
(16) Jemné tělo (linga), jež existuje v těsném sousedství Svědka (sákšna), se ztotožňuje s hmotným tělem; vtěleným empirickým já (džívou) se stává tím, že na ně působí odraz vědomí.
(17) Charakter vtěleného já je mylně spatřován také v sákšinovi. Zmizením zahalující síly se rozdíl mezi pozorovatelem a objektem stane jasným a mylné ztotožnění džívy se sákšínem (Svědkem) zanikne.
(18) Podobně se brahma vlivem síly, jež zastírá rozdíl mezi ním a zjevným vesmírem, zdá být vybaveno přívlastky změny.
(19) Také v tomto případě se rozdíl mezi brahma a zjevným vesmírem stane jasným, a to se zmizením zahalující síly. Změna je tudíž pozorována ve zjeveném vesmíru, nikoli však v brahma.
(20) Veškeré jsoucnosti mají pět charakteristik, a to existenci, poznatelnost, přitažlivost, tvar a jméno. Prvé tři z nich náleží brahma a další dvě světu.
(21) Charakteristiky absolutna (brahma) - existence, vědomí a blaho - jsou stejnou měrou přítomny v akáše (etheru), vzduchu, ohni, vodě a zemi, jako v bozích, zvířatech a lidech. Jména a tvary, charakteristiky projeveného svět, vytvářejí iluzi vzájemné odlišnosti.
(22) Když jsme se stali indiferentními ke jménu a tvaru a jsme oddáni sat-čit-ánanda, měli bychom vždy cvičit soustředění buď do svého srdce nebo na vnějšek.
(23) Dva druhy soustředění (samádhi) cvičených v srdci (uvnitř našeho já) jsou známy jako savikalpa a nirvikalpa. Savikalpa samádhi je dále děleno na dvě třídy podle sdružení se s poznatelným předmětem nebo zvukem (jako předmětem).
(24) Žádosti obsažené v mysli mají být pokládány za (poznatelný) předmět. Meditujte o vědomí jako o jejich Svědku. Tomu se říká savikalpa samádhi sdružené s (poznatelným) předmětem.
(25) Já jsem existence-vědomí-blaho, nepřipoutatelný, samozářící a prost duality. To je ono druhé savikalpa samádhi, jež je sdružené se zvukem jako předmětem.
(26) Ale při nirvikalpa samádhi se mysl stane pevnou, podobnou nekmitajícímu plameni světla drženého v bezpečí. Tím, že se žák zcela ponoří do blaha uskutečnění Já, stane se indiferentním jak k předmětům, tak i ke zvukům.
(27) První druh samádhi lze cvičit pomocí nějakého zevního předmětu stejně jako pomocí předmětu vnitřního. V tomto samádhi jsou jméno a tvar odděleny od toho, co je čistou existencí, od brahma.
(28) Jsoucnost, jež je vždy téže přirozenosti a neomezena časem a prostorem a též je charakterizována existencí-vědomím-blahem, je skutečným brahma. Toto nepřetržité rozjímání je nazýváno středním ponořením čili savikalpa samádhi sdruženým se zvukem (předmětem).
(29) Netečnost mysli k zevním předmětům, jako v předchozím ponoření, vzhledem k zakoušení blaha - to je označeno jako třetí druh samádhi (nirvikalpa). Cvičící by měl svůj čas nepřetržitě trávit v těchto šesti druzích samádhi.
(30) Když zmizí připoutanost k tělu a uskuteční se nejvyšší Já, pak ať se mysl obrátí k jakémukoli předmětu, samádhi je stále zažíváno.
(31) Po spatření Jeho, který je nahoře i dole, jsou pouta srdce zlomena, veškeré pochybnosti jsou rozřešeny a veškeré karmy jsou zaniklé.
(32) Jsou tři představy džívy (vědomí), a to jako omezeného pránou atd., jako jevícího se (v mysli) a jako vědomí představené ve snu (jakoby přijímající nedostatky člověka).
(33) Omezení je zdánlivé, avšak to, co se zdá být omezeno, je skutečné. Že se Já jeví jako džíva, vzniká nadřazením iluzorních přívlastků, ve skutečnosti však má přirozenost brahma.
(34) Védická tvrzení, jako je například výrok: „To jsi Ty“, prohlašují totožnost nedílného brahma s džívou; tak se to jeví z hlediska „teorie o omezení“. Nesouhlasí však přitom s ostatními dvěma hledisky (o džívovi).
(35) Májá, jež má dvojí aspekt, projektující a zakrývající, je v brahma. Omezuje nedělitelnou přirozenost brahma a způsobuje, že Ono (brahma) se jeví jako svět a vtělená bytost.
(36) Je to proto, že klamný projev vědomí umístěného do buddhi vykonává rozličné skutky a užívá jejich výsledků; proto je zván džívou. A to vše, tvořeno elementy a jejich plody, jež jsou povahy předmětů užívání, se nazývá džagat (vesmír).
(37) Tito dva, datující se od časů bez počátku, mají existenci pouze empirickou, založenou na zkušenosti, a existují pouze tehdy, dokud není dosaženo osvobození. Proto jsou oba zváni empirickými.
(38) Spánek, který se obecně uvádí ve spojitosti s vědomím mylně projeveným (v mysli) a přirozeností zakrývající a projektující, nejprve zakrývá empirické individuální já a poznávaný vesmír, ale pak si je znovu představí (ve snu).
(39) Oba tyto předměty (pozorující já a pozorovaný svět) jsou iluzorní tím, že mají existenci pouze v období (spánkové) zkušenosti. Je to proto, že nikdo, když se jednou probudí ze spánku, nevidí ony předměty, když opět sní.
(40) Iluzorní (pratibhásika) džíva pokládá iluzorní svět za skutečný, empirický (vjávahárika) džíva však pokládá jej za neskutečný.
(41) Empirický džíva vidí tento empirický svět jako skutečný. Avšak skutečný džíva o něm ví, že je neskutečný.
(42) Avšak skutečný (paramárthika) džíva ví, že jeho totožnost s brahma je skutečná. On nevidí druhého, a vidí-li jej, chápe, že je iluzorní.
(43) Jelikož se charakteristiky vody, jako jsou sladkost, tekutost či chladnost, zdají vlastní vlnám, a tudíž i pěnám, jejichž podstatou jsou vlny, tak se existence, vědomí a blaho, jež jsou přirozenými charakteristikami sákšina, zdají - vzhledem k jejich vztahu se sákšinem - vlastní vjávahárika džívovi a jeho prostřednictvím i pratibhásika džívovi.
(44) Když pěna zmizí ve vlně, splynou její charakteristiky (tekutost atd.) s vlnou; zmizí-li vlny ve vodě, pak charakteristiky vln splynou s touto vodou.
(45) Se zmizením pratibhásika džívy ve vjávahárika džívovi se existence, vědomí a blaho (jež jsou jeho charakteristikami) ponoří do vjávahárika džívy. Když pak ten také zmizí (v sákšinu), uvedené charakteristiky se rovněž ponoří do sákšina.
Vpravdě vše, co existuje, je brahma.
Průvodce píše:Vpravdě vše, co existuje, je brahma.
Jiný mi slovy, brahma je vše co existuje.
To je definice pojmu brahma
Je to tak?
(pro jistotu, jestli to neplatí jen jednosměrně)
