Jana píše:...učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu
Ten stín se vytvoří, pokud se živí žalobce v naší mysli informací: "něco je špatně".
Návštěvník píše:Jana píše:...učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu
Ten stín se vytvoří, pokud se živí žalobce v naší mysli informací: "něco je špatně".
To je bohužel omyl, jenže když toho člověk o stínu moc neví, může se to domnívat.
Psychologové říkají:
"To, jaký stín je, je výslednicí předchozích vědomých a nevědomých snah člověka."
"Dalším krokem na cestě k probuzení je integrovat vlastní stín, tedy nežitou, nevědomou a svou silně zraňující stránku."
Pokud je tedy člověk ovládaný silnou snahou uniknout utrpení, jsou v jeho stínu - v podvědomí - uložené a dál se do něj ukládají všechny jeho zraňující zážitky, které prostě nedokáže plně prožít a přijmout. Protože ani při sebelepší vůli nedokáže plně vnímat a přijímat, že i to se v životě děje...
Pro někoho je prostě nemožné plně vnímat a uvědomovat si utrpení, které ho postihlo třeba v dětství, protože měl kruté a necitlivé rodiče, nebo které musí třeba při své profesi sledovat, a jsou to někdy i velmi bolestné každodenní zkušenosti. Důsledkem pak je, že má neutuchající potřebu neustále unikat do přesvědčení, že existuje jen dobro. Tím, že o tom znovu a znovu přesvědčuje druhé, zároveň o tom přesvědčuje pořád znovu i sebe sama.
Nejsilnější stín toho druhu se obvykle vytvoří u lidí, kteří prožili buď velmi bolestné zkušenosti v dětství, kdy si nemohli dovolit plně si uvědomit a připustit, že se k nim rodiče chovají krutě (vedlo by to k pocitu totální opuštěnosti, který by takové dítě neuneslo, a muselo proto svou bolest pořád znovu potlačovat)..., anebo ti, kteří jsou znovu a znovu konfrontování s velkým utrpením těch, o které pečují.
Léčení je možné pomocí regresní terapie, kdy se ty odmítnuté bolestné zkušenosti postupně přivádějí do vědomí, přijímá se, že i to se stává, plně se ten pocit prožije a pak se může objevit se zralejší způsob, jak i tohle přijímat, plně to vnímat - a neztratit přitom naprostou empatii a současně i vnitřní vyrovnanost.
Odborné psychiatrické společnosti se většinou od metody léčením pomocí vybavování potlačených vzpomínek distancovaly. Britská The Royal College of Psychiatrists oficiálně zakázala svým členům tuto metodu používat.
Wiki
Jana píše:Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.
Návštěvník píše:Jana píše:Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.
Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality by tu nebyl žádný "někdo", který by se o tom potřeboval stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým".
Návštěvník píše:Jana píše:Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.
Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality by tu nebyl žádný "někdo", který by se o tom potřeboval stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým"
Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.
Návštěvník píše:Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.
Když se tohle pochopí, hrozí osvícenému já zánik. Proto hledá jakékoliv důkazy, že neexistuje, a snaží se tom stále znovu utvrzovat.
Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.
Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.
Návštěvník píše:Jak vzniká ta stálá neutuchající potřeba osobního já poučovat druhé?Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.
Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.
A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.
Jana píše:Návštěvník píše:Jak vzniká ta stálá neutuchající potřeba osobního já poučovat druhé?Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.
Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.
A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.
Jestli máš potřebu pochopit, co Tvou reakci vyvolalo, tak si to chápej. Nic proti tomu nemám. Já tyhle potřeby nemám. Pro mě je to psaní jen radostí, nic víc od toho neočekávám a ani ve mně není žádný kontrolor, který by to hlídal.
Návštěvník píše:
Žádné vědomé pozorování, co ve vědomí vyvstává? Ani zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo a proč se to objevilo, jak to učili Tomášovi a další Probuzení?
To je evidentní.
Že naše osoba v samadhi zmizí a osvícení je tu stále, je ten základní omyl.
Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.
Proto se může stát, že osobní já se i po zkušenosti samadhi potřebuje stále znovu ujišťovat o tom, že natrvalo zmizelo. Cituje různé Probuzené, takže zná leccos, co říkají, naprosto ale ignoruje jejich upozorňování na pokračující aktivování osobního já i po zkušenosti samadhi a že právě proto zdůrazňují, jak nezbytná je všímavost = bdělá pozornost k čemukoliv, co právě v mysli vyvstalo.
Podrobně všímavost k mysli vysvětluje Eduard Tomáš v knize, kterou o tom napsal
Návštěvník píše:Že naše osoba v samadhi zmizí a osvícení je tu stále, je ten základní omyl.Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.Proto se může stát, že osobní já se i po zkušenosti samadhi potřebuje stále znovu ujišťovat o tom, že natrvalo zmizelo. Cituje různé Probuzené, takže zná leccos, co říkají, naprosto ale ignoruje jejich upozorňování na pokračující aktivování osobního já i po zkušenosti samadhi a že právě proto zdůrazňují, jak nezbytná je všímavost = bdělá pozornost k čemukoliv, co právě v mysli vyvstalo.Podrobně všímavost k mysli vysvětluje Eduard Tomáš v knize, kterou o tom napsal
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 23 návštevníků