Poradna zdarma

Hmla píše:"
A to že se lidi roděj a umíraj, snad netřeba řešit.

Poznání, že jsi to, co se nerodí a neumírá, je základ osvobození.

Nestačí si to jenom myslet nebo tomu nějak uvěřit. Jde o to skutečně poznat neomezenost a nerozdělenost Bytí, spojení všeho v Jedno.

Je to osvobozující nejen od strachu z vlastní smrti, ze smrti vlastního těla, ega, duše, ale především je to osvobozující od strachu o naše milované.

Hmla píše:Jo a to místo.. No je všude, no a co. Jaképak tajemství. Někdo ho může mít za lúno, jinej za školu, další za bojiště, atdp, to je o povaze. A ta je smrtelná, neboť i narozená. A proto prostě z tebe jednou nezbyde nic, ani neoholenej chlup, ani mobilní telefon, ani písmenko. Natož idea. Ani prd

Jo.

Návštěvník píše:

Hmla píše:Jo a to místo.. No je všude, no a co. Jaképak tajemství. Někdo ho může mít za lúno, jinej za školu, další za bojiště, atdp, to je o povaze. A ta je smrtelná, neboť i narozená. A proto prostě z tebe jednou nezbyde nic, ani neoholenej chlup, ani mobilní telefon, ani písmenko. Natož idea. Ani prd

Jo.

Tohle je moc hezký, akorát tohle poznat přímo v Přítomnosti.

Nestačí si to jenom myslet nebo tomu nějak uvěřit

= mentálně to pochopit (levou mozkovou hemisférou)

Jde o to skutečně poznat

= přímo to vnímat (pravou mozkovou hemisférou)

http://vladimirbohm.cz/2013/10/pouzivat ... uchy-test/

Jana píše:

Hmla píše:"
A to že se lidi roděj a umíraj, snad netřeba řešit.

Poznání, že jsi to, co se nerodí a neumírá, je základ osvobození.

Nestačí si to jenom myslet nebo tomu nějak uvěřit. Jde o to skutečně poznat neomezenost a nerozdělenost Bytí, spojení všeho v Jedno.

Je to osvobozující nejen od strachu z vlastní smrti, ze smrti vlastního těla, ega, duše, ale především je to osvobozující od strachu o naše milované.

Jo, milované už nikdy neuvidíš, když zemřou. Ale můžeš se utěšovat tou esencí, z které je všechno - když ti to stačí. Někdo se utěšuje, že zemřelí jsou v nebi a že se tam jednou potkají. Nebo v dalším životě. Když se potom dotyčný cítí lépe, tak proč ne.
Strach ze smrti odjakživa nemám, takže tohle se nepotřebovalo osvobozovat. Poznáním se vyřešil jiný problém, který mě kdysi dávno trápil.

vostal petr píše:Ten co ti rozumí...

To by mohl říct každý. Tak schválně, co je dneska za den?

Návštěvník píše:Jo, milované už nikdy neuvidíš, ...

To, co skutečně jsi, není vidět.

Jana píše:

Hmla píše:"
A to že se lidi roděj a umíraj, snad netřeba řešit.

Poznání, že jsi to, co se nerodí a neumírá, je základ osvobození.

Nestačí si to jenom myslet nebo tomu nějak uvěřit. Jde o to skutečně poznat neomezenost a nerozdělenost Bytí, spojení všeho v Jedno.

Je to osvobozující nejen od strachu z vlastní smrti, ze smrti vlastního těla, ega, duše, ale především je to osvobozující od strachu o naše milované.

Že jsem co! Já jsem? Ale to nemá nic společnýho s "já jsem" Svou identitu nenůžeš napasovat do věčnosti. Je to jakobys do ní nalila kořalku, ta bude vydávena. Tady přece nejde o strach ze smrti, ale o prosté vnímání. Víra v posmrtný život, či život věčný, je neopodstatněná, vostálník by řekl asi nablblá. Ale není důvod být kvůli tomu ve stresu, osoby se rodí a mřou, hotovo. Nedokážu si ani představit ten zmatek na nebesích, kdyby tam ty miliardy umrlých osob, furt klepaly na bránu. Chudák svatý petr., chudák bůh..

Jana píše:

Návštěvník píše:Jo, milované už nikdy neuvidíš, ...

To, co skutečně jsi, není vidět.

Mluv, prosím tě, o sobě a nedělej si takové směšné představy o mně. Když si myslíš, že jsi neviditelná, tak je to opravdu jen tvoje záležitost.

Hmla píše:Že jsem co! Já jsem? Ale to nemá nic společnýho s "já jsem"

tj. s osobností, která má potřebu vášnivě přesvědčovat někoho "druhého", že to chápe nesprávně.

Návštěvník píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:Jo, milované už nikdy neuvidíš, ...

To, co skutečně jsi, není vidět.

Mluv, prosím tě, o sobě a nedělej si takové směšné představy o mně. Když si myslíš, že jsi neviditelná, tak je to opravdu jen tvoje záležitost.

Pokud tu bude ztotožnění s tělem, tak samozřejmě budu tvrdit, že jsem to, co je vidět. Nicméně teď mě vůbec nevidíš a přeci si nejspíš nějak uvědomuješ, že jsem. A pokud bych byla někým, koho máš ráda, tak by sis mohla uvědomovat, že jsem, aniž by sis o mně cokoliv myslela. Protože láska přesahuje mysl.
Můžeš díky ní zakusit, kým je ten, koho máš ráda, aniž by sis musela o něm cokoliv myslet.

Návštěvník píše:

Hmla píše:Že jsem co! Já jsem? Ale to nemá nic společnýho s "já jsem"

tj. s osobností, která má potřebu vášnivě přesvědčovat někoho "druhého", že to chápe nesprávně.

Ani to mi už, čoveče, nějak nevadí. Asi stáří, mozkové buňky chcou mít klid, tak mozkovým buňkám dalších osob, se učí dávat zelenou.

Hmla píše:

Jana píše:

Hmla píše:"
A to že se lidi roděj a umíraj, snad netřeba řešit.

Poznání, že jsi to, co se nerodí a neumírá, je základ osvobození.

Nestačí si to jenom myslet nebo tomu nějak uvěřit. Jde o to skutečně poznat neomezenost a nerozdělenost Bytí, spojení všeho v Jedno.

Je to osvobozující nejen od strachu z vlastní smrti, ze smrti vlastního těla, ega, duše, ale především je to osvobozující od strachu o naše milované.

Že jsem co! Já jsem? Ale to nemá nic společnýho s "já jsem" Svou identitu nenůžeš napasovat do věčnosti. Je to jakobys do ní nalila kořalku, ta bude vydávena. Tady přece nejde o strach ze smrti, ale o prosté vnímání. Víra v posmrtný život, či život věčný, je neopodstatněná, vostálník by řekl asi nablblá. Ale není důvod být kvůli tomu ve stresu, osoby se rodí a mřou, hotovo. Nedokážu si ani představit ten zmatek na nebesích, kdyby tam ty miliardy umrlých osob, furt klepaly na bránu. Chudák svatý petr., chudák bůh..

No vidíš jak mi nerozumíš. V nebesích přece všichni lidé žijící na téhle planetě už jsou. Kde by byly jinde. Zeměkoule přece není z Vesmíru vyčleněná.

K poznání toho nepotřebuješ žádnou víru v posmrtný život.

Poznání JSEM, KTERÝ JSEM, není ztotožnění s identitou.

Je to poznání toho čistého JSEM, které je v každém a ve všem, co existuje, stejné, má to stejnou kvalitu.

Hmla píše:

Návštěvník píše:

Hmla píše:Že jsem co! Já jsem? Ale to nemá nic společnýho s "já jsem"

tj. s osobností, která má potřebu vášnivě přesvědčovat někoho "druhého", že to chápe nesprávně.

Ani to mi už, čoveče, nějak nevadí. Asi stáří, mozkové buňky chcou mít klid, tak mozkovým buňkám dalších osob, se učí dávat zelenou.

Jasně, to je nanejvýš uspokojivá hra na ´někoho´. Zejména když je poháněná emocema, které se tím dál posilují... a tím i automatické sebeztotožňování s iluzorním osobním "já".

No vidíš jak mi nerozumíš. V nebesích přece všichni lidé žijící na téhle planetě už jsou. Kde by byly jinde. Zeměkoule přece není z Vesmíru vyčleněná.

K poznání toho nepotřebuješ žádnou víru v posmrtný život.

Poznání JSEM, KTERÝ JSEM, není ztotožnění s identitou.

No fajn, takže v tom případě, kdo to tvé poznání na němž tak zatvrzele a zcela nablble lpíš tedy potřebuje ???

Leda tak ego, aby se tím mohlo utvrdit že je na tom dobře,

ale k tomu ti stačí koncept, že všechno je láska,

a na ostatní se pak můžeš v pohodě vyklašlat,

a vykašlat se na to vostatní znamená, si dát relax,

a ne nablble směrovat pozornost k nějakýmu bohu nebo lásce či poznání...

To může dělat leda úplně blbý ego, který nepochopilo,

že se může na všechno v pohodě vykašlat a jen tak klído pído dávat věcem volný průběh,

nebot není co získat a ani co ztratit,

čili jak říká Renz, nelze nalézt žádnou výhodu...


takže si to poznání laskvě někam strč, ty už víš kam a kdybys třeba nevěděla takže do prdele...

No vidíš jak mi nerozumíš. V nebesích přece všichni lidé žijící na téhle planetě už jsou. Kde by byly jinde. Zeměkoule přece není z Vesmíru vyčleněná.

K poznání toho nepotřebuješ žádnou víru v posmrtný život.

Poznání JSEM, KTERÝ JSEM, není ztotožnění s identitou.

Je to poznání toho čistého JSEM, které je v každém a ve všem, co existuje, stejné, má to stejnou kvalitu

No fajn, ale kde jsou pak všichni zemřelý. Nejspíš v našich hlavách, proto nám tam furt straší.
Možná rozumím, možná nerozumím, ale to nemůžeš vědět. Tady jsi prostě tady, vypusť všechny vědomosti z hlavy, pusť Janu, co zbude zbude..

Jasně, to je nanejvýš uspokojivá hra na ´někoho´. Zejména když je poháněná emocema, které se tím dál posilují... a tím i automatické sebeztotožňování s iluzorním osobním "já"

Tak ať. Co kdo s tím?

Návštěvník píše:

Hmla píše:

Návštěvník píše:tj. s osobností, která má potřebu vášnivě přesvědčovat někoho "druhého", že to chápe nesprávně.

Ani to mi už, čoveče, nějak nevadí. Asi stáří, mozkové buňky chcou mít klid, tak mozkovým buňkám dalších osob, se učí dávat zelenou.

Jasně, to je nanejvýš uspokojivá hra na ´někoho´. Zejména když je poháněná emocema, které se tím dál posilují... a tím i automatické sebeztotožňování s iluzorním osobním "já".

A kdože se to ztotožnuje s osobním já?

Hmla píše:

Jasně, to je nanejvýš uspokojivá hra na ´někoho´. Zejména když je poháněná emocema, které se tím dál posilují... a tím i automatické sebeztotožňování s iluzorním osobním "já"

Tak ať. Co kdo s tím?

Mě docela zaujalo zjištění, že amygdala, instinktivní potřebou sebeobrany zaktivovaná část mozku, kterou máme společnou se zvířaty, nemusí automaticky už nafurt převládnout, i když její reakce se v každé situaci objeví dřív než reakce mnohem mladší mozkové kůry.

Že totiž po vyvstání té amygdalí vrrrrrrrr nebo ouuuuuu a pod. reakce se může znovu zaktivovat mozková kůra

Duchovňáci tomu asi říkají neosobní pozorování