vostal petr píše:Aha, ptáš se mě na rozdíl mezi osvícením a neosvícením. Extrémně neosvícený stav jsem poznala v očistci, v životě před touhle inkarnací. Bylo to něco jako když máš pevně uzavřená víčka očí a nevidíš světlo. Můžeš zaznamenávat pohyb, ale je to jen pohyb stínů, temnot. Všechno se tady jeví jako děsivé, zlé, neodpustitelné, nepřijatelné.
A osvícení nastane, když se ta víčka otevřou, všechno je rázem osvícené, plné světla, lásky, přijetí.
A kde ten vočistec je ???
Tak ještě jednou. To světlo existence tady je pořád, i když tu nebylo poznávání skutečnosti. Temnotu duše, veškerou negativitu, která se jevila jako reálná, způsobovala jen má vlastní zaslepenost, neschopnost poznávat, že celá existence je ve skutečnosti dobrá, je láskou, není v ní nic nebezpečného, ohrožujícího. Veškerá negativita, kterou lze prožívat jako realitu, je jen nevědomostí, snem za zavřenými víčky, představou mysli. Celá ta existence ve skutečnosti je sama o sobě světlem, je tím, co je samo zdrojem osvícení.
Tvá existence sama o sobě je světlem, je dobrá, je krásná, je láskou, bez ohledu na to, jak se zrovna jeví projev.
To, co způsobuje temnotu duše, je nevědomá mysl a víra v to, že víme, co je na té existenci špatně. Není v tom poznávání pravdy. Temnota neexistence není sama o sobě špatná, protože v ní nic neexistuje, tudíž v ní není možné nic špatného prožívat. Ale může tu být sen o bytí v temnotě nebytí. Absolutní ztrátou je poznání pravé podstaty temnoty nebytí, ve které se ztrácí úplně všechno. V nebytí nejsme ničím, tak jak by se nám mohlo něco špatného dít? A v Bytí je naše existence ve spojení se světlem celé existence, tak nám nemůže nic chybět. Celá existence je v nás láskou. Tohle je absolutní zisk. Víc už není možné získat.
osvícení znamená pouze "přirozený život"
Ano, přirozená existence je v Bytí.
Krásná je Emanuelova věta:
"Nekritizujte se. Ve tmě se nevidíte."
