Jak diskutovat

[Návštěvník]

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality by tu nebyl žádný "někdo", který by se o tom potřeboval stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým".

[Jana]

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality by tu nebyl žádný "někdo", který by se o tom potřeboval stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým".

To, že tady je někdo, kdo potřebuje stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým" je jen snem v mysli. Ve skutečnosti tady nikdo takový není, je tady jen projev, tedy něco, co se objevuje a mizí.

Při ztotožnění s představou, že jsi to tělo a mysl, že jsi tou osobou, když přijdeš k Probuzenému, uvědomuješ si ho jako tělo, jako osobu.

Ale on Tě vnímá jako své vlastní Bytí, stejně neomezeně, stejně bezproblémově.

Jako lásku, radost v srdci, jako štěstí.

Tyhle kvality, které v Tobě poznává, jsou milostí, která může probudit poznání i v Tobě, kdo jsi.

Jak by štěstí, radost, láska mohly mít nějaké deprese? Ty může mít jen mysl a mysl je něco, od čeho je Probuzený zcela osvobozen.

Nic to s ním nedělá.

Ani s Tebou ne, jakmile si uvědomíš, že nejsi to, co si myslíš.

[Návštěvník]

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality, je tady uvědomění projevu, který se objevil, zmizel a to štěstí uvnitř nás zůstává ničím nedotčeno. Bez připoutanosti k iluzi nemá nad námi žádnou moc ani deprese a ani TND.

Bez připoutanosti k osobnímu příběhu, k osobě, představě individuality by tu nebyl žádný "někdo", který by se o tom potřeboval stále znovu ujišťovat - tím, že to znovu a znovu vysvětluje neexistujícím "druhým"

a zpochybňovat cokoliv, co by mohlo tuhle jeho potřebu ohrozit.

[Jana]

[Jana]

[Návštěvník]

Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.

Když se tohle pochopí, hrozí osvícenému já zánik. Proto hledá jakékoliv důkazy, že neexistuje, a snaží se v tom stále znovu utvrzovat.

[Jana]

Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část obsahu své mysli, jen asi 10%, a zbývajících 90% (to je ten Stín) si vůbec neuvědomujeme, takže Stín rozhoduje z největší části o tom, jak třeba i v nejlepším úmyslu zareagujeme. Právě proto, že v sobě máme spoustu podvědomých nerozpoznaných negací, které rozhodují o tom, proč a jak reagujeme, Eduard a Míla Tomášovi učili své žáky základu všech duchovních cest, všímavosti k tomu, co je v pozadí našich reakcí - všímavosti k vlastnímu Stínu. Říká se tomu bdělost.

Když se tohle pochopí, hrozí osvícenému já zánik. Proto hledá jakékoliv důkazy, že neexistuje, a snaží se tom stále znovu utvrzovat.

Potíž je v tom, pokud hledáme Pravdu v mysli.

Proto se taky medituje, aby se mysl přesáhla.

[Jana]

Proto taky s přijetím Pozvání ke svobodě, se nechává mysl za dveřmi, stejně jako boty.

Pokud to pozvání ke svobodě opravdu přijmeš, tak můžeš ochutnat, o čem tady píšu.

[Návštěvník]

Jak vzniká ta stálá neutuchající potřeba osobního já poučovat druhé?

Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.

A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

[Jana]

Jak vzniká ta stálá neutuchající potřeba osobního já poučovat druhé?

Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.

A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Jestli máš potřebu pochopit, co Tvou reakci vyvolalo, tak si to chápej. Nic proti tomu nemám. Já tyhle potřeby nemám. Pro mě je to psaní jen radostí, nic víc od toho neočekávám a ani ve mně není žádný kontrolor, který by to hlídal.

[Návštěvník]

Jak vzniká ta stálá neutuchající potřeba osobního já poučovat druhé?

Emoční mozek zafunguje pokaždé rychleji než vývojově mladší mozková kůra, jeho sebeobranná emoční energie rozhodne, jaká myšlenka se objeví. Všechno to proběhne ve zlomku vteřiny a pokud tohle nevíme, pak to, co nás právě napadlo, automaticky bereme jako správné a jedině možné. To je důvod, proč tak často zareagujeme podle tohoto podvědomého spouštěče, o kterém nemáme sebemenší tušení a který tak z největší části rozhoduje o našem jednání - se všemi důsledky.

Jsme si přitom naprosto jisti, že to co říkáme je pravda a že jsme pravdiví.

A tak dokud člověk nemá zájem pochopit, co v něm jeho momentální reakci vyvolalo, nemá vůbec tušení, že to je především sebeobranná reakce jeho osobního já.

Jestli máš potřebu pochopit, co Tvou reakci vyvolalo, tak si to chápej. Nic proti tomu nemám. Já tyhle potřeby nemám. Pro mě je to psaní jen radostí, nic víc od toho neočekávám a ani ve mně není žádný kontrolor, který by to hlídal.

Žádné vědomé pozorování, co ve vědomí vyvstává? Ani zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo a proč se to objevilo, jak to učili Tomášovi a další Probuzení?

To je evidentní.

[Jana]

Žádné vědomé pozorování, co ve vědomí vyvstává? Ani zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo a proč se to objevilo, jak to učili Tomášovi a další Probuzení?

To je evidentní.

Co se všímavosti týče, láska drží sama pozornost v srdci, v pravém Já. Tudíž díky lásce není třeba se o nic starat.

Eduard Tomáš se ve svých Pamětech mystika, omlouval svým žákům, že si neuvědomoval, že osvícení neprobíhá v čase.

Čas je projekcí mysli, hledat odpověď na otázku: "Proč?" můžeš zase jen vy mysli.

Když tak sem můžeš dát citace Probuzených, kteří učí "všímat si co se v něm právě objevilo a zjišťovat proč se to objevilo".

[Návštěvník]

Že naše osoba v samadhi zmizí a osvícení je tu stále, je ten základní omyl.

Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Proto se může stát, že osobní já se i po zkušenosti samadhi potřebuje stále znovu ujišťovat o tom, že natrvalo zmizelo. Cituje různé Probuzené, takže zná leccos, co říkají, naprosto ale ignoruje jejich upozorňování na pokračující aktivování osobního já i po zkušenosti samadhi a že právě proto zdůrazňují, jak nezbytná je všímavost = bdělá pozornost k čemukoliv, co právě v mysli vyvstalo.

Podrobně všímavost k mysli vysvětluje Eduard Tomáš v knize, kterou o tom napsal

[Jana]

Že naše osoba v samadhi zmizí a osvícení je tu stále, je ten základní omyl.

Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Proto se může stát, že osobní já se i po zkušenosti samadhi potřebuje stále znovu ujišťovat o tom, že natrvalo zmizelo. Cituje různé Probuzené, takže zná leccos, co říkají, naprosto ale ignoruje jejich upozorňování na pokračující aktivování osobního já i po zkušenosti samadhi a že právě proto zdůrazňují, jak nezbytná je všímavost = bdělá pozornost k čemukoliv, co právě v mysli vyvstalo.

Podrobně všímavost k mysli vysvětluje Eduard Tomáš v knize, kterou o tom napsal

Tohle jsou citace z téhle knihy, Eduarda Tomáše? Jestli ano, dej sem prosím delší citaci, ať jsou jasnější souvislosti.

[Jana]

Důvod, proč po probuzení tady není osoba jako podstatné jméno, ale jen projev osoby, vysvětluje docela srozumitelně Alan Watts



Často probuzení říkají věty typu: "Není tu nikdo, kdo by..." , "Není tady žádný konatel..."

Jsme zvyklí uvažovat v podstatných jménech a pro logickou mysl vypadá nepochopitelně, že veškerý projev vyvstává z prázdnoty, mizí v ní a fakticky tady nic stabilního ve hmotě, formě, tvaru neexistuje.

[Návštěvník]

Že naše osoba v samadhi zmizí a osvícení je tu stále, je ten základní omyl.

Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Proto se může stát, že osobní já se i po zkušenosti samadhi potřebuje stále znovu ujišťovat o tom, že natrvalo zmizelo. Cituje různé Probuzené, takže zná leccos, co říkají, naprosto ale ignoruje jejich upozorňování na pokračující aktivování osobního já i po zkušenosti samadhi a že právě proto zdůrazňují, jak nezbytná je všímavost = bdělá pozornost k čemukoliv, co právě v mysli vyvstalo.

Podrobně všímavost k mysli vysvětluje Eduard Tomáš v knize, kterou o tom napsal

Tohle jsou citace z téhle knihy, Eduarda Tomáše? Jestli ano, dej sem prosím delší citaci, ať jsou jasnější souvislosti.

Kdyby to byly citace z této knihy, bylo by to pod nimi uvedeno. Někde ji ještě asi mám, ale pokud má někdo zájem opravdu se dozvědět, co v ní je, jak Tomášovi učili své žáky pozornosti k tomu, co právě v mysli vyvstalo, a když se jim to začalo dařit, i pozornosti k tomu, co je ´za´ myslí, je možné koupit si Jógu pozornosti tady: https://knihy.heureka.cz/joga-pozornost ... -tomas_5/#

[Jana]

Tohle jsou citace z téhle knihy, Eduarda Tomáše? Jestli ano, dej sem prosím delší citaci, ať jsou jasnější souvislosti.

Kdyby to byly citace z této knihy, bylo by to pod nimi uvedeno. [/quot]

Zajímají mě přímo citace Eduarda Tomáše, kde a v jaké souvislosti říká, že

naše osoba v samadhi zmizí a osvícení je tu stále, je ten základní omyl.

Osoba v samadhi zmizí jen dočasně - jak na to upozorňují Probuzení - a pak se projevuje dál. Je to důsledek nerozpuštěných motivací.

Sice je pravda, že osoba nezmizí, ale zmizí jen představa osoby. Proč nemůže osoba zmizet, vysvětluje Alan Watts výše. Nemůže zmizet něco, co neexistuje, co není skutečné. Podstatná jména jsou iluze, ve vědomí se objevuje jen projev (slovesa).
Tudíž při probuzení se prohlédne iluzornost představy osobního já, iluzornost osoby, iluzornost ega.

[Návštěvník]

Mám tady pár výpisků z Jógy pozornosti E.T., kde učí, jak postupně začít vnímat jednotlivé obsahy našeho podvědomého skladiště, které všechny myšlenky spouští.

“Proveďte analytické zkoumání své vlastní bytosti.

“Pozorujte ticho silou své vnitřní pozornosti, co dělají vaše myšlenky. Za okamžik zpozorujete, že mysl je jich dosud plná. Dokonce se vám může zdát, že je jich nyní víc. Není to pravda, je jich stále stejně, ten pocit je způsoben tím, že jste si jich dříve nevšímali. Nyní pozorujete, jak se myšlenky rozvíjejí, jak přeskakují z námětu na námět, a vy je – necháte běžet. Nerozvíjíte je záměrně, nepomáháte jim, ale také je nepřemáháte...“

“Jakmile začnete toto umění jen trochu ovládat, stáváte se svědkem myšlenek... stáváte se jejich pozorovatelem. Tomuto stavu se naučíte nejprve v meditaci a postupně se tato schopnost přenáší do všedního života.“

[Jana]

Mám tady pár výpisků z Jógy pozornosti E.T., kde učí, jak postupně začít vnímat jednotlivé obsahy našeho podvědomého skladiště, které všechny myšlenky spouští.

“Proveďte analytické zkoumání své vlastní bytosti.

“Pozorujte ticho silou své vnitřní pozornosti, co dělají vaše myšlenky. Za okamžik zpozorujete, že mysl je jich dosud plná. Dokonce se vám může zdát, že je jich nyní víc. Není to pravda, je jich stále stejně, ten pocit je způsoben tím, že jste si jich dříve nevšímali. Nyní pozorujete, jak se myšlenky rozvíjejí, jak přeskakují z námětu na námět, a vy je – necháte běžet. Nerozvíjíte je záměrně, nepomáháte jim, ale také je nepřemáháte...“

“Jakmile začnete toto umění jen trochu ovládat, stáváte se svědkem myšlenek... stáváte se jejich pozorovatelem. Tomuto stavu se naučíte nejprve v meditaci a postupně se tato schopnost přenáší do všedního života.“

A když se rozpozná povaha myšlenek, pozná se, že myšlenky jsou představy a nejsou ničím skutečným... 1. lekce dzogčhenu
a pokračuje to:
Vize je mysl, mysl je prázdná, prázdnota je čiré světlo.
čiré světlo je spojením, spojení je velká blaženost.

Tudy cesta vede, ano.

[Návštěvník]

Mám tady pár výpisků z Jógy pozornosti E.T., kde učí, jak postupně začít vnímat jednotlivé obsahy našeho podvědomého skladiště, které všechny myšlenky spouští.

“Proveďte analytické zkoumání své vlastní bytosti.

“Pozorujte ticho silou své vnitřní pozornosti, co dělají vaše myšlenky. Za okamžik zpozorujete, že mysl je jich dosud plná. Dokonce se vám může zdát, že je jich nyní víc. Není to pravda, je jich stále stejně, ten pocit je způsoben tím, že jste si jich dříve nevšímali. Nyní pozorujete, jak se myšlenky rozvíjejí, jak přeskakují z námětu na námět, a vy je – necháte běžet. Nerozvíjíte je záměrně, nepomáháte jim, ale také je nepřemáháte...“

“Jakmile začnete toto umění jen trochu ovládat, stáváte se svědkem myšlenek... stáváte se jejich pozorovatelem. Tomuto stavu se naučíte nejprve v meditaci a postupně se tato schopnost přenáší do všedního života.“

A když se rozpozná povaha myšlenek, pozná se, že myšlenky jsou představy a nejsou ničím skutečným...

neznamená to, že se má ulpět na tomhle názoru a nepokračovat v poctivém pozorování každé myšlenky nebo emoce, která právě vyvstala.

Proč nestačí jen rozpoznat, že myšlenky jsou představy a nejsou ničím skutečným?

Bez neustálého uvědomování si jednotlivých vyvstávajících myšlenek bdělým, pozorujícím vědomím, a bez upouštění od každého ztotožnění se s tou konkrétní myšlenkou je snadné dojít ke ztotožnění s přesvědčením, že myšlenky jsou jen představy a nejsou ničím skutečným... a může to vést k domněnce, že je zbytečné věnovat pozornost obsahům vědomí, jelikož myšlenky nejsou ničím skutečným...

Pokračuje pak automatické sebeztotožňování s tou - podle přesvědčení osobního já - nejdůležitější myšlenkou, že myšlenky nejsou ničím skutečným ... a stejně tak pokračuje i navyklé, automatické sebeztotožňování se všemi dalšími myšlenkami, kterým se už nevěnuje pozornost...