Jana píše:Zdeněk píše:Abys mě pochopila, musíš chápat neuchopování (obě slova mají stejný základ, proto to není snadné; jinými slovy, žádné Já, Jedno, nelze nalézt).
Ale myslím, že je to mimo tvé (ženy) možnosti. "Propastí je muž, kterou žena nechápe, ale je jí neodolatelně přitahována" (už nevím, kde jsem to čet:).
Důvod, proč se Ti jeví neuchopování pro ženy nepochopitelné, je ten, že pořád se chytáš představ těla.
Neuchopování nastává automaticky, když veškeré ztotožňování zmizí. Nejsi nic, není co by se čím uchopovalo. Nejsi tělo, nejsi mysl, nejsi nic, co si kdo myslí.
Jen jsi.
Jsi si toho vědom.
To vědomí tady pořád je. Je tady jen vědomé vědomí, vědomá existence bez projekce mysli, tedy bez formy, bez omezenosti časem.
Ve větší hloubce tohohle uvědomění je jasné, že ta samotná vědomá existence je blahem. Je to pak snadné, aby bylo jasné, že to vědomé bytí je podstatou všeho.
To znamená nedržet se ničeho, co si myslíš, že víš, co vnímáš smysly.
Největší přikázání je "miluj". Tedy vnímej to blaho, kterým ničím nepodmíněná láska je.
První přikázání je: Miluj Boha.
Miluj neviditelný a neuchopitelný zdroj všeho.
Teprve s tímhle poznáním můžeš bezbolestně milovat bližního svého, aniž bys cokoliv uchopoval, aniž bys cokoliv od něj chtěl, očekával, vyžadoval.
Teprve tady je poznatelná Boží láska - jednota všeho.
No vidíš, a já už myslel, že tě pochválím, že dokážeš mlčet .
Chápej přeci, je úplně jedno, co napíšeš, nejde o druh vědomí, o kterém píšeš. Je to jako jsem psal o tom podobenství o holčičce zamilované do svého obrazu v zrcadle. Můžeš do toho zrcadla pořád do kola ukazovat, jak je to tam krásné, hele podívej a támhle atpod., já tu krásu nepopírám, jenom se té holčičce snažím vysvětlit, že je to obraz v zrcadle, že je to její fikce. No a to jde dost blbě, protože nic jiného než zrcadlo není k dispozici, tudíž v tom zrcadle popírám sám sebe. A tak jí říkám Janičko, zmlkni, zavři očička, pak uvidíš. A baba neposlechne a neposlechne a neposlechne.