Jak mít za každou cenu dospod

[vostal petr]

Fakt tě to voblažuje ?

I když jak to tak pozoruju vono najít náký pevný bod jenž nám dodá jistoty v nejistém světě,

to je pak fakt pecka....

[vostal petr]

Asi nejsem to, co se může někam posouvat.

Jen aby to nebylo naopak či případně ještě jinak...

[Jana]

Fakt tě to voblažuje ?....

Řekla bych, že to to, co popisuje Dawy Gjaltsen, funguje u každého úplně stejně, možná je to pro to, že i naše podstata je stejná.

A je to zcela jistě i tak, jak to říká Papadži: "Čím víc to poznáváme, tím raději to máme."

Takže jakmile poznáváme, že spojení je vlastně láska, existence je láska, poznávání lásky je láska, tak to pak funguje jako perpetum mobile samo. Samo to vtahuje do toho místa, kde je to víc a víc poznávané.

[Jana]

Asi nejsem to, co se může někam posouvat.

Jen aby to nebylo naopak či případně ještě jinak...

Hmmm



Naopak a ještě úplně jinak to může být, když se objeví odvaha být superegem, případně dokonce egem.

[Hmla]

[vostal petr]

Neměnné je proměnné,

což dokazuje i tvá neměnná snaha ve jménu neměnného umlátit to proměnné v neměnné,

což je ovšem právě naopak to proměnné, ovšem poněkud na troglodytní úrovni,

popření nežádoucího...

No nějak se začít musí, idologie lásky je vcelku rozšířenej mustr obvzláště pak v křestanských zemích...

[vostal petr]

Takže jakmile poznáváme, že spojení je vlastně láska, existence je láska, poznávání lásky je láska, tak to pak funguje jako perpetum mobile samo. Samo to vtahuje do toho místa, kde je to víc a víc poznávané.

Fakt tě to voblažuje ?

A funguje to samo ?

Tak to máš fakt dobrý spojení...

[Jana]

Voják - text
Ľud z našich dedín, šiel dobiť Berlín.
Manžel, otec syn i sused.
Vráť sa mi Boris, nemal si odísť.
Ak sa nevrátiš, budem musieť.

Dokonca života nosiť
na cintorín gerbery.
Stratí sa zmysel pre mňa žiť,
sama tráviť večery.

Dokonca života nosiť
na cintorín gerbery.
Stratí sa zmysel pre mňa žiť,
sama tráviť ...

Borisa žena, volá sa Lena,
čakala kedy on príde.
Všetci zomreli sa, okrem Borisa.
On keď sa vrátil, Leny nikde.

Potom Boris Lene nosil
na cintorín gerbery.
Toto je láska jak má byť,
učte sa týnedžeri...

Potom Boris Lene nosil
na cintorín gerbery.
Toto je láska jak má byť,
týnedžeri...


Existuje jedno tajemství, které je nesdělitelné.

Ale občas se může objevit tendence to sdělit, pokud to třeba nejde sdílet.

V tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili, nám nikdy nikdo neumře.

[Jana]

Neměnné je proměnné,

Nebo naopak. Všechno proměnné je tím neměnným.

což dokazuje i tvá neměnná snaha ve jménu neměnného umlátit to proměnné v neměnné,

což je ovšem právě naopak to proměnné, ovšem poněkud na troglodytní úrovni,

popření nežádoucího...

No nějak se začít musí, idologie lásky je vcelku rozšířenej mustr obvzláště pak v křestanských zemích...

Nerozumíš mi a máš na to právo a ani já Ti nerozumím, na což mám taky právo. Nejspíš za těchhle okolností nemá smysl pokračovat v diskuzi.

[Návštěvník]

V tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili, nám nikdy nikdo neumře.

Když tam nikdo není, tak kdo by mohl umírat.
To "my" k tomu vůbec nepatří. Dělá to z tvého tvrzení absolutní blbost.
A neboj se, umřeš, a už nebudeš moct pořád blbnout o lásce. Ale to ti nebude vadit, protože už nebudeš.

[Návštěvník]

Nerozumíš mi a máš na to právo.

Rozumí ti, ale nebude se s tím identifikovat. Má štěstí, nepotřebujete to.

[Jana]

V tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili, nám nikdy nikdo neumře.

Když tam nikdo není, tak kdo by mohl umírat.
To "my" k tomu vůbec nepatří. Dělá to z tvého tvrzení absolutní blbost.
A neboj se, umřeš, a už nebudeš moct pořád blbnout o lásce. Ale to ti nebude vadit, protože už nebudeš.

To, kým skutečně právě teď JSI, nikdy neumírá, nikdy se nerodí a je právě teď tady. A na setkání se v tom místě, kde jsme se my dvě nikdy nerozdělily, nemusíš čekat, až umřeme.

To kým skutečně jsi, tady není nijak odděleno od té lásky, o které Tvá mysl říká, že blbne.



Důvod, proč Tvůj oblíbený guru Maharadž říká, že bez lásky je všechno špatně a neexistuje nic jiného, než láska, je ten, že JSEM je láskou, Bytí je láskou, existence sama je láskou, a samozřejmě nemůže existovat nic mimo existenci, mimo ni nic není. A pokud nepoznáváme lásku, tak jsme mimo možnost poznání, čím to, co JE, je.

Nejspíš zase napíšeš, že to "JSEM je láska", je pro začátečníky a Ty jako pokročilá JSI už za tím.

Za tím nikdo nejsme ničím, což je nádherně šťastná Boží přítomnost, pokud tu nějaká existence právě je, a to právě z těch důvodů, protože to Boží JSEM je Láskou.

[vostal petr]

Já ti rozumím,
ty jsi prostě Blažena...

[Návštěvník]

V tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili, nám nikdy nikdo neumře.

Když tam nikdo není, tak kdo by mohl umírat.
To "my" k tomu vůbec nepatří. Dělá to z tvého tvrzení absolutní blbost.
A neboj se, umřeš, a už nebudeš moct pořád blbnout o lásce. Ale to ti nebude vadit, protože už nebudeš.

To, kým skutečně právě teď JSI,

O tom nic nevíš a děláš si jen představy.

A na setkání se v tom místě, kde jsme se my dvě nikdy nerozdělily, nemusíš čekat, až umřeme.

Proč si děláš představy o nějakém rozdělení a proč si myslíš, že na něco čekám? Na nic něčekám.

To kým skutečně jsi, tady není nijak odděleno od té lásky, o které Tvá mysl říká, že blbne.

To si nějak pleteš. Psala jsem, že blbne tvoje mysl. Má strach ze smrti, a proto si vytvořila tyhle všechny pomateniny.

Důvod, proč Tvůj oblíbený guru Maharadž říká, .

Ty vůbec nevíš, jaké měl Nisargadatta důvody. Zase si jen něco představuješ. Ale opravdu řekl: Plakal jsem, když jsem se narodil, a budu se smát, až budu umírat. Nepotřeboval si namlouvat, že neumře. Umřel.

[Hmla]

"Existuje jedno tajemství, které je nesdělitelné.

Ale občas se může objevit tendence to sdělit, pokud to třeba nejde sdílet.

V tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili, nám nikdy nikdo neumře"

To, co nazýváš tajemstvím, samo sebe tak nenazývá. Sdělitelné je, ale samosebou. Osoba, i když má o tom povědomí, to sdělit nemůže, ani v podobě Buddhy, Lao-c', či Ježíše, natož někoho jiného. Tendence je všudypřítomná, ať už k pitomostem všeho druhu, sdělování, sdílení, či rozdělování. A to že se lidi roděj a umíraj, snad netřeba řešit.

[Jana]

Já ti rozumím,
ty jsi prostě Blažena...

A kterejpak seš Ty?

[vostal petr]

Ten co ti rozumí...

[Návštěvník]

Já ti rozumím,
ty jsi prostě Blažena...

A kterejpak seš Ty?

Namítatel?

[Hmla]

Jo a to místo.. No je všude, no a co. Jaképak tajemství. Někdo ho může mít za lúno, jinej za školu, další za bojiště, atdp, to je o povaze. A ta je smrtelná, neboť i narozená. A proto prostě z tebe jednou nezbyde nic, ani neoholenej chlup, ani mobilní telefon, ani písmenko. Natož idea. Ani prd

[Jana]

To, kým skutečně právě teď JSI,

O tom nic nevíš a děláš si jen představy.

A na setkání se v tom místě, kde jsme se my dvě nikdy nerozdělily, nemusíš čekat, až umřeme.

Proč si děláš představy o nějakém rozdělení a proč si myslíš, že na něco čekám? Na nic něčekám.

To kým skutečně jsi, tady není nijak odděleno od té lásky, o které Tvá mysl říká, že blbne.

To si nějak pleteš. Psala jsem, že blbne tvoje mysl. Má strach ze smrti, a proto si vytvořila tyhle všechny pomateniny.

Jesli bys dovolila, tak bych si to krasopisně opsala, nalepila na ledničku a kdyby mě náhodou napadlo něco jako sebedotazování, tak bych to mohla použít jako tahák.