Thakur

[Jen]

Co je to Vaikuntha?

Sídlo nejvyšího Pána. Brahmanandra.

Co je to Vaikuntha?

[Jen]

Bengálsky

[Návštěvník]

Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.

Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.

[Návštěvník]

Tvou?

A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...

Tak už se nečil.

[Jen]

Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.

Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.

Konečně někdo mluví ze srdce.

[Jen]

Tvou?

A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...

Tak už se nečil.

No tak jo, že to jsi ty.

[Jana]

Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.

Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.

Návštěvníku, díky. Ano. Proto jsou tady i tyhle stránky, kde jsou slova probuzených, kteří věčnou blaženost v sobě našli a jejich slova pomáhají najít věčnou blaženost všem ostatním.

[Jana]

Co je to Vaikuntha?



Podle vaišnavské tradice jde o místo věčné blaženosti, kde sídlí Pán Višnu, Jeho věčná šakti bohyně Lakšmí a Šéša Nága, na němž Pán Višnu a Lakšmí odpočívají.
Wiki

Jinými slovy, je to místo věčné lásky v nás.

A iluze oddělenosti je přelud, ve kterém vypadá jako realita, že jsme od tohoto místa lásky nějak odděleni.

[Jana]

Tvou?

A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...

Můžeš mít klidně i jinou představu, která se alespoň drobátko blíží realitě. Sat-čit-ánanda je to místo v nás, kde není nikdo, kdo by mohl mít víc nebo míň, než někdo druhý, protože pravé Já je jen jedno.

[Jen]

Co je to Vaikuntha?



Podle vaišnavské tradice jde o místo věčné blaženosti, kde sídlí Pán Višnu, Jeho věčná šakti bohyně Lakšmí a Šéša Nága, na němž Pán Višnu a Lakšmí odpočívají.
Wiki

Jinými slovy, je to místo věčné lásky v nás.

A iluze oddělenosti je přelud, ve kterém vypadá jako realita, že jsme od tohoto místa lásky nějak odděleni.

„Ó Sluho Boží, co bude s Idou, Pingalou a Sušumnou,
když nit života bude přetržena?“
„Ten kdo tuto nit drží, je mimo čas,
kde však žije?
Ona nit není ani přivázána ani přetržena,
kdo je tady pánem a kdo je sluhou,
to On jen své tajemství zná, neboť jest Věčnost.“
„Co je zde osnova a co je zde tkanina,
co je to za vlákna z kterých čadar je utkán?
Ida a Pingala jsou osnova a tkanina,
Sušumna jsou vlákna z kterých čadar je utkán,
osm je Lotosů a deset je kolovrátků,
pět je elementů a tři vlastnosti čadar má.
Toto se na mistrův požadavek pečlivě tkalo a vyšívalo
po deset měsíců.“

„Z pece nebeské (sahasráry),
padá ambrózie, jež mé tělo silným učinila;
když střetnul jsem Dárce tohoto vína,
v opojení setrvávám.“

[Jen]

To je od Kabira

[Jen]

Přístřeší ani chýši nemám,
ani dům či vesnici.
Když Bůh se zeptá: »Kdo jsi?«,
řeknu: »já jméno ani kastu nemám,
samo Jméno Tvé, ó Hari, mi postačuje«.“

[Jen]

On jej Thakur překládal

[Jen]

"Pane," oznamoval služebník králi, "světec Narottam dosud ani nevkročil do tvého královského chrámu."
"Opěvuje slávu boží pod stromy na silnici. Ve chrámu není věřících."
Kupí se kolem něho jako včely kolem bílého lotosu, nevšímajíce si zlatého džbánu s medem."
Král se zamrzel v srdci a odešel na místo, kde Narottam seděl v trávě.
Tázal se ho: "Otče, proč míjíš můj chrám se zlatou klenbou a sedíš venku v prachu, hlásaje lásku boží?"
Protože bůh není v tvém chrámu," odvětil Narottam.
Král se zamračil a řekl: "Víš-li, že ten div umění stál dvacet milionů ve zlatě a že byl zasvěcen bohu nákladnými obřady?"
"Ano, vím to," odpověděl Narottam. "Bylo to v tom roce, kdy tisíce tvého lidu, jimž vyhořely příbytky, stály před branou, prosíce marně o pomoc."
"A bůh pravil: Ten ubohý tvor, který nemůže dáti přístřeší svým bratřím, chtěl by mi postaviti dům!"
"I zvolil svůj příbytek pod stromy u cesty, mezi těmi bez přístřeší."
"A v té zlaté bublině není nic než horké páry pýchy."
Král vzkřikl hněvivě: "Opusť mou zemi!"
Světec klidně odvětil: "Dobře, vyžeň mne tam, kam jsi vyhnal mého boha."

Tagore

[Jen]

Byl jednou jeden veliký duch
Byl jen on sám, jeden bez druhého
Jeho vědomí bylo nerozdělené, neohraničené, čiré.
Tělo, ve kterém přebýval, nemělo žádné jméno, žádný tvar.
Jeho země byla prostá hranic, světových stran.
Jeho domovem byla meditace, tichá a hluboká, jako on sám.
Jeho dnem byla věčnost a jeho nocí nekonečný den.
Tu jednou za úsvitu se jeho pokojem rozlilo světlo.
Síla jiskřivá, touha rozbřesku.
"Ó sílo, vyplň mne láskou svou."
Přál si duch v neviném okouzlení.
Síla se rozechvěla štěstím a rozepnula prostor.
"Ó božská kráso, v kosmos zahal mne a
procitněme spolu ve hře života.
A tak se stalo.

Od Pedra.

[Jen]

Tvou?

A proč ne? Je i tvoje, ne? Nebo ti nenáleží? Nepřísluší?
Pak jak o ní kdo mluví? Tyhle řeči jsou řečmi děcek na písku. Co se přetahujou o svou hračku.
Posraní z píkoviště zvané duchovno. A selský rozum zabila myšlenka sat čit anandy...

Můžeš mít klidně i jinou představu, která se alespoň drobátko blíží realitě. Sat-čit-ánanda je to místo v nás, kde není nikdo, kdo by mohl mít víc nebo míň, než někdo druhý, protože pravé Já je jen jedno.

On je to tak trochu koncept, který se stal mantrou. I když pro hledání, jde z toho síla.
Vidět to bez představy - to je ta síla. Ale pro ty, kteří už jakože poznali, tahle mantra ztrácí význam.
Podívej se, jak se o tom v jednom kole mluví. Když o tom avšak mluví ten, kdo to realizoval, je to síla.
Nemusí to ani presentovat přesně, může i mluvit tak, že ho za to "přesno" vyhlížející jedinci sepsnou.
Páč se dožadují té dokonalosti. Co to je pravda, vědomí, radost? Je to stav nespoutaného vhledu, odpoutání pozornosti od těchto slov, manter, věděni.. "co to vše je proti jedinému průzračnému okamihu?"

[Návštěvník]

Šríla Bhaktivinód Thákur: V hmotném světě je štěstí pomíjivé. Rychle se vytrácí. A navíc je všude spousta utrpení: narození s sebou nese mnoho těžkostí a utrpení a po narození se člověk musí starat o tělo zaopatřováním jídla, spánku atd. Jakákoliv nesrovnalost v těchto funkcích počínaje jídlem přináší velké problémy. Neustále hrozí nebezpečí nemoci spolu s dalším utrpením v podobě zimy nebo vedra. Ke zmírnění těchto utrpení musí člověk vydělávat peníze a podrobit se mnohému tělesnému nepohodlí - například postavit dům a udržovat ho. Po několika letech manželství a vychovávání dětí člověk obvykle zestárne a ztratí dobrou inteligenci. A v průběhu všech těchto událostí může dospět k některému ze smyšlených pojetí života při diskuzích a dohadech s jinými lidmi. Koloběh rození a smrti jistě nepřináší ryzí štěstí. Lidé všeobecně považují chvilkové pominutí bolesti za „štěstí”, ale skutečné štěstí znamená uniknout z koloběhu hmotného života. Dosáhneme-li Vaikunthy, sídla Nejvyššího Pána, nebudeme již více nuceni zakoušet pomíjivé radosti a strasti a dospějeme k nepřerušované věčné blaženosti.

Hmotný svět není zdrojem utrpení. Naopak má svúj půvab. Zdrojem utrpení je lidská povaha. Kdyby lidé byli navzájem vstřícní, ohledupní, přátelští, tak by byl svět bez utrpení. Ale to zatím lidé nedokážou. Věčnou blaženost má každý sám v sobě, ale nenajde k ní přístup, pokud nebude přát věčnou blaženost všem ostatním.

Návštěvníku, díky. Ano. Proto jsou tady i tyhle stránky, kde jsou slova probuzených, kteří věčnou blaženost v sobě našli a jejich slova pomáhají najít věčnou blaženost všem ostatním.

Ve slovech opravdová pomoc neni. Slova jsou pouhá informace - podle realizovaných. A tady se o tyto informace pořád jen dohaduje a hádá, což opravdu nikomu nemůže pomoci.

Srdce může dosáhnout /zasáhnout jen energie opravdového realizovaného, která je za jeho slovy - nebo ještě lépe za jeho tichem. Ale realizovaných je jen hrstka. Ti všichni ostatní se pořád jen dohadují a hádají o to, kdo má "lepší" informace a domnívají se, že je to osvícení.

Taková je zatím lidská povaha. Je v neustálem boji za svoji pravdu - i zde na těchto stránkách - a to se odráží v celém světě, v opravdových válkách.

Až budeme k sobě navzájem vstřícní, ohleduplní, přátelští, tak se vše změní. Ale zatím se jen hádáme, bojujeme. kdo ví co "lépe". A zřejmě to ještě dlouho nepřestane...

[Návštěvník]

Podívej se, jak se o tom v jednom kole mluví. Když o tom avšak mluví ten, kdo to realizoval, je to síla.

[Jana]

Můžeš mít klidně i jinou představu, která se alespoň drobátko blíží realitě. Sat-čit-ánanda je to místo v nás, kde není nikdo, kdo by mohl mít víc nebo míň, než někdo druhý, protože pravé Já je jen jedno.

On je to tak trochu koncept, který se stal mantrou. I když pro hledání, jde z toho síla.
Vidět to bez představy - to je ta síla.

Je to bez představ a je to samo o sobě síla, že to je.

Ale pro ty, kteří už jakože poznali, tahle mantra ztrácí význam.

Jestli je tady někdo, kdo může tvrdit: "Já jsem to už poznal", tak je to o ničem.

Představa minulosti, představa osoby, která v minulosti něco takového už poznala, to je všechno, jak říká Veil, pohádka, sen. Je to o ničem.

Podívej se, jak se o tom v jednom kole mluví. Když o tom avšak mluví ten, kdo to realizoval, je to síla.

Je úplně jedno, kde se ta slova o tom berou. Podstatné je, jestli to v Tobě rezonuje, jestli je v Tobě "otevřeno", jestli tam nestojí vrátný, který si hlídá, co odkud bere a co odkud nebere.

Bez vrátného, je to ve všem a všude.

Nemusí to ani presentovat přesně, může i mluvit tak, že ho za to "přesno" vyhlížející jedinci sepsnou.
Páč se dožadují té dokonalosti.

Mrkni na ty vyhlížející jedince, kteří někoho za něco sepsnou. Co je důvodem jejich rozhořčení? To, že se cítí být od TOHO odděleni. Příčinou rozhořčení a nespokojenosti je iluze oddělenosti.

Myslíš, že ten, kdo se rozplývá blahem, by měl tendenci kohokoliv sepsnout za to, že se nevyjádřil dost dokonale?

Co to je pravda, vědomí, radost? Je to stav nespoutaného vhledu, odpoutání pozornosti od těchto slov, manter, věděni.. "co to vše je proti jedinému průzračnému okamihu?"

Jasně, proto také Probuzení jasně říkají, že nic neříkají, promlouvá jen Ticho k Tichu.

[Návštěvník]

Slova, slova , slova...která nikomu nemohou pomoci.