Hmla píše:No fajn, ale kde jsou pak všichni zemřelí. Nejspíš v našich hlavách, proto nám tam furt straší.
Možná rozumím, možná nerozumím, ale to nemůžeš vědět. Tady jsi prostě tady, vypusť všechny vědomosti z hlavy, pusť Janu, co zbude zbude..
Kde jsou všichni zemřelí? V tom místě mezi tady a teď, kde jsou všichni živí.
A k tomu místu, kde čas a prostor svým protětím mizí v nekonečné věčnosti, se dá dopracovat i postupně, případně naráz.
Může se stát, že se objeví vhled do předchozích inkarnací, tak jak o tom mluví třeba tibetští lamové. Najednou si uvědomíme, že jsme ve vertikále času měli různá těla, nejen jako dítě, dospělý, v tomto životě, ale i v různých inkarnacích. Může se stát, že se objeví i "hmatatelné" důkazy, jak o tom mluví třeba Tomášovi. Když se E. Tomáš potkal s Dalajlámou, tak, "když se poznali a chechtali se a chechtali".
Může se stát, že se objeví poznání, že to, co jsme, i když opouštělo mnohokrát různá těla, nikdy ve skutečnosti nezemřelo. Při putování časem si to neslo lásku a viny, které utvářely karmu. Bezpodmínečná láska přibližovala ke světlu, k Bohu, blaženému stavu. Viny bez ohledu na to, jestli žalovaly na sebe nebo na druhé, strhávaly do temnot.
Může se však také stát, že začneme sebe sama poznávat v horizontále prostoru, že se "vidíme" v těch které milujeme. Může se stát, že kundalini propálí mentální bloky a poznáváme v bližních ne omezené lidství, ale časoprostorově neomezené božství.
Trošku komicky to popisuje anonymní jogín slovy:
Řidič vystoupil, ale já jsem byl stále zcela vtažen do svého stavu. Začal na mě mluvit, aby se zeptal na cestu, protože zabloudil. V tu chvíli se stalo něco mimořádného: ten, který na mě mluvil, byl božská bytost obklopená neuvěřitelnou aurou světla. Tento člověk byl obklopen velkolepým světlem v přítomnosti bytosti. Byl jako já.
Tak jsem sám sobě položil hluboké otázky: právě jsem v sobě objevoval božskou podstatu a viděl jsem i tohoto člověka jako božskou podstatu. Pomyslel jsem si: "Jak je to možné? Já jsem se tak teprve zrodil a on už je takový."
Může se stát, že se naše duše v tom božství zcela rozplyne, zmizí veškeré mentální hranice a všechno co je, je stejnou existencí, stejným božstvím, stejným Bytím, které se nerodí, neumírá, není závislé na tvaru, projevu, formě.
Může se stát, že to poznání, že se nikdo nikdy nenarodil a nikdo nikdy nezemře, objeví nezávisle na tom, jestli tady je nebo není fyzické tělo, svět.