Stránka 3 z 3

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: pon 23. dub 2018 21:19:52
od vostal petr
Dá se to tak brát,
ale to zase oklikou říkáš, že je někdo blbej, páč je prvnáček...

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: pon 23. dub 2018 21:35:44
od hehehe
Jak si to vyložíme, může - aspoň podle mé zkušenosti - být různé.

Zjišťuju, že současně s tím, jak mi přestávají vadit moje vlastní rozpoznané nedovedné reakce, které se předtím vnímaly jako projevy vlastní blbosti, a vnímají se jen jako projevy/pohyby energie, kupodivu to pak úplně stejně zafunguje i u reakcí na chování druhých

Proč, je asi jasné - když naletíme na svůj prvotní pocit, že je někdo blbeček/prvňák, ocitnem se tím odsouzením na úplně stejné úrovni jako je ta, nad kterou se cítíme být povýšeni.

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: pon 23. dub 2018 22:11:39
od vostal petr
Já dneska už žádnou kloudnou odpověd asi nevymyslím,

ale kdyby jsme vyhodili první emoci a reagovali pouze konstatováním,

tak i ono pouhé konstatování v sobě může obsahovat nevědomou připoutanost k něčemu,

a může se nám to pak vrátit...

Takže když řeknu že "chybama se člověk učí" tak si to někdo může vztáhnout někdo negativně na sebe,

takže pak je lepší mluvit všeobecně či teoreticky nikoliv osobně k někomu

čímž pro dnešek moje IQ asi končí...

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: pon 23. dub 2018 22:33:36
od hehehe
vostal petr píše: kdyby jsme vyhodili první emoci a reagovali pouze konstatováním,

tak i ono pouhé konstatování v sobě může obsahovat nevědomou připoutanost k něčemu


Jo, protože vyhodit = odmítnout

Ono vlastně není nijak těžké přijmout a pozorovat tu reakci jako to, co tu prostě JE, asi jako když se z neomezeného prostoru pozoruje sluneční soustava... dá se to tak uvidět kdykoliv

Ne že by se to podařilo pokaždé, to ani náhodou, ale i tak je to docela podstatný rozdíl oproti dřívějšku

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: úte 24. dub 2018 7:02:25
od vostal petr
Jo, protože vyhodit = odmítnout

Tedy myslel jsem to trošku jinak,
jako kdybychom se vo tom nebavili a přeskočili to,

ale máš pravdu,
přeskočit to nejde, začíná to totiž už na tý první reakci,
pokud to potlačíš, tak pak se to musí ukázat někde dále v tvém dalším třeba "rozumném konstatování"

Ne že by se to podařilo pokaždé, to ani náhodou, ale i tak je to docela podstatný rozdíl oproti dřívějšku

OK,
ale stejně nesouhlasím moc s tím, že by se to mělo dělat takto krok za krokem,
proto taky v dzogčhenu tam maj ty transmise v kterých jde zřejmě jen o uvědomění prostoru,
aby to mohli rovnou pozorovat z prostoru,
což já osobně (páč mě na transmise moc neužije) nahrazuji tou relaxací...

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: úte 24. dub 2018 10:48:29
od hehehe
vostal petr píše:
Ne že by se to podařilo pokaždé, to ani náhodou, ale i tak je to docela podstatný rozdíl oproti dřívějšku

OK,
ale stejně nesouhlasím moc s tím, že by se to mělo dělat takto krok za krokem

Kdepak krok za krokem :hm:

Někdy to prostě nastane, jindy ne,
a proč je to tak, fakt netuším

má to zřejmě svoje skryté/neuvědomované příčiny

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: stř 25. dub 2018 8:29:29
od vostal petr
hehehe píše:Proč by to mělo vadit? Dá se to brát jako samozřejmá reakce na momentálním stupni jeho vývoje - stejně jako máme všichni nejrůznější reakce na jednotlivých stupních svého vývoje.


Už jsem na to přišel, chtělo to jen více prostoru :

Všechny cesty vedou do Říma

(tedy cíl je stejný a cesty jsou různý a všechny vedou do cíle)

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: stř 25. dub 2018 9:00:57
od Návštěvník
:)

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: stř 25. dub 2018 14:16:37
od vostal petr
Takže,

nejlepší navyžádaná rada je : Běž do Řiti !

(a sakra, to ta síla zvyku, zase jsem to popletl, samozřejmě do ŘÍMA)

Re: Snažení

Nový příspěvekNapsal: ned 06. kvě 2018 12:13:05
od Návštěvník
Z tendencí sestává ego. Tendence je chtění něco udělat - něčí chtění vzniklé z něčí potřeby to udělat, např. z potřeby vysvětlit něco někomu jinému, aby...

Na rozdíl od pouhého reagování, které je podobné jako u rostlin

když vysvitne slunce, zaktivuje se chlorofyl...
Obdobným způsobem může docházet k reakcím na dění i v lidském tvaru

D.H:
Zatím co běžné mentální fungování by mohlo představovat neustálou snahu něčeho ´dosáhnout´, duchovní poznání je zcela bezúsilné, pasivní a spontánní. Přijímá se, místo aby se ho dosahovalo. Je to obdobné, jako když utichne zvuk: tichost se objeví sama od sebe. Člověk toho nemůže dosáhnout usilováním nebo snažením. Prostřednictvím mentální aktivity vzniká možnost něco ovládat; v odhalení žádná kontrola neexistuje. Nulové ovládání/kontrolování je možné, když tu není nic, co by se mělo ovládat/kontrolovat, a když neexistuje žádný způsob, jak aplikovat ovládání, i kdyby to možné bylo. S tím, co je bezformové, nelze manipulovat.