miroslav píše:To je dobrá otázka.
Lepší než jakákoli i ta nejlepší odpověď.
To je jako výrok Einsteina:
Jestliže Vesmír je odpovědí, pak co bylo otázkou ?
miroslav píše:To je dobrá otázka.
Lepší než jakákoli i ta nejlepší odpověď.
Návštěvník píše:Co je to osvícení? O čem to je?
mnich Sarana píše:Srdečně zdravím z Barmy :-)
V Barmě se jakožto "osvícení" chápe očištění mysli od (jakéhokoli stupně) chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti.
Jsou dva druhy osvícení - (a) dosažené během života (saupádisésa nibbána), (b) dosažené v momentě smrti (anupádisésa nibbána).
Když meditující jasně prozří, že tělo i mysl vyvstávají a zanikají na základě různých druhů podmíněnosti, odpoutá se od nich, a pochopí, že nic jako "já" není. S tím pochopením se osvobodí od smyslné žádostivosti, zlosti, lenosti, neklidu, a pochyb. To je osvícení, které je možné dosáhnout před smrtí, okusit jej, a případně pomoci ostatním aby jej také dosáhli.
Protože již neulpívá na "já", odstranil podmínku ke zrození - tj. touhu po zrození. Bez podmínky ke zrození se již nezrodí. Prostý zrození, stárnutí, nemoci, a smrti, vyvanul do věčného klidu. To je osvícení, kterého dochází v momentě smrti.
Kéž jsou všechny bytosti v klidu a míru, zdravé, šťastné, a spokojené. :-)
Ty sám jsi toho osvícení 1. stupně dosáhl? Jestli ano, máš na to spolehlivý návod? Jaké jsou podmínky? Co je třeba splnit?
Čím větší nadvládu nad myslí již máš, tím méně budeš potřebovat snahy na Cestě
Snahu vyvíjí osobní já, které se snaží něco získat, tedy i nadvládu nad myslí.
Podle mé zkušenosti jde spíš o postupné vyvstávání ochoty a tudíž i schopnosti pozorovat, co se v mysli objevuje, a neztotožnit se s tím, co v ní vyvstalo. Jde tedy spíš o prohlubující se odpoutanost od navyklého ztotožňování se s obsahy mysli. Úměrně tomu se sama zmenšuje síla osobního já, které potřebuje mít nad myslí nadvládu.
postupné vyvstávání ochoty a tudíž i schopnosti pozorovat, co se v mysli objevuje
Opakem ano je ne, kontrola. Za touhou po kontrole stojí strach, že budeme muset cítit něco bolestného. Každá danost napadá ego, které chce věřit tomu, že má plnou kontrolu.
Ano je přijetí; kontrola je odmítání.
Můžeme se naučit přijímat skutečnost, že občas nijak nemůžeme zabránit tomu, aby se v našem životě objevila nevítaná změna. Toto přijetí nás paradoxně vede k vnitřnímu klidu. Snaha mít stále plně pod kontrolou, co se nám stane, z nás činí protivníky životních skutečností a udržuje stres. Dokud se zdráháme říci slovo ano, je náš život houpačka mezi zděšením a kontrolou.
Oprostit se od kontroly znamená, že se už nebudeme bránit žádné z životních daností. Touha ovládat je jeden z našich oblíbených způsobů úniku od života v jeho skutečné podobě. Ovládání je tak hluboce vžitá iluze, že si dokonce myslíme, že se jí můžeme zbavit prostě tím, že se tak rozhodneme. Touhy ovládat se nezbavujeme; zbavujeme se přesvědčení, že máme kontrolu. Zbytek je požehnání. Danosti života jsou nástroje, které nám vesmír pro tuto lekci propůjčuje.
Obavy jsou přímo spojeny s kontrolou. Vypadá to, že si děláme starosti o budoucnost, peníze, vztahy, práci a všechny další nepředvídatelné aspekty života. Ve skutečnosti existuje jen jedna jediná obava: že nebudeme mít plnou kontrolu nad tím, co se děje. Strachujeme se, protože nevěříme, že zvládneme to, co se nám děje. Trápíme se, protože nevěříme, že přirozený běh věcí je ten nejlepší. Trápíme se, protože jsme dosud neřekli ano.
Proč je pro většinu z nás kontrola tak zásadní? Možná se s její pomocí snažíme předcházet ztrátám. Když se všechno bude dít podle toho, jak chceme, nebudeme muset truchlit. O kontrolu se nesnažíme proto, že bychom byli sobečtí nebo nároční. Usilujeme o ni, protože se bojíme žalu. Být zoufalý není žádná legrace. Uvědomit si, co a jak jsme ztratili, je bolestné. Naše znavené ego trpí a cítí se neschopné a to je pro nás nepřijatelné. Dokud budeme mít vše pod kontrolou, výzvám k pokoře se vyhneme. Takto lze na naši šílenou touhu po kontrole nahlížet se soucitem.
Naším duchovním úkolem je žít více v přítomnosti. První daností života je skutečnost, že vše pomíjí, což znamená, že se vše v našem životě bude neustále měnit. Joseph Campbell říká: Peklo znamená být uvězněn ve svém egu. Uvězněn ve snaze ovládat věci tak, aby zůstaly stejné. S pomocí úsilí a požehnání v sobě můžeme probudit nové vědomí. Vždy přítomná a nesmazatelná možnost změny je důvodem, abychom se nikdy nezříkali druhých ani sebe samých. I peklo je pak pomíjivé.
Když se vzdáme toho, čemu se v Hamletovi říká "hloupá opozice" vůči životním danostem, spojíme své síly se silami zbytku lidstva. Nebudeme pak sami a náš kontakt se světem přestane být frustrující. Všechno do sebe vhodně zapadne a my budeme součástí celku. Když plyneme s realitou, pozvedáme hlavu k nebi. Znamená to žít bez pozlátka, příkras a okolků, bez ochránce, který by nás kryl. Místo toho milujeme možnost zcela odhalit své srdce a zbavit se laciné zbroje: už tolik nekontrolujeme to, jací jsme. Začínáme se zajímat o to, jací budeme.
Dokud budeme s pravidly života bojovat, budeme se bát přímého kontaktu s realitou, která je ovšem základem skutečného růstu. Bude pro nás obtížné dosáhnout bdělé pozornosti, protože ta je podmíněna plnou přítomností v daném okamžiku v jeho pravé podobě. Můžeme využít tolik možností úniku: peníze, sex, alkohol, kávu, jídlo, kouření, drogy a samozřejmě samotné neutuchající těkání naší horečné mysli se všemi jejími nadějemi a hrůzami. Když se na své obavy podíváme hlouběji, zjistíme, že základem každého strachu je obava, že ztratíme kontrolu.
Otázka kontroly vyvstává denně, při jakémkoli kontaktu s nepříjemnou zkušeností. Kontrola zůstává protivníkem zdravého a stabilního ano realitě v její pravé podobě. Není to tak, že bychom na realitu měli vztek; máme vztek, že nad ní nemáme kontrolu...
Základem potíží je přesvědčení, že bychom měli mít nad vším stále kontrolu. Toto přesvědčení přispívá k úzkosti. Je opakem duševní vyrovnanosti, která nám jako alternativu slibuje nepodmíněné ano skutečnému stavu věcí, tomu, jací opravdu jsme, i jací jsou ostatní.
Jak nám potřeba mít věci pod kontrolou pomáhá, nebo naopak brání čelit životním danostem, podmínkám existence zde na Zemi? Ve světě, v němž se věci mění a končí, je smysluplným přístupem přijímání a důvěra. To není možné, neupustíme-li od kontroly. Ve světě, ve kterém se nelze na kontrolu spolehnout, potřebujeme něco jiného: schopnost dosáhnout spokojenosti tím, že uděláme to nejlepší, co můžeme, a zbytek necháme na přirozeném běhu věcí. Poté je nutné vypořádat se s tím, co děje, jakkoli to může být zmatené či nečitelné. Zaměření na kontrolu nám brání objevit nové příležitosti, které vyvstanou, když naše cesta získá nový směr. Náhoda se stane méně děsivou a více přitažlivou, objevíme-li v ní nové významy...
* * *
z knihy Přijměte život takový, jaký je; David Richo
https://www.andelskydenik.blogspot.cz/
nop píše:Slovo "control" má v angl. dva významy, kontrolu a řízení (ovládání).
Na př. remote control je dálkové ovládání (stroje, modelu létadélka...)
control wheel je ovládací kolo
https://slovniky.lingea.cz/anglicko-cesky/control:
control: korigovat, omezovat
control of oneself: ovládnout se, potlačit
control something: ovládat (emoce)
Za touhou po kontrole stojí strach, že budeme muset cítit něco bolestného
Návštěvník píše:Tady by už nebylo na škodu se zeptat, proč mám takový strach ze slova kontrola.
Kontrolovat = přezkoumávat, bez touhy a beze strachu.
Návštěvník píše:Tady by už nebylo na škodu se zeptat, proč mám takový strach ze slova kontrola.
Kontrolovat = přezkoumávat, bez touhy a beze strachu. Prostě věnovat tomu pozornost a nenechat to zcela nevědomě běžet. Vědomě dohlížet.
Návštěvník píše:P.S .Tohle zbytečné slovíčkaření nikomu dál nepomůže.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:P.S .Tohle zbytečné slovíčkaření nikomu dál nepomůže.
Definování významu pojmů není slovíčkaření.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:P.S .Tohle zbytečné slovíčkaření nikomu dál nepomůže.
Definování významu pojmů není slovíčkaření.
mnich Sarana píše:Kontrola je, když se děje to, co si přejeme.
nop píše:Návštěvník píše:Tady by už nebylo na škodu se zeptat, proč mám takový strach ze slova kontrola.
Kontrolovat = přezkoumávat, bez touhy a beze strachu. Prostě věnovat tomu pozornost a nenechat to zcela nevědomě běžet. Vědomě dohlížet.
Možná ses setkal s rozmanitými lidmi či situacemi a měl jsi rozmanité dojmy, Celek mohl vyznít dnes rozmanitě. Nejsme stejní.
Tady se hodně radí. Napadla mne rada: zkusit pracovat s představivostí, ladit vzpomínky, ulamovat špičky těch kopí a vnímat optimismus.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 25 návštevníků