Co poznává Jana?

[HD.]

ano. Ano. Ne.

[Vopičák]

Myslím, že tu někdo trpí nějakou utkvělou představou, o tom jak to druhý vyjadřuje špatně a jak by to měl vyjádřit lépe.
Nojo, kdyby to ten druhý lépe rozpoznal, tak by poznal, že poznává to co já.

A teď hádejte je to od HD. a nebo o Janě.

Tedy hádat může jen ten, kdo rozliší HD. od Jany. Ti, kdo je vidí jako Jedno, tak jsou z hádání omluveni nebo přímo diskvalifikováni.

[Vopičák]

Překlep:
Mělo tam být je to o Janě neo o HD.

Ale je roztomilý
Je to od HD. o Janě?
Nebo od Jany o HD?

I tak to jde.

[Jana]

Setkání v srdci je štěstím, blahem, láskou, je krásné a nemá chybu.

Ale když naše mysl skáče jak Vopičák z větve na větev, namísto aby zmizela v srdci nebo alespoň slušně zůstala za dveřmi, tak uzavírá srdce a už je tady osobní vztahování, osobní porovnávání, definování, jak to ta druhá osoba má jinak, než naše vlastní osoba, už tam má ta osoba něco špatně.

Srdce bez závoje mysli obsahuje přesně to, co popisuje Sútra srdce:

Žádné oči, uši, nos,
jazyk, tělo, ani mysl,
žádná barva, zvuk,
vůně, chuť, dotek, ani myšlenka,
žádná říše očí
ani žádná z dalších říší.

Láska sama osobě není omezena ani smyslovým vnímáním, ani tvarem, ani žádnou formou.


forma se neliší od prázdnoty
a prázdnota od formy.
Forma je prázdnotou
a prázdnota je formou.
Pocity, vjemy, podněty i vědomí
jsou také takové.


Žádné utrpení, žádné vznikání,
žádné zastavení, cesta, ani poznání.
Žádné dosažení ani nic k dosahování.

Věz tedy, že prádžňá párámita
je velká mantra nade vše chápání
velká jasná mantra,
nejdokonalejší mantra,
nejvyšší mantra,
která tiší všechno utrpení,
pravdivá a bez chyby.


Žádné porovnávání, kdo to dotáhl dál
a kdo to dál nedotáhl,
kdo má jaké chyby,
čí je jaká vina,
kdo čím trpí.

Upřímně:

Setkáváš se se mnou právě teď v srdci, ve kterém je jenom láska,

nebo v mysli, ve které je všechno možné?

Je v tom místě, kde se se mnou setkáváš, i něco, co se Ti nelíbí, co víš, že je špatně, něco, co není láskou a smrdí?

[Jana]

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

Je to celé o upřímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

[Jana]

Teď v téhle chvíli je tady možnost setkat se v srdci, kde je jenom láska.

Jde to?

[HD.]

Ano.

[Hd.]

Když všechno pustíš.

[Jana]

Ó, zůstává tady představa někoho druhého, který by měl splnit nějaké podmínky aby mohl být ve Tvém srdci?

[HD.]

tak ji pusť


Ty seš v tom srdci tak, jak tak - viz psaní výše.
Ale jestli se chcš setkat, tak musíš všechno pustit.



Já nechci nic, takže je to čistě na tobě.

[Jana]

tak ji pusť


Ty seš v tom srdci tak, jak tak - viz psaní výše.
Ale jestli se chcš setkat, tak musíš všechno pustit.



Já nechci nic, takže je to čistě na tobě.

Ptala jsem se. Nemám co pouštět. Není ve mně vůbec žádné chtění. V mém srdci je Tvá existence láskou, radostí, štěstím blahem, je to krásné.

Ale jestli se setkáváš s představou o mně ve své mysli, kde chceš od té osoby, aby něco pustila.....

[HD.]

Jestli nechceš odpověď, pusť tu otázku.
a bude klid.

[Jana]

Ptala jsem se, jestli už poznáváš to, co poznává Jana, když jsi na tohle téma založila vlákno.

Je to celé o upřímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

Nejdříve je potřeba si posvítit sama na sebe, na své vlastní poznání, než se rozhodneme posvítit si na někoho druhého, protože bez světla poznání, není čím si posvítit.

Jestli je někdo v milujícím srdci opravdu upřímně láskou, tak není šance se s ním ve svém srdci nesetkávat. Není možné, aby to setkání s tím, kdo je v našem srdci láskou, nebylo šťastné, nebylo radostí, nebylo krásné.

O takových věcech ani nelze pochybovat.

[Jana]

Nicméně, můžeš být v pohodě, v mém srdci jsi Boží.

[HD.]

Ptala jsem se, jestli už poznáváš to, co poznává Jana, když jsi na tohle téma založila vlákno.

A pak jsi psala, že nic nechšeš. Z čeho jsem vyrozumněla, že nechceš mou odpověď.

Je to celé o upřímnosti sama k sobě. Je to o úpřímnosti sama k sobě.

Jsem v milujícím srdci, teď i jindy - to za toho, kumu směřuješ otázku.
a jsem milujícím srdcem. - to máš jako bonus

Nejdříve je potřeba si posvítit sama na sebe, na své vlastní poznání, než se rozhodneme posvítit si na někoho druhého, protože bez světla poznání, není čím si posvítit.

Ano. Ano. Ano!

Jestli je někdo v milujícím srdci opravdu upřímně láskou, tak není šance se s ním ve svém srdci nesetkávat. Není možné, aby to setkání s tím, kdo je v našem srdci láskou, nebylo šťastné, nebylo radostí, nebylo krásné.

O takových věcech ani nelze pochybovat.

to je tvá interpretace, pusť ji.

[HD.]

Nicméně, můžeš být v pohodě, v mém srdci jsi Boží.

Dík.
A jsem v tom srdci jako srdce samotné?
Nebo jako osůbka HD?

[Jana]

Nicméně, můžeš být v pohodě, v mém srdci jsi Boží.

Dík.
A jsem v tom srdci jako srdce samotné?
Nebo jako osůbka HD?

Je v něm vědomá Tvá existence, je v něm vědomé, jakou kvalitu Tvá existence má.

[HD.]

Nicméně, můžeš být v pohodě, v mém srdci jsi Boží.

Dík.
A jsem v tom srdci jako srdce samotné?
Nebo jako osůbka HD?

Je v něm vědomá Tvá existence, je v něm vědomé, jakou kvalitu Tvá existence má.

Tak už zbývá je rozluštit komu jsi psala:

Nejdříve je potřeba si posvítit sama na sebe, na své vlastní poznání, než se rozhodneme posvítit si na někoho druhého, protože bez světla poznání, není čím si posvítit.

To bylo směřováno Mé existenci, nebo někomu jinému? Komu?
Bylo to psáno v momentě kdy ve tvém srdci nebyla vědomá Má existence?
Nebo takto s Existencí běžně komunikuješ?

[Jana]

Tak už zbývá je rozluštit komu jsi psala:

Nejdříve je potřeba si posvítit sama na sebe, na své vlastní poznání, než se rozhodneme posvítit si na někoho druhého, protože bez světla poznání, není čím si posvítit.

To bylo směřováno Mé existenci, nebo někomu jinému? Komu?
Bylo to psáno v momentě kdy ve tvém srdci nebyla vědomá Má existence?
Nebo takto s Existencí běžně komunikuješ?

Nejspíš to bylo směřováno k tomu, kdo založil vlákno: "Co poznává Jana?"

Nicméně v osvícené mysli žádná dvojnost a ani víc možností není.

[HD.]

Tak už zbývá je rozluštit komu jsi psala:

Nejdříve je potřeba si posvítit sama na sebe, na své vlastní poznání, než se rozhodneme posvítit si na někoho druhého, protože bez světla poznání, není čím si posvítit.

To bylo směřováno Mé existenci, nebo někomu jinému? Komu?
Bylo to psáno v momentě kdy ve tvém srdci nebyla vědomá Má existence?
Nebo takto s Existencí běžně komunikuješ?

Nejspíš to bylo směřováno k tomu, kdo založil vlákno: "Co poznává Jana?"

Nicméně v osvícené mysli žádná dvojnost a ani víc možností není.

Chápu to správně ... těď je středoškolská logika:
výrok A: v osvícené mysli žádná dvojnost a ani víc možností není.
výrok B: Nejspíš to bylo směřováno k tomu, kdo založil vlákno: "Co poznává Jana?"

Platí-li A a zároveň nastalo B:
vyplývá z toho, že B nemohlo vzniknout v osvícené mysli. Je to tak?