vostal petr píše:Největší překážkou osvobození od připoutanosti k mysli, od připoutanosti k představě individuality, je strach,
Kdepak, je to láska k já, k individualitě,
ztotožnění totiž vznikají díky libosti a lásce,
proto na to vědomí zaměřuje pozornost a ztotožnuje se...
Ty máš taky strach, abys to co tak miluješ, tedy to své já a štěstí, abys vo to nepřišla,
proto to taky věčně voživuješ svým psaním o svém já,
které zaměnuješ za Já...
Říká se tomu narcisismus....
Může to být i jinak, láska k Já, je láska k tomu skutečnému, kým každý je,
k tomu, co je v nás všech stejné
Možná by spíš než láska k něčemu, se dalo mluvit jen o vědomé lásce bez projekce jakéhokoliv časoprostorového omezení, jakékoliv lokalizace.
Pak i zaměření pozornosti na jakýkoliv objekt přináší tu hloubku poznání, čím to je.
Proto jako jednu z nejlepších duchovních cest vidím to, co učí Saint Germain:
Já jsem se zeptal: "Kdo to je?"
A tam se ozvalo: "Saint Germain"
A já jsem řekl: "Proč jsi přišel?"
A on řekl: "Protože jsi měl tu myšlenku."
S tou já chodím, s tou myšlenkou o tom vysvobození. A já jsem se ho ptal: "A dokážu to? Dokážu to já?"
A on řekl: "To nemůže dokázat žádné ty. To se prostě stane. "
A já jsem říkal: "No, jasně, ale co proto mohu udělat."
A on řekl: "Miluj."
Já jsem řekl, jasně, to je jasný, to vím. To je jasná věc. Ale řekni mi.."
A on řekl: "Miluj."
Já jsem řekl, no jasně, to chápu, to je první věc, o tom není pochyb. Ale, ale kdybys mi ještě řekl..
A on řekl: "Miluj."
Ale je tady u tohohle učení jedno riziko,
že se vždycky najde nějaké hovado..