Poradna zdarma

Naše vidění bude jasné pouze tehdy, pokud se můžeme podívat do svého srdce. Kdo se dívá ven - vidí jen sny, kdo se podívá do sebe – ten se probouzí.

(C.G.Jung)

miroslav píše:Naše vidění bude jasné pouze tehdy, pokud se můžeme podívat do svého srdce. Kdo se dívá ven - vidí jen sny, kdo se podívá do sebe – ten se probouzí.

(C.G.Jung)

Nebude z tebe Narcista zahleděný jen do sebe?

Pro Taru

Návštěvník píše:

miroslav píše:Naše vidění bude jasné pouze tehdy, pokud se můžeme podívat do svého srdce. Kdo se dívá ven - vidí jen sny, kdo se podívá do sebe – ten se probouzí.

(C.G.Jung)

Nebude z tebe Narcista zahleděný jen do sebe?

"Bloudíme životem, podobně jako Poutník J. A. Komenského v jeho Labyrintu, a nevíme, netušíme, že hledáme nejen bohatství, nejen útěchu, ale klid a štěstí v srdci na místech, kde se nenalézají. Hledáme vše ve vnějším světě, a zapomínáme na svá vlastní vnitřní bohatství, na svá vlastní srdce. Vycházíme ze svého srdce směrem do světa, a neumíme se vrátit zpět, neumíme najít zpáteční cestu…
Navrať se! Volá „hlas“ na poutníka.
Navrať se!
Ale on neví, netuší, kudy a kam se má vracet… ani proč. Je zmatený a přepadne ho stesk, smutek z bezradnosti ve vlastním srdci. Tu se „hlas“ slituje a zbloudilému nešťastníkovi poradí: „Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře…“[1]"

"Správně vidíme jen svým srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
Antoine de Saint-Exupéry

Kolikrát Ti to musím říkat
Že se omlouvám za věci, které jsem udělala
Ale když se pokusím ti to říct
Tak ty mi musíš říct
Hej... teď to teprve začíná
Tolikrát už jsem si říkala
Proč se nikdy nenaučíš
držet sva ústa zavřená?
To je, co tak velmi zraňuje, slyšet tyhle slova
Která se řinou z Tvých úst
Řinou z Tvých úst
Řinou z Tvých úst
Řinou z Tvých úst
Řekni mi...
Proč?
Proč?

Možná jsem šílená
Možná jsem slepá
Možná jsem zlomyslně krutá
Ale umím pořád číst tvé myšlenky
A slyšela jsem to říkat už tolikrát
Že bys byl raději někde pryč ...
Krom toho...
Pročpak nevidíš, že tahle loď se potápí
(tahle loď se potápí, tahle loď se potápí)
Tak pojďme ke břehu
A můžeme odhodit tyhle pochybnosti
Některé věci je lepší nechat nevyřčené
Ale ony mě stále obrací naruby
Obrací naruby, obrací naruby
Řekni mi...
Proč?
Řekni mi...
Proč?

Tohle je kniha, kterou jsem nikdy nečetla
Tohle jsou slova, která jsem nikdy neřekla
Tohle je cesta, kterou nikdy nepůjdu
Tohle jsou sny, které budu místo toho snít
Tohle je radost, která se zřídka šíří
Tohle jsou slzy...
Tohle jsou slzy, které proléváme
Tohle je strach
Tohle je obava
Tohle je to, co se mi honí hlavou
A tohle jsou roky, které jsme prožili
A tohle je to, co znamenají
A tohle je to, co cítím
Víš, co cítím?
Protože já si nemyslím, že víš, co cítím
Já si nemyslím, že víš, co cítím
Já si nemyslím, že víš, co cítím
Ty nevíš, co cítím

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lennox-annie/why-54256

Tak to ses teď přesně strefil. Co pociťuji.

:-)

Já.

:-)

PS: Přestěhováním do nového domečku jsme se našly se sousedkou, ona je o generaci mladší než já a nyní prožívá stav, který jsem já prožívala k Jáčkovi. Úplně stejné pocity, lásku, dilema - přát mu k narozeninám nebo ne, popřála, neodpověděl, když ho kontaktuje, neodpovídá, trápí se, touží být s ním v kontaktu, svěřovat se mu, co ji trápí, čím prochází a on mlčí....
Je to skutečně zázrak, jak nás Vesmír směřuje k sobě, k podobnému, kdy si můžeme navzájem pomoci, pomoci sdílením svých příběhů, ne deklarací, co je špatně a co by mělo být jinak...
Dnes jsem si vyslechla její rozbolavěné srdce a nechala prostor jen jí, aby se vypovídala a tak moc mi to připomnělo, čím jsem si také procházela a jak to bylo bolestné (a ne že už není). Chci jí o tom také napsat, o mém příběhu se všemi pocity i o tom, jak jsem potom vyfasovala dalšího přítele, ano, tebe Miroslave, který je sice na příjmu, ale cynický a tvrdý. Tvá videa s hudbou, která sdílíš, mi často nic neříkají, jsou tvrdá, ženy v nich mužatky, robotky bez citu....., ale zároveň uvnitř vím, že všechno toto nás má naučit jednu jedinou "věc" - stát se silnými, uvnitř. Ne rozevlátými...

Tož dík, no :-)

A taky jí chci napsat, že sama to v sobě neutne, nepřeprogramuje, to nejde...., musí se tak stát, jako se stalo se vztahem k Jáčku a stane se i se vztahem k tobě. Vše poslouží k tomu, stát se silným / silnou sama v sobě, ale milujícím. Nějakou dobu to potrvá, u ní, u mě, je to k dobru. I když to bolí.

Teď už chápu tvá slova o tom, že když je někdo již pevně vyhraněný, že už s tím nejde nic udělat a nemá smysl se o cokoli snažit. Jen když srdce je živé, mokré, tepající, pak je ještě naděje...

♥

♥

Tára napsala do Afirmací:

Více než půl roku mě trápí plotýnka,

Ale tam se nedá dát odpověď.
Mám zkušenost: s novou postelí mně přestaly. Pomohla změna nábytku.

Že by se návštěvník snažil v Taře vzbudit lásku k sobě písničkami, jako se to údajně podařilo mně?
Není to o písničkách, stejně jako to není o květinách.
Záleží na tom od koho jsou...

miroslav píše:Že by se návštěvník snažil v Taře vzbudit lásku k sobě písničkami, jako se to údajně podařilo mně?
Není to o písničkách, stejně jako to není o květinách.
Záleží na tom od koho jsou...

Nezáleží, od koho jsou slova, písně, květiny, verše atd...
Důležité je, co se v nás samotných děje, odehrává...
Mě nejvíce oslovují písně, hudba, slova podbarvená hudbou, kdy jsem nejvíce otevřená a "sající", tančící v rytmu...

Mimochodem, Miroslave, to video Ked pride laska - interpretka jakoby zopot vypadla z očí....

Já bych to nevzdával