Poradna zdarma

Ano Jani, máte to s Miroslavem hodně podobně.


Nejlepší, nejhorší, chtíč, vlastnictví, sláva, obdiv, sobectví, připoutanost...

Ani v nejmenším to, co píšu, by nemělo být tím, co by směřovalo proti Tobě, Evi, nebo si osobovalo roli rozhodčího.

Spíš to byla obhajoba samotné lásky, že sama o sobě nikdy není něčím špatným.

Tak to ma i Miroslav. Ale jaxi ...

Tara. píše:Tak to ma i Miroslav. Ale jaxi ...

Netuším, co přesně máš na mysli. Zajímalo by mě, Evi, Ty to máš nějak jiné?

Pro Taru k zamyšlení

Tak to je přesné, díky :-)

Škoda, že to neumíš podat (to je ten přístup) jako Mooji, umíš to stejně jako Jana (to je odpověď i pro Janu) - když je tu sebestřednost, chtivost, nejedná se o skutečnou lásku, láska je když, láska není když, pak je to jako políček do tváře...

Představ si, kdyby Mooji řekl té návštěvnici, která z toho, co řešila, byla dost jak to říct, smutná není ten přesný výraz, bylo znát, že ji to trápí stejně jako mě, už dlouho, hledání naplnění skrze vztah, lásku......, kdyby jí řekl toto:

Láska je tím nejlepším, co existuje, co nás osvobozuje od sobectví, od ega, od připoutaností.

Je tím nejlepším, když rozkrývá to, co je v nás stejné.

Tím nejhorším se jeví, když je zaměňována s chtíčem ega po jistotách, po vlastnictví, moci a slávě.

Když se promění v touhu někoho vlastnit, ovládat, měnit a být jím obdivován.

To, co devalvuje lásku, je víra, že jsme omezenou formou, tělem, osobou, egem.


Nebo by jí řekl toto:


Láska, jak zpívá klasik, je u žen námět na horor.

Láska v nás oživí to nejlepší i to nejhorší. Je to příležitost se poznat, případně něco změnit, když vidíme, jak nás některé naše tendence omezují a kazí nám to život.
Příležitost, jsme na rozcestí, podobně jako v bardu (ve smrti). To neznamená, že bychom něco se sebou MĚLI nebo NEMĚLI dělat nebo nedělat. Je to šance, která se neopakuje. Vidíme, pokud neodmítáme cokoliv než to, co chceme, vidět. A jakou cestou se dáme je teď jen na nás. Naše svoboda. Naše svobodné a vědomé rozhodnutí.
V tom spočívá intenzita a zázračnost lásky. Láska je v tomto podobná smrti. Pokud to tedy není jen materiál pro chtivost a nenasycené "srdce", ale opravdová láska...

Jak hodně by jí to pomohlo? Jestli vůbec....

Vaše, tím myslím Miroslava a Janu, vyjadřování je bez empatie a skutečné snahy pomoci. Je to sebestředné mlácení slámy o tom, co je nebo není podle vás správné, co je nebo není láska, u Miroslava navíc s přídavkem více či méně skrytého zesměšnění.

Tara píše:Tak to je přesné, díky :-)

Škoda, že to neumíš podat (to je ten přístup) jako Mooji, umíš to stejně jako Jana (to je odpověď i pro Janu) - když je tu sebestřednost, chtivost, nejedná se o skutečnou lásku, láska je když, láska není když, pak je to jako políček do tváře...

Představ si, kdyby Mooji řekl té návštěvnici, která z toho, co řešila, byla dost jak to říct, smutná není ten přesný výraz, bylo znát, že ji to trápí stejně jako mě, už dlouho, hledání naplnění skrze vztah, lásku......, kdyby jí řekl toto:

Láska je tím nejlepším, co existuje, co nás osvobozuje od sobectví, od ega, od připoutaností.

Je tím nejlepším, když rozkrývá to, co je v nás stejné.

Tím nejhorším se jeví, když je zaměňována s chtíčem ega po jistotách, po vlastnictví, moci a slávě.

Když se promění v touhu někoho vlastnit, ovládat, měnit a být jím obdivován.

To, co devalvuje lásku, je víra, že jsme omezenou formou, tělem, osobou, egem.


Jak hodně by jí to pomohlo? Jestli vůbec....

To záleží na tom, jestli by to brala osobně, pak by se cítila dotčená, ublížená, zraněná, ukřivděná a dokud by to všechno brala osobně, tak by jí nepomohlo vůbec nic.

Pokud by se na to dívala jako na obecný jev, který se může týkat úplně každého z nás a nebrala to osobně, tak by si třeba mohla uvědomovat, že ta samotná láska je opravdu osvobozující, krásná, naplňující, že je sama o sobě štěstím.

Ve videu: "Jaké je to žít bez ega" Mooji říká jednu moc zajímavou věc.

Když žijeme skrz ego, skrz egoismus (není to políček někomu, každý s takovou věcí máme zkušenost), tak je to braní energie, vysávání, chtění.

Když žijeme skrz Já, tak přirozeností toho je, že je tady ochota dělit se o štěstí, kterým to je. Je v nás obrovská síla, ale není určena egu, není určena naší osobě.


Skrz projekci ega, osoby, se vyplýtvá spousta energie a skutečné štěstí se stejně nenajde, a když už se něco nalézá, tak je to vyváženo stejnou měrou trápení a strastí.

Život skrz Já je bezstarostný, krásný, šťastný, ale nejde nám tady o to, abychom byli milováni, abychom získávali, ale je tady radost ze sdílení radosti, štěstí ze sdílení štěstí, nejspíš proto, že to skutečné pravé Já je jen jedno.

Tara píše:Vaše, tím myslím Miroslava a Janu, vyjadřování je bez empatie a skutečné snahy pomoci. Je to sebestředné mlácení slámy o tom, co je nebo není podle vás správné, co je nebo není láska, u Miroslava navíc s přídavkem více či méně skrytého zesměšnění.

miroslav píše:Pro Taru k zamyšlení

...tak ten lovený člověk, pokud je jen trochu intuitivní, to bude cítit a bude si myslet: "Tahle je nebezpečná, ještě mě praští po hlavě, odtáhne dovnitř a budu vyřízenej"


Žádné mazleni typu: Ty chudinko malá, ty ostatní jsou bez empatie a vůbec nemají snahu ti pomoci. Jsou sebestřední a chtějí tě zesměšnit.

Kdepak. Jasně jí říká, že problém i řešení jsou jen v ní, a co musí dělat, aby se z toho dostala. Pracovat na sobě.

Nerozporuji to, co v konečném důsledku sděluje Mooji, rozporuji formu, jakou je to sdělováno.

Opravdu nevnímáš rozdíl mezi sdělením Moojiho a sdělením např. Miroslava nebo Jany, viz. výše? Přijde ti to úplně stejné?

Mě ne.

Důvod je jednoduchý. U Moojiho by sis to samozřejmě nebrala osobně, protože to říká někomu jinému.

Když jsem psala svůj příspěvek, tak jsem také neměla na mysli vůbec Tvou osobu, ale vlastní zkušenost.

Zaujala mě jen ta možnost, že by láska v nás mohla oživit nejen to nejlepší, ale i to nejhorší.

Tara píše:...vyjadřování je bez skutečné snahy pomoci....

Řekla bych, žes možná trochu trefila hřebíček na hlavičku.

Tyhle stránky sice vznikly pro to, aby se mohlo dostat pomoci každému, kdo pomoc potřebuje, pokud se tady ta pomoc najde,

ale ve mně nějaké snažení Ti pomoci opravdu není. Z mého pohledu ode mě žádnou pomoc nepotřebuješ.

To však neznamená, že Ti nepřeji to nejlepší. Je ve mně víra v to, že si to, co potřebuješ, najdeš sama.

Možná jsi to naopak Ty, kdo tady pomáhá, aby hledající nalézali hledané.

A patří Ti za to dík.

Tara píše:Nerozporuji to, co v konečném důsledku sděluje Mooji, rozporuji formu, jakou je to sdělováno.

Opravdu nevnímáš rozdíl mezi sdělením Moojiho a sdělením např. Miroslava nebo Jany, viz. výše? Přijde ti to úplně stejné?

Mě ne.

Opravdu nevím, jak by jednal Mooji s někým, s kým by si už leta povídal ve forech - tedy ho znal a navíc by se ho ten dotyčný stále snažil k něčemu manipulovat. Asi jinak než k této neznámé tazatelce.
Mooji už léta tuto práci děla, a tak už ví, jak na to. Pokud vím, tak ze začátku moc oblíbený nebyl.

Miroslavovo nastavení už snad známe a očekávat od něho, že se bude projevovat jako Mooji, je zcela nesmyslné. Podle mne už překročil svůj stín, když napsal, že tě má rád. On je opravdu velmi zdrženlivý a z jeho projevu je znát přísnost - k sobě i k ostatním. Vůbec nepochybuji, že ti chce zcela upřímně pomoci - ale může to akorát svým způsobem, podle svého nastavení, to je snad jasné.
Podle mě si na Moojiho moc nepotrpí, ale přesto si dal tu práci, aby u něho našel něco, co by ti mohlo pomoci, a strefil se. Ale ty jsi jak ta rybářka z pohádky, místo abys měla radost a byla vděčná, tak jsi jen nespokojená a chceš stále jen víc a víc. Jak to s ní dopadlo, to snad víš.

Víš, daleko více bych cenila a brala, kdyby to, co píšeš, napsal Miroslav sám, pod svým jménem, vůbec nechápu, proč za něj pořád mluvíš ty. Skutečně tomu nerozumím a nemohu to brát jako identické.

Tara píše:Víš, daleko více bych cenila a brala, kdyby to, co píšeš, napsal Miroslav sám, pod svým jménem, vůbec nechápu, proč za něj pořád mluvíš ty. Skutečně tomu nerozumím a nemohu to brát jako identické.

Vůbec za něho nemluvím. Píši to, co vnímám, co pozoruji.

Mně tenhle "návštěvník" mluví z duše. Je zajímavé jak on/ona to, co se mezi námi děje chápe a ty, Taro ne.

Docela by mne zajímalo, co sis z toho Mojiho odnesla, že, jak píšeš, "je to tak".
Můžeš to prosím napsat vlastními slovy, co jsi se tam dozvěděla?

Nic, co bych už nevěděla :-), ale hůř se to aplikuje v praxi :-)
Tož tak, nechce se mi mudrovat.....

V praxi se to aplikuje jednoduše:

MILUJ

a nemudruj