dodo píše:Pedro píše:Myslím, že tady. Jana těmi slovy Moojiho usvědčuje je sama sebe.
Ntj, ale neuvědomovaně..
Nemůžu si pomoct, ale když někdo používá proti někomu jméno a slova jeho Mistra.. a ty nejsi zdaleka první za ty roky.. je to zaprvý hnus a zadruhý takovej člověk pozorností nepřebývá v srdci, o kterym furt mele..
Používať slová Majstra k navodeniu správneho pochopenia u hľadajúcich ktorí ho za svojho považujú, považuješ za hnus? No to je mi divné toto.
Rovnako ako to, že ak niekto prebýva v srdci tak mu má (podľa teba) minimálne zdrevenieť jazyk, aby už neprehovoril, lebo inak len melie.
Čo sa tu človek všetko nedozvie...? Hmmm, hmmmm ....
Přečti si to pořádně.
Ten hnus je v tom, že Jana používá slova právě toho mistra, kterého já považuji za svého osobního. Ale nepoužívá to k navození správného pochopení. Protože, to aspoň v mém případě už Mooji udělal. Mám přímý kontakt s Mistem, tak ho Jana nemusí suplovat.
To, co popisuje Perdo je, že to používá jako argument, pro své vidění.
Tlačí mě k tomu, abych popřela slova svého Mistra.
Ale to je jen hra se slovy. Mooji sám sebe často popírá. Nejde tu o slova. Jde tu o podstatu. Ano Mooji mluví často o srdci, o blaženosti, ... A pak zase, že je to nic, nic, nic.
Ale rozhodně na svých slovech nelpí, natož aby někoho tlačil k tomu, aby potvrdil Jeho slova. On vede ke svobodě. A ta je i od jakkýchkoliv slov.
Jednou se Moojiho někdo plal na rozpor ve slovech Maharišiho. Mooji s humorem sobě vlasním odpověděl: "Víš Osvobozený, je svobodný, říkat si, co chce." To je humor, ne cynismus, pak to dotyčnému s láskou vysvětlil.
A ještě jednu poznámku, kterou často říká o svém čase stráveném s Papajim: " v tédobě, jsem se toho moc nenaučil, ale hodně jsem se měnil."
Není to o získání nějakých znalostí ze slov. Duchovní cesta je o proměně. O proměně toho proměnlivého na pozadí toho věčného.
Jestli si Jana myslí, že poznání, které mám od Moojiho, ještě nějak doupraví, pak může šetřit energii i slovy. Já po ní nic nechci.
To ona sama tu je vystavuje svou verzi svého poznání. Toto vlákno se jmenuje, co poznává Jana. A to co poznává, to je přesně to, co ona poznává nic víc. Není to nějaké universální poznání, za které to vydává, i když se jí to daří napasovat na výpovědi Mistrů.
Každé její vyjádření zavání (snad mi tento výraz projde) dualitou, viz hned úvod tohoto vlákna. Ona to nevidí, ale snad přece tato expozice k něčemu je.