Jak mít za každou cenu dospod

[Hmla]

A kdože se to ztotožnuje s osobním já?

Já

[Hmla]

Jasně, to je nanejvýš uspokojivá hra na ´někoho´. Zejména když je poháněná emocema, které se tím dál posilují... a tím i automatické sebeztotožňování s iluzorním osobním "já"

Tak ať. Co kdo s tím?

Mě docela zaujalo zjištění, že amygdala, instinktivní potřebou sebeobrany zaktivovaná část mozku, kterou máme společnou se zvířaty, nemusí automaticky už nafurt převládnout, i když její reakce se v každé situaci objeví dřív než reakce mnohem mladší mozkové kůry.

Že totiž po vyvstání té amygdalí vrrrrrrrr nebo ouuuuuu a pod. reakce se může znovu zaktivovat mozková kůra

Duchovňáci tomu asi říkají neosobní pozorování

Nojono, co na to říct. Asi to tak bude asi. Snad vědci dělaj dobrou práci. A snad duchovňáci si hledí každej, co je mu blízké, fakt nevim.

[Návštěvník]

Snad vědci dělaj dobrou práci.

Vypadá to, že jo - aspoň když se to vyzkouší, tak to fakt tak funguje.

Pár info, které se tu k tomu kdysi objevily:

Ve zděděných genech máme zakódovánu reakci podle principu „útoč – nebo uteč!“ Ve stresových situacích se může odpojit 75 % i více funkcí mozku – vedle celé pravé hemisféry i levou část předního mozku. Ten v klidném stavu udržuje člověka v přítomnosti a hledá možnost řešení.

https://21stoleti.cz/2005/12/19/tema-me ... -na-mozek/

Ve skutečnosti máme mozky tři: plazí mozek (mozkový kmen), savčí mozek (limbický systém) a lidský mozek (neokortex). Každá z nich je jinak specializována, přičemž od opic a jiných savců se lišíme hlavně vývojově nejmladší vrstvou, šedou kůrou mozkovou.

Naše základní reakce na ohrožení však řídí savčí, resp. emoční mozek. Na rozdíl od počítačů je v našem mozku rychlejší vývojově starší část, neboť plní funkci přežití. Z toho důvodu neustále pracuje a na impulzy, které vyhodnotí jako ohrožující, reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez velkého přemýšlení.

Je vědecky dokázáno, že v takových chvílích vyhlásí limbické centrum (zejména jeho součást amygdala) tísňovou situaci a převezme velení nad ostatními částmi mozku. Prostě sesadí dosavadního velitele, naše myšlení.

https://psychologie.cz/kdyz-za-nas-mysli-had/

V takové chvíli je docela praktické nenechat se okamžitě ovládnout svou amygdalou, t. j. jejím jediným programem "útok - útěk". V takové situaci existuje i šance zjistit, že není nutné být vydaný na milost a nemilost svému okamžitému nutkání oplácet stejné stejným, bránit se nebo zaútočit, kterou v nás její program automaticky vyvolává.

Pokud se povede nechat svou první sebeobrannou reakci včetně všech emocí proběhnout jen v mysli a pak se vrátit k tématu, o kterém je řeč, neobjeví se už nutkání toho druhého usvědčovat z neznalosti nebo ho přímo napadat. A dá se celkem v pohodě a bez emocí diskutovat dál k tématu.

[Jana]

No fajn, ale kde jsou pak všichni zemřelí. Nejspíš v našich hlavách, proto nám tam furt straší.
Možná rozumím, možná nerozumím, ale to nemůžeš vědět. Tady jsi prostě tady, vypusť všechny vědomosti z hlavy, pusť Janu, co zbude zbude..

Kde jsou všichni zemřelí? V tom místě mezi tady a teď, kde jsou všichni živí.

A k tomu místu, kde čas a prostor svým protětím mizí v nekonečné věčnosti, se dá dopracovat i postupně, případně naráz.

Může se stát, že se objeví vhled do předchozích inkarnací, tak jak o tom mluví třeba tibetští lamové. Najednou si uvědomíme, že jsme ve vertikále času měli různá těla, nejen jako dítě, dospělý, v tomto životě, ale i v různých inkarnacích. Může se stát, že se objeví i "hmatatelné" důkazy, jak o tom mluví třeba Tomášovi. Když se E. Tomáš potkal s Dalajlámou, tak, "když se poznali a chechtali se a chechtali".

Může se stát, že se objeví poznání, že to, co jsme, i když opouštělo mnohokrát různá těla, nikdy ve skutečnosti nezemřelo. Při putování časem si to neslo lásku a viny, které utvářely karmu. Bezpodmínečná láska přibližovala ke světlu, k Bohu, blaženému stavu. Viny bez ohledu na to, jestli žalovaly na sebe nebo na druhé, strhávaly do temnot.

Může se však také stát, že začneme sebe sama poznávat v horizontále prostoru, že se "vidíme" v těch které milujeme. Může se stát, že kundalini propálí mentální bloky a poznáváme v bližních ne omezené lidství, ale časoprostorově neomezené božství.

Trošku komicky to popisuje anonymní jogín slovy:

Řidič vystoupil, ale já jsem byl stále zcela vtažen do svého stavu. Začal na mě mluvit, aby se zeptal na cestu, protože zabloudil. V tu chvíli se stalo něco mimořádného: ten, který na mě mluvil, byl božská bytost obklopená neuvěřitelnou aurou světla. Tento člověk byl obklopen velkolepým světlem v přítomnosti bytosti. Byl jako já.

Tak jsem sám sobě položil hluboké otázky: právě jsem v sobě objevoval božskou podstatu a viděl jsem i tohoto člověka jako božskou podstatu. Pomyslel jsem si: "Jak je to možné? Já jsem se tak teprve zrodil a on už je takový."


Může se stát, že se naše duše v tom božství zcela rozplyne, zmizí veškeré mentální hranice a všechno co je, je stejnou existencí, stejným božstvím, stejným Bytím, které se nerodí, neumírá, není závislé na tvaru, projevu, formě.

Může se stát, že to poznání, že se nikdo nikdy nenarodil a nikdo nikdy nezemře, objeví nezávisle na tom, jestli tady je nebo není fyzické tělo, svět.

[Hmla]

Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.

[Jana]

Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.

Neomlouvej se. Třeba si ráda přečtu, co o tom, co JE tím mezi tady a teď, tím, co přesahuje časoprostor, napíšeš Ty.

Pokud to, co poznáváme, jako pravdu, jako skutečnost, je pravdivé a skutečné, a jsme pravdě otevřeni, tak i kdyby slova byla jakákoliv, vždycky se dá nalézt spojení.

[vostal petr]

No fajn, ale kde jsou pak všichni zemřelí. Nejspíš v našich hlavách, proto nám tam furt straší.
Možná rozumím, možná nerozumím, ale to nemůžeš vědět. Tady jsi prostě tady, vypusť všechny vědomosti z hlavy, pusť Janu, co zbude zbude..

Kde jsou všichni zemřelí? V tom místě mezi tady a teď, kde jsou všichni živí.

A k tomu místu, kde čas a prostor svým protětím mizí v nekonečné věčnosti, se dá dopracovat i postupně, případně naráz.

Může se stát, že se objeví vhled do předchozích inkarnací, tak jak o tom mluví třeba tibetští lamové. Najednou si uvědomíme, že jsme ve vertikále času měli různá těla, nejen jako dítě, dospělý, v tomto životě, ale i v různých inkarnacích. Může se stát, že se objeví i "hmatatelné" důkazy, jak o tom mluví třeba Tomášovi. Když se E. Tomáš potkal s Dalajlámou, tak, "když se poznali a chechtali se a chechtali".

Může se stát, že se objeví poznání, že to, co jsme, i když opouštělo mnohokrát různá těla, nikdy ve skutečnosti nezemřelo. Při putování časem si to neslo lásku a viny, které utvářely karmu. Bezpodmínečná láska přibližovala ke světlu, k Bohu, blaženému stavu. Viny bez ohledu na to, jestli žalovaly na sebe nebo na druhé, strhávaly do temnot.

Může se však také stát, že začneme sebe sama poznávat v horizontále prostoru, že se "vidíme" v těch které milujeme. Může se stát, že kundalini propálí mentální bloky a poznáváme v bližních ne omezené lidství, ale časoprostorově neomezené božství.

Trošku komicky to popisuje anonymní jogín slovy:

Řidič vystoupil, ale já jsem byl stále zcela vtažen do svého stavu. Začal na mě mluvit, aby se zeptal na cestu, protože zabloudil. V tu chvíli se stalo něco mimořádného: ten, který na mě mluvil, byl božská bytost obklopená neuvěřitelnou aurou světla. Tento člověk byl obklopen velkolepým světlem v přítomnosti bytosti. Byl jako já.

Tak jsem sám sobě položil hluboké otázky: právě jsem v sobě objevoval božskou podstatu a viděl jsem i tohoto člověka jako božskou podstatu. Pomyslel jsem si: "Jak je to možné? Já jsem se tak teprve zrodil a on už je takový."


Může se stát, že se naše duše v tom božství zcela rozplyne, zmizí veškeré mentální hranice a všechno co je, je stejnou existencí, stejným božstvím, stejným Bytím, které se nerodí, neumírá, není závislé na tvaru, projevu, formě.

Může se stát, že to poznání, že se nikdo nikdy nenarodil a nikdo nikdy nezemře, objeví nezávisle na tom, jestli tady je nebo není fyzické tělo, svět.

Doprdele Jano !

Když už tady roky neustíle tvrdíš, že jsi Já,

tak k čemu je ti pak poznání Já, to je dobrý leda pro ego,

ale ne pro Já...

Já se nehoní za nějakým poznáním Já, k čemu by mu to bylo ???

Tisíce inkarnací je stejně tak u prdele jako tahle právě ted probíhající inkarnace...

Poznání zajímá jen zpitomnělé ego (kdy se jak ta kráva žene za nějakou zelenou trávou)

[Jana]

Doprdele Jano !

Když už tady roky neustíle tvrdíš, že jsi Já,

tak k čemu je ti pak poznání Já, to je dobrý leda pro ego,

ale ne pro Já..

Ale dity, proč to pořád takhle chceš rozdělovat, co je pro ego, co je pro Já? Vždyť je Ti jasné, že ve skutečnosti neexistuje nic, než pravé Já.

Pro koho je dobrá celá tahle Boží hra s Vesmírem a tím vším, co se v něm objeví a zmizí?

[vostal petr]

Vždyť je Ti jasné, že ve skutečnosti neexistuje nic, než pravé Já.

Mně to jasný je, proto jsem naprosto v klidu egem,

ale tobě to jasný není, páč se honíš za nějakým poznáním...

Proč tady v jednom kuse votravuješ s nějakým posraným poznáním ???

No jedině proto, protože jsi z toho zblbla ještě více než předtím...

Když už chceš psát nějaký duchovno, tak nepiš sračky vo nějakým poznání, kterým je tvý ego posedlý...

Pro koho je dobrá celá tahle Boží hra s Vesmírem a tím vším, co se v něm objeví a zmizí?

Myslíš, že je pro tebe ???

No tak v tom případě se klidně hon za nějakým poznáním...

[vostal petr]

Čím více se ztotožnuje již ztotožněné Já s nějakou představou,

tím více se stává ztotožněnější (zblbějším) Já až je zněj totálně zblblá Kleopatra jako z tebe...

Koncept že všechno je láska má sloužit k uvolnění pozornosti,

nikoliv k zaměřování pozornosti a ztotožnování s láskou...

Ale v pohodě, jsi jen protě totálně zblblý Já....

[Hmla]

Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.

Neomlouvej se. Třeba si ráda přečtu, co o tom, co JE tím mezi tady a teď, tím, co přesahuje časoprostor, napíšeš Ty.

Pokud to, co poznáváme, jako pravdu, jako skutečnost, je pravdivé a skutečné, a jsme pravdě otevřeni, tak i kdyby slova byla jakákoliv, vždycky se dá nalézt spojení.

Na to stačí dvě slova - všechno a nic. To co rozděluje skutečnost, je myšlenka, pocit. Ale jen v hlavě, jen pro mysl. Která se nerada nudí, tak si takhle vytváří iluzi, četnost. Včetně hry na poznání. Kterou prostě hraje tak dlouho, dokut jí to nedocvakne.

[Jana]

Na to stačí dvě slova - všechno a nic.

Možná na to nejsou potřeba vůbec žádná slova, možná stačí jen to ticho, co je za tím vším.

Ale miluju ten popis. Miluju to, když Probuzení, Mudrcové a všichni ti, kteří jsou Já, o tom nemlčí.

Není třeba to říkat, není třeba to citovat, není třeba to číst.

Ale ta možnost tady je.

A když se to přihodí, je to stejně krásné, jako když rozkvetou kytky, jako když se zasměje dítě, jako když holub hřivnáč rozvážně zobe zrní.

To co rozděluje skutečnost, je myšlenka, pocit. Ale jen v hlavě, jen pro mysl. Která se nerada nudí, tak si takhle vytváří iluzi, četnost. Včetně hry na poznání. Kterou prostě hraje tak dlouho, dokut jí to nedocvakne.

[Návštěvník]

Sorry ale nebudu to číst, po druhém odstavci už mě to nebaví.

Neomlouvej se. Třeba si ráda přečtu, co o tom, co JE tím mezi tady a teď, tím, co přesahuje časoprostor, napíšeš Ty.

Pokud to, co poznáváme, jako pravdu, jako skutečnost, je pravdivé a skutečné, a jsme pravdě otevřeni, tak i kdyby slova byla jakákoliv, vždycky se dá nalézt spojení.

Na to stačí dvě slova - všechno a nic. To co rozděluje skutečnost, je myšlenka, pocit. Ale jen v hlavě, jen pro mysl. Která se nerada nudí, tak si takhle vytváří iluzi, četnost. Včetně hry na poznání. Kterou prostě hraje tak dlouho, dokut jí to nedocvakne.

[Hmla]

Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí. Takže jde defakto o módní záležitost. Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.

[vostal petr]

Ale miluju ten popis.

To už jsem tedy slyšel,

potřebu popisovat sebe sama neustále dokola se nazývá narcisismem...

[Návštěvník]

Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí.

[vostal petr]

Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí. Takže jde defakto o módní záležitost. Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.

No jo, nábídka je lákavá...

[Jana]

Samo o sobě je už to naprosto dokonalá báseň. Jakékoliv zachycení do slov ji nějako zahalí. Takže jde defakto o módní záležitost. Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.

Možná se budu opakovat, pro někoho slova Probuzených jsou jen výkladní skříní, kterou prohlédnou, ale nic nekoupí.

Já osobně jsem nesmírně vděčná všem, kdo se o své poznání podělili a pomohli mi projít obdobím hledání.

Byly doby, kdy v těžkých chvílích stačilo otevřít knihu a nalistovat si podtrhané věty, které mě nejvíc oslovovaly.

Pak přišlo období vděku a sdílení, že: "JE TO"

[Návštěvník]

Zkrátka výkladní skříně plné slov a z nich spíchlé ošacenstvo všeho druhu A před nimi fronty konzumentů na nákupech. Kdy každý vybírá dle svého vkusu. To je v pořádku, tak se to prostě rozjelo a jede. A snad jednou i dojede do stanice, kterou bych nazval - rozsáhlejší povědomí o nahotě.

A někdo si koupí růžové šaty se samými volánky, mašličkami, krajkami, přišívá si na ně ještě sám každý den několik červených srdíček - je moc spokojený a už nic jiného nehledá. Stačí mu to.
Kdepak nahota.

[vostal petr]

Kdepak nahota.

Je jaro, tedy spíše rovnou léto,

takže vyloženě příhodný čas pro nahotu a nudisty,

vodložíte šaty a dete se nudit...

Vyhrazená místa pro nudisty (většinou budí veřejné pohoršení) naleznete zde :

http://naturista.cz/drupal/lokality