Odjinud

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 02. zář 2012 17:47:56

Pokud "nemá" jinou zkušenost.

Neuchopení.

Zkutečnost přirozenosti (i svého) bytí.
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 03. zář 2012 9:01:55

Návštěvník píše:Kdyby člověku v podobném rozpoložení někdo ukázal vycházející slunce, napadne ho asi jen že jednou při výbuchu superovy celý vesmír zanikne.

To se občas stává :(


ano, stává se to ...

"Zatoužil jsem po smrti.

"Daruj mi pokoj chlévů," pravil jsem Bohu, "uspořádaných věcí a svezených sklizní. Dovol mi, abych se uskutečnil a konečně byl. Mé srdce je unaveno žalem. Jsem příliš starý, abych začínal znovu od nových větví. Ztratil jsem jednoho po druhém přátele i nepřátele a na mé cestě se rozlilo světlo smutného prázdna.

Poodešel jsem, opět se vrátil a hleděl: spatřil jsem lidi, shluklé okolo zlatého telete, ne ze ziskuchtivosti, nýbrž z hlouposti. A děti, které se dnes rodí, jsou mi cizejší než nevěřící barbaři. Nesu břemeno zbytečných pokladů, podobných hudbě, která nebude již nikdy pochopena.

Začal jsem dílo jako dřevorubec se svou sekyrou v lese a píseň stromů mne opájela. Má-li být člověk práv světu, musí se takto uzavřít do nějaké věže.

Už dlouho se však dívám na lidi příliš zblízka a jsem unaven.

Zjev se mi, Pane.

Všechno je tak těžké, když člověk ztratí Boha."

Exupery - Citadela

velmi mu rozumím, pro mne jeho záhadný pád letadla v Alpách (nebojovalo se tam v té době) - záhadný není ...
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 25. zář 2012 10:33:52

Sebe-uvědomění poddajnosti
Poddajnost je prvním sebe-uvědoměním. Poddajnost neznamená být ochablý. Znamená jen spočinout ve stavu jednoduchosti, zůstávat nekomplikovaný a současně přístupný. Ať jsou ostatní nepřátelští nebo přátelští, ten kdo praktikuje poddajnost, rozvíjí pocit laskavosti k sobě a účast s ostatními. Dá se říci, že naše mysl tak není zaplněna obyčejnými zájmy a nikdy se nenecháme svést triviálními situacemi. Je tomu tak proto, že naše uvědomění nám umožňuje upustit od aktivit, které zamlžují naši mysl. Proto zůstáváme stále poddajní a ukáznění.

Trungpa rinpočhe
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 25. zář 2012 12:46:45

Návštěvník píše:
Sebe-uvědomění poddajnosti
Poddajnost je prvním sebe-uvědoměním. Poddajnost neznamená být ochablý. Znamená jen spočinout ve stavu jednoduchosti, zůstávat nekomplikovaný a současně přístupný. Ať jsou ostatní nepřátelští nebo přátelští, ten kdo praktikuje poddajnost, rozvíjí pocit laskavosti k sobě a účast s ostatními. Dá se říci, že naše mysl tak není zaplněna obyčejnými zájmy a nikdy se nenecháme svést triviálními situacemi. Je tomu tak proto, že naše uvědomění nám umožňuje upustit od aktivit, které zamlžují naši mysl. Proto zůstáváme stále poddajní a ukáznění.

Trungpa rinpočhe

http://www.rime.cz/zdroje-dharmy/trungp ... omnost.php
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 28. lis 2012 20:53:48

z RW:

"Učíme se a procházíme mnoha zkouškama. Ty zkoušky se jeví jako překážky v našem životě. Zvládáme naše zkoušky tak dobře, jak dobře se učíme ve škole. Někdo se učí průběžně a zvládá lehce všechny zkoušky, někdo se učí na poslední chvíli a zvládá zkoušky s odřenýma ušima a někdo propadá a opakuje ročník. Každý máme svou cestu. Každá překážka je naše zkouška. Někdy nám naše překážka říká, že jdeme špatnou cestou a je čas se vydat jinou trasou. Někdy nám ale překážka říká, že je čas se konečně začít pořádně učit. Je potřeba se naučit tyto dvě věci rozlišovat."
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 29. lis 2012 20:33:56

z RW:

"Vše je energie a ta se dá pouze transformovat. Transformováno, neboli přeměňováno, je neustále a nic není definitivní.

Naše „pochopení“ je jediné, co nás činí vědomými (tj. cesta od nevědomí k vědomí, od změn v myšlení, od až po úplné přijetí, tj. neulpívání na objektech myšlení). Toto nastane pouze v případě, že jsou k tomu splněny veškeré podmínky. Kdy jsou tyto podmínky splněny, co zapůsobí v našem životě jako „transformátor“ (kdy dojde k pochopení na nejhlubší úrovni), tj. kdy se tak stane, záleží na stavu naší "odžitosti" (dosažení) a ta je dána našimi veškerými dosavadními existencemi."

------------------------------------------

"Karma se rozpouští (transformuje) meditací. Proč? Protože meditace nás vede k pochopení.

Karma je rozpouštěna (transformována) milostí Boží. Proč? Aby nám bylo ulehčeno na naší cestě.

Čím více otevřeme své srdce, čím více žijeme v bdělé pozornosti, tím více se osvobozujeme od zákona příčiny a následku. V Lásce se rozpouští vše, co nás svazuje, v bdělé pozornosti se rozplývá veškerá nevědomost.

A obojí jde ruku v ruce. S bdělou pozorností v nás sílí Láska. S Láskou v nás sílí bdělá pozornost."

--------------------------------------------

" To, co učil Buddha, není jen džnána. Meditace, pokud chceme kategorizovat, spadá spíše pod rádža jógu. A buddhističtí učitelé naprosto běžně hovoří o lidech, kteří praktikují Nauku, jako o jogínech. A stejně důležitá je v Buddhově učení bhakti i to, čemu říkáme karma jóga.

Ony se ty jednotlivé prvky prolínají, stěží je v některém učení nalezneme v nějaké samostatné podobě.

Ta druhá věc byla, že my tady sice můžeme hovořit o konceptech typu ne-já a podobně, a pokud praktikujeme, tak víme i z vlastní zkušenosti, o čem je řeč, nejsou to pro nás jen prázdná slova. Hloubku tohoto prožitku a jeho pochopení však máme každý z nás jinou. A i kdybychom neměli, tak je prostě řeč o něčem, co alespoň já, vnímám, jako že je bez hranic, něco, co je nezměrné, a když se do té Prázdnoty ponořím, tak "mě to vede" stále dál a dál a k novým a novým vhledům a to nejvýstižnější slovo, které mne napadá, a kterým by se ten prožitek snad dal vyjádřit je "Bytí". Jak o tom chceš ale hovořit, jak to chceš uvěznit do klícky slov? Právě z těch pokusů uchopit to, bavit se o tom, vzniká spousta nedorozumění. A navíc, nechápu význam těchto diskusí. Vždyť každý si to musí prožít sám za sebe, dokud nezjistí, že on sám je tím každým a vším, prostě Bytím.

To ale neznamená, že na určité úrovni nemá smysl hovořit o Bohu, který nám ze svojí milosti pomáhá k probuzení atd. Mně to ale připadá zbytečné vysvětlovat, vždyť každý máme svoji cestu.

Co není zbytečné, je abychom měli otevřená srdce a učili se žít zpřítomněle. To ostatní přijde již samo, ať už jinak věříme čemukoliv."
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 29. lis 2012 20:37:06

z RW:

"Vše, co ve svém životě dělám, vše, co učím na kurzech meditace i reiki, způsob, jakým s Lenkou vedeme konstelace a terapie, to vše je zaměřeno na to, aby lidé pochopili, jak důležité je mít otevřené srdce, a jak důležité je žít vědomě, zpřítomněle, všímavě k tomu, co se právě děje, "v tom jejich "vnitřním" prostředí především", jak píšeš dále. Neustále dokola opakujeme lidem, že my jim můžeme něco ukázat a pomoci jim něco zpracovat, ale tu hlavní práci, že musí udělat oni sami.

Toto je moje životní práce, která mě naplňuje. Díky ní neustále vidím zázraky ve svém vlastním životě i v životech druhých.

Každý, kdo praktikuje, to ví. A jaký smysl má bavit se o tom s lidmi, kteří nepraktikují? Pro ně je to jen teorie. A teorií, jak známo, je spousta. Mnozí toho mají hodně načteno nebo naposloucháno, vytvořili si různé představy a domněnky, přiklonili se k tomu či onomu názoru, tomu či onomu učiteli či tradici. Jak se s nimi chceš o tom bavit? A proč vlastně?

Byl jsem svědkem toho, jak lidé na meditačních retreatech se při osobních pohovorech s učitelem snažili pana učitele, staršího, zkušeného mnicha, poučovat. S jednou mladou "žabkou" měl trpělivost, protože viděl, že je dychtivá se učit, jen jí poněkud chyběla pokora. Ale jednoho muže nechal se vypovídat a nijak to již nekomentoval, protože tam viděl marnost veškerého snažení. Přesně dle známého příměru: "Nelze nic naučit člověka, jehož hlava je jako plný hrnek."
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 29. lis 2012 21:34:23

Eckhart Tolle:

"Jdete životem a stále musíte naléhavě soudit, nebo tomu můžete říkat interpretovat, nálepkovat, vše, co se objeví kolem vás: lidi, situace, místa. Okamžitě přijde nějaký soud. A čím více je soudů, tím více se ta malá osůbka cítí silnou. Ti, kteří jsou nejvíce ztotožněni s tou malou špičkou ledovce, jsou největšími posuzovači. Jejich iluze toho, kdo jsou, přežívá ve velké míře z ustavičného souzení lidí a situací. Tím udržuje sama sebe při životě. Nemůže se nikam hnout bez okamžitého nálepkování všeho, co se vyskytne. Prostě všechno ví.

Místo nevědění je opakem. Jakmile ho v sobě najdete, je to začátek naprostého posunu ve vašem životě. Cítíte se pohodlně i s tím, že nevíte, kdo jste vy... Moudrost, důvěra, láska, laskavá vlídnost, nepřítomnost strachu, všechno přijde tehdy, když se smíříte a budete se cítit pohodlně v nevědění. Budete jenom prostorná bdělost, přítomnost. Skoro jako dítě, předtím, než začne používat pojmy, ale budete mít dimenzi navíc, protože vy se do toho stavu vracíte, a máte tedy přidanou hloubku.

Když nemusíte všechno kolem sebe kompulzivně nálepkovat, tak se kolem sebe díváte a vidíte plno krásy a živosti. Při nálepkování byste pořád srovnávali, třeba dneska to není tak dobré jako včera …

Důvěra vyvstane, když se dotknete v sobě onoho místa nevědění, prostornosti, a zvíte, že ať si vaše malé já dělá co chce, vy jste neseni tímto místem. To je podstata toho, kdo jste. To je pravá důvěra...všechno se změní. Způsob, jakým interagujete s lidmi, se světem. A je to konec ega, egoistického já... "
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 29. lis 2012 21:44:16

jednoho muže nechal se vypovídat a nijak to již nekomentoval, protože tam viděl marnost veškerého snažení. Přesně dle známého příměru: "Nelze nic naučit člověka, jehož hlava je jako plný hrnek.

Naučit se rozpoznávat marnost veškerého snažení a komentovat jen tam, kde to má smysl :yes:
Nezbývá než učit se tomu za pochodu :)
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. led 2013 15:53:55

z http://www1.reiki-cz.com/modules.php?na ... 4136#14136

Většina diskuse na fórech, toto nevyjímaje, se odvíjí na základě domněnek. A hodně k tomu přispívají vzájemné sympatie či antipatie, takže i když člověk řekne něco zcela nevinně, tak se může stát, že v druhých to vyvolá jakési jejich vlastní projekce a vidí v tom něco úplně jiného. Třeba i to, co chtějí vidět, aby to zapadalo do jejich obrazu o tom člověku a objektivita jde úplně stranou. Pak není divu, že se tady setkáváme až s neuvěřitelnou bohorovností. A když se člověk snaží uvést věci na pravou míru, tak tím často jen přilévá oleje do ohně.

Já sám jsem tady byl za tu dobu, co sem přispívám, vystaven mnoha lítým útokům. Naposled, když jsem si trošku utahoval z, podle mě, poněkud nevyvážené diskuse o nezodpovědných mužích. Nebo když jsem vznesl zcela nevinný dotaz k Evíkovi, který byl pouhou zvědavostí, i když byl naprosto indiskrétní a nepatřičný, za což jsem se i omluvil. Avšak útok, který následoval, se podobal útoku piraní. Co všechno si lidé vůči mě vyprojektovali, bylo neuvěřitelné. A dovolit si říct paní psycholožce prostý fakt, že ví kulový o buddhismu, což bylo z jejích příspěvků naprosto evidentní, vyvolalo oheň na střeše, licoměrný nářek a "schízu".

Proto je tak nesmírně důležité rozvíjet to, čemu se říká bdělá pozornost. Soustavně zkoumat sama sebe, svoje duševní rozpoložení, svoje pohnutky. A to je celý buddhismus v kostce. Samozřejmě, člověk v tom nikdy nedosáhne naprosté dokonalosti, ale je velice patrný rozdíl ve schopnosti jasně rozlišovat mezi skutečností a názory u člověka, který pracuje na hlubokém poznávání sebe sama a naprostou většinou těch ostatních, kteří to nedělají. A i na tomto duchovním fóru je těch ostatních drtivá většina. Na druhé straně, schopnost rozlišovat lépe než většina jiných může vést k určité povýšenosti. Což tuto schopnost nevyhnutelně oslabuje a zatemňuje.

Není to prostě vůbec snadný úkol. Jsme jen lidé a všichni děláme chyby. Určitě by jich bylo ale míň, kdybychom se více zabývali tím, co nás ve skutečnosti vede k určité reakci, a zda jsme opravdu tak objektivní, jak si mnohdy myslíme.
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. led 2013 16:16:02

K čemu je zabývat se tím, co nás ve skutečnosti vede k určité reakci
viewtopic.php?f=82&t=134&start=50#p6129

Návštěvník píše:Z vlastní zkušenosti tu příčinu (proč) lze vystopovat (uvidět) a je to kořen jak té nebo oné "události", tak kořen veškerého utrpení. Je ale pravda, že ne vždy se chce uvidět, a také pochopení to ne vždy (u každého) umožňuje, no spíše nepochopení :-)

Jde o jediné: (sobecká) snaha ega (představa já jsem někdo, kdo... a je tu oddělenost) zajistit si pro sebe nějaký - jakýko-li - zisk, profit, ať už jde o pocit dokonalosti, moudrosti, štěstí, nebo a to je opět kořen těch všech snah o profit, všech nastolovaných pocitů - pocit nezávislé existence.

a tady: viewtopic.php?f=82&t=131

Dobrý je si ta svoje hnutí dokázat uvědomit ve všech důsledcích. K tomu ale musí člověk napřed mít dostatek odvahy, což – předpokládám – není zas takovej problém, protože to je nejzákladnější podmínka... být ochotný se podívat na svůj charakterový profil, bez bázně a hany. Vlastně až když člověk je schopnej se přijmout takovej, jakej je, to znamená, že to v tom svým nitru najde a dokáže se na to dívat, že to je prostě to, co má k dispozici, aby s tím něco udělal, aniž by se zdržoval tím, že by to nějak posuzoval ve smyslu, že to je dobrý nebo špatný, chci – nechci, spíš že by se na to podíval... ne příliš hystericky...

Já jsem naštvanej protože něco a něco a něco... a to můžu dohledat. Já nejsem přece oběť naštvanosti. Jsem nějakým způsobem naštvanej, protože něco... má to nějakou posloupnost, má to nějakej důvod. To je naprosto v pořádku. A pokud mě štve naštvanost? No tak mě štve naštvanost. Pokud se cejtim zklamanej – to všechno je Ono. Pořád ale mám možnost s tím něco dělat. Pořád mám na výběr. Pořád se buď můžu věnovat svý naštvanosti, nebo můžu jít po stopách toho, proč jsem naštvanej, proč jsem zaparkoval blbě, jestli jsem opravdu hledal dobrý místo, nebo jestli jsem to jen tak halabala přehlídnul... Cokoliv: důležitý je, že cokoliv mě napadne, kamkoliv se pohnu, tak je stejný, jako když jsem třeba v klidu.

Zmatek, nevědění je naprosto praktickej stav mysli. Nejsme tomu vystavený na pospas, je to na nás. Můžem si vybrat, jak dlouho v tom zmatku budem. My si můžem dokonce vybrat, v jakém vztahu k tomu budem. Jestli nás to bude štvát, jestli to budem ignorovat, házet za hlavu, anebo jestli to opravdu přijmem, že takový to je, a vykročíme z toho směrem, který najdeme jako vhodný. Je to úplně stejný v tý mysli, mezi těma pocitama a myšlenkama, jako venku na parkovišti a na ulici."
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:48:57

Návštěvník píše:z http://www1.reiki-cz.com/modules.php?na ... 4136#14136

Většina diskuse na fórech, toto nevyjímaje, se odvíjí na základě domněnek. A hodně k tomu přispívají vzájemné sympatie či antipatie, takže i když člověk řekne něco zcela nevinně, tak se může stát, že v druhých to vyvolá jakési jejich vlastní projekce a vidí v tom něco úplně jiného. Třeba i to, co chtějí vidět, aby to zapadalo do jejich obrazu o tom člověku a objektivita jde úplně stranou. Pak není divu, že se tady setkáváme až s neuvěřitelnou bohorovností. A když se člověk snaží uvést věci na pravou míru, tak tím často jen přilévá oleje do ohně.

Já sám jsem tady byl za tu dobu, co sem přispívám, vystaven mnoha lítým útokům. Naposled, když jsem si trošku utahoval z, podle mě, poněkud nevyvážené diskuse o nezodpovědných mužích. Nebo když jsem vznesl zcela nevinný dotaz k Evíkovi, který byl pouhou zvědavostí, i když byl naprosto indiskrétní a nepatřičný, za což jsem se i omluvil. Avšak útok, který následoval, se podobal útoku piraní. Co všechno si lidé vůči mě vyprojektovali, bylo neuvěřitelné. A dovolit si říct paní psycholožce prostý fakt, že ví kulový o buddhismu, což bylo z jejích příspěvků naprosto evidentní, vyvolalo oheň na střeše, licoměrný nářek a "schízu".

Proto je tak nesmírně důležité rozvíjet to, čemu se říká bdělá pozornost. Soustavně zkoumat sama sebe, svoje duševní rozpoložení, svoje pohnutky. A to je celý buddhismus v kostce. Samozřejmě, člověk v tom nikdy nedosáhne naprosté dokonalosti, ale je velice patrný rozdíl ve schopnosti jasně rozlišovat mezi skutečností a názory u člověka, který pracuje na hlubokém poznávání sebe sama a naprostou většinou těch ostatních, kteří to nedělají. A i na tomto duchovním fóru je těch ostatních drtivá většina. Na druhé straně, schopnost rozlišovat lépe než většina jiných může vést k určité povýšenosti. Což tuto schopnost nevyhnutelně oslabuje a zatemňuje.

Není to prostě vůbec snadný úkol. Jsme jen lidé a všichni děláme chyby. Určitě by jich bylo ale míň, kdybychom se více zabývali tím, co nás ve skutečnosti vede k určité reakci, a zda jsme opravdu tak objektivní, jak si mnohdy myslíme.

Ono by Polgaro úplně stačilo, kdyby diskutující reagoval na to, co je doopravdy psáno, nikoli na to, co si do toho kterého příspěvku sám vprojektoval.
Za dostačující považuji snahu o prosté, tj. nezatížené sledování toho, o čem je doopravdy řeč, a pak myslím, není zase takový problém se vzájemně o něčem domluvit.

Emotivní nacítění je dáno velmi subjektivními filtry, jeden např. vidí za psaným pohodu a nadhled, u jiného to vzbudí negativní emoci, protože autor příspěvku zrovna brnknul o jeden z číhsi negativních spouštěčů, který má dotyčný naprosto mimo svoje uvědomění i kontrolu, a tak je rázem oheň na střeše, a jakákoli věcnost jde stranou.

Pokud se k něčemu vyjadřuji, a někdo jiný obdobnou zkušenost nemá, přesto se do diskuse zapojí a předmět diskuse se možným vysvětlováním zcela vytratí, mohu dělat jen jediné, a to je vrátit se zpět k původnímu předmětu hovoru, a to tím, že fakticky připomenou, k čemuže můj příspěvek směřoval....a samozřejmě, opět - někdo v tom uvidí možnost vrátit se k původnímu smyslu diskuse, pro jiného je to důvod k pavlačovému "duchaplnému" pokřikování, neb si jaksi nemůže pomoci a na druhé pokřikovat prostě musí. Takže, jak píšeš, máme to holt každý jinak, tedy po svém, s tím se vskutku nic nesvede.


http://www1.reiki-cz.com/modules.php?na ... c&start=60
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:56:38

dosti pisatelů sem píše s tím, že ví, co má ten druhý má na mysli...

Složité to tedy dělá především ten, kdo píše o svých názorech a představách oděných do mnohoznačných pojmů a při tom nemá dobrou vůli, jak píšeš, naslouchat tomu, co mu ten druhý chce říct.

těmto nedorozuměním se dá zabránit tím, že člověk chce slyšet pravdu, má záměr druhému rozumět a dovolí si i určitou nezaujatost a ochotu rozšířit si své obzory.

A pochopením druhého lze docílit tím, že ho budu vnímat.

V internetové diskusi nevidím jako nezbytně nutné jakési souladné pocity, ale (aprioari) věcné vzájemné pochopení.
Pokud někdo mluví příjemně, ještě to neznamená, že jsou jeho slova pravdivá. V případě, že je pro mne jeho sdělení nepravdivé, potom způsob, jak to či ono napsal, na tom nic nezmění. A jestliže diskutující předkládá objektivní, vlastní praxí ověřitelný fakt s energií, kterou mohu vnímat jako nelibou, není pro mne jeho způsob sdělení překážkou.

povýšenost v sobě zahrnuje pohoršení, samolibé přesvědčení o vlastní pravdě, neschopnost sebereflexe, pohrdlivé odsuzování a výsměch... Něco, co známe asi všichni. Prací na sobě lze ale toto přetavit do soucítění a pokory. Toto už ale všichni neznáme...
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 18:04:50

vostalpetr píše:
povýšenost v sobě zahrnuje pohoršení, samolibé přesvědčení o vlastní pravdě, neschopnost sebereflexe, pohrdlivé odsuzování a výsměch... Něco, co známe asi všichni. Prací na sobě lze ale toto přetavit do soucítění a pokory. Toto už ale všichni neznáme...


No a co,
nejde přece o kurz asertivity,
boj je boj,
hádka je hádka


Nevidí důvod, proč by se měl někdo zajímat o příčiny svých reakcí, tj. začít pracovat na sobě, dokud ho zajímá jen jak ty druhé překřičet, usadit, umlčet.
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 20:33:24

vostalpetr píše:
nevidí důvod druhé překřičovat, umlčovat, usazovat...

Jako důvod nejspíš stačí vlastní uspokojení tím, že nakonec máš vždycky poslední slovo, jak jsi tu někde napsal ;-)
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 21:53:48

Vždycky mě bavily detektivky, kde detektiv neřešil případ tím, že by seřval podřízené, ale rozpoznával příčiny - a jejich důsledky. To se hodí při všem, nejen v detektivkách. To čemu říkáš psychoanalýza není nic jiného než všímavost, čím si ego nevědomky zajišťuje sebeobranu. Tohle poznávat je o dost zábavnější než i ta nejlepší detektivka. Fungují tam mechanismy vyplývající ze společného pole vědomí. Když nám na někom vadí třeba že se druhým podbízí, nebo naopak ostatním cosi vnucuje, a rozčiluje nás to až na půdu, tak děláme to samé a nevíme o tom. Přesně v té míře, v jaké nám to vadí. Když z praxe vím, že to tak opravdu je, můžu tenhle fakt přijmout nejdřív jen jako pracovní hypotézu, ale i to stačí, že začnu po čase - ke svému velkému překvapení - rozpoznávat, že dělám to samé, co mi vadí na druhých. Další překvapení je, že přesně v té míře, v jaké to u sebe rozpoznáme, nám to najednou přestane vadit na tom, na koho jsme to předtím promítali. Když se projekce stáhne úplně, vidíme tu vlastnost u druhého dál, /pokud ji má/, i u sebe, ale nechává nás to v klidu, nemáme potřebu na to divoce reagovat, vytýkat to nebo to potlačovat. Takže stupeň, v jakém mi něco na druhém vadí, se dá průběžně používat jako přesný indikátor vlastní podmíněnosti.
Kam se na tohle hrabou detektivky ;)
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 08. led 2013 23:24:53

z JZ

má smysl popsat, jak vypadá účelové sebeobranné jednání, aby se dalo rozpoznat pod zdánlivě duchovní argumentací. Účelové jednání používá různé nevědomé finty a když se objevují opakovaně, stojí za to si jich všimnout a demaskovat, v čem spočívají. Proces sebeobrany pod vznešeně duchovními argumentacemi začne tak být čím dál víc zřejmý každému, kdo si uvědomuje kontext a všímá si obratně používaných obranných mechanismů; i proto stojí za to ho sledovat...

To, co člověk jasně rozpoznává u sebe, rozpoznává vcelku objektivně i u kohokoliv jiného. Jasně to uvidí, ale nevyvolává to v něm už nevědomé reakce. Právě ty emoce, kterých si u sebe nevšímáme, nebo je bereme jako oprávněné, jsou příčinou, proč člověk tak často vnímá zkresleně, u sebe spoustu věcí nevnímá, zatím co bez sebemenšího zaváhání diagnostikuje ty kolem...

Diskuse je dobrá škola, můžeme se učit rozpoznávat, proč reagujeme tak, jak právě reagujeme, rozpoznávat "chytráctví", která jsou sice neuvědomovaná, ale nejsou proto o nic méně účinná. Nerozpoznané obranné mechanismy nás ovládají, aniž o tom víme. Když si jich všimneme, můžeme je přijmout a uvědomovat si jejich projevy jako přirozenou reakci organismu. Tím ztrácejí nad námi moc - ať už jde vlastní obranné mechanismy, nebo o naše reakce na projevy obranných mechanismů našich oponentů...

To by změnilo prostředí samo od sebe, pak už ani není třeba o tom něco psát. Samotné rozpoznávání způsobí, že ty mechanismy přestanou člověka ovládat. Současně

nevidím důvod, proč osobně reagovat na účelové jednání někoho, kdo si jeho účelovost neuvědomuje a ani neví, proč tak jedná... Jakákoliv snaha poukázat na něčí obranný mechanismus nebo na zmatený názor, který je jeho důsledkem, znamená dodat jeho obrannému mechanismu další energii... Připadá mi dost nepraktické osobně reagovat na účelové jednání někoho, kdo si jeho účelovost neuvědomuje a ani neví, proč tak jedná.
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 09. led 2013 15:35:27

Jana píše:
všechny ostatní způsoby tu sílu omezují na osobu, navíc ještě většinou na nitro, srdce apd.


Je tedy teoreticky možné sílu Já omezit ?

Jak to vypadá, pokud je ta síla Já neomezená ?

Filtry v nás omezují sílu Já, umenšují ji a deformují.
V každém já podle jeho vlastního filtru.

Takže se filtry musí čistit všechny, v každé čakře...


si myslím.
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 09. led 2013 15:48:05

Návštěvník píše:
Jana píše:
všechny ostatní způsoby tu sílu omezují na osobu, navíc ještě většinou na nitro, srdce apd.


Je tedy teoreticky možné sílu Já omezit ?

Jak to vypadá, pokud je ta síla Já neomezená ?

Filtry v nás omezují sílu Já, umenšují ji a deformují.
V každém já podle jeho vlastního filtru.

Takže se filtry musí čistit všechny, v každé čakře...


si myslím.

Ona ta síla Já ze sebe vytváří postupně filtry, těmi se čím dál víc omezuje, a nakonec, rozpoznáváním a rozpouštěním filtrů se zase postupně uvědomuje i v nich a coby ony. Vlastně tu je jen síla Já, Atman, která to ze sebe všechno vytváří, na chvíli to vnímá jako nejá, a pak to zase do sebe vtahuje.
Návštěvník
 

Re: Odjinud

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. led 2013 18:10:04

z JZ

http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=768112

Hledali jsme odpověď, jako bychom byli voličem a měli jen jeden hlasovací lístek. Nechceme tím vstupovat do politiky. Ale přijde nám správné nabídnout svůj novinářský pohled na neopakovatelnou situaci, která si zaslouží dobré rozhodnutí.

Koho volit? Ta otázka ještě nikdy nezněla tak naléhavě jako teď. Prezidentské volby možná nejsou ze všech nejdůležitější. Ale jde o zatím největší výzvu pro úsudek a zodpovědnost voličů.

Tentokrát je linka mezi odevzdaným hlasem a jeho účinkem skutečně přímá. Po volbách nepřijdou žádné netušené koalice, dosud neznámí poslanci nebudou přestupovat z jednoho klubu do druhého. Výsledek prezidentských voleb se nedá znehodnotit, je okamžitě srozumitelný a bude platit jako zlatá cihla.

Úřad hlavy státu se dlouhodobě těší veřejné úctě. A nespokojenost se stavem politiky - někdy dokonce přerůstající do nedůvěry k demokracii - je mimořádná.

To všechno jsou důvody, proč je o volby zájem. Lidé zjevně chtějí využít příležitosti „do toho mluvit" a mají pocit, že to má smysl. Což je dobrá zpráva.

Za těchto okolností se redakce Aktuálně.cz rozhodla, že čtenářům představí svůj názor na prezidentskou volbu.

Hledali jsme odpověď, jako bychom byli voličem a měli jen jeden hlasovací lístek. Nechceme tím vstupovat do politiky. Ale přijde nám správné nabídnout svůj novinářský pohled na neopakovatelnou situaci, která si zaslouží dobré rozhodnutí. Před kterým, možná tak jako vy, nechceme uhýbat.

O volbě jsme nepřemýšleli takticky, nebrali jsme v úvahu, co říkají průzkumy, ani jsme neuvažovali, jaké kombinace kandidátů by nám vyhovovaly ve druhém kole, které téměř jistě o dva týdny později proběhne.

Snažili jsme se „jen" dobrat k nejlepší volbě z těch možností, které jsou k dispozici. Podobně jako když rodiče vybírají školu, na kterou by přihlásili své děti.

Umění nerozčilovat

Prezidentská volba obsahuje jeden zásadní protiklad. Podle kampaně by se mohlo zdát, že vybíráme náčelníka, nadaného téměř titánskými schopnostmi, který národ vyvede z bídy. Kompetence uchazečů jsou prezentovány a zkoumány mnohem víc, než odpovídá tomu, čím by měl prezident být.

Není podstatné znát, jaký názor na dejme tomu daňovou progresi má nejen hudební skladatel Vladimír Franz, ale vůbec kdokoli z kandidátů.

Protože dobrý prezident by měl především ovládat umění státnické zdrženlivosti. Mluvit a konat, jen když je skutečně potřeba. Neplýtvat prezentací vlastní osobnosti. Nejitřit a neštěpit veřejnost. Nesnažit se stůj co stůj zaujmout, natož provokovat. Vůbec nemusí vadit, když o něm a jeho lidech třeba týden neuslyšíme.

Tato měřítka by platila i jindy, ale umocnila je zkušenost s prezidentskou érou Václava Klause, a především její závěr.

Společnosti by velmi prospělo, kdyby se příští prezident „ztišil".

Což je ale částečně v rozporu s nezbytným „hlukem" předvolebního boje. I s tím, že nový prezident bude disponovat sebevědomím, propůjčeným dobrými dvěma miliony odevzdaných hlasů.

Zkoušíme především rozpoznat, kdo by na Hradě působil klidným dojmem, ale přesto společnost inspiroval a povzbuzoval, a u koho naopak hrozí přebytek nepatřičné činorodosti. Kdo by se chtěl zviditelňovat a tahat za nitky, a kdo toho nejspíš nemá zapotřebí.

Ještě ke Klausovi, pověstnému svou chronickou pracovitostí: Ano, potřebujeme vzdělaného a zasvěceného, ale o něco „línějšího" prezidenta.

Úřad hlavy státu, se svými post-monarchistickými vlastnostmi, má řadu dobrých předpokladů, aby vyvolenému stoupl do hlavy. Prezident není podle ústavy nikomu odpovědný. Projevovaná úcta a nezbytný kus vlastní ješitnosti ho na Hradě snadno zamknou do věže ze slonoviny. Kdo tohle asi moudře ustojí? Čí pohled může zaslepit sláva a vlastní pošetilost?

Umění vřelé důstojnosti

Předchozí úvaha samozřejmě nesměřuje k tomu, že by se prezidentem měli stát muž či žena bez vlastností a vědomostí. Když bude prezident rozumět lecčemu, nebude to asi na škodu. Jen o tom přece nemusí všechny přesvědčovat. Naopak, musí umět naslouchat. Dokonce, i když je to momentálně nepředstavitelné, by mohl umět přiznat chybu.

Od člověka s přirozenou autoritou se i státnické fráze snášejí líp. Když má prezident vyslovovat názory, které lidem něco dají, musí na ně u toho i patřičně působit. Jak říká prezident Jack Nicholson ve filmu Mars útočí: Něco jako Abraham Lincoln v seriálu Ženatý se závazky.

Prezident by měl mít dobrý vkus. Vítán je i vytříbený smysl pro humor, včetně sebeironie. Nesmí nás nutit, abychom se s ním cítili trapně.

Ani Fischer, ani Zeman

Další klíčovou vlastností je v případě kandidátů minulost a v případě voličů paměť.

Jsou kandidáti, u kterých minulost, použitelná pro potřeby našeho zodpovědného rozhodování, téměř neexistuje: Vladimír Franz, částečně Táňa Fischerová. Oba ani ve volební kampani nepřesvědčili, že mají s prezidentstvím skutečně vážné úmysly. Není jasné, co vlastně nabízejí a jak by se na Hradě chovali.

Výhodnější je, když je kandidát skrze svou minulost čitelný - ať už jeho příběh čteme jako dobrou, nebo špatnou zprávu.

Tady můžeme škrtnout Janu Bobošíkovou - kvůli Socialistickému svazu mládeže, kvůli tomu, jak se zapojila do krize v České televizi, kvůli tomu, že byla prezidentskou kandidátkou KSČM a jistě i kvůli nacionálnímu populismu její Suverenity.

Minulost pronásleduje také Jana Fischera. Skoro se zdá, že úměrně tomu, jak moc se v profesionálně střižené kampani snaží dát najevo, že je mužem změny. O čemž pochybujeme. Ne kvůli těžkému handicapu komunistické legitimace, ale proto, že žádnou výraznou známku, že se něco změní, jsme na Fischerovi neobjevili. Nevyrostl z bot kompromisního úřednického premiéra. Nejpodstatnější změna by spočívala v tom, že na Hradě nebude Klaus, a to je málo.

Miloš Zeman na své minulosti přímo postavil volební kampaň. Teď jde v podstatě jen o to, jestli paměť voličů zafunguje až příliš selektivně, nebo obsáhne i léta 1998 až 2002 se Zemanovým stylem vládnutí za časů opoziční smlouvy. Především tehdy se podle nás Zeman pro prezidentskou funkci zkompromitoval.

Jestliže Fischer představuje nejvýš kosmetickou změnu, ovšem spíš k lepšímu, pak Zeman by znamenal kontinuitu s érou Václava Klause. A pokud změnu, tak se svým politickým okolím a vazbami změnu k horšímu. Zemanovo zvolení by působilo jako symbolické popření naší vlastní minulosti. Společnost by rozrušilo a rozdělilo.

Síň tradic nestačí

Pak jsou tu kandidáti, u kterých se názorová nečitelnost, malá důvěryhodnost nebo hříchy minulosti nejeví jako zásadní překážky. Všichni jsou spojeni se zavedenými politickými stranami.

Přemysl Sobotka patří k těm přijatelnějším osobnostem, které ODS v posledních letech reprezentují. Občas se zachoval i „prezidentsky" - například protestoval proti šovinistickým hláškám Mirka Topolánka (a přispěl tak k jeho pádu).

Se stranou, která už několik let prochází těžkou a oprávněnou krizí důvěry, je ovšem spjat až příliš těsně a dlouho. A česká zahraniční politika by podle našeho názoru měla být podstatně evropštější, než jak ji vidí Sobotka s hesly o „naší svrchovanosti".

Volit nebo nevolit Zuzanu Roithovou, to je podobná úvaha, jako zda volit nebo nevolit KDU-ČSL. Roithová je uměřeně konzervativní křesťanskodemokratická politička, nemá za sebou skandály, ani ničím nikdy příliš nevynikala. Nenašla ale žádné své téma, kterým by oslovila širší okruh voličů mimo lidovce.

Prezident by však podle našeho názoru měl zastávat liberálnější postoje. Nemusí chodit do kostela, ani na gay pride. Ale rezoluci proti homofobii by měl podpořit, ne být proti, jako Roithová v Evropském parlamentu.

Domníváme se, že dva nejlepší kandidáti jsou Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg. Ale hlas máme jen jeden - takže, co s ním?

Souboj životopisů

Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg se liší 32 lety věku. Oba svým způsobem asistovali u pádu komunismu (Dienstbier jako student), jejich osobní historie budí důvěru. Karel Schwarzenberg, coby starší muž a výrazná postava celé střední Evropy, je se životopisem pochopitelně ve výhodě.

Faktor věku hraje u každého v jeho prospěch i neprospěch. Dienstbier je mladší, pro někoho ve 43 letech až příliš mladý. Je také energický - navenek působí vůbec nejdynamičtěji ze všech kandidátů. Je to ale důležitá a užitečná vlastnost pro prezidenta, od kterého čekáme „zklidnění"?

Věk je také jedním z důvodů, proč Dienstbierovi schází víc politických výsledků a zkušeností. Senátor, místopředseda opoziční strany, stínový ministr, zavržený, ale nepokořený lídr pražských voleb. Z toho nijak nevyplývá, že dalším logickým stupínkem v kariéře by byla nejvyšší státní funkce.

Karel Schwarzenberg, jakkoli zveřejnil dílčí lékařskou zprávu, že je přiměřeně věku zdráv, se v 75 letech zdá být za zenitem svých sil. To je nevýhoda. Na druhé straně stojí suma životních zkušeností - vůbec nejvyšší ze všech kandidátů. A s ní spojené charisma a přirozená autorita. Klíčový požadavek, aby prezidentovi nestoupla sláva do hlavy, splňuje nejlépe.

Praktickou politikou je Schwarzenberg, byť až v posledních letech, „poskvrněnější" než Dienstbier. Na rozdíl od něj Schwarzenberg absolvoval úspěšnou volební kampaň v roli celostátního lídra (na jaře 2010). Od té doby ovšem ztrácí kredit jako člen nepopulární vlády, která - zdaleka ne jen kvůli TOP 09 - zklamala i řadu těch, kteří jí zpočátku důvěřovali.

Spoluodpovědnost za problematickou tvář TOP 09, například některé asociální návrhy Jaromíra Drábka nebo excesy Miroslava Kalouska, je slabým místem Karla Schwarzenberga. Ani jako ministru zahraničí se mu moc nedaří - evropské politice udávají tón skeptici Nečas s Klausem.

Znamenitou kvalifikací pro prezidentský úřad by ovšem bylo Schwarzenbergovo zahraniční renomé a kontakty.

Jistota versus ambice

Schwarzenberg a TOP 09 se k sobě ve volební kampani nijak zvlášť neznají. To Jiří Dienstbier, podle průzkumů nejpopulárnější stranický politik, teď vystupuje skoro jako opoziční lídr, který kandiduje na premiéra. A prezidenta i vládu ostřeluje tak, jak velí program sociální demokracie. Nespletl si ale volby?

Jistě, nikde není psáno, že by se Dienstbier na Hradě choval jako v oranžovém tričku, například při jmenování ústavních soudců a členů bankovní rady. Ale jak tedy?

Sociální demokracie pravděpodobně vyhraje parlamentní volby a sestaví příští vládu. V Senátu jí většina asi zůstane. Je jistě představitelné, že zároveň budeme mít i sociálnědemokratického prezidenta. Ale zároveň víme, že by šlo o relativně málo popsanou tvář, dynamického politika, který by rozhodně nepojímal Hrad jako epilog kariéry. Naopak, tu má Dienstbier stále před sebou. Jak by se to promítlo do jeho - poněkud předčasného - prezidentství, se dá stěží odhadnout.

Schwarzenberg by byl ohledem na politické zápasy v parlamentní politice - tedy i na možná přání své mateřské strany - pravděpodobně svázán mnohem méně. Nepředpokládáme, že by kromě důstojného prezidentství, ke kterému má dobré předpoklady, měl ještě nějaké jiné politické ambice.

„Jistoty" jsou pojmem z rejstříku sociální demokracie, ovšem veterán Schwarzenberg se v tuto chvíli jeví jako předvídatelnější prezident než Dienstbier. Který jde do voleb, připomeňme, i s dílčí podporou komunistické strany, o kterou sám požádal.

Něco takového je u Schwarzenberga, ačkoli i on připustil, že by vládu s komunisty v nouzi jmenoval, nepředstavitelné.

Ještě jeden důvod mluví ve prospěch Karla Schwarzenberga: Určitě by neškodilo, kdyby český prezident věřil v něco víc než ve vlastní moudrost a své poradce.

Vážení čtenáři, kdyby Aktuálně.cz mělo jeden hlasovací lístek, dalo by po zvážení všech pro a proti v prvním kole důvěru Karlu Schwarzenbergovi.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 17 návštevníků