Poradna zdarma

Vůbec nic se neděje, když si vědomí projekci ega na chvíli obléká, osvobozující je vědomí, že k ní není nijak připoutané.

No to je fakt vrcholná zkušenost, na todle mně stačí i to ego,

to je taky fut stejný a nic se mu neděje,

ztotožněnýmu Vědomí se taky nic a je pozorovatelem dění....

Největší překážkou osvobození od připoutanosti k mysli, od připoutanosti k představě individuality, je strach,

Kdepak, je to láska k já, k individualitě,

ztotožnění totiž vznikají díky libosti a lásce,

proto na to vědomí zaměřuje pozornost a ztotožnuje se...

Ty máš taky strach, abys to co tak miluješ, tedy to své já a štěstí, abys vo to nepřišla,

proto to taky věčně voživuješ svým psaním o svém já,

které zaměnuješ za Já...


Říká se tomu narcisismus....

vostal petr píše:

Největší překážkou osvobození od připoutanosti k mysli, od připoutanosti k představě individuality, je strach,

Kdepak, je to láska k já, k individualitě,

ztotožnění totiž vznikají díky libosti a lásce,

proto na to vědomí zaměřuje pozornost a ztotožnuje se...

Ty máš taky strach, abys to co tak miluješ, tedy to své já a štěstí, abys vo to nepřišla,

proto to taky věčně voživuješ svým psaním o svém já,

které zaměnuješ za Já...


Říká se tomu narcisismus....

Může to být i jinak, láska k Já, je láska k tomu skutečnému, kým každý je,

k tomu, co je v nás všech stejné

Možná by spíš než láska k něčemu, se dalo mluvit jen o vědomé lásce bez projekce jakéhokoliv časoprostorového omezení, jakékoliv lokalizace.

Pak i zaměření pozornosti na jakýkoliv objekt přináší tu hloubku poznání, čím to je.

Proto jako jednu z nejlepších duchovních cest vidím to, co učí Saint Germain:

Já jsem se zeptal: "Kdo to je?"

A tam se ozvalo: "Saint Germain"

A já jsem řekl: "Proč jsi přišel?"

A on řekl: "Protože jsi měl tu myšlenku."

S tou já chodím, s tou myšlenkou o tom vysvobození. A já jsem se ho ptal: "A dokážu to? Dokážu to já?"

A on řekl: "To nemůže dokázat žádné ty. To se prostě stane. "

A já jsem říkal: "No, jasně, ale co proto mohu udělat."

A on řekl: "Miluj."

Já jsem řekl, jasně, to je jasný, to vím. To je jasná věc. Ale řekni mi.."

A on řekl: "Miluj."

Já jsem řekl, no jasně, to chápu, to je první věc, o tom není pochyb. Ale, ale kdybys mi ještě řekl..

A on řekl: "Miluj."

Ale je tady u tohohle učení jedno riziko, že se vždycky najde nějaké hovado..

Proto jako jednu z nejlepších duchovních cest vidím to, co učí Saint Germain:

No to je jedna z nehorších cest, koncentrace je prostě jedna z nejhorších cest,

ale aspon mluví o samotném objektu koncentrace,

a nedoporučuje někomu vo tom žvanit,

ale jen milovat

a nerozptylovat se debilníma kecama vo lásce...


Jenže ty dokážeš z čehokoliv udělat hovno a místo abys milovala (koncentrace) tak vo tom jen žvaníš (jeblý ego)

Jakmile se cokoliv rozpozná jako ničím nepodmíněná láska, tak ďábel zmizí a je tu jen láska - Bůh.

Proto taky platí: "Miluj peklo a poznáš nebe."

vostal petr píše:

Proto jako jednu z nejlepších duchovních cest vidím to, co učí Saint Germain:

No to je jedna z nehorších cest, koncentrace je prostě jedna z nejhorších cest,

ale aspon mluví o samotném objektu koncentrace,

a nedoporučuje někomu vo tom žvanit,

ale jen milovat

a nerozptylovat se debilníma kecama vo lásce...


Jenže ty dokážeš z čehokoliv udělat hovno a místo abys milovala (koncentrace) tak vo tom jen žvaníš (jeblý ego)

Vidíš to tak, protože se cítíš se být nemilovaný?

Kdyby Tě miloval kdokoliv, tak je Ti to houby platný, pokud si lásku neuvědomuješ.

Jakmile si ji uvědomuješ jako bezpodmínečnou, skutečně ničím neomezenou, tak nepotřebuješ, aby Tě někdo miloval, protože tou láskou je všechno.

...
We can't fall any further
If we can't feel ordinary love
And we cannot reach any higher
If we can't deal with ordinary love...

...
Nemůžeme klesnout níž
než, že nedokážeme cítit obyčejnou lásku
Nedokážeme dosáhnout výš
Pokud si neporadíme s obyčejnou láskou...

Kecy vo lásce ještě nikdy nikomu k lásce nepomohly

(leda tak k zblbnutí)

pokud s tím máš problémy, tak zkus nákou katarzní meditaci,

třeba todle :

vostal petr píše:

... ego,

to je taky fut stejný a nic se mu neděje,

Tvé ego je furt stejný? To je teda výkon! Ono to tak vypadá, že tu konverzuje ego pětiletého kluka. A to ztěží uzná, že od 3 let udělalo pokrok. A tedy že se mění. :-D

Tvé ego je furt stejný?

Samozřejmě že se nemění,

to co se mění jsou znalosti, myšlenky, pocity,

ale já se nemění, pouze ve spánku není uvědomováno....

Já se mění pouze ve stavu realizace, kdy Já eliminuje já a zústává jen Já...

Mezi já a Já je jiný rozdíl, nežli v tom, že se nemění,

neměnností argumentují leda tak lidé jenž ten rozdíl neznají...

To, co se nemění, je myslí nedotčeno, tudíž kde by se v tom vzala nějaká iluze oddělenosti, kde by se v tom vzalo ego?

Mělo by se vyjasnit, co přesně je to ego.

"Existuje jen jedna definice ega, která je určitým způsobem pravdivá, a ta je: "Něco je špatně."

Bez projekce mysli - kde by se vzala připoutanost k představě, že je něco špatně?

Ale pozor na to, projev sám o sobě není špatně, projekce mysli není sama o sobě špatně, proměnlivost sama o sobě není špatně.

To tvrdí Osho taky, že ego je mysl.

Jenže co je mysl?

Ať se objeví jakákoliv projekce mysli, ať se objeví jakýkoliv smyslový vjem, tak při dotyku poznání, čím to skutečně je,

je stejnou chutí existence, stejným blahem, stejnou krásou Bytí, je tím vším, co JE, je tou láskou, která drží tohle všechno pohromadě.

"Moudrost říká: ´Nejsem nic.´
Láská říká: ´Jsem vším.´
Můj život plyne mezi tím."
(N.Maharadž)

"V nevědomosti jsem něco;
v pochopení jsem nic;
v lásce jsem všechno."
(Spira)

Takový UG Krishnamurti a jemu podobní zakoušeli jen jednu stranu mince,
jen prázdno bez blaha a krásy pramenící z lásky.

Možná by bylo zajímavé prozkoumat jak se tohle může stát.

Řekla bych, že právě díky zkušenostem UG Krishnamurtiho je možné tohle rozkrýt.

No fajn, koukám že jsi svůj duchovní básnický repertuár rozšířila,

takže blaženost tě určitě nemine...

Moc nejásej, pravda je nejen osvobozující, ale může taky bolet.

Až na to bude čas, tak sem dám nějaké úryvky jeho textů, ze kterých to může být zřejmé.

Pravda zajímá leda ego...

Ale copak mazálku,,

si snad nemyslíš, že si do mně bude nákej slovenskej šašek jen tak kopat,

a ještě se vohánět nákým fašismem...

Jo ty chceš ty dva ubožáky chránit ???

Tak to jo, to musí ta bezpříččiná láska dělat, kdyby nedělala bolelo by ji srdíčko z blbejch pocitů...


Pokud vím, tak zrovna těhle dvou šašků jsem si nikdy moc nevšímal, katolickej vodvar z ponožek je nezajímavej,

tak nevím proč se do mě navážej, když věděj že jim ty bláboly vodpálkuju zpátky...

Tak ti nadhodím, pálkuj.

S tebou je nuda,

to je jak poslouchat dokola furt jednu a tu samou básničku,

co tady meleš roky už popaměti...

Z těch dvou kašparů by se možná dalo něco vyrazit,

třeba : ČO BOLO, TO BOLO, TERAZKY SOM MADAROM....

vostal petr píše:

Tvé ego je furt stejný?

Samozřejmě že se nemění,

to co se mění jsou znalosti, myšlenky, pocity,

ale já se nemění, pouze ve spánku není uvědomováno....

Já se mění pouze ve stavu realizace, kdy Já eliminuje já a zústává jen Já...

Mezi já a Já je jiný rozdíl, nežli v tom, že se nemění,

neměnností argumentují leda tak lidé jenž ten rozdíl neznají...

To je zvláštní strategie. Dát pojmům posunuté významy a všem okolo nadávat do pitomců, že nic nechápou. Hry ega obdivuhodné a rozmanité.

Vo žádnejch posunutejch výrazech nevím,
ale rozhodně ti to nebudu vysvětlovat, co je ego,

zjisti si to sám, ale mysl ego není....