Vlny pro Miroslava

[lklknml]

uvědomit si, kdo to pozoruje

Čili uvědomit se jako to?

[Návštěvník]

Doporučuji méně teoretizovat a více praktikovat - meditační praxi.
Pozorovat vlastní mysl (myšlenky, představy, motivace, emoce) a uvědomit si, kdo to pozoruje, kdo je tím vším nedotčen.

^

[Návštěvník]

Myšlenka "já dávám, ty bereš" egoismus posiluje, prohlubuje představu propastné rozdílnosti mezi entitami.

Myšlenka sama o sobě ego neposiluje ani neoslabuje. Doporučuji méně teoretizovat a více praktikovat - meditační praxi.
Pozorovat vlastní mysl (myšlenky, představy, motivace, emoce) a uvědomit si, kdo to pozoruje, kdo je tím vším nedotčen.

Co je ego? Připoutanost k myšlence, že jsem někdo jiný, než ty. Co je osvícení? Poznávání vlastního já ve všech formách.

[Návštěvník]

•Z úrovni studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.

•Z úrovně viny (30) si říkáme: "je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky."

•Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to "zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic."

•Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.

•Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii - dřív, než spáchá nějaký zločin!

•Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?

•Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!

•Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.

•Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si - "vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu." Máme chuť něco s tím udělat.

•Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. "Vždyť nikomu nijak neubližuje."

•Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.

•Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.

•Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.

•Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.

•Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.

[armin]

uvědomit si, kdo to pozoruje

Čili uvědomit se jako to?

Ne uvědomit se jako něco nebo někdo.
Pouze uvědomit si kdo to pozoruje. Bez úsilí, bez záměru. Prostě čistě na základě faktu, že to někdo evidentně pozoruje - i to naše snažení, uvadání, hledání, bloudění atd.

[Návštěvník]

Pouze uvědomit si kdo to pozoruje..

A pozoruje to kdo?

[armin]

Co je ego? Připoutanost k myšlence, že jsem někdo jiný, než ty. Co je osvícení? Poznávání vlastního já ve všech formách.

Připoutanost k myšlenkám, představám, nadějím, tělu atd. Připoutanost k vlastní existenci.
Osvícení není poznáváním vlastního já ve všech formách. Osvícení je poznáváním reality bez připoutanosti. Hlavně bez připoutaností k vlastnímu já.
Připoutanost k vlastnímu já způsobuje například duchovní představu, že osvícení je poznáváním vlastního já ve všech formách.
Nedokáže-li dotyčný své vlastního já pustit, tak si osvícení představuje (případně i prožívá) jako rozšíření svého vlastního já na celý vesmír. A je to
Výsledkem je dokonalé naplnění potřeby já - dokonalé sebepotvrzení.

"Opice si myslí, že dosáhla nirvány, ale ve skutečnosti dosáhla jen pomíjivého stavu plného jáství."

To je ale stav sféry bohů, nikoliv osvícení ve smyslu ukončení ega, osvobození, probuzení.

[armin]

Pouze uvědomit si kdo to pozoruje..

A pozoruje to kdo?

To je dobrá otázka.
Na tu je dobré odpovídat tím uvědoměním, nikoliv nějakým neživým vysvětlujícím pojmem. Je to to jediné, co nelze objektivizovat - pozorovat. Jediné skutečně živé tady a teď a stále.

[lklknml]

Pouze uvědomit si kdo to pozoruje..

A pozoruje to kdo?

To je dobrá otázka.
Na tu je dobré odpovídat tím uvědoměním, nikoliv nějakým neživým vysvětlujícím pojmem. Je to to jediné, co nelze objektivizovat - pozorovat. Jediné skutečně živé tady a teď a stále.

Když se vžiješ do té holčičky na obrázku výše, ona si sebe uvědomuje jako (a nevědomě tak pro sebe oživuje) obraz v zrcadle. Dělá to sice skrze smyslové vnímání, ale podstata je projekce sebe sama, subjektu, do objektu, do "kdo".
Můžeš se udržovat v tomto stavu poukazem na neživé vysvětlování. Nebo se vrátit k běžnému konzumnímu životu. Nebo - po vzoru Ježíše - "to skutečně živé tady a teď a stále" opustit. Čili zemřít. (Ale tudy jsem ještě nešel :-)

[Návštěvník]

Pouze uvědomit si kdo to pozoruje..

A pozoruje to kdo?

To je dobrá otázka.
Na tu je dobré odpovídat tím uvědoměním, nikoliv nějakým neživým vysvětlujícím pojmem. Je to to jediné, co nelze objektivizovat - pozorovat. Jediné skutečně živé tady a teď a stále.

Přesně tak.

[Návštěvník]

Nebo - po vzoru Ježíše - "to skutečně živé tady a teď a stále" opustit. Čili zemřít. (Ale tudy jsem ještě nešel :-)

Kristus opustil "to skutečně živé tady a teď a stále" a je mrtvý?

[lklknml]

Nebo - po vzoru Ježíše - "to skutečně živé tady a teď a stále" opustit. Čili zemřít. (Ale tudy jsem ještě nešel :-)

Kristus opustil "to skutečně živé tady a teď a stále" a je mrtvý?

Zmrtvýchvstání není resuscitace.

[Návštěvník]

Nebo - po vzoru Ježíše - "to skutečně živé tady a teď a stále" opustit. Čili zemřít. (Ale tudy jsem ještě nešel :-)

Kristus opustil "to skutečně živé tady a teď a stále" a je mrtvý?

Zmrtvýchvstání není resuscitace.

Tak je Kristus živý, nebo mrtvý?

[lklknml]

Zmrtvýchvstání není resuscitace.

Tak je Kristus živý, nebo mrtvý?

"nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" prohlásil apoštol Pavel (Gal 2,20).

Tak jak to mohl prohlásit, když už nežil?

[dodo]

"Opice si myslí, že dosáhla nirvány, ale ve skutečnosti dosáhla jen pomíjivého stavu plného jáství."

To je ale stav sféry bohů, nikoliv osvícení ve smyslu ukončení ega, osvobození, probuzení.

Tá „opica,“ ktorou nelichotivo nazývaš sféru Bohov, alebo samotný stav Božstva, (mimochodom, jedným z nich je aj Kálí, ktorú máš na obrázku pri svojom nicku),

je na najlepšej ceste k najvyššiemu poznaniu a vyslobodeniu.

Rámakrišna, Kálí nazýval Svätou matkou, lebo: „Aby sa zrodilo božské, musí zomrieť ľudské a i to božské musí nakoniec zomrieť, aby sa zrodilo Zvrchované.“

[armin]

"Opice si myslí, že dosáhla nirvány, ale ve skutečnosti dosáhla jen pomíjivého stavu plného jáství."

To je ale stav sféry bohů, nikoliv osvícení ve smyslu ukončení ega, osvobození, probuzení.

Tá „opica,“ ktorou nelichotivo nazývaš sféru Bohov, alebo samotný stav Božstva, (mimochodom, jedným z nich je aj Kálí, ktorú máš na obrázku pri svojom nicku),

je na najlepšej ceste k najvyššiemu poznaniu a vyslobodeniu.

Rámakrišna, Kálí nazýval Svätou matkou, lebo: „Aby sa zrodilo božské, musí zomrieť ľudské a i to božské musí nakoniec zomrieť, aby sa zrodilo Zvrchované.“

Myslím, že jde akorát o pojmové nedorozumění.
Pokud tě zajímá co je míněno tou "sférou bohů" (říše sebezbožštělých eg) Nejedná se o sféru Bohů či duchovních bytostí, které nejsou lapeny lpěním na vlastním já v sansáru. A jak s tím souvisí "opice", doporučuji přečíst si to celé, z čeho zmiňovanou větu cituji. Je to o kolování ega ("opice") v sansáru šesti říšemi. Z pekla do nebe a zase zpět a co tu "opici" - ego k tomu kolování zákonitě vede.

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2012030010

[dodo]

Myslím, že jde akorát o pojmové nedorozumění.

Aha, iba ak tak,

lebo je nemožné sa dorozumieť, pri rozdielnych pojmoch.

[Jana]

Zmrtvýchvstání není resuscitace.

Tak je Kristus živý, nebo mrtvý?

"nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" prohlásil apoštol Pavel (Gal 2,20).

Tak jak to mohl prohlásit, když už nežil?

Apoštol Pavel popsal zkušenost, kdy v nás zemře ego - představa, že jsme osobní já, které je odděleno od Boha, které má osobní vůli.

A na místo individuality v nás žije Božské Já - Kristus.

Nicméně jak by asi apoštol Pavel odpověděl na otázku zda je Kristus živý, nebo mrtvý, když je živ?

[lklknml]

Apoštol Pavel popsal zkušenost, kdy v nás zemře ego - představa, že jsme osobní já, které je odděleno od Boha, které má osobní vůli.

Pojem ego se zde příliš nehodí.
Lépe je rozlišovat vrstvy já - nejnižší, kdy se já ztotožňuje se smyslovým vnímáním (hmotou, podobně i u zvířat), vyšší, kdy se ztotožňuje s idejemi a nejvyšší, kdy se ztotožňuje se vším, co je. Noc smyslů resp. noc ducha se týká smrti posledních dvou.

[Jana]

Apoštol Pavel popsal zkušenost, kdy v nás zemře ego - představa, že jsme osobní já, které je odděleno od Boha, které má osobní vůli.

Pojem ego se zde příliš nehodí.
Lépe je rozlišovat vrstvy já - nejnižší, kdy se já ztotožňuje se smyslovým vnímáním (hmotou, podobně i u zvířat), vyšší, kdy se ztotožňuje s idejemi a nejvyšší, kdy se ztotožňuje se vším, co je. Noc smyslů resp. noc ducha se týká smrti posledních dvou.

Dobře, můžeme tedy mluvit o ztotožněném vědomí, o osobním já. To, co umírá, není nic skutečného, je to jen iluze, i když to vypadá sebevíc dramaticky.

A můžeme mluvit o pravém Já, ve kterém není žádné ztotožnění, protože v něm není žádná iluze oddělenosti.