Bolavá duše

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Bolavá duše

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 06. lis 2022 11:17:37

Spirituální bypass může zalepit bolavou duši, ale také ji zničit

Dojde-li k ucpání tepen zásobujících srdce, lékaři provedou takzvaný bypass, kdy vytvoří spojku mezi aortou a tepnou za zúženým místem, které tím v podstatě obejdou. Podobný „obchvat“ dokáže vytvořit i naše mysl, potažmo ego, chce-li se vyhnout nepříjemnostem.

Obrázek

Ačkoli jste o něm možná ještě neslyšeli, spirituální bypass není žádná novinka. S tímto termínem přišel už v osmdesátých letech minulého století americký psychoterapeut John Welwood, který si všiml, že řada lidí se v náročných a nepříjemných životních situacích uchyluje k různým duchovním praktikám, jež mají sloužit jako ochranný štít (dlužno dodat, že tuto tendenci zaregistroval i u sebe).

V praxi to znamená, že člověk, místo aby pracoval se svými skutečnými emocemi a čelil reálným problémům, začne tyto situace „obcházet“, aby se s nimi nemusel konfrontovat.

Na jednu stranu je to logické a zcela pochopitelné. Kdo z nás by dobrovolně vytahoval ze skříně své kostlivce, na které už dlouhá léta sedá prach a pavučiny? Je to nejen krajně nepříjemné, ale mnohdy to i velmi bolí, nebo člověka dokonce přinutí rozbít stávající život na atomy a poskládat ho nově a jinak, úplně od začátku. Což se zpravidla neobejde bez potíží v oblasti vztahů, práce, životosprávy…

Obrázek

Taková šikovná „objížďka“ se proto často jeví jako elegantní a hlavně bezbolestné řešení. Avšak pouze do chvíle, než pochopíme, že nás život stejně vždy vrátí do výchozí pozice (často však za ještě méně snesitelných podmínek než předtím) a že pokud nechceme donekonečna bezcílně pobíhat v uzavřené smyčce, musíme odložit veškeré berličky a postavit se realitě čelem, vědomě a sami za sebe.

Je fakt, že než si to přiznáme, může uplynout hodně dlouhá doba, zejména pokud jsme z těch, kdo „si sedí na vedení“ nebo jsou příliš pohodlní na to, aby se odhodlali k radikálním změnám.

Přiznávám se bez mučení, že do této kategorie spadám i já. Dobrých dvacet let jsem se snažila „řešit“ stávající problémy tím, že jsem neustále čekala na nějaký podnět, na „hlas shora“, náhlou inspiraci, osvícení, katarzi, kterou pocítím jednoho rána po probuzení, a všechno bude rázem jinak.

Když se na to dnes dívám zpětně, uvědomuji si, kolik bolesti a frustrací bych si ušetřila, kdybych se nenechala vláčet svým rozmazleným egem, jemuž plně vyhovoval můj tehdejší status quo a které se zuby nehty bránilo i sebemenším změnám: Zajímají tě knížky s duchovní tematikou? Beze všeho. Chceš chodit na semináře seberozvoje, učit se meditovat, zpívat mantry, vyzkoušet si holotropní dýchání nebo regresní hypnózu? S chutí do toho. Alespoň se odreaguješ a nebudeš přemýšlet o blbostech (rozuměj o možnostech, jak vzít svůj život do vlastních rukou).

Obrázek

Tyto a podobné se mnou moje ego hrálo dnes a denně dlouhou řadu let a já mu ochotně naslouchala, přestože mi intuice našeptávala, že je to cesta do slepé uličky. Jenomže já byla příliš pohodlná na to, abych se pustila do nějakých razantních změn. Proto jsem se krizi v prvním manželství jala řešit tím, že jsem se nechala zasvětit do všech stupňů energie reiki a později i shambally, což mi ve finále způsobilo ještě větší zmatek v hlavě a vztah nakonec stejně skončil rozvodem.

Několik dalších let jsem se pak jako samoživitelka potýkala s finančními problémy, na které jsem se opět snažila vyzrát nějakým fikaným duchovním přístupem. Nadšeně jsem hltala knihu Tajemství (a jí podobné) a také praktické návody „objednávek do vesmíru“ v bláhové víře, že konečně narazím na ten jediný a správný manuál.

Silný nával vzteku, nenávisti nebo odporu může být natolik intenzivní, že nás na chvíli úplně pohltí.
Snažila jsem se porozumět svým vztahovým peripetiím skrze minulé životy a čím dál víc se zamotávala do pavučiny vlastních domněnek a falešných vizí. Po týdenním semináři kvantového tvoření reality, který vedl jeden charismatický a marketingově zdatný „obchodník se sny“, jsem se na pár týdnů propadla do rozpoložení, které nemělo daleko k zešílení. Přesto jsem dál zarytě hledala spásu „tam venku“, místo abych se obrátila sama do sebe.

Ze stavu chronického poblouznění mě vytrhly až vážné zdravotní problémy, kdy mi nezbylo nic jiného než sestoupit (nebo spíš nechat se srazit) z nebe zpátky na zem a konečně si přiznat, že jediný nástroj, jímž můžu cokoli ve svém životě ovlivnit, nosím uvnitř sebe.

Toto poznání mě stálo spoustu sil, oceán slz a moře bolesti, ale po mnoha letech tvrdé práce, kdy mi svět bez milosti nastavoval zrcadlo, dnes konečně stojím ve své síle. Jsem stále křehká, zranitelná, chybující, ale vědomá si toho, že se mohu kdykoli plně spolehnout na svůj vnitřní kompas.

Už nevěřím – neboť víra je vždy spojená s temnotou, kdy upínáme naději k něčemu nepoznanému – nýbrž důvěřuji: sobě, intuici. Svou moc už nepředávám vnějším nástrojům či autoritám, ale používám ji pro vlastní život. Díky tomu už netrpím strachem a úzkostmi, které mě provázely prakticky od dětství. Protože konečně vím, kdo jsem, a vím i to, že je o mě postaráno.

Obrázek

Lidé se někdy uchylují ke spirituálnímu bypassu, neboť se domnívají, že emoce, které prožívají, jsou špatné, nežádoucí, či dokonce trestuhodné. Je pravda, že silný nával vzteku, nenávisti, hněvu nebo odporu může být natolik intenzivní a nezvladatelný, že nás na chvíli úplně pohltí. V takové chvíli se mnozí zaleknou a kdesi hluboko v nitru zlověstně zahřmí mravní imperativ: Jak můžeš spílat matce, která ti dala život, posílat do horoucích pekel muže, s nímž jsi zplodila tři děti, odsoudit někoho, kdo se ti celý život snaží pomáhat!

Není divu, že pak člověk místo úlevy cítí vinu a stud, a někdo se dokonce zapřisáhne, že na to půjde úplně opačně – s láskou a porozuměním – bez ohledu na to, jak moc mu dotyčný ublížil. Taková přetvářka se ale nevyplácí. Své skutečné pocity tím pouze zatlačíme do hlubin vlastního nitra, kde nadále vřou a bublají, až jednoho dne explodují jako papiňák.

Na negativních emocích není vůbec nic špatného, naopak. Jsou velmi zdravé, protože nám pomáhají obnovit své vlastní hranice. Dovolme si tedy prožít je naplno (vůči sobě i druhým), jedině tak pochopíme jejich pravé poselství a budeme moci žít pravdivý, autentický život, kdy duše bude v souladu s tělem a myšlenky s našimi činy, což vede ke zdraví a rovnováze.

Zdeňka Sekretová
Návštěvník
 

Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 16 návštevníků