Jak diskutovat

[Tara]

Odvolávání se na srandu nebo její opak je pořád jenom utíkání ....

[Tara]

Málo, hrozivě málo je lidí, projevů identických, přímých, opravdových a z toho je mi smutno...

[...]

Odvolávání se na srandu nebo její opak je pořád jenom utíkání ....

Bez smyslu pro humor nám chybí nadhled v situacích, kdy by byl docela užitečný. Bez nadhledu - bez schopnosti vidět celou tu situaci bez emocí - je život těžší, třeba v situacích, kdy cítíme, že naše láska se nemusí setkávat s opětováním

Každý to ale pochopitelně vidí po svém

:-)

[Tara]

Víš, nadhled se dá např. získat tou flaškou rumu, jen aby to bylo vše ok., jen ten, kdo je připravený pro pravdu, chce pravdu, je připravený pro cestu "skrz", vyžaduje cestu pravdou, vyžaduje audotencitu, pravdivost, opravdovost..... a takových lidí je pomálu.....

[...]

Víš, nadhled se dá např. získat tou flaškou rumu

Nedá.

Je to naopak velmi střízlivý, nepředpojatý pohled na sebe, na vlastní motivace (proč to vidím právě tak a ne jinak) a na celou tu momentální situaci.

Není vůbec snadné k němu dojít.

[Jana]

Víš, nadhled se dá např. získat tou flaškou rumu, jen aby to bylo vše ok., jen ten, kdo je připravený pro pravdu, chce pravdu, je připravený pro cestu "skrz", vyžaduje cestu pravdou, vyžaduje audotencitu, pravdivost, opravdovost..... a takových lidí je pomálu.....

Flaška rumu na chvíli uspí ego, vrátí svobodu. Zmizí zábrany, bloky, všechna omezení. Zmizí ten kontrolor v hlavě, který přikazuje, co nesmíš, nebo musíš. Je Ti jedno, co si kdo o Tobě myslí. Nikomu nic nezávidíš. Neděláš si starosti s tím, co bylo a co bude...

Jenže tohle trvá jen do chvíle, než vystřízlivíš. A pak může přijít kocovina a bolet z toho hlava.

Láska má podobnou moc, rozpustit ego. To, co miluješ, není pro Tebe povinností, ale hrou, zábavou, vrací Ti to svobodu.

Z osobní lásky můžeš podobně jako z lahve rumu vystřízlivět. Můžeš mít z ní taky kocovinu, může Tě z ní taky bolet hlava.

Kdežto ta neosobní je zadarmo a nemá žádné následky, protože nemá žádnou příčinu.

[Návštěvník]

Dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Možná z psychologického hlediska může být zajímavé, co vyvolalo jakou reakci.

Je možné začít postupně rozpoznávat svoje vlastní nevědomé ulpívání na tom, co preferujeme a držíme se toho proto zuby nehty - v tom nejlepším úmyslu, pochopitelně.

Ulpívání

Perseverace (z angl. "persevering thinking"), česky též ulpívání či ulpívavé myšlení, je psychologický a psychiatrický pojem.

Označuje myšlení, které se neustále vrací k určitému tématu, a to i při přílivu nových podnětů.

Toto myšlení může být projevem zdravého člověka například v opilosti, při únavě či ospalosti, může ale být také projevem duševní poruchy, například při difúzním poškození mozku, případně u mentálně retardovaných osob.

Odpovědi na otázky navíc bývají stereotypní, ačkoliv se otázka mění.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Perseverace

[Návštěvník]

Dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Možná z psychologického hlediska může být zajímavé, co vyvolalo jakou reakci.

Je možné začít postupně rozpoznávat svoje vlastní nevědomé ulpívání na tom, co preferujeme a držíme se toho proto zuby nehty - v tom nejlepším úmyslu, pochopitelně.

Ulpívání

Perseverace (z angl. "persevering thinking"), česky též ulpívání či ulpívavé myšlení, je psychologický a psychiatrický pojem.

Označuje myšlení, které se neustále vrací k určitému tématu, a to i při přílivu nových podnětů.

Toto myšlení může být projevem zdravého člověka například v opilosti, při únavě či ospalosti, může ale být také projevem duševní poruchy, například při difúzním poškození mozku, případně u mentálně retardovaných osob.

Odpovědi na otázky navíc bývají stereotypní, ačkoliv se otázka mění.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Perseverace

Něco je špatně?

[Jana]

Možná z psychologického hlediska může být zajímavé, co vyvolalo jakou reakci.

Ale prakticky je v chuť Boží přítomnosti pořád stejná.



Bez jakéhokoliv stínu.

A nutno říct, že mě to psychologické hledisko vůbec nezajímá.

Stačí Boží přítomnost bez jakýchkoliv mentálních stínů.

[Návštěvník]

Dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Možná z psychologického hlediska může být zajímavé, co vyvolalo jakou reakci.

Je možné začít postupně rozpoznávat svoje vlastní nevědomé ulpívání na tom, co preferujeme a držíme se toho proto zuby nehty - v tom nejlepším úmyslu, pochopitelně.

Ulpívání

Perseverace (z angl. "persevering thinking"), česky též ulpívání či ulpívavé myšlení, je psychologický a psychiatrický pojem.

Označuje myšlení, které se neustále vrací k určitému tématu, a to i při přílivu nových podnětů.

Toto myšlení může být projevem zdravého člověka například v opilosti, při únavě či ospalosti, může ale být také projevem duševní poruchy, například při difúzním poškození mozku, případně u mentálně retardovaných osob.

Odpovědi na otázky navíc bývají stereotypní, ačkoliv se otázka mění.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Perseverace

Něco je špatně?

Zjistit, jak věci fungují, je špatně nebo dobře?

Podle mé zkušenosti ani jedno z toho. Vnímám to jako možnost, jak jejich fungování trochu líp porozumět...

[Návštěvník]

A nutno říct, že mě to psychologické hledisko vůbec nezajímá.

Mě ano. Díky poznatkům z psychologie je možné pochopit, proč reagujeme, jak reagujeme, co naše reakce automaticky aktivují v nás samých a v lidech kolem nás, i celou řadu dalších souvislostí, stejně jako díky poznatkům z jiných oblastí můžeme pochopit, proč je užitečné brát v úvahu například zákonitosti fyzikální.

Když je nutné dojít na nákup, beru v úvahu zákonitost přitažlivosti zemské a sejdu dolů po schodech. Neskočím z balkonu ze čtvrtého patra v přesvědčení, že tak budu dole dřív, s menší námahou, a domů se tak vrátím včas, aby mi neutekl začátek sportovního přenosu v televizi.

[Jana]

Nejsem zodpovědná za Tvé emoce, ani za Tvé reakce. Je to zcela Tvoje věc, jak budeš reagovat a jaká bude odezva. Stejně tak nejsi zodpovědná za to, jestli ve mně probudíš zájem zkoumat, co vyvolává Tvé reakce.

Tenhle zájem nemám, je mi to opravdu jedno. Máš svobodu. Klidně se můžeš rozhodnout být šťastná, milovat, nebo být nešťastná a zlobit se. Nikdo do Tvé hlavy nemůže vlézt a nikdo Ti nemůže poručit, jak se máš cítit a ani jak máš reagovat.

Kdyby Tvé reakce musely být závislé na projevu druhých, to bys byla jejich otrokem.

Z mého pohledu máš svobodu cítit se, jak Ti vyhovuje, číst to, co Ti vyhovuje, psát, co Ti vyhovuje, dělat, co Ti vyhovuje, reagovat jak Ti vyhovuje.

Jestli máš zájem číst, co Ti nevyhovuje, i tuhle možnost tady máš.



Stejnou svobodu, jaká je přána Tobě si dovoluji dopřávat i sobě.

[Návštěvník]

Mně přijde docela užitečné zajímat se o vědecké poznatky. Když je bereme v úvahu, respektujeme, jak to podle přírodních zákonitostí v nás i kolem nás funguje, je podstatně menší pravděpodobnost, že bude docházet k malérům a k disharmonii na úrovni fyzické i psychické.

A tak mě po zjištění, že člověk vůbec netuší, proč reaguje jak reaguje (odborníci kteří lidskou psychiku zkoumají v praxi zjistili, že vědomě reagujeme ze 20 až 10% a z 80 až 90% reagujeme nevědomě, pod vlivem nejrůznějších neuvědomovaných motivací), pochopitelně začalo zajímat, jakým způsobem je možné navázat kontakt se svým podvědomím. Ukázalo se, že teprve pak je možné začít si uvědomovat tyhle doteď neuvědomované - podvědomé příčiny svých reakcí.

Přijde mi to jako užitečné, protože například v situaci, kdy člověk zareaguje přátelsky, ta jeho reakce může mít celou řadu nejrůznějších příčin.

Zareagoval tak z opravdu upřímné lásky, ale mohl úplně stejně přátelsky zareagovat i z jiných důvodů = účelově až vypočítavě - například

b) ze strachu, aby mu ten druhý neublížil, nebo
c) ve snaze se tomu druhému zalíbit, aby tím od něj něco získal - třeba aby mu přidal na platu, nebo
d) protože pochopil, že jinak s tím druhým není možná rozumná řeč...

Ta neuvědomovaná motivace znamená, že pokaždé šlo o naprosto jinou reakci - i když navenek vypadala ve všech čtyřech případech úplně stejně.

[Jana]

Mně přijde docela užitečné zajímat se o vědecké poznatky.

Super, máš tady spoustu prostoru, kam o nich můžeš psát.

Když je bereme v úvahu, respektujeme, jak to podle přírodních zákonitostí v nás i kolem nás funguje, je podstatně menší pravděpodobnost, že bude docházet k malérům a k disharmonii na úrovni fyzické i psychické.

Asi proto mě psychologické poznatky nezajímají, protože to, co způsobuje, že můj život je takový, jaký je, mysl přesahuje.

Je to asi takové, jako když pravěký člověk, který znal jenom fyzickou dřinu, začal myslet a fyzická dřina se začala ztrácet a měnit na psychickou. Fyzické těžkosti mizely a objevovaly se psychické problémy.

A jak říkal Albert Einstein: " Problémy se dají vyřešit na vyšší úrovni, než vznikly."

Tudíž řešení psychických problémů leží v duchovní úrovni.

Ostatně problémy může mít jen mysl, jakmile mysl překročíme, jakmile místo v hlavě jsme v srdci, tak nemáme žádný problém.

A tak mě po zjištění, že člověk vůbec netuší, proč reaguje jak reaguje

Od té doby, co jsem všechno tohle odevzdala, jak Ty říkáš, "do ručiček", tak do toho Pánu Bohu nemluvím a ani se nestarám o to, jaká bude reakce.

A nemá to chybu. Ten život je prostě Boží. Jak taky jinak, viď?

[Návštěvník]

v situaci, kdy člověk zareaguje přátelsky, ta jeho reakce může mít celou řadu nejrůznějších příčin.

Zareagoval tak z opravdu upřímné lásky, ale mohl úplně stejně přátelsky zareagovat i z jiných důvodů = účelově až vypočítavě - například

b) ze strachu, aby mu ten druhý neublížil, nebo
c) ve snaze se tomu druhému zalíbit, aby tím od něj něco získal - třeba aby mu přidal na platu, nebo
d) protože pochopil, že jinak s tím druhým není možná rozumná řeč...

Ta neuvědomovaná motivace znamená, že pokaždé šlo o naprosto jinou reakci - i když navenek vypadala ve všech čtyřech případech úplně stejně.

Proto dokud si neuvědomíme konkrétní příčinu, proč jsme se teď zachovali přátelsky, vnímáme jen ten povrch - prostě jsme přátelští... jak jinak? - a automaticky dojde k posílení té podvědomé příčiny.

Tím se prohloubí ulpívání na kterékoliv z těch nevědomých, negativních, egoistických motivací, protože dokud nedojde k jasnému uvědomění, jaká motivace je právě teď spouštěčem mé přátelské reakce, není možné tu sebezáchovnou motivaci osobního já odevzdat - a proto se její spouštěcí energie posílí, místo aby postupně docházelo k jejímu rozpouštění.

Z vlastní zkušenosti, jak důležité je rozvíjet bdělost - všímavost ke svým reakcím a jejich skrytým příčinám, - se o svoje poznatky dělí celá řada duchovních učitelů, mezi nimi i Anthony de Mello - autor řady knih, mezi jinými také knihy "Cesta k Lásce" a "Bdělost".

[Návštěvník]

Je docela zajímavé sledovat, jakým způsobem různí účastníci diskuse reagují na to, co napíšou ostatní.

Někdo využívá diskuse jako příležitost bojovat za prosazení vlastních názorů, ber kde ber, a použije k tomu cokoliv. Jednotlivá témata využívá především jako prostředky, které mu tenhle boj umožní, a nemá proto problém najít pokaždé něco, čím druhého usadí.

Jiný může totéž dělat kultivovaným způsobem, ale jedinou jeho motivací je snaha druhého přesvědčit, byť v tom nejlepším úmyslu.

Jaký je rozdíl mezi trpělivým vysvětlováním a přesvědčováním?

Když se člověka znovu a znovu ptají a on jim pokaždé vysvětlí, jak to vidí, pak trpělivě vysvětluje.
Když se ho nikdo na nic neptal a on druhým neustále popisuje a dokazuje, jak je to správně, pak je přesvědčuje.

[Návštěvník]

Jo, chtít druhý přesvědčit, tomu některý lidi těžko odolávají, může to fungovat jako droga

Jenže dokud se člověk nezačne sám o něco zajímat, většinou ty informace o tom přejde a nic mu to neříká. Přesvědčování zafunguje jen na ty, co věří reklamám. Ostatní zpozorní a ptají se v duchu, co asi tím ten přesvědčující sleduje, proč se namáhá, kvůli čemu to dělá... proč mu to stojí za to...co mu to dává...

[armin]

Když se člověka znovu a znovu ptají a on jim pokaždé vysvětlí, jak to vidí, pak trpělivě vysvětluje.
Když se ho nikdo na nic neptal a on druhým neustále popisuje a dokazuje, jak je to správně, pak je přesvědčuje.

Řekl bych, v tomhle našem duchovňáckém diskutování, nejde o to, někoho o něčem věcném přesvědčit, ale přesvědčit druhé o tom, že já to mám, já tomu rozumím, já jsem zkrátka ten správný, "probuzený" a ty ne
Nicméně jsou zde i tací, kteří tady sdílejí své zkušenosti a nesnaží se jen se předvádět.
To je zkrátka džungle života, vztahů, potřeb, myšlenek, pocitů, mindráků atd, zkrátka Boží Vůle, protože bez ní by se nic nedělo ani neobjevilo. Takže to má všechno nejspíš nějaký smysl.

[Návštěvník]

V přesvědčování je jistá míra nátlaku, snahy dosáhnout toho, aby...
Proč ego potřebuje druhé o něčem přesvědčovat?

Získává tím pocit uspokojení? Nadřazenosti?

K čemu to potřebuje? Necítí se bez toho celistvé?

Proč?

[Jana]

V přesvědčování je jistá míra nátlaku, snahy dosáhnout toho, aby...
Proč ego potřebuje druhé o něčem přesvědčovat?

Získává tím pocit uspokojení? Nadřazenosti?

K čemu to potřebuje? Necítí se bez toho celistvé?

Proč?

S vírou, že jsme egem, osobou, něčím, co je od celku odděleno, tady může vznikat pocit, že někdo druhý nám může být nějak nadřazen a že toho může nějakým způsobem i dosáhnout.

S poznáním iluzornosti iluze oddělenosti je jasné, že něco takového je nemožné. Božství, které si tuhle hru hraje, nikdy ve skutečnosti nadřazeno samo sobě být nemůže.

S poznáním, kým jsme, už nikdy pocit, že někdo používá nekalé techniky v komunikaci, aby nám mohl být nadřazen, nevzniká.

Je tu jen Boží hravost s rozkrýváním Pravdy. A aby tady tahle záležitost mohla být, tak musí tady být i nějaké tajemství, nějaká nevědomost, aby bylo co objevovat, co rozkrývat.

Není to vůbec špatné.