Odjinud

[terros]

Z RW:

"U otázky vždy záleží na tom, čeho se týká a kdo se ptá.

U jednoduchého dotazu na oblíbený pokrm, pořad apod. existuje zcela jednoduchá pragmatická odpověď a nenapadá mne, proč by odpověď nebyla někomu jasná.

Potom ale existují dotazy, a specielně v oblasti duchovna to bývají otázky, kdy odpověď jednoduchá sice může být, může zaznít, ale tázající jí neporozumí. Proč?

Jednoduše, protože se ptá na zkušenost někoho druhého, kterou dosud sám neudělal. V této fázi se rozhoduje o tom, zda tázající míní svoji otázku vážně a doopravdy, potom přichází k dalším doplňujícím otázkám a upřesňujícím odpovědím, nebo... se dotyčný ptá s tím, že si myslí, že může teď a hned všechno pochopit, a nebo se dokonce ptá na něco, na co má už předem hotový názor, aniž by to vůbec absolvoval, měl s tím, na co se ptá, jakousi vlastní zkušenost.
Tam je potom dialog naprosto nemožný...

Diskuse (věcná) končí, když se namísto diskutovaného tématu začnou lidé dohadovat o tom, kdo je tady ten nejblbější, nebo oklikou, tedy z toho, co někdo napíše jasně vyplývá, že on rozhodně tím blbem není."



"Diskuzní forum svádí k mnohem větší ostrosti. Sama jsem v osobním kontaktu mnohem mírnější, smířlivější, takže když vidím, že mě lidé neposlouchají, nebo nechtějí slyšet víc, dál nepokračuju. V textové formě mě nemá moc co zastavit, krom mé vlastní sebekázně a úvahy, co to tedy vlastně chci napsat a říct. Je docela dobrou věcí si to co napíšu přečíst, zkontrolovat, víc opečovat, aby výsledná zpráva nebyla útokem, ale slušnou a uctivou konfrontací odlišného názoru."

[Návštěvník]

Jsem ráda, že jste a že je možné popovídat si, byť virtuálně, s lidmi podobného založení. Na RW chodím pár let, s většími či menšími přestávkami. A nemůžu se ubránit pocitu, že pokaždé jsou příspěvky agresivnější, slova ostřejší, lidé jízlivější. Měknu já nebo tady panuje příslovečná "blbá nálada"?

-----

Jsi jen mnohem vnímavější, než dříve.
Sama doba sebou nese výraznou polarizaci nejen životního stylu, ale i názorů - na život i duchovno.
I když se to může zdát být paradoxní, vnímám to jako lekce, jimiž se postupně máme naučit vzájemné úctě a toleranci či respektu. Ono to nejde jinak, než že se nejprve upevníme ve své vlastní víře.
Projdem si nezbytně etapou, v níž máme pochopit, že jednotlivé nauky jsou jako různé dopravní prostředky, které sice jedou stejným směrem, ale jinou rychlostí a někdy nemají okna, takže není vidět do krajiny kolem. A to je škoda, protože nejdůležitější je cesta sama. A také to, co se v jejím průběhu naučíme sami o sobě.

----

Když se někde sejde více různých lidí, kteří mají různé názory na velmi málo prozkoumanou oblast, navíc je to na internetu a doba je taková (globalizace), že není problém aby se setkaly názory ze všech koutů světa. Není se pak čemu divit, když dochází ke kolizím, zácpám, objížďkám, hromadným nehodám, snahami provoz řídit, zavést nová pravidla:)

Není jednoduché vést konstruktivní dohady bez zbytečného zatahování emocí navíc v prostředí internetu, kde každý svůj názor dodává se spožděním a píše ho v jednom kuse a používá citace předchozích příspěvků. Proto o to snadnějš vznikají třenice. Pointou jde o to co s tím uděláme.

Někdo může mít problémy s tím, že lidé zabývající se ezoterikou mají být přeci takoví a onací (pozitivní, láskyplní,...) a najednou kouká, že je to jinak. To je ale pak problém osobních očekávání. Konflikt a střet názorů není nutně špatný. Je dobré vidět i jiné názory, i když to často přináší nepříjemnou nejistotu, "tak sakra jak to teda je", ale také uvědomění si, že sami si naše poznání vytváříme a skládáme a neexistuje nic jako "objektivní a nepopiratelná realita" i když sama musím přiznat, že doufám alespoň "v použitelné životní poznání stojící na hlubším zvážením věcí, ne na slepé víře."

V tomhle je mi vědecká metoda (jakákoliv věda) sympatická, zkoumá, hledá, pochybuje, neustále se vyvíjí a součástí každé dobré práce je přeci i zpracování námitek, zmínění odlišných zkoumání a každá práce má své určené oponenty, lidi s účelem konstruktivně hledat nedostatky, upozorňovat na možnosti zlepšení, zjednodušení, vytvoření uplně jiného přístupu.

Tak ať nám v tom novém roce jde debatování k užitku všech zůčastněných.

--------

Čím víc se hádáte a vztekáte, tím víc jsem klidnější. Čím víc nadáváte, tím víc se usmívám. Sama si to neumím vysvětlit, ale když čtu ty příspěvky, tím víc mě to posiluje.

------

Mohu podepsat. Nějak mne to posiluje narozdíl od dřívějška, kdy mne to spíš frustrovalo. Jsem za tu změnu rád. Konečně.

----

Všechno, i tyhle pocity, je jen takový přechodný stav.
Někdy se prostě cítíme tak-nějak bohorovně

---

Skutečná vnitřní změna ale neproběhne bez toho, aby si člověk ty svoje reakce, tj. obranný mechanismy uvědomil a vůbec s tím chtěl něco dělat, tedy pocítil nutnost to změnit.
Pak je tato virtuální realita diskusního webu (s duchovním zaměřením zvláště) opravdu bezvadným trenažérem. Navíc nekrvavým.

Myslím, že není zase takový problém nebrat si to, co kdo píše osobně, horší už to většinou bývá v té praxi všedního dne, když přijde situace, která je po toho kterého člověka opravdu bolestivá.
A dokud tuto „ne-frustraci“ nepřeneseme do všech situací v našem životě, tak taky v téhle virtualní realitě skončí

A tak zaplaťpánbůh za takováto fóra, je to dobrý prostředek, a určitě jasná možnost, v celém tom našem procesu sebepoznání.
---

[Návštěvník]

citace: "Zároveň mám tu zkušenost, že jakmile se začneme cítit „uspokojivě“, tak nám přijde do cesty něco, co nám zcela přesně ukáže, jak jsme na tom doopravdy."

Tu zkušenost asi máme všichni. Pokud se cítím spokojeně, "bohorovně", tak si to užívám. Prožívám. Mám z toho radost. A hlavně to nechávám plynout a neprogramuju si nějakou brzkou podpásovku, nebo nějakou situaci, kterou nezvládnu. Tím neříkám, že to nepřijde.

Ten zákon prostě JE a BUDE. Ten zákon nijak zrušit nejde. Zrození střídá smrt, noc střídá den, léto střídá zimu ... zkrátka to kyvadýlko se houpe od jednoho pólu ke druhému a nejde zastavit. A platí ve všech úrovních. Na té duševní úrovni to ale asi pociťujeme nejvíc.
Zvlášť citlivější jedinci, kteří dokáží velmi bouřlivě prožívat radost a nadšení, tak stejně hluboko se dokáží utápět ve smutku a trápení. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale jako Rak na tom asi budu poněkud hůř, než kdybych byla třeba Lev.

Proto chci přijít na to, jak to udělat, abych tyto své pocity co nejvíc eliminovala. Abych se nenechala vláčet kyvadlem svých nálad, abych ten zákon prostě nějak "elegantně obešla". Jsem na začátku, něco zkouším vědomě, něco se mi zkrátka stane "jen tak" , ale tím, že se to stane, tak zase dost věcí mi docvakne.
Je to zkrátka složité...ta jednoduchost . Ale určité poznatky už mám.

----

Tady jsi vyjádřila "jádro pudla".
Ono se skutečně většinou chce něco obcházet, a to nejen v uvozovkách.
Na to "co s tím" už naštěstí přišli ti před námi. A co je na nás?
Přijít na to, že jiné cesty není, prostě si to prakticky ověřit, to je celé.
A tahle touha, potřeba, něco opravdu pochopit a změnit, ta tady buď
je, nebo není.

[Návštěvník]

Amen.

[Návštěvník]

Praktiky manipulanta

Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.

Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen
říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká, ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.

V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.

Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, jací jste nebo nejste. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odrazí vaše pocity a sdělení a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).

Co je cílem manipulátora? To je různé. Někdy je to potřeba ovládat ostatní, někdy jsou to peníze, někdy pocit moci, nepřijímání názoru, apod., vždy to však maskuje pod nějaké jiné motivy, které se vám zdají dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.

[teonik]

ahoj
také koukám na rw
sem tam něco napíšu
je to poučné(tj to,co napíšu je poučné pro mě)

ale už mě to psaní moc nebaví
vyjádřil jsem to takhle:

Jak chutná rohlík?

Chtěl jsem mu ukázat,jak chutná rohlík
a napsal jsem mu knihu receptů

Chtěl jsem mu ukázat,jak chutná rohlík
a složil jsem o tom básen

Chtěl jsem mu ukázat,jak chutná rohlík
a nakreslil jsem rohlíkovou mandalu

Chtěl jsem mu ukázat,jak chutná rohlík
a taxem řek:tu máš-ochutnej...

(s rohlíkem to de,s Poznáním je to vzácnější...
a tak z nostalgie stále ještě píšu
zatím)

bur@na
..................

[Návštěvník]

z RW:

Co tedy přesně je to, co nám umožňuje, že nemusíme cosi znovu takto bolestně prožívat?

"Když se zbavím svých iluzí o sobě a svých iluzí o tom "cosi".

Pak člověk uvidí souvislosti mezi následkem a příčinou a je to něco jako očista, takže pochopení a přijetí a přitom zbavení se toho.
Pak už jasně vidí: když bude opakovat to stejné jako předtím, tak to zase stejně dopadne.
A už vidí možnost to změnit, má už dostupnou možnost výběru.
No jenom ta jasnost vidění, kdyby se tak ráčila toulat víc po lidech, zatím se učíme spolehlivěji tou bolestí, že bychom měli něco změnit."

[přihlížející]

viewtopic.php?f=59&t=1053&p=13472#p13468

Dokud se nevnímají a nepřijímají obsahy vyvstávající ve vědomí - včetně podbarvujících pocitů - jako tvary nekonečné energie, je i ve ztišení pořád přítomné klamné já, které se s jejími tvary nevědomky ztotožňuje.

Teprve když se pocit provázející myšlenku rozpozná, můžu si ho plně uvědomit, nechat ho ve vědomí rozvinout. Uvědoměním, rozpoznáním to ztratilo sílu vyvolávat automatické reakce, které jinak vznikají, i když vlastně nevím proč. Můžou se i dál objevovat různé pocity, odmítání nebo naopak preferování, ale když se rozpoznávají, zařadí se mezi běžný inventář v prostoru mysli. Prostě tam jsou. Je možné je klidně přijmout jako podoby vytvarované mentální energie, tím se tvar rozplyne a je jen čistá energie.

Jinak řečeno na http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.ph ... =30#p51318

Představ si, že ten prostor "mezi námi" je taková bezbarvá plocha. Když do ní někdo vstoupí, je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...

A to je ono pomyslné "jádro pudla". Oni si neuvědomují to, že jejich existence zanechává barevnou stopu (protože svolují, aby jim jejich mysl filtrovala/blokovala tuto informaci), ale pokud se v jejich okolí objeví JINÁ barva, reagují podle své přirozenosti, často i velmi agresivně. (Zase podobnost - zvířata mají svá teritoria, člověk si ani neuvědomuje, jak je v tomto těm zvířatům podobný...)

Stejně tak člověk, který si svou osobu neuvědomuje v celé její šíři, je podvědomě v automatickém obranném postoji, jakmile se vedle něj zjeví něco, co tu osobu "jaksi" neprojevuje.

nebo tady http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.ph ... 780#p48973

[Návštěvník]

z RW:

Co tedy přesně je to, co nám umožňuje, že nemusíme cosi znovu takto bolestně prožívat?

"Když se zbavím svých iluzí o sobě a svých iluzí o tom "cosi".

Pak člověk uvidí souvislosti mezi následkem a příčinou a je to něco jako očista, takže pochopení a přijetí a přitom zbavení se toho.
Pak už jasně vidí: když bude opakovat to stejné jako předtím, tak to zase stejně dopadne.
A už vidí možnost to změnit, má už dostupnou možnost výběru.
No jenom ta jasnost vidění, kdyby se tak ráčila toulat víc po lidech, zatím se učíme spolehlivěji tou bolestí, že bychom měli něco změnit."

Tož tedy, proč, i když něco prožijeme hodně bolestně, tak se nám tato "lekce" (v bledě modrém) znovu, a třeba i opakovaně vrací?
Ono to naše uvědomění a pochopení má mnoho vrstev, a pokud mohu, tak by se toto téma dalo ještě trochu prohloubit.

Třetí fáze. Jsem tam, jako na začátku. Situace je pořád stejná, ale už mě zase bolí, protože jsem nedokázala trvale přijmout to, co nemohu změnit. Je to zase o myšlení a egu. A pokoře.

Proto se to pořád vrací. A tak dlouho se to bude vracet, dokud to skutečně nezpracujeme.

[Návštěvník]

z http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=1335

"Stres i rezistence mají společné jmenovatele:
Dvě (a více) nesouladné přesvědčení, kterým věříme, a kterým aktuálně věnujeme pozornost, kterým aktuáně dáváme důvěru v jejich naplnění... když někdo dospěje k názoru, že by svět měl být takový, ale zároveň věří, že svět směřuje jinam. Nebo že by se člověk měl chovat tak a tak slušně, ale chová se velmi hrubě... Jsou to všechno protichůdné energie. Pokud budu věřit, že by se člověk měl chovat hrubě a pozoruji člověka, který se tak chová, tak jsem v souladu s tímto mým systémem víry a budu spokojený a vice versa.

Takže pokud cítíme napětí, rezistenci nebo stres, tak je tam většinou systém víry a přesvědčení, který tlačí proti sobě. Případně jsou to aktuální myšlenky, které tlačí proti sobě. Vždy jim ale musíme věřit, jinak bychom neměli aktivní ty pocity. Velmi často jedna z těch myšlenek je vnímání aktuální reality okolo nás (a té samozřejmě věříme už tak automaticky, pokud bychom jí něvěřili, těžko by měla sílu nás znepokojit).

Hodně do toho mluví i pozornost. Systém víry a přesvědčení můžeme mít jaký chceme, ale pokud se neaktivuje aktuální pozorností, tak se nijak neprojeví. Pozornost je v tomto případě jako světlo baterky, která posvítí do té části a do té části a umožní nám nahlédnout do našeho systému přesvědčení. Doslova ho vnese na světlo. Proto jakýkoliv pocit, emoce, která takto vzniká, je opravdu vítaná a požehnaná, protože nám ukazuje, indukuje kde co je a kde co není. Těšme se na každou další negativní emoci, kterou v sobě v zákoutí objevíme..."

[Návštěvník]

z RW http://www1.reiki-cz.com/modules.php?na ... 3491#13491

"...Sám jsem měl v životě to štěstí, že jsem potkal jednoho z těch opravdových učitelů a strávil s ním několik let. A nevyměnil bych toto období za nic na světě, je to něco, co nelze ničím vyvážit. A znám pár dalších takových lidí, kteří považují setkání zase s jejich učitelem za nevýslovné požehnání.

Záleží také na tom, jak si kdo ten vztah učitel - žák představuje. Pro mě je to především o spolupráci a vzájemném sdílení. Potřebuji cítit vzájemnou úctu a důvěru, ať už jsem v jedné či druhé roli. Většinou jsem se ale setkal s určitou nadřazeností učitele, jakousi falešnou autoritou, a na druhé straně zase i s nepokorou žáků. Takový velice markantní případ nepokory žáka jsem zažil například, když jsem tlumočil jednomu buddhistickému mnichovi, velice moudrému a laskavému člověku s ohromnými zkušenostmi. Každý den měl pohovory s jednotlivými žáky, s každým zvlášť, mezi 6 očima - on, žák a tlumočník. A byl tam jeden muž s nesmírně sebevědomým vystupováním, který ostentativně ignoroval instrukce a dával svým chováním a mluvou panu učiteli najevo, že na jeho instrukce kašle, že on to všechno ví líp. On s ním měl velikou trpělivost, ale nakonec ho nechal být. Zatímco u ostatních si pokaždé dělal pečlivé poznámky, aby mohl průběžně sledovat jejich pokrok a podle toho obměňovat instrukce, jeho už potom jen nechal, ať se vypovídá a propustil ho. A netrvalo dlouho a ten člověk se sám rozhodl retreat předčasně ukončit.

Pokud se ale sejdou dva lidé, kteří jsou ochotni s pokorou přijmout svoje role: učitel - žák, potom z toho může vzejít mnoho dobrého a velké požehnání pro všechny."

"Sdílím Tvůj názor, Mirku, bezezbytku. Sám jsem si na vlastní kůži zažil - samozřejmě jinak, s jinými lidmi - něco hodně podobného.
Myslím, že nalezení pokory, překonání vlastní pýchy - postoj, že to víme sami dobře a jsme maximálně ochotni to druhým sdělit, aby nás mohli správně ocenit - když tohle všechno dokážeme nechat stranou, je to velký dar.
V rolích učitele a žáka byly pro mne úžasným zážitkem chvíle sdílení, souznění učitele(učitelky) se mnou jako žákem, kde v zásadě nešlo ani tak o předávání informací - člověk měl pocit "růstu" prostě tím, že sdílel bytí s učitelem. Je to něco, co se těžko popisuje a nedivím se, že ti, kdo tuto zkušenost nemají, nedůvěřují tomu, že to je vůbec možné..."

[Návštěvník]

Vipassana

Vipassana je meditací, která udělala více osvícených lidí než jakákoli jiná, protože je samotnou esencí. Všechny ostatní meditace mají stejnou esenci, ale v různých formách; je k nim přidáno také něco neesenciálního. Ale Vipassana je čistá esence. Nemůžete z ní nic vypustit a nemůžete k ní nic přidat, abyste ji vylepšili.

Vipassana je tak jednoduchá věc, že ji může dělat i malé dítě. Ve skutečnosti to nejmenší dítě ji může dělat lépe než vy, protože jeho mysl ještě není naplněna smetím, je ještě čisté a nevinné.

Vipassana se může dělat třemi různými způsoby - můžete si vybrat, který vám nejvíce vyhovuje.

První je: bdělost vaší činnosti, vašeho těla, vaší mysli, vašeho srdce. Když se procházíte, měli byste jít s bdělostí. Když pohybujete rukou, měli byste jí pohybovat s bdělostí a dokonale vědět, že pohybujete rukou. Můžete jí pohybovat bez jakéhokoliv vědomí jako mechanickou věcí ..... jste na ranní procházce; můžete se procházet bez toho, aniž byste si byli vědomi svých chodidel.

Všímejte si pohybů svého těla. Když jíte, všímejte si pohybů, které jsou potřebné pro jezení. Při sprchování si všímejte chladu, který k vám přichází, vody padající na vás a obrovské radosti z toho ? pouze si všímejte. To se nemůže stát v nevědomém stavu.

A stejné to je s vaší myslí. Ať jakákoli myšlenka projde na obrazovce vaší mysli, buďte pouze pozorovatelem. Ať jakákoli emoce projde na obrazovce vašeho srdce, zůstaňte pouze svědkem, nezapojujte se, neidentifikujte se, nehodnoťte, co je dobré, co je špatné; toto není částí vaší meditace.

Druhý způsob je: dýchání, uvědomovat si dech. Při nádechu se vaše břicho začíná zvedat a při výdechu se vaše břicho začíná znovu usazovat. Takže druhá metoda je být si vědom břicha: jeho zvedání a klesání. Pouze samotné uvědomění, jak se břicho zvedá a klesá... a břicho je velmi blízko životních zdrojů, protože dítě je spojeno s matčiným životem skrze pupík. Za pupíkem je jeho zdroj života. Takže když se břicho zvedá, je to skutečně životní energie, pramen života, který stoupá a klesá s každým dechem. To také není těžké a možná je to ještě lehčí, protože to je jednoduchá technika.

Při prvním způsobu si musíte být vědomi těla, musíte si být vědomi mysli, musíte si být vědomi vašich emocí, nálad. Takže to má tři kroky. Druhý způsob má jeden krok: pouze břicho pohybující se nahoru a dolů. A výsledek je stejný. Jak se více stáváte vědomi svého břicha, mysl se ztiší, srdce se ztiší, nálady zmizí.

A třetí způsob je: být si vědom dechu při vstupu, kdy dech vstupuje vašimi nosními dírkami. Pociťte to na tomto extrému - opačném pólu břicha - pociťte to v nose. Nádech vstupující dovnitř přináší nosním dírkám určitý chlad. Pak výdech vycházející ven... nádech vstupující dovnitř, výdech vystupující ven...

Tak je to také možné. Tento způsob je lehčí pro muže, než pro ženy. Žena si je více vědoma svého břicha. Většina mužů ani nedýchá tak hluboko do břicha. Kvůli špatnému druhu atletiky, převládajícímu ve světě, se jejich hruď zvedá a klesá. Určitě to vytváří pěknější tvar těla, když máte širokou hruď a skoro neexistující břicho. Muž se rozhodl dýchat pouze nahoře do hrudi, hruď se pak stává větší a větší a břicho se stahuje. To mu připadá atletičtější. V celém světě, s výjimkou Japonska, všichni atleti a jejích trenéři zdůrazňují dýchaní do plic, rozšíření hrudi a vtahování břicha. Ideálem je lev s velkou hrudí a velmi malým břichem. Takže buď jako lev; to se stalo pravidlem pro gymnasty a lidi, kteří pracují se svým tělem. Japonsko je jedinou výjimkou, kde se nestarají o to, aby byl hrudník široký a břicho vtažené. Vtáhnout břicho vyžaduje určitou disciplínu, a to není přirozené.

Japonsko zvolilo přirozenou cestu, proto vás překvapí japonská soška Budhy. To je způsob, jak můžete okamžitě poznat, zda soška je japonská nebo indická. Indická soška Gautama Budhy má velmi atletické tělo; břicho je velmi malé a hruď je velmi široká. Japonský Budha je úplně jiný; jeho hruď je skoro tichá, protože dýchá z břicha, jeho břicho je větší. Nevypadá to moc dobře, protože tato ve světě rozšířená idea je velmi stará, ale dýchaní z břicha je přirozenější a uvolněnější. Stává se to v noci, když spíte; nedýcháte z hrudi, ale z břicha. Proto je noc takovou zkušeností uvolnění. Ráno po spánku se cítíte tak čerstvě, tak mladě, protože celou noc jste dýchali přirozeně, byli jste v Japonsku!

To jsou dva body: pokud máte strach, že dýchání z břicha a pozornost k jeho pohybu nahoru a dolů pokazí vaší atletickou formu... muži mohou mít větší zájem o atletickou formu, pak pro ně bude lehčí pozorovat oblast nosních dírek, kde vchází dech. Pozorujte a při výdechu - zase pozorujte.

To jsou ty tři způsoby.

Každý je dobrý. A když chcete použít dva způsoby najednou, můžete použít dva způsoby najednou; pak se úsilí stane intenzivnější. Když chcete použít všechny tři způsoby najednou, můžete použít všechny tři způsoby najednou. Pak budou možnosti rychlejší. Ale to vše záleží na vás, co se bude cítit lehčí.

Pamatujte si: lehce znamená správně.

Jak se meditace ustálí a mysl se ztiší, ego zmizí. Budete tady, ale nebude zde žádný pocit "já". Pak jsou dveře otevřené.

Pouze počkejte s milující touhou, s vítáním v srdci pro tento velký okamžik největší okamžik v životě každého člověka - osvícení. Přijde... určitě přijde. Nikdy se nezdrželo ani na jediný okamžik. Jakmile jste jednou správně naladěni, nečekaně to ve vás vybouchne, transformuje vás to. Starý člověk je mrtev a nový přichází.

Sezení

Najděte si dostatečně pohodlnou a bdělou polohu pro 40 až 60 minut sezení. Záda a hlava mají být rovné, oči zavřené a dech normální. Zůstaňte co nejklidnější, bez pohybu, polohu změňte jen tehdy, je-li to skutečně nutné. Základním cílem během sezení je pozorování břicha trochu nad pupíkem, jak při nádechu a výdechu jde nahoru a dolů. Toto není technika na koncentraci, takže během pozorování dechu mnoho jiných věcí odvede vaši pozornost.

Ve Vipassaně nic není rušením, proto když cokoliv přijde, přestaňte pozorovat dech a věnujte tomu pozornost, dokud není možno se zase vrátit zpátky k dechu. Mohou to být myšlenky, pocity, hodnocení, tělesné vjemy, dojmy z vnějšího světa, atp.

Důležitý je proces pozorování, ne až tak to, co pozorujete. Proto si pamatujte - s ničím z toho, co přichází, se neidentifikujte. Na otázky a problémy se můžete dívat jako na mystéria a užít si je.

Chůze ve Vipassaně

To je pomalá obyčejná chůze, založená na uvědomění si chodidel a toho, jak se dotýkají země. Můžete chodit v kruhu nebo 10 až 15 kroků dopředu a zpět, uvnitř nebo ven z místnosti. Oči se dívají dolů, několik kroků dopředu. Během chůze by pozornost měla být zaměřena na kontakt každého chodidla, jak se dotýká země.

Pokud se objeví jiné věci, přestaňte věnovat pozornost chodidlům, všimněte si, co jiného odvedlo vaši pozornost a vraťte se zpátky k chodidlům. Je to stejná technika jako při sezení, ale pozoruje se odlišný základní objekt. Můžete chodit 20 až 30 minut.

http://osho.tady.info/osho/meditace/vipassana.php

[Návštěvník]

Z RW:

"Dobry den, chci se zeptat, jestli mi nekdo dokaze vysvetlit tuhle vec.
s pritelkyni se casto hadame, protoze pry kdyz jsem v jeji blizkosti, udela se ji zle a boli ji zada.uz to pozoruje par mesicu a ja uz si nevim rady co s ni.poradite nekdo?"

...

"To, že se udělá přítelkyní zle v tvé blízkosti, je řekl bych dané tím, že si potřebujete ve vašem vztahu něco vyřešit – uvědomit si. Stalo se mi něco podobného...

Energie je jako voda, která chce volně plynout a když nemůže, narůstá tlak a vytváří v těle napětí, které se projeví fyzickou nebo psychickou bolestí. To, že nemůže energie plynout, je dané právě nevyřešeným /neřešeným problémem ve vztahu. Představ si vodu, která tlačí na dveře a vytváří tlak. Pokud ty dveře neotevřeš, tak hladina vody za těma dveřma bude stoupat a tlak bude sílit, až ty dveře silou vylomí. Otevření dveří – uvolnění toku energie – se rovná UVĚDOMĚNÍ. Je ale potřeba nalézt ty správné dveře.

Je potřeba si spolu sednout a povídat si o pocitech a jít po nich, až přijdeš k těm správným dveřím. Většinou ty správné dveře jsou ukryty za jinýma dveřma. Je třeba jít krok po kroku. Upozorňuji, že cesta k uvědomění nemusí být zrovna příjemná, protože se člověk při tom musí podívat pravdě do očí."

[Návštěvník]

Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.

B.Mohr

http://www.stastnyzivot.com/citaty/

[Návštěvník]

Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.

B.Mohr

[Návštěvník]

Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.

B.Mohr

no já furt nevím ... pro lásku samej kopanec, lidi to nejvíc chtěj a pak se toho nejvíc bojej

[amiable]

pro lásku samej kopanec...

Zvláštní představa

Výrok

Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě

připomíná, že jsme součásti, aspekty jednoho pole.

Emocionálním odmítáním někoho /natož potom kopanci/ se separujeme od Celku. Láska naopak sceluje. Potíž je v tom, že není závislá na naší vůli. I když opravdu chceme milovat, neznamená to, že k tomu dojde. Láska je tu pořád, je součástí Podstaty, která je vším, i námi. Jenže je v nás překrytá odporem, nechutí, nenávistí... kopanci. A dokud se to postupně v sobě nerozpozná a nerozpustí, překrytí funguje, ať chceme nebo ne.

[Návštěvník]

pro lásku samej kopanec...

Zvláštní představa

...

zřejmě dost bolestně utkvělá tak, že se stává přímou zkušeností - právě pro to, že jsme součástí jednoho pole

[Návštěvník]

A tak tu máme oběti a obránce a vykonavatele spravedlnosti, nastolovatele pravdy jediné zaručené pravé, boží zvěstovatele a jiné bojovníky.

[Návštěvník]

Pokud o někom špatně smýšlíš nebo hovoříš, tvé podvědomí se domnívá, že hovoříš špatně sám o SOBĚ, protože neumí rozlišovat mezi já a ty. Čím více zaměřuješ pozornost v druhém člověku na lásku (na jeho zdravé jádro), tím více ji v něm aktivuješ a také v sobě.

B.Mohr

pro lásku samej kopanec...

Zvláštní představa

...

zřejmě dost bolestně utkvělá tak, že se stává přímou zkušeností - právě pro to, že jsme součástí jednoho pole

A tak tu máme oběti a obránce a vykonavatele spravedlnosti, nastolovatele pravdy jediné zaručené pravé, boží zvěstovatele a jiné bojovníky.

Kdyby člověku v podobném rozpoložení někdo ukázal vycházející slunce, napadne ho asi jen že jednou při výbuchu superovy celý vesmír zanikne.

To se občas stává