Jak diskutovat

[Návštěvník]

A tak pokud jsme došli k přesvědčení, že věci jsou tak a tak, že jsem nebo nejsem to či ono, pak místo abychom se s tím automaticky natrvalo ztotožnili a v případě, že s námi někdo nesouhlasí, začali obhajovat a vysvětlovat, proč to tak je, pokusíme se poctivě vzít v úvahu, co oponent říká, a zkusíme si uvědomit všechny další souvislosti, které z toho vyplývají. Při nejmenším tak automaticky neulpíme na svém dosavadním přesvědčení.

Pochopení, že všechny naše dosavadní zkušenosti vedly k určitému omezenému souboru poznatků, může tak vést k otevřenosti, která je opakem ulpění na svém "vím, že je to tak a tak" a z toho vyplývající potřebě prosazovat to, co bez sebemenší pochybnosti chápeme jako poznání.

[Návštěvník]

V Buddhově učení se používá slovo "Pahána", a slovo pahána se vždy překládá do angličtiny slovem "suppression", a tudíž do češtiny "potlačení".

Dokud se máme bavit pouze v češtině, bude třeba se otevřít významu slov druhého.

Místo respektování významu, jaký ta slova mají v češtině? To je opravdu zvláštní požadavek

Nevadí, že mi nerozumíš. Vadí, že v tom, co napíši hledají druzí chybu místo toho, aby se zeptali.

Mají se ptát: "potlačením" nemyslíš potlačení, ale něco jiného?

Jestliže nehodláš respektovat, jaký význam pro nás zde mají slova, jakým způsobem je používáme, nemá cenu dál diskutovat. Z tvého projevu nevnímám moudrost, ale jen touhu za každou cenu prosadit svou pravdu.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Jen opravdu málokdo udrží věcný a nekonfrontační tón svých příspěvků tváří v tvář osobně laděným útokům.

Asi ho zajímá především téma, o kterém je řeč, a dokáže uvažovat nezaujatě a věcně o tom, čím mu ten druhý oponuje a co jeho samého nenapadlo.

Názor na sebe a na druhé si dělá ego, které zajímá jen vlastní sebepropagace.

[Návštěvník]

Proč dochází k ulpění na svém "vím, že je to tak a tak" a neutuchající potřebě znovu a znovu prosazovat to, co bez sebemenší pochybnosti chápeme jako poznání?

Jak se tvoří zkreslený názor

Máte-li tendenci hájit svou pravdu a bránit se jiné, je to tím, že máte nastavení bojovníka. Naproti tomu lidé s nastavením zvěda dovedou informace vnímat objektivněji a snadněji mění názor. Výzkumy racionálního myšlení vám mohou pomoci pochopit a rozlišit tyto dvě tendence – a díky tomu lépe komunikovat s lidmi, kteří s vámi nesouhlasí.

Všichni si filtrujeme informace tak, aby k nám dolehly hlavně ty, se kterými souhlasíme. Říká se tomu konfirmační zkreslení.

Filtrování informací se nejde vyhnout, ale je dobré o něm vědět

Bylo by hezké si myslet: „Mě se to netýká, já přemýšlím objektivně.“ Jenže mechanismy konfirmačního zkreslení jsou velice automatické. A velice nevědomé.

Jeden z hlavních projevů konfirmačního zkreslení je, že si cíleně vybíráte své zdroje informací tak, aby vám příchozí informace zapadaly do vlastních názorů. Vzniká tak něco jako kruh posilování názoru, ze kterého se čím dál hůř odchází – protože by to třeba znamenalo přiznat, že jste se mýlili hodně a dlouho.

Nejsme stavěni na to pojímat všechny informace, které k nám přichází. Jak tedy pomoci tomu, ať jste co nejméně slepí k jiným pohledům než k tomu svému?

Bojovníkovi srdce něco napovídá a on se toho nechce vzdát, i když realita mluví proti němu.

Lidé s myslí zvěda jsou schopní vidět svět objektivněji a dělat lepší rozhodnutí. Přitom to nutně nemusí být lidé, kteří jsou intelektově zdatnější. Ani nemusí mít více znalostí.

V čem se tedy liší od těch, kteří jsou nastaveni k boji a obraně?

1. Zajímá je, jak je to „doopravdy“. Zajímají je další pohledy.

2.Nemyslí si, že změnit názor je slabost.

3.To, zda se mýlí nebo mají pravdu, nijak neohrožuje jejich sebepojetí a pocit vlastní hodnoty. Když zjistí, že byl jejich názor špatný nebo se setkají se zcela protichůdnou informací, necítí stud nebo hanbu a případně následně strach či vztek, ale prosté zaujetí.

Uvidět svůj omyl a přiznat ho je přirozená, běžná a dobrá věc, kterou není třeba schovávat před druhými (a následně před sebou) kvůli obavám z odsouzení. Znamená to nechtít po druhých, ať mají hned na všechno názor.



https://psychologie.cz/jak-se-tvori-zkresleny-nazor/

  

[Návštěvník]

Kladení otázek je jeden ze způsobů, jak se dostat z nepříjemné situace v diskusi. Je to pokus svého oponenta kladením otázek zmanipulovat.

Jenže

S manipulováním se to nemá přehánět. Pokud to totiž neumíte, i člověk, který nezná základy manipulativního jednání, vás může „prokouknout“. Vaše chování pak bude vypadat značně nedůvěryhodně a takto ztracená důvěra se zpět získává jen velice složitě. Ještě horší je pak situace, kdy podobné fígle zkoušíte na člověka se stejným „vzděláním“. Jednání se pak může velice rychle zvrhnout na soupeření, kdo koho „zmanipuluje“.

Nicméně je dobré se o podobných manipulativních technikách dozvědět co nejvíc, ne proto, abyste je začali používat, ale abyste se proti nim mohli bránit.

Platí, že KDO KLADE OTÁZKY, VEDE CELÝ ROZHOVOR.

http://www.gate2biotech.cz/technika-kladeni-otazek-i/

[Návštěvník]

Co zjistili psychologové?

Kdykoliv se diskutující ocitne v úzkých, místo odpovědi položí další otázku. Postaví se tím do pozice vědoucího, a ti, kteří na jeho taktiku přistoupí, se ocitnou v postavení žáčků... dokud tuhle manipulaci neprohlídnou.

[Jana]

To, jak diskutujeme vychází z toho, jak na tom momentálně jsme. Jak jsme ztotožnění nebo uvolnění. Jak jsme zaslepeni představou, že máme pravdu, nebo osvíceni a otevřeni Pravdě.

Když jsme zaslepeni, zabedněni, hovoří z nás "Přemítající mysl".¨
Přemítající mysl, „já“ (ego), které cítí, že se liší ode všeho ostatního, tu po osvícení není.

Je to mysl, která "ví, že něco je špatně". Je to mysl, která postrádá jakoukoliv moudrost a prohlubuje propast mezi představou kým jsme a Pravdou, čím to je. Vytváří propast mezi naším osobním bytím a Bytím (sat-čit-ánandou).

Patři sem všechny pomluvy a odsuzování druhých, osočování někoho. I když tady může být chvilková iluze, jak jsme na tom oproti pomlouvanému a osočovanému člověku dobře, v pozadí v podvědomí se usazuje kal iluze oddělenosti, který po odeznění eufórie, jak jsme na rozdíl od druhých dobří a jak to naše ego to někomu nandalo, rozezní v pozadí nedobrý pocit, který možná pak nedokážeme určit, odkud pochází. Jako by ta špína, kterou na druhé nakydáme, umazala především nás samotné. Nedá se před tím utéci a dříve či později se ta temnota vynoří. Platí, že čím jsme probuzenější, tím jsme k takovým věcem citlivější a tím větší milost tady je, že jsme schopni si něco takového včas uvědomit a neděláme to. V čím hlubší jsme nevědomosti, tím menší spojitost mezi žalobcem v naší mysli a temnotou mysli, která brání jejímu osvícení, vnímáme.

V tabulce se ukazují čtyři možnosti komunikace.

1. JÁ JSEM OK, TY NEJSI OK - tendence o sebeprosazení a ovládání druhého
2. JÁ NEJSEM OK, TY NEJSI OK - tendence vyhýbání se komunikaci, tendence neřešit to, co se jeví, že není OK, únik, pštrosí přístup
3. JÁ NEJSEM OK, TY JSI OK - podřízenost, poníženost

V těchto třech možnostech vždycky hraje roli při komunikaci ego, které "vidí, že něco je špatně, někdo není OK".

Pak je tady poslední možnost:
4. JÁ JSEM OK, TY JSI OK - jediná možnost racionálního jednání, zde není v činnosti přemítající mysl, ale "operující mysl". Je to mysl, která, jak říká Raméš Balsekar zůstává i po osvícení.

Proto Probuzený nikdy s Tebou nebude promlouvat stylem: "Až dosáhneš mé úrovně..." , ale promlouvá ke každému jako k tomu, kým je sám. Jako Vědomí k Vědomí, pravé Já k pravému Já.

[Návštěvník]

Přemítající mysl, „já“ (ego), které cítí, že se liší ode všeho ostatního, tu po osvícení není.

Proto se neobjevuje ani potřeba a snaha přesvědčovat druhé.

[Jana]

Přemítající mysl, „já“ (ego), které cítí, že se liší ode všeho ostatního, tu po osvícení není.

Proto se neobjevuje ani potřeba a snaha přesvědčovat druhé.

To, co se píše tady na Poradně zdarma, můžeme brát osobně, jako: "Pozor, někdo mě chce o něčem přesvědčovat", nebo to může být bráno jako svědectví o tom, co komu pomohlo, co se komu osvědčilo.

Poradna zdarma je místo, kde se každý může podělit o to nejlepší co poznává a každý si tady může hledat to, co ho oslovuje a co mu voní pravdou.

[Návštěvník]

Přemítající mysl, „já“ (ego), které cítí, že se liší ode všeho ostatního, tu po osvícení není.

Proto se neobjevuje ani potřeba a snaha přesvědčovat druhé.

Proč?

Zmizelo osobní´já´, které se předtím ztotožňovalo s Absolutnem a vytrvale se snažilo ostatní přesvědčovat, že je Tím a že by to měli taky tak vnímat.

[Návštěvník]

To, co se píše tady na Poradně zdarma, můžeme brát osobně, jako: "Pozor, někdo mě chce o něčem přesvědčovat", nebo to může být bráno jako svědectví o tom, co komu pomohlo, co se komu osvědčilo.

Poradna zdarma je místo, kde se každý může podělit o to nejlepší co poznává a každý si tady může hledat to, co ho oslovuje a co mu voní pravdou.

Proto se neobjevuje ani potřeba a snaha přesvědčovat druhé..

Jaký je rozdíl mezi sdílením poznání, zkušeností a mezi tím poučováním?

Je tam spíš rozdíl v tom, kdo jak o svých zkušenostech a poznání mluví, nebo v tom, jak si to kdo osobně bere?

[Návštěvník]

viewtopic.php?f=140&t=6488

[Jana]

Co když to, že Probuzení až do své smrti promlouvají o svém Poznání, není spasitelským syndromem, není potřebou poučovat, ale jen službou lásce, kterou jsme?

Možná to je ještě jinak. Jestliže Probuzený v Tobě poznává Sebe, tak co by z lásky pro Tebe neudělal, aby se nepodělil o to nejlepší, co poznává.

"Mým záměrem je požehnat jejich život, dát jim... aby byl jejich život stejný, jako můj." (Mooji)

[Návštěvník]

Trpí všichni Probuzení, kteří se dělí o své poznání tím, že napsali nějakou knihu, nebo promlouvají o tom, jak to je, spasitelským komplexem?

Co je spasitelský komplex?
Dalo by se o něm mluvit u všech duchovních učitelů, Mistrů, kteří přednášejí, mluví, píšou?

Nedalo.

Nedělají to proto, aby druhým neustále dokazovali svou vlastní osvícenost, i když se jich nikdo na nic neptal.

Mistři, kteří přednášejí, mluví, píšou, reagují na opakující se otázky, pozvání a prosby těch, kteří se na ně obracejí.
Jinak jsou potichu.

[Jana]

Máš tady plné stránky videí a promluv, kde Probuzení promlouvají, aniž by se jich někdo na něco ptal.

Prostě jen sdělí to, co je třeba.

Jejich existence je existencí Ticha, ale to není to ticho, které se dá vnímat sluchem. Jsou v Tichu i když promlouvají.

[Jana]

Možná je tím největším omylem představa, že Probuzený je OK a pokud mezi Probuzené nepatříš, nejsi OK.

Pak je v tom možné vidět nemístné poučování. Jenže je to obráceně. Nádherné je právě to, že Probuzený rozkrývá poznání, že všechno je OK, mezi námi není ve skutečnosti žádný rozdíl.

Pro toho, kdo trpí komplexem méněcennosti, je tohle povzbudivá zpráva, ale pro toho, kdo trpí komplexem nadřazenosti to je něco nepřijatelného. Ten tu hlavu, aby vešel do Božího království, jako ten nejposlednější z posledních, nesehne, obzvláště, když už je na nějaké vyšší úrovni, než většina ostatních.

[Návštěvník]

Máš tady plné stránky videí a promluv, kde Probuzení promlouvají, aniž by se jich někdo na něco ptal.

To je omyl. Reagují na opakované prosby těch, kteří je vyhledávají a o to nahrání je požádají.

Mistři, kteří přednášejí, mluví, píšou, reagují na opakující se otázky, pozvání a prosby těch, kteří se na ně obracejí, i ta videa nahrávají jako reakci na prosby těch, kteří je o to požádali.

Podobné je to i s jejich knihami. Jeden z Probuzených řekl, proč se nakonec ukázalo, že má smysl psát knihy: mnoho hledající se ptá pořád znovu a znovu na to samé a je proto jednodušší a smysluplnější odpovědi na to napsat - přečíst si to pak může každý, kdo má o to zájem.

Že Probuzení nemají potřebu sami z vlastní iniciativy druhé učit, je zřejmě těžké pochopit, pokud to člověk nezjistil vlastní opakovanou zkušeností při setkání s nimi a na satsanzích. Pokud člověku chybí vlastní zkušenost z celé řady osobních kontaktů s Probuzenými, jeho tvrzení vycházejí jen z toho, co si o nich a o jejich jednání myslí, ne z toho, jak to skutečně je.

[Jana]

Probuzení píší knihy i pro ty, co se ještě nenarodily a na nic se neptali. Je tady niterné propojení všeho se vším. Často se objeví odpověď Probuzeného dřív, než zazní otázka.

S Mílou Tomášovou jsem tohle zažila. Dívala se na mě a před plným sálem odpověděla na otázku, na kterou jsem před tím pomyslela. Všichni ostatní si mohli myslet: "Proč to říká, když se jí na tohle zrovna nikdo neptá?"

[Návštěvník]

Často se objeví odpověď Probuzeného dřív, než zazní otázka.
S Mílou Tomášovou jsem tohle zažila. Dívala se na mě a před plným sálem odpověděla na otázku, na kterou jsem před tím pomyslela. Všichni ostatní si mohli myslet: "Proč to říká, když se jí na tohle zrovna nikdo neptá?"

Probuzení odpovídají těm, kteří za nimi z vlastního zájmu přišli - poslechnout si jejich přednášku, pokládat jim otázky... anebo jen tiše spočívat v jejich Přítomnosti. Mnozí Probuzení jsou jasnovidní a dokážou proto odpovědět i na nevyslovenou otázku, kterou si někdo při setkání s nimi myslí.

Jinak Probuzení mlčí.

Nehlásají nic těm, kteří neprojevili zájem se s nimi setkat, na něco se jich zeptat, být v jejich přítomnosti.