vostal petr píše:
Takže tak, vona ta individuální karma je poměrně důležitá,
bez ní se totiž nedostaneš přes tu kolektivní karmu a zůstáváš pak jen vopicí, krávou, slepicí či hovniválem apd.
A k tomu, abys mohl být vopicí, krávou, slepicí nebo hovniválem apod., je nezbytné se ztotožnit s představou nějaké takové formy, viď?
K tomu, abys mohl mít karmu, potřebuješ nezbytně brát vážně iluzi oddělenosti. Bez iluze oddělenosti by se tahle hra na karmu nedala brát vážně.
Jak by mohlo mít samo neztotožňované Bytí nějakou karmu? Pořád jen JE, bez ohledu na to, co se tady zrovna objeví.
Tudíž je nezbytné ztotožňovat. Je pak už jedno, jestli ztotožňuješ s nějakou formou, projevem sebe, nebo něco jiného. Je pak jedno i to, jestli jsi došel k přesvědčení, že Ty jsi osvícený a ostatní jsou idioti a blbci. Díky ztotožnění, že jsi něco jiného, než to ostatní můžeš být tím, kdo to někam dotáhl, kdo má nějaký příběh a kdo má karmu.
Když je tohle:
tak se o karmu přijde, protože život bez projekce minulosti, budoucnosti, v srdci - přímo ve zdroji Bytí - je jen blažený a šťastný - a to musíš uznat, to není není žádná karma, když chybí možnost příčiny a následku.
Proto taky rozumný člověk, zakládající si na své inteligenci, o karmu nechce přijít. Ztratil by šanci to někam dotáhnout. Být lepší, než ti ostatní. Mít možnost poukázat na to, jaký je ten druhý idiot, vopice nebo kráva.
Sám by byl jak ten idiot, který nemá ponětí o tom, co je špatně a co mu kazí život.
Napsal: sob 03. srp 2019 23:15:16