Návštěvník píše:Jana píše:Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to
štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.
Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality by tu nebyl žádný "někdo", který by se o tom potřeboval stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým".
To, že tady je někdo, kdo potřebuje stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým" je jen snem v mysli. Ve skutečnosti tady nikdo takový není, je tady jen projev, tedy něco, co se objevuje a mizí.
Při ztotožnění s představou, že jsi to tělo a mysl, že jsi tou osobou, když přijdeš k Probuzenému, uvědomuješ si ho jako tělo, jako osobu.
Ale on Tě vnímá jako své vlastní Bytí, stejně neomezeně, stejně bezproblémově.
Jako lásku, radost v srdci, jako štěstí.
Tyhle kvality, které v Tobě poznává, jsou milostí, která může probudit poznání i v Tobě, kdo jsi.
Jak by štěstí, radost, láska mohly mít nějaké deprese? Ty může mít jen mysl a mysl je něco, od čeho je Probuzený zcela osvobozen.
Nic to s ním nedělá.
Ani s Tebou ne, jakmile si uvědomíš, že nejsi to, co si myslíš.