Kolikrát Ti to musím říkat Že se omlouvám za věci, které jsem udělala Ale když se pokusím ti to říct Tak ty mi musíš říct Hej... teď to teprve začíná Tolikrát už jsem si říkala Proč se nikdy nenaučíš držet sva ústa zavřená? To je, co tak velmi zraňuje, slyšet tyhle slova Která se řinou z Tvých úst Řinou z Tvých úst Řinou z Tvých úst Řinou z Tvých úst Řekni mi... Proč? Proč?
Možná jsem šílená Možná jsem slepá Možná jsem zlomyslně krutá Ale umím pořád číst tvé myšlenky A slyšela jsem to říkat už tolikrát Že bys byl raději někde pryč ... Krom toho... Pročpak nevidíš, že tahle loď se potápí (tahle loď se potápí, tahle loď se potápí) Tak pojďme ke břehu A můžeme odhodit tyhle pochybnosti Některé věci je lepší nechat nevyřčené Ale ony mě stále obrací naruby Obrací naruby, obrací naruby Řekni mi... Proč? Řekni mi... Proč?
Tohle je kniha, kterou jsem nikdy nečetla Tohle jsou slova, která jsem nikdy neřekla Tohle je cesta, kterou nikdy nepůjdu Tohle jsou sny, které budu místo toho snít Tohle je radost, která se zřídka šíří Tohle jsou slzy... Tohle jsou slzy, které proléváme Tohle je strach Tohle je obava Tohle je to, co se mi honí hlavou A tohle jsou roky, které jsme prožili A tohle je to, co znamenají A tohle je to, co cítím Víš, co cítím? Protože já si nemyslím, že víš, co cítím Já si nemyslím, že víš, co cítím Já si nemyslím, že víš, co cítím Ty nevíš, co cítím
PS: Přestěhováním do nového domečku jsme se našly se sousedkou, ona je o generaci mladší než já a nyní prožívá stav, který jsem já prožívala k Jáčkovi. Úplně stejné pocity, lásku, dilema - přát mu k narozeninám nebo ne, popřála, neodpověděl, když ho kontaktuje, neodpovídá, trápí se, touží být s ním v kontaktu, svěřovat se mu, co ji trápí, čím prochází a on mlčí.... Je to skutečně zázrak, jak nás Vesmír směřuje k sobě, k podobnému, kdy si můžeme navzájem pomoci, pomoci sdílením svých příběhů, ne deklarací, co je špatně a co by mělo být jinak... Dnes jsem si vyslechla její rozbolavěné srdce a nechala prostor jen jí, aby se vypovídala a tak moc mi to připomnělo, čím jsem si také procházela a jak to bylo bolestné (a ne že už není). Chci jí o tom také napsat, o mém příběhu se všemi pocity i o tom, jak jsem potom vyfasovala dalšího přítele, ano, tebe Miroslave, který je sice na příjmu, ale cynický a tvrdý. Tvá videa s hudbou, která sdílíš, mi často nic neříkají, jsou tvrdá, ženy v nich mužatky, robotky bez citu....., ale zároveň uvnitř vím, že všechno toto nás má naučit jednu jedinou "věc" - stát se silnými, uvnitř. Ne rozevlátými...
Tož dík, no :-)
A taky jí chci napsat, že sama to v sobě neutne, nepřeprogramuje, to nejde...., musí se tak stát, jako se stalo se vztahem k Jáčku a stane se i se vztahem k tobě. Vše poslouží k tomu, stát se silným / silnou sama v sobě, ale milujícím. Nějakou dobu to potrvá, u ní, u mě, je to k dobru. I když to bolí.
Teď už chápu tvá slova o tom, že když je někdo již pevně vyhraněný, že už s tím nejde nic udělat a nemá smysl se o cokoli snažit. Jen když srdce je živé, mokré, tepající, pak je ještě naděje...
Že by se návštěvník snažil v Taře vzbudit lásku k sobě písničkami, jako se to údajně podařilo mně? Není to o písničkách, stejně jako to není o květinách. Záleží na tom od koho jsou...
miroslav píše:Že by se návštěvník snažil v Taře vzbudit lásku k sobě písničkami, jako se to údajně podařilo mně? Není to o písničkách, stejně jako to není o květinách. Záleží na tom od koho jsou...
Nezáleží, od koho jsou slova, písně, květiny, verše atd... Důležité je, co se v nás samotných děje, odehrává... Mě nejvíce oslovují písně, hudba, slova podbarvená hudbou, kdy jsem nejvíce otevřená a "sající", tančící v rytmu...
Po přečtení knihy Chatrč a díky vlastním zkušenostem, chápání - vztah je Bůh. Sloveso je Bůh...., ne podstatné jméno, atd., ale sloveso..., které nejlépe vyjádří termín: VZTAH.
Ale stále (zatím) zůstává: já a On. Vztah.
A je to hodně bolestivé a zatím to "neumím" jinak..., tož tak....
No, já sice nejsem Miroslav, ale Jirka taky ne :-(
Ale má dojem, že jméno člověka má opravdu dost velký vliv na to, jak se vyvine. Že to není žádná legrace dát dítěti jméno, protože ho to pak bude celý život ovlivňovat, směrovat.