Má - mám právo na cokoli, vše tu má své místo

[Tara]

Jani a co manžel? Je spokojený s frekvencí vašeho sexuálního styku?

[mudrc]

Jani a co manžel? Je spokojený s frekvencí vašeho sexuálního styku?

Nemůžeš se ptát na intimnosti veřejně, protože Jana je tu neanonymně.

Ze stejného důvodu, jako se v ložnici zatemňují okna.

[mudrc]

Jano, je ten tvůj Bůh? Je. Nemůžeš říct že není. Nebo že je nic.

Nejde o to, jak moc je sladký nebo velkou zažíváš extázi. To není to o čem píšu (resp. Míla T.: "a růže už nevoní").

Možná by ti Mudrci radili do té prázdnoty skočit. Ale to já si netroufám, já jsem jenom mudrc s malým m.

[Tara]

Jani a co manžel? Je spokojený s frekvencí vašeho sexuálního styku?

Nemůžeš se ptát na intimnosti veřejně, protože Jana je tu neanonymně.

Ze stejného důvodu, jako se v ložnici zatemňují okna.

Ale můžu. Jana by stejně neodpověděla a neodpoví. Účelem bylo snést ji trochu z obláčku

[Tara]

PS: Navíc mě to vůbec nezajímá

[miroslav]

já jsem jenom mudrc s malým m.

S malým "m". Hm. A to není intimní?

[mudrc]

já jsem jenom mudrc s malým m.

S malým "m". Hm. A to není intimní?

Jak pro koho. Cokoli píšeme, zároveň tím píšeme cosi o sobě.

[Jana]

Jano, je ten tvůj Bůh? Je. Nemůžeš říct že není. Nebo že je nic.

Nejde o to, jak moc je sladký nebo velkou zažíváš extázi. To není to o čem píšu (resp. Míla T.: "a růže už nevoní").

Možná by ti Mudrci radili do té prázdnoty skočit. Ale to já si netroufám, já jsem jenom mudrc s malým m.

V téhle chvíli je Bůh vším, co existuje. Jak říká Míla Tomášová, i když ho nikde nenalézá, je všude.

Přesněji by se dalo říct, že vjem té sebenepatrnější drobností, je nekonečně Boží.

Kdyby se to mělo nějak specifikovat, tak osoba Jana se dívá očima, slyší ušima, fungují u ní všechny smyslové vjemy, ale to, čím tohle všechno ve skutečnosti je, je ve své podstatě stejné.

Tudíž je tady možnost se jako osoba Jana například pohoršit nad něčím, co se jeví jako nepatřičné. Je možné u toho nepatřičného setrvat a setrvat v téhle povrchnosti poznání. A je možné tu povrchnost prohlédnout jako povrchní a nechat ji být jako něco, co není až tak podstatné, a objeví se hlubší poznání toho, co je věčné.

[Tara]

K té propasti.
Ladislav Klíma napsal výbornou povídku Slavná Nemesis.
Kdysi mi ji doporučil tuším Miroslav.
A vlastně i Eduard Tomáš napsal podobně laděnou povídku, teď si nemůžu vzpomenout na název. Kdyby někdo věděl... ?

[Jana]

Možná by ti Mudrci radili do té prázdnoty skočit.

Ono ve skutečnosti není co by kam skočilo. Tedy to co si myslíme, že by mělo kam skočit, je prázdné. Je ve své podstatě tou samotnou prázdnotou.
Bylo to stvořeno iluzí mysli. Ta iluze byla stvořena podobně, jako se stvoří virtuální realita nasazením VS headsetu.
Tudíž, když to, co tvoří onu iluzorní realitu, sundáš, když mysl zmizí v tichu srdce, je jasné, že tady ve skutečnosti nic takového není.

[mudrc]

Jani a co manžel? Je spokojený s frekvencí vašeho sexuálního styku?

Nemůžeš se ptát na intimnosti veřejně, protože Jana je tu neanonymně.

Ze stejného důvodu, jako se v ložnici zatemňují okna.

Ale můžu. Jana by stejně neodpověděla a neodpoví. Účelem bylo snést ji trochu z obláčku

To já miluji Christýnku, a nepotřebuji se s ní scházet fyzicky. 4. čakra to nepotřebuje.



A na Tary dotaz, zda mi fungujou i dolní čakry, jo, fungujou.

A přál bych Christýnce aby si našla nějakýho D'Artagnana. A měla s ním děti. Ale ona je z vyšší dimenze, a ti na to moc nejsou no.

[mudrc]

Kdyby se to mělo nějak specifikovat, tak osoba Jana se dívá očima, slyší ušima, fungují u ní všechny smyslové vjemy, ale to, čím tohle všechno ve skutečnosti je, je ve své podstatě stejné.

To, čím tohle ve skutečnosti je, by se dalo ztvárnit takhle:



Je to za těmi vjemy, pocity, extázemi, požitky, skryto.

Však ať jsi všude,
nikde tě nenalézám.

Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.

I všechny ostatní věci jsou prázdné,
ale přece všechny prorůstáš.

[Jana]

Kdyby se to mělo nějak specifikovat, tak osoba Jana se dívá očima, slyší ušima, fungují u ní všechny smyslové vjemy, ale to, čím tohle všechno ve skutečnosti je, je ve své podstatě stejné.

To, čím tohle ve skutečnosti je, by se dalo ztvárnit takhle:

Takhle podobně by se dala možná zobrazit jízda ze života v hlavě skrz smyslové vjemy, obrazy mysli do ticha v srdci. Snad jen s tím rozdílem, že to není jízda do temnoty, ale do osvícené reality, která je Boží.

I všechny ostatní věci jsou prázdné,
ale přece všechny prorůstáš.

[Tara]

Jani, propast existuje. Je to ta prázdnota, nic...
A ty se jí bojíš a nejsi sama. Já taky a spousta dalších....
Nejde se mi to rozepsat tak, jak by si téma zasluhovalo. Klovu do mobilu.
Třeba posléze.

[mudrc]

Snad jen s tím rozdílem, že to není jízda do temnoty, ale do osvícené reality, která je Boží.

Může to být tak i tak.

Jde o to, že opora zmizela. Růže už nevoní. Zmrtvýchvstání není resuscitace původního stavu.

[Jana]

Jani, propast existuje.

To je zase jen projekce mysli, protože v tichu srdce bez přítomnosti mysli neexistuje žádné časoprostorové vymezení, co by utvářelo nějakou propast v něčem.

Je to ta prázdnota, nic...

"Nic" bez přítomnosti mysli nemá vůbec žádnou formu, nemá ani formu propasti.

A ty se jí bojíš a nejsi sama. Já taky a spousta dalších....

Promítáš si do mě představu svého vlastního strachu, ale ve mně absolutně žádný strach není. Nejsem ve skutečnosti nic, co by mohlo odněkud někam padat.

Nicméně je možné zakoušet vjem, kdy to, co věříme, že jsme, mizí v nekonečné Boží lásce. Není v ní ničím.

Probuzení tohle moc hezky popisují. Například ten Veilův Jim Newman tohle připodobňuje prasknutí balónu v nekonečném oceánu, přičemž náplň obojího je stejná a obal balónu jen imaginární.

[Prdro.]

[Pedro.]

A tak to je ok. Změnit to jde pouze na své "individuální úrovni".. A o tom je Jano určité matení Mistry. Neb oni byli obdařeni vhledem, zapomínajíc někdy na vše, co k tomu vedlo. Stejně jako zapoměl Veil, a zapomínáš i ty. Tak řekni bezdomovci na lavičce, jsi dokonalou a boží láskou.

Ono to může být i obráceně. Potkáš člověka, který se jeví jako zubožený bezdomovec, a on Ti řekne něco, co Ti otevře oči. Jako se to stalo Josefu Formánkovi, který o tom natočil film s Jaroslavem Duškem.: „Já jsem jenom chtěl, aby to bylo co nejvíc identické s mým pocitem z noci, která mě hluboce změnila,“ vysvětlil Josef Formánek svůj přístup během natáčení.

Krom Formánka jsou to kidy, ale ani tím si nejsem jistej.

[Pedro.]

A přál bych Christýnce aby si našla nějakýho D'Artagnana. A měla s ním děti. Ale ona je z vyšší dimenze, a ti na to moc nejsou no.

Je docela hezká. Takhle jsem si kdysi představoval Trini.

[Návštěvník]

A tak to je ok. Změnit to jde pouze na své "individuální úrovni".. A o tom je Jano určité matení Mistry. Neb oni byli obdařeni vhledem, zapomínajíc někdy na vše, co k tomu vedlo. Stejně jako zapoměl Veil, a zapomínáš i ty. Tak řekni bezdomovci na lavičce, jsi dokonalou a boží láskou.

Ono to může být i obráceně. Potkáš člověka, který se jeví jako zubožený bezdomovec, a on Ti řekne něco, co Ti otevře oči. Jako se to stalo Josefu Formánkovi, který o tom natočil film s Jaroslavem Duškem.: „Já jsem jenom chtěl, aby to bylo co nejvíc identické s mým pocitem z noci, která mě hluboce změnila,“ vysvětlil Josef Formánek svůj přístup během natáčení.

Krom Formánka jsou to kidy, ale ani tím si nejsem jistej.

Je něco, čím jsi si jistej?